Švýcarsko

Dál jsem vytrvale hledal telefon ale nemohl jsem ho nikde najít. Najednou dovnitř ale vlétl Toshihiro s červenými tvářemi. Mlel něco rusky do telefonu a já se mračil na celé kolo. Jelikož i ten Yuri mluvil do telefonu rusky, nerozuměl jsem nikomu. Zaklapl telefon. "Satoru promiň. Mám tvůj mobil." podal mi ho a já ho utopil v kapse. "Psal mi Viktor že bide na někojo čekat na letišti takže bysme mohli někam zajít." usmál se na mě. V mých očích se objevila radost. "To je super." zašeptal jsem. "No letadlo nám letí za bvíli. Měli bysme si pospíšit." řekl a já pomalu přikývl.

Yuri na ně naštvaně,ne možná zděšeně hleděl když mluvili o Viktorovi 'To snad ne'rychle hodil batoh na záda a vzal si kabát a už spěchal pryč a doufal že se mu povede nějak na letišti Viktora pak přemluvit aby tyhle dva nebral sebou ale stalo se to že došel na letiště a oni seděli v tom samém lezadle jako on,cesta sama o sobě byla dost děsivá neb tam pořád řvalo nějaké děcko a někdo tam děsně zapáchal a k tomu tam byl nepříjemný personál a také obézní lidé které on neměl rád a  to vše nepřehlušila ani hudba a spánek se taky nedostavil,takže peklo.Po nějaké té hodině cesty konečně bylo v Rusku a on hned na letišti začal hledat Viktora aby se mu povedlo ho odlákat dříve než si všimne těhle dvou otravu co s  ním letěli letadlem a co jako by mu vše kazili .Prodíral se lidma ale Viktora nikde neviděl,povzdechl si a pořel se o stěnu před budovou'asi na konec nepřišel'řekl smutně a sesuol se k zemi i s batohem'

Byla to nejhirsi cesrs letadlem jakou jsem vůbec zažil. Hlavne tl uřvané děcko. A já byl hrozně rád když jsme konečně do letěli až do Ruska. Toshihiro si celou destu letadlem stěžoval jak je všechno strašné a že chce uz být doma. Když jsme konečně vystoupili. Když letadlo přistálo. Začal Toshihiro něco hledat v mobilu, bylo to telefonní číslo na Victora které vzápětí našel a začal do sluchátka mluvit, pochopitelně jsem mu nerozuměl ani slovo kromě jmen. Když pak zavěsil.  Usmál se na mě. "Za chvíli tu bude." Řekl a opravdu do pěti minut uz tu Victlr byl. Toshihiro ho nadšeně obrjmul. Něco říkali q ja jako obvykle nerozuměl. No domluvili se kam se půjde až Victor najde Yuria. Za chvioi uz byl u něj.  "Tady jsi." Řekl a poplácal ho po rameni. "Tohle je Toshihiro. Právě teď místo mě reprezentjje Rusko v krasobruslení. A taky je trenér Satoru." Ukázal na mě a ja schválně hleděl jinam.

Koukl na Viktora a políbil ho''dík že jsi přišel,znám je už''přesto na ně koukl''nazdar jsem Yurio'přitulil se k Viktorovi'

Zatímco já stále hleděl stranou. Toshihiro na Yuria zamával. "Jasně já vím. Pokid vím tak Yuri Plisetsky si zlomil nohu." koukl na Victora který pomalu kývl. Vzal Yuria a přitiakl ho k sobě. "Jo napadla mě tahle restaurace." strčil Victorovi pod nos svůj mobil. "Jo ta by šla není to tak daleko." Konečně jsem se koukl na Yuria. "Jsem Satoru!" řekl jsem jen.  Victor se podíval na mě a v tu chvíli se ke mě uplně přiblížil. Cítil jsem jak rudnu. "Victore přestaň mi ho osahávat!" zavrčel nepřátelsky Toshi. Victor ho ignoroval. Jeho ruka se um8stila na mém boku a on se pousmál. "Gratuluji k prvnímu místu. Víš. Někoho mi hrozně připomínáš." usmál se. Pak mě pudtil. Zasmál se na Toshihira na kterého se vzápětí zavěsil. "Takže jdeme kluci." vykřičil k východu. Pomalu jsem se vydal za nimi a Yuriem. Nechápal jsem koho bych mu tak mohl připomínat. Nikoho neznám.

