Stará opuštěná vesnička v lese

Už nějakou dobu sem žil v malé vesničce uprostřed lesa...domky bylii skoro rozpadlé.Za tu dobu co sem tu sem pár tech domků opravil aby to vypadalo aspon trochu hezky taky sem zprovoznil studnu .Založil sem ovocný sad a i zeleninové zahrádky.Ryby sem jedl ale jen syrové protože sem nedokazal rozdelat ohen...když sem se o to pokusil vzdy se mi vratili ty vzpominky a proto semjedl syrové a nebo jen ovoce a zeleninu.Ležel sem u jednoho domku uprostred vesničky a spal sem .Bylo krasne a ja sem nechtel nic dělat tak proč se nevyspat ?

Tak nějak se mi podařilo dojít do polorozpadlé vesnice. Řekl jsem Yuuovi že si beru dovolenou a mobil utopil v řece a nenamáhal se tím že jsem ho zvedal. Takže jsem úplně poškrabáný došel sem a zhroutil se u jednoho domu, moje zjizvené tělíčko stejně nebylo zrovna pěkné takže o něj nikdo nestál. Takže jsem mohl v klidu umřít tady a nikdo by to ani nezjistil. Protože moje kariéra mangaky šla do háje, třikrát za sebou jsme prošvihl uzávěrku, měl bych v poklidu umřít. Povzdechl jsem si a zahleděl se na slunce. Cítil jsem že i někde krvácím ale nijak mě to netrápilo. Čím dřív bude po mě tím lépe.

Po nejaké dobe se ucitil pach .cizí pach .Vstal sem prudce a hned sem byl vzhuru.Rozhledl sem sa ..uvidelem ..v trave u domku lezel nekdo ...nebo neco? Nevedel sem ..Sklopil sem ouška a pomalu opravdu pomaloucku se se vdal tam..Pochvili sem poznal zje to..další neko .Ležel nazemi byl zraneny a  vypadal šptne..jenze..ja sem se bál ho dotknout..bal sem se ze uvidim smrt toho neka,,S..si v ..pořádku?? N.nepotrebujes pomoc?" zeptal se se tiše a koukal na nej ..byl podobne velky jako ja .ja byl moznotrochu větši.

Někdo na mě promluvil, vlastně bych se ani neměl divit, nemusel jsem tu být sám. Pohlédl jsem na toho kdo na mě mluvil.  Byl to bělovlasý neko. "Nejsem. To vidíš ne?" zašeptal jsem zlomeně, ouška úplně tisklá k hlavě. Motala se mi hlava. Vodu jsem viděl naposledy před třemi dny. Vyčerpaně jsem na něj hleděl a klížili se mi oči. Otevřel jsem ústa abych něco řekl ale nic mi z ní nevyšlo, jdn jsem tiše vzlykl. "Bolí to všechno." zašeptal jsem zoufale. Duch lesa mě neposlouchal a já věděl i proč. Já byl vlastně černá kočka. Temnota ne snad?

Vypadalo to ze je opravdu zraneny.Vypadal taky ze ma zizen.Dosel sem pro hrnecek a vzal do nej vodu .,,Prosim napij se..potrebujepít" rekl sem a natahl ruku aby si mohl vzit vodu.,,Ja..ti chci pomoct " zaseptal sem .Balem se alzese me dotkne ze to zase uvidím ne ja nechtel..,,Prosím si slabí cítím to ...musíš si odpocinout napit se a ...najist ..a taky vyspat " vyjmenoval em vse co potreboval ted zrovna.

Zahleděl jsem se na vodu a natáhl k němu ruce vzal jsem si hrneček a dával si pozor abych se ho nedotkl. Stejně by neviděl nic. Moje mysl byla zabedněná jako zeď. Postavil jsem si v hlavě jakousi bariéru protože dost lidí v m3m okolí umělo číst v mých pocitech a tak. Navíc na mojí smrt by neviděl. Vypil jsem hrnek hodně rychle a a položil ho do trávy. Stočil jsem se do kluníčka, jeho další slova ignoroval a usnul. Byl jsem vyčerpaný a unavený. Možná bych i unřrl ale teď jsem byl prostě jen vyčerpaný.

Vypil to a pak usnul..donesl sem deku z domku a prikryl ho .Pak sem sel do sadu a natrhal ovoce a pak i nekou zeleninu.Udelal sem ovocnou štávu .A pak sem pripravil aspon neco k jidlu.Ryby ovoce zea.enile ty ryby syrové samozrejme.Paksem si sedl kousek od nej a koukal jak spí

Se sklopenými oušky jsem si tiše pochurpoval a zíval na všechny strany.  I ve spánku jsem zíval. Pak jsem ale ucítil jídlo. Pootevřel jsem oči a rozhlédl se. Uviděl jswm rybu. V okamžiku jsem ji snědl a pak i nějakou tu zeleninu dokud jsem neutišil ten hlad ve mě. A twprve potom jsem se koukl na Milkiho. "Ehm...omlouvám se." zapípal jsem a stáhl ocásek mezi nohy.

