Švýcarsko

Konala se další soutěž v krasobruslení v mém životě. Toshihiro cosi zařizoval u vchodu do arény. Já se třásl a bolelo mě břicho z nervozity. Nakonec ke mě Toshi přišel. "Ti švýcaři jsou takový debilové." Postěžoval si s dost silným ruským přízvukem. Jen jsem kývl. Nechtěl jsem mu nic říkat protože bych mu pravděpodobně pozvracel jeho novou košili. Culil se jako dement mezitím co mě doprovázel do šatny. "Satorů!" Ozvalo se za mnou, pomalu jako robot jsem se otočil. Byl to můj kamarád, jediný krasobruslař kterého jsem bral jako kamaráda. Mladý Asiat se nadšeně culil a za chvíli mě už natěšeně obejmul. Byl z Thajska. Kung Mongkut. "A-a- ahoj." vysoukal jsem ze sebe. "Zase jsi nervózní." Prohlásil se smíchem. "No tak se převleč." Řekl a uvolnil mi cestu do mojí kabinky. Tam jsem na sebe navlékl třpytivý oblek. Zavázal jsem si brusle a šel si sednout na sedadlo před kluziště. Ještě víc jsem se třásl. Nebyl jsem začátečník ale vždycky jsem byl až moc nervózní před soutěží.

Ani netušil jak se to stalo ale manažer Yurae Plisatskya z Ruska mu včerejšího dne ráno zavolal že Yurai má zlomenou nohu a že ho musím zastoupit ve Švícarsku, tak aby nikdo nic nepoznal a mysleli si že je Yurai a tak tam hned odcestoval,s trenérem nevicházel a celou noc nespal.Takže dnes byl podrážděný a bolela ho hlava.Přišel na stadionu do šatny kde byl S.... a ten Asiat a kopl do koše.Kdo to sem sakra dal?''nečekal odpověď jen nadával a pak si sedl do rohu. na lavici a pustil si hudbu u toho si v hlavě opakoval choreografii a technickou část a setkával džus.

Svíral jsem v rukou mikinu a hleděl na kluziště před sebou. "Takže Satoru, nezapomeň na choreogra- Satoru? Hej Satoru!" Zatřásl mnou. Jen jsem se pousmál. "je mi nějak blbě, vidím babičku:ů zašeptal jsem. "Có? Vždyť si jí nikdy neviděl!" zatřásl mnou.  Pohlédl jsem na něj vodnatýma očima. "Zvládnu to že jo?" Zašeptal jsem. Měl jsem pocit jako bych se ještě zmenšil. "Samozřejmě." Usmál se Toshihiro. Pak si pro sebe něco zamumlal rusky takže jsem mu nerozuměl ani slovo. "Pojď půjdeme někam kde není vidět na led. Jdeš až po Yurim." Zamumlal a odvedl mě do uličky kde právě teď nikdo nebyl. "Protáhni se." Řekl a já začal pomalu s rozcvičkou se sluchátky v uších do kterých mi hrála hudba.

Anopohlédl na obrazovku kde zrovna jel jezdec který měl být před ním,byl to nějaký Angličan,protáhl se a rozvičil se trochu a pak si sepl vlasy do culíku,za chvilku se rozešel k ledu,bylo to dost zvláštní protože tu neměl trenéra a nikoho,on nebyl Yuri P ale někdo jiný i když se za něj musel vydávat.Ušklíbl se na lidi a zamával jim tak jak to dělával ten za kterého se vydával a pak jako panenka s porcelánu vyšel na led kde začala hrát jeho krásná třpitivá ,slzy nahánějcí hudba.Když začal bruslit nikdo ani nedutal,vypadal jako by opravdu byl s porcelánu ,ale jel velmi precizně a celkově vše vypadalo výborně ,dokonce skočil i několik čtvertých skoku,které v plánu nebyli ale chtěl vysoké skoré.Na konci svého vystoupení zamával divákum a poslal vzdušné polibky co pro něj nic neznamenali a pak odešel z ledu .Vzal si mikynu a čekal na své výsledky u tabulky a když se zjevili tak se přenesl na první místo a držel rekord .Oslavně se ušklíbl a pak šel do šatny kde se rozvalil na lavici a pustil si hudbu do uší .'Hm...je to v kapse ."!'řekl si pro sebe'

