Sídlo Montaro

Temnota, to bylo to jediné co jsem vnímal. Pamatoval jsem si ještě před chvílí kdy se rozpálené železo přitisklo na můj podbřišek. Opřel jsem se o chladnou zeď za mnou a zíral na mříže které se zavřeli ani ne pět minut předtím jak odešel děda. Můj milovaný děda. Měl jsem velké kruhy pod očima, do toho ještě ty všude hnusné jizvy. Měl jsem pocit že pomalu ale jistě umírám a to se mi nelíbilo. Co bych měl dělat? Temnota se kolem mě uzavírala. Ach bože, nebo bože, už by mi to bylo jedno. Klidně i kdyby přišel démon, bylo by mi to jedno. Jen aby mě idsud někdo dostal. Bylo hrozné když jste byli za mřížemi a ještě za obojek připoutáni ke zdi. Pohlédl jsem na temnotu co se rozprostírala všude kolem mě. Zavřel jsem oči. "I kdyby to byl démon, cokoliv, jen chci už odejít. Chci osvobodit od tohohle mučení." Zašeptal jsme do tmy.

Zrovna jsem byl se svim otcem který mi vysvětloval jak to chodí a já ho samozřejmě neposlouchal.Zivl jsem si .Než skončil s proslovem tak sem usklidl jakoby takové volání...Každý démon ho jednou uslyší a já sem se pousmál.Jednofuse sem byl zachvilku v podobě démona a teleportoval sem se před svého "nového pána" který byl zavřený v kleci Ušklíbla sem se ,,Ale ale.Necekal jsem že by mě přivolalo tak roztomili kotě." Rozhlédl sem se ,,Předpokládám že jsi mě nezavolal jen tak pro nic za nic...co si zádáš? " Byl jsem přesvědčen že teď se od podepisování smlouv nevihnu.

Najednou jakoby temnota trochu ustoupila, jakoby se rozhodla že mi dá trochu svobody. A pak se přímo přede mnou začalo něco objevovat, nebo spíš někdo. "Kdo..." začal jsem ale ten muž mě přerušil. Cože? Démon? Opravdu se mi tohle podařilo? Ale když už je tady měl bych toho využít. "Dostaň mě odsud!" Věděl jsem že tohle bude špatné, aby mě odsud dostal, bude se mnou muset uzavřít smlouvu. Teprve potom mi pomůže. "Chci odsud pryč, udělám cokoliv. Jen už tu nechci dál být. Nechci už zažívat věci co so teď." Můj vyraz v očích se změnil. Najednou v nich byl...vztek? "Chci aby zaplatili za to co mi udělali." Zašeptal jsem.

Poslouchal jsem ho a ušklíbla jsem se když řekl že udělá cokoliv,, Dobře dostanu tě odsud ale bude tě to něco stát." Odmlčím se,,Uzavřít smlouvu ses si jistý že to vážně chceš?" Když přikývl na znamení že souhlasí tak sem se usmál ,,Dobře tak tedy přednesla jsi můj pán a já jsem tvůj sluha splníme jakékoliv tvé přání" jakmile jsem to dořekl tak se mi na ruce utvořil pentagram a úplně ten sami se jemu utvořil na levém oku.A rovnou jsem splnil jeho přání a dostal ho z jeho vězení.Teleportoval jsem nás ven kousek od toho sídla a položil ho do trávy.Stál jsem u něj a čekal co bude po mě chtít co si bude žádat.

Smlouvu jsem s ním uzavřel okamžitě, bylo mi už jedno všechno, hlavně že už tady nebudu. A pak mě najednou začalo pálit levé oko. Zoufale jsem vykřikl. A pak nás teleportoval ven. Byli jsme před mým sídlem. Pohlédl jsem na něj. Chvíli jsem přemýšlel. "Prozatím by se mi hodilo oblečení. Můj pokoj je ve druhém patře. Na konci chodby. A můžeš mi tam vzít i nějakou pásku přes oko." Řekl jsem tiše a pohlédl na něj.

Vyslechl jsem si jeho přání a pak sem si jen povzdechl proč mi démoni vždy musíme podepsat smlouvu mě se to taaak nelíbí ,,Hai watashi no omo" řekl jsem jen a teleportovala jsem se do jeho pokoje.Nasel jsem nějaké slušně pohodlné šaty a k tomu nějakou tu pásku.Rozhlédl jsem se ještě tím pádem mi to trvalo déle než normálně .Nenapadlo mě že by se to pak mohlo nějak odrazit na mem novém pánovi .Dělalo mi problém takto poslouchat příkazu ale ...musel jsem.Po pár minutách sem se tam zase objevil s jeho věcmi ,,Tady to je vaše šaty " uklonil jsem se.