Yuri se usmál na Viktora když jej objal a spokojeně si to užíval ale pak zase ochladl 'kam bych jako měl jít ?'koukl na sATORU 'no asi mu připomínáš ledního medvěda,vše by tomu nasvědčovalo .'pohlédl na Viktora'není to tak ?

"jsem tady s Toshihirem domluvený že až se vrátí z kvalifikace na grand prix tak si zajdem do restaurace a vy jdete s náma." sladce se na Yuria usmál. "Nejsem lední medvěd, narozdíl od blonďaté hlavy žijící v Rusku." Zašeptal jsem a zpražil ho pohledem. Kdo by chtěl trávit čas s někým tak nafoukaným? Viktor se na Yuria zadíval. "Popravdě... Říká ti něco jméno Katsuki Yuri? Je zrovna v Japonsku ale trochu mi ho připomíná." Zamumlal zamyšleně.  "Nejsme si podobní." Zašeptal jsem. To už jsme vešli do restaurace a sedli si k jednomu stolu. Pohlédl jsem do jídelního lístku. Všichni si v něm už četli, cítil jsme se jako totální magor.

Yurio šel až jako poslední,jako by nad něřím hodně přemýšlel a pak když byl čas si obědnat ,tak si obědnal pirožky se zelim a také sladké pyrožky s boruvkama a džus ''hm...jo vím kdo je Katsuki Yuri,to je to prasátko,nemám ho rád a pravý Yuri Plisetsky taky ne 'pak pohlédl na Satoru a ušklíbl se
Ale jo jsi mu podobný ale svím chováním,sice nejsi hubený jako tyčka ale proti němu jsi špejle a taky nenosíš popelníky jako on a co víc jsi šikovný a máš dobré výsledky,on je často nervozní a pak vše kazí,to asi máte společné ale co se týče vzhledu ,tak máte společné jen to že vypadáte oba jako ovce a tlusté ale jinak bych řekl že možná vypadš lépe'no jo vždy řekl co chtěl ,bez emocí a přetvářky a pak když donesli jídlo ,tak se do něho pustil a rusky řekl'Hm...vkusno piroha."!

Pohlédl jsem na něj. "Já si s ním nejsem podobný!" Rozkřikl jsem se. "Satoru buď tišeji." Zamumlal Toshihiro. "Jo a vzal bych si tohle." S úsměvem ukázal na něco na jídelním lístku čemuž jsem pochopitelně nerozuměl.  No nevěděl jsem co a jak tak jsem si to objednal. No byl jsem rád že mě zná jen chvíli, že neví že musím nosit čočky a vidím blbě na dálku. A že jsem nervózní vždycky a už několikrát to podělal na kvalifikaci na grand prix, tohle bylo porvé co jsem se tam dostal. Protože jsem byl vždycky tak nervózní že jsem sebou sekl hned jak jsem na led vstoupil. "Nejsem tlustá ovce." Zašeptal jsem si pro sebe. Viktor se o něčem bavil s Toshihirem, proč všichni museli mluvit rusky?!

Yuri si přesunul hlavu na Viktorovo rameno a přitulil se'no tak ovce nejsi no,ale medvěd ano 'uchcechtl se a jedl pyrožek a poslouchal co ty dva si povídaj a pak pohlédl na Satoru 'to je pech že nám nerozumíš co ?'řekl to anglicky a nasadil si sluchátka do uší 'Viktore,mohu být dnes s tebou,že mi koupíš něco pěkně tygřího 'pošeptal Yurio Viktorovi do ucha'