Toshihiro se mi snažil zabránit ve výhledu na výsledky ale jak se dalo čekat. Nedokázal mi v tom úplně zabránit.  Viděl jsem Yuriho přede mnou a to znamenalo že jdu na řadu. "Pamatuj si Satoru, vždycky jsi byl skvělý. Nevadí když nevyhraješ." začal Toshihiro. "Vyhraju" Toshihiro se zarazil. To už jsem byl na ledě. "Ukážu ti že i já dokážu být první. Konec konců jsem trénoval od malička. Tohle bude moje první zlatá medaile." husmál jsem se. Můj pohled ve tváři se změnil. Rozjel jsem se po ledě a začal bruslit. Většinu skoků jsem měl ve druhé části. Ale pár skoků jsem přidal. Byl jsem rozhodnutý ukázat Toshihirovi že to dokážu. Jkroková čast, čtverskok následovaný trojskokem. Otočka a konec. Ozval se potledk a já jen hlasitě dýchal. Vzápětí jsem dobrudlil zpátky. Sedl jdem si vedle Toshihira na lavičku. "Určitě to dopadlo strašně." zašeptal jdem. "Akesaka Satoru. Máme tu nový rekord. Mladý Akesaka obsadil první místo a nařadu přichází náš poslední soutěžicí." víc jsem neslyšel protože jsem byl ponořený do štěstí. "Vidíš? Říkal jsem ti že jsem dobrý trenér." řekl Toshihiro mezitím co jsem mu nadšeně skočil kolem krku.

Yuri naštvaně vztal a kráčel přímo před něj 'Tohle ti nedaruju ty hnusná bílá koule 'zařval na něj před lidma a jeho bratrem a bylo mu to vcelku jedno .Dupnul na květiny co dostal a na plyšaka co tam měl,hodil ho po něm a polil mu hlavu pitím a pak se rozešel pryč .
Tak gratuluji 'usmál se na oko mile a šel pryč .Na chodbě nasadil kapucu na hlavu a odcházel pryč z budovi ale cestou se ještě stavil v šatně a vylepšil ostatnim brusle,některým je vyměnil a nebo jim tam něco naházel,no nezáviděl to těm bruslařum co jsou nezkušení a nevěděli že jet v nových bruslích je docela sebevražda,než dojedete tak máte nohu jednu krev.Když byl venku tak se udadil na lavičku a v klidu si popíjel chery džus'mám hlad,něco bych snědl 'rozlížel se po tom kde by co mohl pojíst'

Objevil se přede mnou Yuri.  To že ze mě kape voda mi bylo tak trochu jedno. To jsem dokázal ignoroval. Ale to že měnazval koulí mi docela ublížilo. "Toshihiro... To jsem... Tak tlustý?" zašeptal jsem a hleděl na svoje boty. "Proč bys byl? Ten idiot nadává každýmu jen neumí prohrávat. Je to v pořádku neber si jeho slova k srdci." usmál se na mě. "Nebudu jíst už vůbec." zamumlal jsem. "Mimochodem takžr se vracíš do Ruska? Můžu s tebou? A jakto že toho o Yurim tolik víš?!" zašeptal jsrm. Toshihiro se zahleděl na hory v dálce. Už bylo i po předávání medailí. Yuri skončil druhý a třetí byl nějaký vietnamec. "Víš bruslil jsem na strjném ledě jako on. Byl vždycky dokonalý narozdíl ode mě. Ale nakonec jsem ho překonal takže pohoda. Znám ho dlouho a vracím se do Ruska za rodiči. Můžeš se mnou..." mluvil dál a já přitom sledoval hory.

Po tom co vśichni odešli,tak on zůstal na stadionu a bruslil a bruslil tak jako by byl jen panenka kterou natáhnou a ona pak bruslý,však už  tu byla tma,ale on viděl dobře protože byl upír.Uchechtl se''no jo,nikdo nepoznal že nejsem Yumi Plisetsky,ale ten kluk mě naštval'

Toshihiro mluvil dál a já ho skoro nevnímal. až jeho další slova. "Takx tam jedu za svým kamarádem Viktorem." pochlubil se a já na něj zůstal zírat. "Viktor? Myslíš toho Viktora?!"  Toshihiro se jen usmál. "Ano přesně toho." vlastně bych se ani neměl divit protože  si byli podobní. Hodně podobní. Hlavně jejich chování bylo skoro stejné. Hleděl sjem na něj naprosto obdivně. "Jo něco jsem si tam zapomněl. Hned jsem zpátky." řekl jsem najednou když jsem zjistil že nemám mobil. Vlastně další sputěž a zároveň kvalifikace na grand prix je v Rusku. Možná i protp mi dovolil jít s ním. Vešel jsem dovnitř a rozsvítil menší světla. Na ledě byl ten Yuri. Ignoroval jsem ho a hledal svůj mobil.