Mezitím co se teleportoval, jsem se rozhlédl, opravdu jsem byl venku. Pořád se mi tomu nechtělo věřit. Byl jsem šťastný. Právě teď mi bylo úplně jedno že jsem podepsal smlouvu s démonem. Hlavně že jsem byl venu. Bylo mi jedno že se mi některé hizvy otevřeli a zase mi tekla krev. Za chvíli se tam objevil. Chtěl jsem aby moji prarodiče zaplatili. Musel jsem být chladný. Mohl bych zase začít chodit do školy. Oblékl jsem se a s páskou mi musel pomoct. Usmál jsem se na něj. "Děkuju." Pal můj pohled ztvrdl. "Fajn teď za nima." Zašeptal jsem.

Jeho rány se otevřeli ale evidentně mu to bylo jedno.Povzdechl jsem si a podíval jsem se na něj.Zavazal jsem mu pásku přez oko,,Hai watashi no omo..jen se me chitte " Chotilsko jsem ho za ruku a teleportovala jsem nás přesně doprostřed pokoje kde byli jeho prarodiče.Vedel jsem že po mě bude chtít abych je zabil nebo pomalu mučil .,,Co si odeme zadáte můj pane?" Zeptal jsem se stale s chladnou tváři uprenou na jeho prarodicich.byl jsem ve svojí démoni podobě takže sem mohl nahánět strach .

viděl jsem jak ty dva zvedli hlavu a nechápavě na mě koukali. Divili se. Já se na ně koukal jako na tu největší špínu. "Můžeš je zabít. Hezky pomalu je muč ať ví jaké to je pěkné takhle někoho mučit." Řekl jsem a pohlédl na ně s dokonalým odporem v očích. 

Zkusit si poprvé zabít člověka? Hmm.proc ne .Rty jsem roztáhl do děsivého úšklebku,,Hai watashi no omo." Vydal jsem se k nim první to odnese asi ta žena přecejen sami mají přednost ne? Rozhodl jsem se jí upálit pomalá bolestivá smrt ale pořád to bude hezčí smrt než co zažije ten staroch.Zenskou jsem obklopil plameny a ty se přibližovali až ji nakonec zapálili.Kricela a prosila ať toho nechám ať to Kazuki zastaví ale ten vypadal pořád stejně nic se v jeho tváři nezměnilo.Me trestat takové lidi nevadilo proto jsem se vydal k jeho dedovy který se chtěl bránit..nic platný mu to nebylo.Nožema jsem ho přispěli ke stěně za ruce nohy a že to bylo krve.Byl nucen se koukat na to jak jeho žena umírá v bolestech které čekali i jeho.Plameny kterým se nikdo nedokáže ubránit .I ty začali spalovat jeho tělo ale o moc pomaleji od nohou nahoru aby trpěl je jen na pánovi jestli mu dá milost a dostane rychlou smrt.

Všechno jsem to sledoval a i děda na mě zíral, chtěl abych ho zachránil. Opravdu si myslel že po tom co mi udělal ho budu zachraňovat? Přemýšlel jsem a tahal se za oblečení. A on pomalu zemřel. "Díky." Řekl jsem. Vlastně proč jsem děkoval za smrt? No to je jedno. Díky němu budu mít konečně pokoj. Aspoň už mi nebudou ubližovat.

Nakonec i on podlehl a z obou dvou tu zilustal jen popel.Jen hromádka popele a připálený koberec,,Neděkujtea je to má prace" stal jsem rovně a cekal na jeho prikazi.Byl menší a určitě mladší než já ,,Co si přejete abych udělal pane?" Zeptal jsem se.Poprve jsem zabil člověka a rovnou dva podepsal jsem smlouvu a teď sloužím dítěti bůh vy kolik mu je a ještě je to Neko.Nejhorsi ale je že už nebudu moct dělat modeling protože budu zaneprázdněn tím že budu sloužit mladému pánovi ..,,Jak se jmenujete mladý pane?" Zeptal jsem se nepřišlo mi to troufalé mám právo znát jméno svého pána ne?

