Švýcarsko

Konala se další soutěž v krasobruslení v mém životě. Toshihiro cosi zařizoval u vchodu do arény. Já se třásl a bolelo mě břicho z nervozity. Nakonec ke mě Toshi přišel. "Ti švýcaři jsou takový debilové." Postěžoval si s dost silným ruským přízvukem. Jen jsem kývl. Nechtěl jsem mu nic říkat protože bych mu pravděpodobně pozvracel jeho novou košili. Culil se jako dement mezitím co mě doprovázel do šatny. "Satorů!" Ozvalo se za mnou, pomalu jako robot jsem se otočil. Byl to můj kamarád, jediný krasobruslař kterého jsem bral jako kamaráda. Mladý Asiat se nadšeně culil a za chvíli mě už natěšeně obejmul. Byl z Thajska. Kung Mongkut. "A-a- ahoj." vysoukal jsem ze sebe. "Zase jsi nervózní." Prohlásil se smíchem. "No tak se převleč." Řekl a uvolnil mi cestu do mojí kabinky. Tam jsem na sebe navlékl třpytivý oblek. Zavázal jsem si brusle a šel si sednout na sedadlo před kluziště. Ještě víc jsem se třásl. Nebyl jsem začátečník ale vždycky jsem byl až moc nervózní před soutěží.

Ani netušil jak se to stalo ale manažer Yurae Plisatskya z Ruska mu včerejšího dne ráno zavolal že Yurai má zlomenou nohu a že ho musím zastoupit ve Švícarsku, tak aby nikdo nic nepoznal a mysleli si že je Yurai a tak tam hned odcestoval,s trenérem nevicházel a celou noc nespal.Takže dnes byl podrážděný a bolela ho hlava.Přišel na stadionu do šatny kde byl S.... a ten Asiat a kopl do koše.Kdo to sem sakra dal?''nečekal odpověď jen nadával a pak si sedl do rohu. na lavici a pustil si hudbu u toho si v hlavě opakoval choreografii a technickou část a setkával džus.

Svíral jsem v rukou mikinu a hleděl na kluziště před sebou. "Takže Satoru, nezapomeň na choreogra- Satoru? Hej Satoru!" Zatřásl mnou. Jen jsem se pousmál. "je mi nějak blbě, vidím babičku:ů zašeptal jsem. "Có? Vždyť si jí nikdy neviděl!" zatřásl mnou.  Pohlédl jsem na něj vodnatýma očima. "Zvládnu to že jo?" Zašeptal jsem. Měl jsem pocit jako bych se ještě zmenšil. "Samozřejmě." Usmál se Toshihiro. Pak si pro sebe něco zamumlal rusky takže jsem mu nerozuměl ani slovo. "Pojď půjdeme někam kde není vidět na led. Jdeš až po Yurim." Zamumlal a odvedl mě do uličky kde právě teď nikdo nebyl. "Protáhni se." Řekl a já začal pomalu s rozcvičkou se sluchátky v uších do kterých mi hrála hudba.

Anopohlédl na obrazovku kde zrovna jel jezdec který měl být před ním,byl to nějaký Angličan,protáhl se a rozvičil se trochu a pak si sepl vlasy do culíku,za chvilku se rozešel k ledu,bylo to dost zvláštní protože tu neměl trenéra a nikoho,on nebyl Yuri P ale někdo jiný i když se za něj musel vydávat.Ušklíbl se na lidi a zamával jim tak jak to dělával ten za kterého se vydával a pak jako panenka s porcelánu vyšel na led kde začala hrát jeho krásná třpitivá ,slzy nahánějcí hudba.Když začal bruslit nikdo ani nedutal,vypadal jako by opravdu byl s porcelánu ,ale jel velmi precizně a celkově vše vypadalo výborně ,dokonce skočil i několik čtvertých skoku,které v plánu nebyli ale chtěl vysoké skoré.Na konci svého vystoupení zamával divákum a poslal vzdušné polibky co pro něj nic neznamenali a pak odešel z ledu .Vzal si mikynu a čekal na své výsledky u tabulky a když se zjevili tak se přenesl na první místo a držel rekord .Oslavně se ušklíbl a pak šel do šatny kde se rozvalil na lavici a pustil si hudbu do uší .'Hm...je to v kapse ."!'řekl si pro sebe'