Všiml si že tam je ten kluk co byl první a navíc mu začal zvonit mobil tak si sedl na lavičku a zvedl mobil''Čau Viktore,ano prohrál sem, ale je to tím že já prostě nejsem Yuri P,ty mě vyzvedneš na letišti v Rusku?'mluvil do telefonu a zul si brusle'

Dál jsem vytrvale hledal telefon ale nemohl jsem ho nikde najít. Najednou dovnitř ale vlétl Toshihiro s červenými tvářemi. Mlel něco rusky do telefonu a já se mračil na celé kolo. Jelikož i ten Yuri mluvil do telefonu rusky, nerozuměl jsem nikomu. Zaklapl telefon. "Satoru promiň. Mám tvůj mobil." podal mi ho a já ho utopil v kapse. "Psal mi Viktor že bide na někojo čekat na letišti takže bysme mohli někam zajít." usmál se na mě. V mých očích se objevila radost. "To je super." zašeptal jsem. "No letadlo nám letí za bvíli. Měli bysme si pospíšit." řekl a já pomalu přikývl.

Yuri na ně naštvaně,ne možná zděšeně hleděl když mluvili o Viktorovi 'To snad ne'rychle hodil batoh na záda a vzal si kabát a už spěchal pryč a doufal že se mu povede nějak na letišti Viktora pak přemluvit aby tyhle dva nebral sebou ale stalo se to že došel na letiště a oni seděli v tom samém lezadle jako on,cesta sama o sobě byla dost děsivá neb tam pořád řvalo nějaké děcko a někdo tam děsně zapáchal a k tomu tam byl nepříjemný personál a také obézní lidé které on neměl rád a  to vše nepřehlušila ani hudba a spánek se taky nedostavil,takže peklo.Po nějaké té hodině cesty konečně bylo v Rusku a on hned na letišti začal hledat Viktora aby se mu povedlo ho odlákat dříve než si všimne těhle dvou otravu co s  ním letěli letadlem a co jako by mu vše kazili .Prodíral se lidma ale Viktora nikde neviděl,povzdechl si a pořel se o stěnu před budovou'asi na konec nepřišel'řekl smutně a sesuol se k zemi i s batohem'

Byla to nejhirsi cesrs letadlem jakou jsem vůbec zažil. Hlavne tl uřvané děcko. A já byl hrozně rád když jsme konečně do letěli až do Ruska. Toshihiro si celou destu letadlem stěžoval jak je všechno strašné a že chce uz být doma. Když jsme konečně vystoupili. Když letadlo přistálo. Začal Toshihiro něco hledat v mobilu, bylo to telefonní číslo na Victora které vzápětí našel a začal do sluchátka mluvit, pochopitelně jsem mu nerozuměl ani slovo kromě jmen. Když pak zavěsil.  Usmál se na mě. "Za chvíli tu bude." Řekl a opravdu do pěti minut uz tu Victlr byl. Toshihiro ho nadšeně obrjmul. Něco říkali q ja jako obvykle nerozuměl. No domluvili se kam se půjde až Victor najde Yuria. Za chvioi uz byl u něj.  "Tady jsi." Řekl a poplácal ho po rameni. "Tohle je Toshihiro. Právě teď místo mě reprezentjje Rusko v krasobruslení. A taky je trenér Satoru." Ukázal na mě a ja schválně hleděl jinam.