Pohlédl jsem na něj a pak se pousmál. "Moje jméno je Montaro Kazuki." Usmál jsem se na něj. "Můžeš to ru uklidit. Já se mezitím přesunu nahoru do pracovny. Potřebuju se na něco podívat." Řekl jsem a usmál se na něj. Vydal jsem se nahoru. Cestou jsem potkal pár služebných. Koukali na mě úplně vykuleně. Jeden mě pozdravil dobrý den Montaro-Sama a zmizel na zahradě. Já si sedl k počítači v pracovně a najel na stránku firem naší společnosti Montaro s.r.o.

Řekl mi abych to tu uklidil uklonil jsem se,,Hai watashi no omo." vydal se pryč.Ja jsem se koukl na tu spousta a zakroutil hlavou.Musim vimenim i koberec.Vsechno jen zametl vysal utřel.Vymenil koberec který sem samozřejmě"došel" koupit a ten starý jsem vyhodil.Zachvilku byla místnost jako nová a také útulná jakoby se zde nic nestalo.Vydal jsem se pomalu nahoru kde byl Kazuki.Zaklepal jsem a po vyzvání vstoupil,,Vše je hotovo Watashi no omo.jak stě si přál"oznámil jsem mu

Za chvíli přišel a já zrovna dodělal ony věci. "Dobře. Takže rád bych věděl tvoje jméno. A nebo ne. Dám ti ho sám." Rozzářili se mi oči. "Budeš Tsukishima." Řekl jsem a sedl sina stůl. "A žádné odmlouvání." Řekl jsem a došel k němu. Koukal jsem na něj, byl hodně vysoký a to bylo docela nepříjemné. Ale nehodlal jsem mu to přímo říkat.

Jméno? On mi chce dát jiný jmeno ?!pak když ho vyslovil tak sem si oddichl..moc se nelišilo,,Normálně se jmenují Tsuki takže s tímto nemám problém " řekl jsem a koukl na něj ..byl o hodně menči koukal jsem na něj rudýma očima ..byl jsem v démoni podobě ale neměl jsem teď rohy ..neproměnil se dokud mi to neřekne to jsem musel dodržet.Dival jsem se na něj z vrchu ale jako změkčit jsem se nedokázal.Takže to byla smůla .,,Přejete si odeme něco? Watashi no ono?" Nebavilo me opakovat pořád můj pane ale co jsem mohl dělat že?

"Tsuki aha. Tak to jo. No je to skoro stejné. "Hele nechceš, teda, nemáš nějakou jinou ještě podobu?" Zeptal jsem se ho. "Nějak se mi tahle nelíbí." Zamyslel jsem se. Tahle podoba byla hrozně děsivá, lidé by se báli sotva by ho spatřili.

,,jo mam dvě další podoby " rekl jsem a proměnil jsem se do lidské podoby ..rudé vlasy rudé oči zůstali .,,Bude to takhle lepší?" Zaorálek jsem se ho ,,A mám něco udělat? " Bylo otravný se pořád ptát co mám udělat protože já nerad plnil rozkazi..ale stalo se stalo.otec by na mě byl přísný ..a já se asi půjdu brzy zabít ..bude to lepší ne ne to nesmím ..musím sloužit tomuhle klukovi vlastně..nevypadal nejhůř ..byl i hezký 

Pozoroval jsem ho. Proměnil se a najednou vypadal tak hezky. Zůstal jsem na něj udiveně zírat. Pak jsem se ale usmál. "Takhle ti to krásně sluší." Řekl jsem s úsměvem. "Zatím pro tebe práci nemám. Dělej práci komorníka. Dole je vyvěšený seznam prací, seznam kdy je jídlo, seznam služebnictva. Jo to mi přines. Trochu to od služebnictva očistím. Potřebuju jen ty co jsou normální." Řekl jsem. "Potřebuju trochu pročistit sídlo. Takže můžeš taky uklízet." Řekl jsem a pousmál se. "No pak ke svačinám. Tvoje práce je nosit mi je, oznamovat čas jídla, budit mě a takové věci, takže když řeknu, vyspi se se mnou, udeláš to." Pousmál jsem se.