Pozoroval sem ho celou dobu co spal...Ale držel sem si odstup..Jako u každeho.Rad sem pomohl ale moje moc byla pro mě hrozná..Nevědewl sem že uněj bych nevidewl skoro nic.Probudil se a ja sklopil ouška .Snědl jídlo napil se a pak..se omluvil ..Nevědel se za co,,Ehm..no...n..nevim za co..s...se omlouváš..." zašeptal sem,,A..p..rpmiň že ta..ryba nebyla...upečená" vic sem nertekl a koukal sem fo země

"Vrhl jsem se na tu rybu jako vetřelec." zašeptal jsem. "Komu vadí že ta ryba nebyla upečená. Jsem z části kocour. Nevadí mi to." řekl jsem a usmál se na něj. Ppstavil jsem se a pptřásl mu rukou. "Jsem Montaro Kazuki." představil jsem se. Neviděl mi do hlavy a tak představit se nebyl problém.

Byl sem rád že mu to nevadí.Protože někdo to opravdu neměl rád syrové ryby.Ale udělal něco co mě zarazilo a zároveň i vyděsilo.Chytil mě za ruku. V zápětí sem čekal špatné myšlenky vzpomínky nebo jeho smrt ale ne....jediné  co sem uviděl byli jeho šťastné vzpomínky.To bylo jediné k čemu sem se dostal.Zbytek měl jakoby zapečeťené.Vratil sem se do normálu a podíval se mu do očí byl první u koho sem nic moc neviděl ..za to sem byl rád.Odhodlal sem se tedy taky se představit,,Milki" řekl sem ..moje příjmení už ani neexistovalo tak na co ho říkat.Třasli se mi ruce protože sem opravdu stále čekal na to špatné co ale nepřišlo.

Pustil jsem ho a zaujatě na něj hleděl, ten jeho výraz mě vyvedl z míry. Proč se takhle tvářil. "Milki tak to mě těší. ty umíš číst myšlenky a tak podobně viď. Neboj se u mě nic neuvidíš, mám zapečetěnou mysl protože nechci aby mi do ní někdo lezl." Řekl jsem. "Dost lidí v mém okolí totiž umí číst myšlenky."

Kouklnul sem se na něj a přikývl,,Já...mám moc ..o kterou ani nestojím...když se někoho dotknu kohokoli ..tak...vidim jeho minulost budoucnost ..až do smrti všechny jeho strachy myšlenky a ..bolesti ..vidim jak zemřou..já..nechci to vidět bojím se toho nechci to mít " jak sem sedel tak sem se schoulil do klubka...opravdu mě tahle moc nervovala kdybych to mohl alespon nějak ovládat kdyby to nepůsobilo na každého.,,Nemohl...sem se dotknout nikoho...ani rodiny...než zemřeli všichni" zašeptal sem .Požár ..to sem neviděl všech smrt byla jiná ale tohle bylo vyhození z děje .Stalo se něco co se neměli stát.

Hpeděl jsem na něj trochu překvapeně než jsme k němu doťapal a vzal mu tvář do dlaní. "Koukni žádná moc není tak hrozná. I když si to myslíš. Je to k něčemu dobré. Na mě můžeš třeba trénovat." zašeptal jsem. Mou smrt by hned tak nwviděl.  Tak6e by to bylo v pohodě.  Sevřel jsem mu ruce v těch svých a váhavě ho po nich hladil. 

Trochu sem se prikrcil když keme takhle přišel a vzal mi tvář do rukou .,,ale...nemůže být dobře vidět jak někdo umře " řekl sem .povzdechl sem si ,,Dobře ..ale ..nechci to dělat.." řekl sem a koukal se mu do očí ..měl je krásné .,,ehm..no já.." nevěděl sem co mám říct držel mě za ruce a hladil mě .zamával sem ocáskem...nevěděl sem co dělat..byli SME dva Neko co se děd na sebe koukali a nic nedělali ani nemluvili prostě nic .

"Budeš mít nějakého nepřítele a vidíš jeho smrt, to je hodně užitečné." Řekl jsem jen. Přemýšlel jsem co bych mu měl asi tak ještě říct ale nic mě nenapadlo a tak jsem na něj jen tak koukal.