Koukl na Viktora a políbil ho''dík že jsi přišel,znám je už''přesto na ně koukl''nazdar jsem Yurio'přitulil se k Viktorovi'

Zatímco já stále hleděl stranou. Toshihiro na Yuria zamával. "Jasně já vím. Pokid vím tak Yuri Plisetsky si zlomil nohu." koukl na Victora který pomalu kývl. Vzal Yuria a přitiakl ho k sobě. "Jo napadla mě tahle restaurace." strčil Victorovi pod nos svůj mobil. "Jo ta by šla není to tak daleko." Konečně jsem se koukl na Yuria. "Jsem Satoru!" řekl jsem jen.  Victor se podíval na mě a v tu chvíli se ke mě uplně přiblížil. Cítil jsem jak rudnu. "Victore přestaň mi ho osahávat!" zavrčel nepřátelsky Toshi. Victor ho ignoroval. Jeho ruka se um8stila na mém boku a on se pousmál. "Gratuluji k prvnímu místu. Víš. Někoho mi hrozně připomínáš." usmál se. Pak mě pudtil. Zasmál se na Toshihira na kterého se vzápětí zavěsil. "Takže jdeme kluci." vykřičil k východu. Pomalu jsem se vydal za nimi a Yuriem. Nechápal jsem koho bych mu tak mohl připomínat. Nikoho neznám.

Yuri se usmál na Viktora když jej objal a spokojeně si to užíval ale pak zase ochladl 'kam bych jako měl jít ?'koukl na sATORU 'no asi mu připomínáš ledního medvěda,vše by tomu nasvědčovalo .'pohlédl na Viktora'není to tak ?

"jsem tady s Toshihirem domluvený že až se vrátí z kvalifikace na grand prix tak si zajdem do restaurace a vy jdete s náma." sladce se na Yuria usmál. "Nejsem lední medvěd, narozdíl od blonďaté hlavy žijící v Rusku." Zašeptal jsem a zpražil ho pohledem. Kdo by chtěl trávit čas s někým tak nafoukaným? Viktor se na Yuria zadíval. "Popravdě... Říká ti něco jméno Katsuki Yuri? Je zrovna v Japonsku ale trochu mi ho připomíná." Zamumlal zamyšleně.  "Nejsme si podobní." Zašeptal jsem. To už jsme vešli do restaurace a sedli si k jednomu stolu. Pohlédl jsem do jídelního lístku. Všichni si v něm už četli, cítil jsme se jako totální magor.

Yurio šel až jako poslední,jako by nad něřím hodně přemýšlel a pak když byl čas si obědnat ,tak si obědnal pirožky se zelim a také sladké pyrožky s boruvkama a džus ''hm...jo vím kdo je Katsuki Yuri,to je to prasátko,nemám ho rád a pravý Yuri Plisetsky taky ne 'pak pohlédl na Satoru a ušklíbl se
Ale jo jsi mu podobný ale svím chováním,sice nejsi hubený jako tyčka ale proti němu jsi špejle a taky nenosíš popelníky jako on a co víc jsi šikovný a máš dobré výsledky,on je často nervozní a pak vše kazí,to asi máte společné ale co se týče vzhledu ,tak máte společné jen to že vypadáte oba jako ovce a tlusté ale jinak bych řekl že možná vypadš lépe'no jo vždy řekl co chtěl ,bez emocí a přetvářky a pak když donesli jídlo ,tak se do něho pustil a rusky řekl'Hm...vkusno piroha."!

Pohlédl jsem na něj. "Já si s ním nejsem podobný!" Rozkřikl jsem se. "Satoru buď tišeji." Zamumlal Toshihiro. "Jo a vzal bych si tohle." S úsměvem ukázal na něco na jídelním lístku čemuž jsem pochopitelně nerozuměl.  No nevěděl jsem co a jak tak jsem si to objednal. No byl jsem rád že mě zná jen chvíli, že neví že musím nosit čočky a vidím blbě na dálku. A že jsem nervózní vždycky a už několikrát to podělal na kvalifikaci na grand prix, tohle bylo porvé co jsem se tam dostal. Protože jsem byl vždycky tak nervózní že jsem sebou sekl hned jak jsem na led vstoupil. "Nejsem tlustá ovce." Zašeptal jsem si pro sebe. Viktor se o něčem bavil s Toshihirem, proč všichni museli mluvit rusky?!