Pochválil mi můj vzhled a já poděkoval.pak jsem si vyslechl co všechno budu mít na práci povzdechl jsem si ..ale nic jsem neříkal..taky jsem věděl že si budu muset prinyst svého dráčka ..to jsem ale zatím říkat nemusel.Pak se zmínil o jídle a takových věcech ale poslední slova mě zarazila nejvíc ..tohle ne ..nedělám nic takového bez citu i démoni mají city ,,Gomenasai Watashi no omo ale to nemůžu .Udělám vše co jste řekl ale zrovna tohle nepůjde " věděl jsem ze bych neměl odporovat ale tohle bylo nepřijatelné 

Mávl jsem nad tím rukou. "To byl jen příklad. Samozřejmě že s tebou spát nechci." Řekl jsem a zasmál se něčemu co ani nebylo vtipné. "Mimochodem za půl hodiny je svačina, nic proti ale měl bys už jít a pustit se do práce." Mírně jsem ho popohnal a usadil se za stolem. Jo teď má práce podle mě dost. Na celý den měl co dělat.

Oddechl jsem si ale byl jsem chytlavou na takové věci .,,Hai"odesel jsem a pustil jsem se do připraví svačiny..zákusek a čaj ..samozřejmě ..Hmm..jahodovou koláč ..se zeleným čajem.Mezitim jsem uklidil čelo kuchyň a tak.Sepsal jsem seznam věcí co koupit aby se dalo vařit .A vzal jsem rozpis těch služebných ..aby jsem to vše měl najednou ..za půl hodiny jsem opět vstoupil po vyzvání do jeho pracovny.,,Je čas na svačinu Watashi no omo ..mám pro vás zelený čaj a jahodovou koláč se šlehačkou.K tomu vám nesu i rozpis služebnictva" oznámil jsem.Svacinu jsem mu dal na stůl ..a čekal na vyzvání abyv mohl odejít dokončit práce 

Vešel a já se na něj usmál, vzal jsem si vidličku a ukrojil si kousek dortu. Byl dobrý. Pak jsem se koukl do seznamu a dal se do škrtání.nakonec jsem mu podal papír.vyškrtl jsem snad tři čtvrtiny služebnictva. "Jsi jim oznámit že jsou připuštěni." Tihle na mě byli i hnusní a navíc služebnictvo už nebude tolik potřeba, je tu přece Tsukishima.

Prykyvnu tentokrát ani nic neřeknu žádné " Hai Watashi no omo " prostě nic a odejdu .Propustil jsem všechno služebnictvo co bylo na seznamu škrtnuté některé jsem musel vyhodit násilím protože nechtěli a bránili se ..pak jsem se dal do uklízení a tak dokud to tu nevypadalo dostatečně čisté jak bych si to sám představoval...měl jsem rad čistotu a teď mi to vyhovovalo

Já si dál plbil svoje věci a mezitím přemýšlel on byl...Démon ale přitom tak pohledný Démon. Líbil se mi. Hrozně se mi líbil. Začal jsem tužkou klepat do stolu. Jaké to je když se člověk zamiluje? Zajímalo by mě to. Jsem teď zamilovaný? Nechápal jsem to. Nechápal jsem sebe. Musí se mnou být něco v nepořádku když takhle uvažuji.

Uklidil jsem všechno ..každou místnost každej kout ..prostě všechno nic nezůstalo špinavé dokonce i sklep teď vypadal hezky.Po dvou hodinách bylo vše hotovo a já se vracel..zárukám a čekal jsem než budu vyzván pak jsem vešel ,,Vše je hotovo už není co dělat " řekl jsem jednoduše 

Za několik hodin sem přišel, já měl vyplněné papíry a hleděl z okna. Zahrada byla veliká a teď tam pobíhal mladý zahradník, z tohohle okna vypadal jako mravenec.  Otočil jsem se na Tskiho. "Dobře." Řekl jsem a vrátil se ke stolu. Komorník měl spoustu věcí na vyřizování. "Myslím že bys mohl pomoct s večeří. Jak znám kuchaře, nebude chtít pomoct, jídlo má dobré ale s tvou pomocí bude zaručeně stokrát lepší." Usmál jsem se a vstal. "Taky, potřebuju abys někoho kontaktoval." Řekl jsem a dal mu obáku. Byla tam fotka mojí snoubenky a číslo na její panství.

Poslouchal jsem ho a přikývl..takže pomoct s večeří...aspoň že umím vařit to je jediná výhoda...a baví mě to..pak jsem se koukl na obálku a vzal jsem si ji,,Mám slečnu poslzvat sem ?" Zeptal jsem se abych měl jasno co momentálně vlastně vyřizovat jinak bych už dávno šel .Vwceremmkontaktovat slečnu z fotografie.,,Bude to vše pane?" Zeptal jsem se zdvořile ...bylo mi divné že toho po mě nechce víc ale tak ...můžu být rád že? Byl milí malí roztomili ale byl až moc dlouho uzavřen a týran.