Sídlo Montaro

Temnota, to bylo to jediné co jsem vnímal. Pamatoval jsem si ještě před chvílí kdy se rozpálené železo přitisklo na můj podbřišek. Opřel jsem se o chladnou zeď za mnou a zíral na mříže které se zavřeli ani ne pět minut předtím jak odešel děda. Můj milovaný děda. Měl jsem velké kruhy pod očima, do toho ještě ty všude hnusné jizvy. Měl jsem pocit že pomalu ale jistě umírám a to se mi nelíbilo. Co bych měl dělat? Temnota se kolem mě uzavírala. Ach bože, nebo bože, už by mi to bylo jedno. Klidně i kdyby přišel démon, bylo by mi to jedno. Jen aby mě idsud někdo dostal. Bylo hrozné když jste byli za mřížemi a ještě za obojek připoutáni ke zdi. Pohlédl jsem na temnotu co se rozprostírala všude kolem mě. Zavřel jsem oči. "I kdyby to byl démon, cokoliv, jen chci už odejít. Chci osvobodit od tohohle mučení." Zašeptal jsme do tmy.

Zrovna jsem byl se svim otcem který mi vysvětloval jak to chodí a já ho samozřejmě neposlouchal.Zivl jsem si .Než skončil s proslovem tak sem usklidl jakoby takové volání...Každý démon ho jednou uslyší a já sem se pousmál.Jednofuse sem byl zachvilku v podobě démona a teleportoval sem se před svého "nového pána" který byl zavřený v kleci Ušklíbla sem se ,,Ale ale.Necekal jsem že by mě přivolalo tak roztomili kotě." Rozhlédl sem se ,,Předpokládám že jsi mě nezavolal jen tak pro nic za nic...co si zádáš? " Byl jsem přesvědčen že teď se od podepisování smlouv nevihnu.

Najednou jakoby temnota trochu ustoupila, jakoby se rozhodla že mi dá trochu svobody. A pak se přímo přede mnou začalo něco objevovat, nebo spíš někdo. "Kdo..." začal jsem ale ten muž mě přerušil. Cože? Démon? Opravdu se mi tohle podařilo? Ale když už je tady měl bych toho využít. "Dostaň mě odsud!" Věděl jsem že tohle bude špatné, aby mě odsud dostal, bude se mnou muset uzavřít smlouvu. Teprve potom mi pomůže. "Chci odsud pryč, udělám cokoliv. Jen už tu nechci dál být. Nechci už zažívat věci co so teď." Můj vyraz v očích se změnil. Najednou v nich byl...vztek? "Chci aby zaplatili za to co mi udělali." Zašeptal jsem.

Poslouchal jsem ho a ušklíbla jsem se když řekl že udělá cokoliv,, Dobře dostanu tě odsud ale bude tě to něco stát." Odmlčím se,,Uzavřít smlouvu ses si jistý že to vážně chceš?" Když přikývl na znamení že souhlasí tak sem se usmál ,,Dobře tak tedy přednesla jsi můj pán a já jsem tvůj sluha splníme jakékoliv tvé přání" jakmile jsem to dořekl tak se mi na ruce utvořil pentagram a úplně ten sami se jemu utvořil na levém oku.A rovnou jsem splnil jeho přání a dostal ho z jeho vězení.Teleportoval jsem nás ven kousek od toho sídla a položil ho do trávy.Stál jsem u něj a čekal co bude po mě chtít co si bude žádat.

Smlouvu jsem s ním uzavřel okamžitě, bylo mi už jedno všechno, hlavně že už tady nebudu. A pak mě najednou začalo pálit levé oko. Zoufale jsem vykřikl. A pak nás teleportoval ven. Byli jsme před mým sídlem. Pohlédl jsem na něj. Chvíli jsem přemýšlel. "Prozatím by se mi hodilo oblečení. Můj pokoj je ve druhém patře. Na konci chodby. A můžeš mi tam vzít i nějakou pásku přes oko." Řekl jsem tiše a pohlédl na něj.

Vyslechl jsem si jeho přání a pak sem si jen povzdechl proč mi démoni vždy musíme podepsat smlouvu mě se to taaak nelíbí ,,Hai watashi no omo" řekl jsem jen a teleportovala jsem se do jeho pokoje.Nasel jsem nějaké slušně pohodlné šaty a k tomu nějakou tu pásku.Rozhlédl jsem se ještě tím pádem mi to trvalo déle než normálně .Nenapadlo mě že by se to pak mohlo nějak odrazit na mem novém pánovi .Dělalo mi problém takto poslouchat příkazu ale ...musel jsem.Po pár minutách sem se tam zase objevil s jeho věcmi ,,Tady to je vaše šaty " uklonil jsem se.

Mezitím co se teleportoval, jsem se rozhlédl, opravdu jsem byl venku. Pořád se mi tomu nechtělo věřit. Byl jsem šťastný. Právě teď mi bylo úplně jedno že jsem podepsal smlouvu s démonem. Hlavně že jsem byl venu. Bylo mi jedno že se mi některé hizvy otevřeli a zase mi tekla krev. Za chvíli se tam objevil. Chtěl jsem aby moji prarodiče zaplatili. Musel jsem být chladný. Mohl bych zase začít chodit do školy. Oblékl jsem se a s páskou mi musel pomoct. Usmál jsem se na něj. "Děkuju." Pal můj pohled ztvrdl. "Fajn teď za nima." Zašeptal jsem.

Jeho rány se otevřeli ale evidentně mu to bylo jedno.Povzdechl jsem si a podíval jsem se na něj.Zavazal jsem mu pásku přez oko,,Hai watashi no omo..jen se me chitte " Chotilsko jsem ho za ruku a teleportovala jsem nás přesně doprostřed pokoje kde byli jeho prarodiče.Vedel jsem že po mě bude chtít abych je zabil nebo pomalu mučil .,,Co si odeme zadáte můj pane?" Zeptal jsem se stale s chladnou tváři uprenou na jeho prarodicich.byl jsem ve svojí démoni podobě takže sem mohl nahánět strach .

viděl jsem jak ty dva zvedli hlavu a nechápavě na mě koukali. Divili se. Já se na ně koukal jako na tu největší špínu. "Můžeš je zabít. Hezky pomalu je muč ať ví jaké to je pěkné takhle někoho mučit." Řekl jsem a pohlédl na ně s dokonalým odporem v očích. 

Zkusit si poprvé zabít člověka? Hmm.proc ne .Rty jsem roztáhl do děsivého úšklebku,,Hai watashi no omo." Vydal jsem se k nim první to odnese asi ta žena přecejen sami mají přednost ne? Rozhodl jsem se jí upálit pomalá bolestivá smrt ale pořád to bude hezčí smrt než co zažije ten staroch.Zenskou jsem obklopil plameny a ty se přibližovali až ji nakonec zapálili.Kricela a prosila ať toho nechám ať to Kazuki zastaví ale ten vypadal pořád stejně nic se v jeho tváři nezměnilo.Me trestat takové lidi nevadilo proto jsem se vydal k jeho dedovy který se chtěl bránit..nic platný mu to nebylo.Nožema jsem ho přispěli ke stěně za ruce nohy a že to bylo krve.Byl nucen se koukat na to jak jeho žena umírá v bolestech které čekali i jeho.Plameny kterým se nikdo nedokáže ubránit .I ty začali spalovat jeho tělo ale o moc pomaleji od nohou nahoru aby trpěl je jen na pánovi jestli mu dá milost a dostane rychlou smrt.