Yuri si přesunul hlavu na Viktorovo rameno a přitulil se'no tak ovce nejsi no,ale medvěd ano 'uchcechtl se a jedl pyrožek a poslouchal co ty dva si povídaj a pak pohlédl na Satoru 'to je pech že nám nerozumíš co ?'řekl to anglicky a nasadil si sluchátka do uší 'Viktore,mohu být dnes s tebou,že mi koupíš něco pěkně tygřího 'pošeptal Yurio Viktorovi do ucha'

Abych pravdu řekl, ten kluk mě začínal rozčilovat a to celkem hodně. Ve chvíli kdy řekl že je opech že jim nerozumím a já se ho chytsal poslat do prdele. Mi přinesli mojí objednávku, byli to nějaké chobotnice.  "Arigato.." zašeptal jsem. Ten číšník se jen usmál a zmizel v kuchyni. Sledoval jsem Yuria jak se lísá k Viktorovi který na něj s úsměvem pohlédl.  Jakoby se ho snažil naštvat prohlásil: "Promiň Yuri ale dneska chci strávit čas s Katsukim co má přijet o půlnoci." Říkal to s takovým tím sladkým úsměvem. "Dám ti peníze a kup si něco sám." podal mu peníze a dal se do svého jídla a dál diskutoval s Toshihirem.

Zamračil se a naštvaně po něm hodil peníze'Jsi hnusnej,já se na tebe těšil a ty mě odpálkuješ.Hnus"!!'vstal a šel pryč od nich.Utíkal pryč.'a vyřvával u toho 'Blbci,blbci...proč je lepší to prasátko než já,co je na něm ta skvělého'

Připadal jsem si hrozně. Za prvé jsem tu nikomu nerozuměl, za druhé tahle společnost, dva nadšení chlapi a jeden nafoukanec mi nedělala dobře a chtěl jsem pryč. Takže jsem co nejrychleji dojedl svoje jídlo a vydal se pomalu ven.  Toshihirovi jsem řekl že se půjdu kousek proj8t. Šel jsem pomalu. Začalo sněžit a já se zamračil. V Rusku byla vždycky zima ale mě se to nelíbilo. Zimu takovou zimu jsem v oblibě rozhodnq neměl.

Satoru odešel až po Yuriovi který utekl a teď seděl na kupující sněhu v parku a přemýšlel

Něco jsem si mumlal a pomalu šlapal sněhem ten mi křupal pod nohama. Toshihiro měl kamaráda ale já tu neměl nikojo. Nikdo se se mnou tady ndbavil. V Tokyu jsem měl rodinu. Celá kavárna byla moje rodina, ale tady nikdo nebyl. Jen ten Yurio který byl... Idiot. Jinak bych ho asi nenazval. A za chvíli jsem ho uviděl na sněhu. To spíš on vypadá jako lední medvěd.

Koukl na něj'taky jim překážíš?'volal v aj'kam jdeš?,já chtěl vyhrát,tj proč si to ty?

"Proč bych jim měl překážet?" Zavolal jsem za ním nazpátek. "prostě jsme se chtěl projít." Odvrátil jsem od něj pohled. "Pokud jsi tak moc chtěl vyhrát, musíš myslet normálně a ne jako král. Když si myslíš že jsi ze všech nejlepší a nejúžasnější, nikdy nevyhraješ, to už je lepší ona nervozita." Řekl jsem.

Vstal a došel k němu''já nevím čím to je,ale win chce být Yuri Plisetsky a to já nejsem,já jsem Yurio Zess a moje práce je být jako on,vypadat tak a vše ale nejsem v bruslení tak dobrý. 'zakroutil hlavou'no myslim že chtějí být spolu Viktor a tvůj bratr a Yuri z Japonska,tak proto bys mohl překážet.Jo a já nejsem rus ale norskojaponec,máma je norka a otec japonec'mluvil s nim japonsky

"Nejsi dobrý? Si děláš legraci vždyť jsi se umístil na druhém místě a to je hodně dobrý!" řekl jsem. Když pak ale řekl že není rus zmátl mě. Zmohl jsem se jen na: "ale tvoje oči... Nemáš šikmý oči." hleděl jsem na něj docela nechápavě. "Nemusel jsi teda celou dobu mluvit rusky." zamumlal jsem. A hlavně je to pořádný nafoukanec. Asi ho baví být jako Yuri Plisetksy. "A nejsem medvd.'" řekl jsem docela naštvaně a změřil si ho uraženým pohledem. "Nejsem ten co žije v zasněžený pustině."

