Slavností ples na znovuotevření naší hry / UZAVŘENO

Světla sálu se pomalu rozsvítili. Sál zaplnili zlatavé paprsky a ozářili tak všechny dekorace které se v sálu vyskytovali. Počala hrát jemná hudba která měla nalákat návštěvníky kteří by se určitě rádi dostavili. Tichá hudba vyhrávala a do sálu se začali pomalu trousit bytosti různých ras.

Nastrojila jsem se tak abych vypadala fakt sexy, což znamenalo spoustu práce a příprav, ale stálo to za to. Spokojeně jsem si to kráčela do sálu. Moje červené šaty zářili na dálku.Což bylo super, aspoň si mě každý všimne. A hlavně budu nepřehlédnutelná v té bílé místnosti, všude jinde si mě člověk všimne, jaká to nespravedlnost. Nadšeně jsem se rozhlížela.

A bylo to tady, ples, věděl jsem že v našem zámku byl delší dobu klid. Myky mi řekl že musí jít na výpravu, bohužel se z výpravy už nevrátil. Takže jsem zůstakl sám. Teda až na mou sestru která se teď velmi slavnostně oblékala asi aby jí to obzvlášť slušelo na znovuotevření lesa a na ty zástupy umělců za hranicemi. Ale já se cítil prázdný, naivně jsem si myslel že bych mohl momentálně na bále někoho najít, někoho kdo mě už neopustí...ale je to vůbec možné? Ne, očividně ne. Pohlédl jsem na sebe do zrcadla. Smutně jsem se pousmál, ach ano, takhle jsem dopadl. Zamířil jsem spolu se svou sestrou do sálu.

Už přišli. Panebože, ale mladý princ vypadal jakoby ho někdo vzal po hlavě lopatou. Okamžitě jsem k němu zamířila a usmála se. Byl tak roztomile drobný a ty vlásky.  "Děje se něco můj pane, vypadáte jako byste si chtěl vzít život." Ano to bylo moje vtipkování, o životě. Však jsem smrtka tak si to mohu dovolit. "Chcete s tím trochu pomoct?"

Přiběhla ke mě naše stará známá smrtka. Sklonil jsem smutně hlavu. "Já jen... Zachránil mě a pak... Odešel.  Radši už se mnou nechce trávit čas. Řekl mi že musí někam zajít,  ale já... Opravdu ho chci tu mít s sebou." Zašeptal jsem. Bylo mi mizerně.  A teď jsem se ještě měl tvářit že se nic neděje a že jsem spokojený.  Ale to nebyla pravda a já se tak nedokázal chovat.  Proč bych měl? 

Ve své normální podobě jsem se zrovna nastrojila do bílých velkých šatů a vzala jsem si ještě k tomu bílou parapli a bílý vějíř. Z mých šatů se vypoušťěla bílá, neviditelná a studená aura mírně kolem. Nebylo to zrovna tak moc těžké v tomhle světě sehnat šaty s vějířem a paraplí. K tomu jsem si ještě dala trošku té své mrazivé energie na své bílé šaty k půvabu mých šat. Šla jsem se podívat k zrcadlu a usmála jsem se jak moc krásně vypadám. Kráčela do sálu s paraplí nad moji hlavou a vějířem, který jsem využila na menší přikrývání mého obličeje. Sál mě velmi moc ohromil, ale já jsem se jen usmála. Sál vypadal podobně podle mého gusta.