Toshihiro se mi snažil zabránit ve výhledu na výsledky ale jak se dalo čekat. Nedokázal mi v tom úplně zabránit.  Viděl jsem Yuriho přede mnou a to znamenalo že jdu na řadu. "Pamatuj si Satoru, vždycky jsi byl skvělý. Nevadí když nevyhraješ." začal Toshihiro. "Vyhraju" Toshihiro se zarazil. To už jsem byl na ledě. "Ukážu ti že i já dokážu být první. Konec konců jsem trénoval od malička. Tohle bude moje první zlatá medaile." husmál jsem se. Můj pohled ve tváři se změnil. Rozjel jsem se po ledě a začal bruslit. Většinu skoků jsem měl ve druhé části. Ale pár skoků jsem přidal. Byl jsem rozhodnutý ukázat Toshihirovi že to dokážu. Jkroková čast, čtverskok následovaný trojskokem. Otočka a konec. Ozval se potledk a já jen hlasitě dýchal. Vzápětí jsem dobrudlil zpátky. Sedl jdem si vedle Toshihira na lavičku. "Určitě to dopadlo strašně." zašeptal jdem. "Akesaka Satoru. Máme tu nový rekord. Mladý Akesaka obsadil první místo a nařadu přichází náš poslední soutěžicí." víc jsem neslyšel protože jsem byl ponořený do štěstí. "Vidíš? Říkal jsem ti že jsem dobrý trenér." řekl Toshihiro mezitím co jsem mu nadšeně skočil kolem krku.

Yuri naštvaně vztal a kráčel přímo před něj 'Tohle ti nedaruju ty hnusná bílá koule 'zařval na něj před lidma a jeho bratrem a bylo mu to vcelku jedno .Dupnul na květiny co dostal a na plyšaka co tam měl,hodil ho po něm a polil mu hlavu pitím a pak se rozešel pryč .
Tak gratuluji 'usmál se na oko mile a šel pryč .Na chodbě nasadil kapucu na hlavu a odcházel pryč z budovi ale cestou se ještě stavil v šatně a vylepšil ostatnim brusle,některým je vyměnil a nebo jim tam něco naházel,no nezáviděl to těm bruslařum co jsou nezkušení a nevěděli že jet v nových bruslích je docela sebevražda,než dojedete tak máte nohu jednu krev.Když byl venku tak se udadil na lavičku a v klidu si popíjel chery džus'mám hlad,něco bych snědl 'rozlížel se po tom kde by co mohl pojíst'

Objevil se přede mnou Yuri.  To že ze mě kape voda mi bylo tak trochu jedno. To jsem dokázal ignoroval. Ale to že měnazval koulí mi docela ublížilo. "Toshihiro... To jsem... Tak tlustý?" zašeptal jsem a hleděl na svoje boty. "Proč bys byl? Ten idiot nadává každýmu jen neumí prohrávat. Je to v pořádku neber si jeho slova k srdci." usmál se na mě. "Nebudu jíst už vůbec." zamumlal jsem. "Mimochodem takžr se vracíš do Ruska? Můžu s tebou? A jakto že toho o Yurim tolik víš?!" zašeptal jsrm. Toshihiro se zahleděl na hory v dálce. Už bylo i po předávání medailí. Yuri skončil druhý a třetí byl nějaký vietnamec. "Víš bruslil jsem na strjném ledě jako on. Byl vždycky dokonalý narozdíl ode mě. Ale nakonec jsem ho překonal takže pohoda. Znám ho dlouho a vracím se do Ruska za rodiči. Můžeš se mnou..." mluvil dál a já přitom sledoval hory.

Po tom co vśichni odešli,tak on zůstal na stadionu a bruslil a bruslil tak jako by byl jen panenka kterou natáhnou a ona pak bruslý,však už  tu byla tma,ale on viděl dobře protože byl upír.Uchechtl se''no jo,nikdo nepoznal že nejsem Yumi Plisetsky,ale ten kluk mě naštval'

Toshihiro mluvil dál a já ho skoro nevnímal. až jeho další slova. "Takx tam jedu za svým kamarádem Viktorem." pochlubil se a já na něj zůstal zírat. "Viktor? Myslíš toho Viktora?!"  Toshihiro se jen usmál. "Ano přesně toho." vlastně bych se ani neměl divit protože  si byli podobní. Hodně podobní. Hlavně jejich chování bylo skoro stejné. Hleděl sjem na něj naprosto obdivně. "Jo něco jsem si tam zapomněl. Hned jsem zpátky." řekl jsem najednou když jsem zjistil že nemám mobil. Vlastně další sputěž a zároveň kvalifikace na grand prix je v Rusku. Možná i protp mi dovolil jít s ním. Vešel jsem dovnitř a rozsvítil menší světla. Na ledě byl ten Yuri. Ignoroval jsem ho a hledal svůj mobil.

Všiml si že tam je ten kluk co byl první a navíc mu začal zvonit mobil tak si sedl na lavičku a zvedl mobil''Čau Viktore,ano prohrál sem, ale je to tím že já prostě nejsem Yuri P,ty mě vyzvedneš na letišti v Rusku?'mluvil do telefonu a zul si brusle'