Povzdechl si 'Sorry,to nejsi,vidím že jsi se svím bratrem rád a že jsi jen cizinec v této zemi,tak jako já.No nemám šikmé oči,jsou po mamce a ta je Norka a já mě to nebaví být jako Yuri Plisetsky,ale dobře mě to živý a dělám to asi od svích 7 let,od malička jsem vypadal jako on ,akorát málo kdo by poznal že já jsem o maličko hubenější a mám světlejší vlasy ,ale ten  kdo se vyzná v krasobruslení,tak pozná rozdíl na ledě .'uchcechtl se'ale je to zábava a musel jsem mluvit Rusky neb jsem přece dělal Yuriho P a ten tak mluví ,bylo důležité zachovat roli aby nebyl skandál ale jinak je mi to jedno ,ale ted se Yurio vrátí  na led a já budu mít volno a budu moct chodit do školy.což je taky nudný,vlastně všechno je tak nějak nudné ,nemyslíš ?'

Poslouchal jsem ho ale jednu věc jsem pořád nechápal. "O čem to mluvíš? Žádného bratra nemám." řekl jsem dost napuřeně. "Nemám a ani jsem neměl." pak jsem odvrátil pohled. "Viděl jsem tě poprví a Yuriho jen jednou. Nepoznám rozdíl když oba vidím jen jednou." mumlal jsem. "Nechápu tě." prohlásil jsem nakonec. V tu chvíli mi zakručelo v břiše. Jo byli to dva měsíce co jsem jedlnaposledy a asi to bylo i vidět. Byl jsem víc bledý. "Život až tak nudný není." zašeptal jsem. Ty chobotnice jsem si dát nemohl, nemohl jsem to jíst. Už jen kvůli mému žaludku.

Povzdechl'já myslel že ten človękco byl furt s tebou je tvůj bratr a trenér,pokud ne tak sorry ale nnerozumím tomu.Měl bys něco sníst''řekl když zaslechl jeho břicho,přemýšlel kdy měl naposled krev ale bylo to dlouho a mohlo by mu to dělat potíže.Vytáhl s kapsy oplatku a podával mu jí'

"Je můj trenér. Jednou se objevil u nás v kavárně a řekl že by chtěl být mým trenérem." řekl jsem. "Ale já nikdy žádné sourozence neměl." sledoval jsem oplatku kterou mi podával. "Omlouvám se ale já mám na oříšky alergii." zašeptal jsrm a mírně couvl. "takže si tohle vzít nemůžu." odvrátil jsem pohled aby mi neviděl do obličeje. Tyhle výmluvy byli u mě už celkem dost obvyklé. 

Uchechtl se''tvoje chyba,je dobrá''zakousl se do oplátku a jedl''a co jíš?.Já mám alergi na česnek'

Nevěděl nic. Moje chyba, jasně. Narodit se bxla opravdu chyba. "Co jím?" odvrátil jsem pohled. "Do toho ti nic není. Nepotřrbuješ to vědwt." znovu mi zakručelo v břiše a já v obličeji ještě víc zbledl.  Zavřel jsem oči. Musel jsem se uklidnit to bylo důlržité.

Uchcechtl se'tak promin,jen jsem myslel že máš nějaké oblíbené jídlo a jestli jsem já mrzout,tak ty jsi mnohem  větší.Podívej,ve vteřině si se s andílka stal satanema  mrzoutem 'upozornil ho nebo mu to oznámil a baštil dál oplatku 'ořechy jsou dobré a zdravé pro sportovce,fajn ale když mi to říct nechceš,tak neříkej co máš rád .

"To není tak že bych neměl něco rád. Jáprodtě nemůžu mít rád jídlo. Nemám tu možnost. Všechno chutná jako sněsný odpad. Jako ten smrad ze směsného odpadu nebo zvratky." zašeptal jsem. "Není mi dopřáno ochutnat jakékoliv jídlo. Nemůžu i kdybych chtěl sebevíc." zněl jsem zklamaně a smutně zároveň. "Opravdu rád bych cokoliv ochutnal ale nemůžu." zašeptal jsem

Povzdechl si 'Rozumím ti,já sice jím ale to jídlo mi nic nedává,je to jako bych nejedl nic,to proto mohu sníst tunu jídla a pořád budu stejný a hladový .Ale jíst přece musíš'řekl mu a povzdechl si 'jíst je zábava,jedna z mála zábavných věcí i když taky utrpení !

Zahleděl jsem se na něj. "Ty jsi up8r že? Stačí ti jen krev." zašeptal jsem tiše. Tak trochu jsem to poznal. "Já jím... Lidi." zašeptal jsem zoufale. "Jeden člověk na měsíc, krev a maso, jeden celý člověk. Nejedl jsem dva měsíce. Nechci jístlidi."zašeptal jsem zoufale. "Oni mají přece nárok žít." sklonil jsenm pohled. "Ale já nic jiného nemůžu. Nevím jak co chutná."

Přikývl'chtěl jsem abys to nevěděl,ale poznal jsi to,jsem upír''přikývl a pohladil ho po tváři''to že nevíš jak něco chutná,tak neznamená že to nemůžeš jíst,já jim taky jen pro formalitu,nic mi to nedává.

 Pohladil mě po tváři, překvapeně jsem zamrkal a mírně sebou cukl. Nebxl jsem zvyklý na doteky od cizích lifí.zahleděl jsem se na něj. "Nejde o to, ja to nemůžu jíst. Ničí mi to žaludek." zašeptal jsem. "Tobě to nic nedává ale nechutná to jako zvratky a neničí ti to žaludek." zašeptal jsem.

Zamračil se'no já nevim co to dělá s mim žaludkem,popravdě je můj žaludek mrtví když se to tak vezem,takže by to v něm mělo hnít a žaludek taky .Hm a co teda budeš jíst,nějak to udělat musí jít a nemůžeš jíst zvířata ?'zeptal se zvědavě'to je taky maso a krev'

Satoru

"Už jsem zkoušel všechno ale přiroda to takhle zařídila. Musím jíst lidi Yurio." zašeptal jsem a hleděl na svoje rukavice.  "Toshihiro mi s tím pomáhá. I on je ghoul. On se snaží najít způsob protože jeho otec je poloviční ghoul. Toshihiro věří že to nějak jde ale já svoje rodiče nikdy neviděl takže nevím jak to je se mnou." zašeptal jsem.

Koukl na něj.ale on jí normální jídlo,přeci jsem ho viděl před chvilkou,takže co bys ty nemohl.Co když to chodí tak že děti ghoulu sní svoje rodiče,aby měli slílu do života,tak jako to dělá. Kudlanka s partnerem.Ale já jsem horší,když človęka nevipiju tak bude žít jako stvura a hlavně můj hlad se nedá ukojit'

"To je herectví." zašeptal jsem. "Ještě to tak dobře neovládám jako ostatní. Víš musí se přesvědčit sám sebe a vložit si to do úst a i když to chutná hnusně a chce se ti hned zvracet,  tak to spolkneš ale pak musíš co nejrychleji na záchod a vyzvracet to. Nesmíš to strávit." řekl jsem tiše. "Nikdy se mi nepodařilo to udělat. Jsem na tyhle věci prostě hotový antitalent." zašeptal jsem. "Přestaň s takovýma nesmyslama. Tohle rozhodně neděláme. Nikdy bych nesnědl jiného ghoula. A ani nikdo jiný bx to neudělal." řekl jsem dost uraženě. 

Koukl na něj 'tak to je velmi zajímavé,jsi jak bulimik ,no kdyby se někdo ptal tak tohle máš jak vímluvu a nebo že máš nemocný jícen či žaluvek,což je s části velká pravda.'povzdechl si ''Zajímalo by mě kolik lidí budeš ještě muset sníst aby se něco zlepšilo,ale dobré je na tom to,že nejsi stvura jako já,já sice lidi nejím ale když jim vemu krev,tak se mohou infikovat a stanou se z nich věčné stvury jako jsem já a to mylsím je horší než ghoul a asi taky nemáš hlad pořád jako já a zajímalo by mě co by se stalo kdybych ochutnal třeba tvojí krev,nebo jiné rasy než jsou lidé.Ještě jsem to neudělal .

"Jeden člověk za měsíc. To mám sníst ale já na to kašlu, radši hladovět než ubližovat." zašeptal jsem.  "Sensei v kavárně mi říkal že když upír ochutná jinou krev neż lidskou. Tak se na ní může stát závislý." zašeptal jsem. "Ale do ghoula se jen tak nezakousmeš. Zlomil by sis zuby. Ghoulovi může ublížit jen jiný ghoul." zašeptal jsem. "Ndbo lovci. U nás v Tokyu jsme hodně známí a tak lovci ani nrmají problém s tím nějakého ghoula zabít." zašeptal jsrm. "Ale pokud by ses napil mojí krve byla by to výhoda. Zr mě se upír stát nemůžr." pokrčil jsem rameny.

Poslouchal ho'Hm....zajímavé,to teda máte kůži jako hroch a to bych já nechtěl'uchechtl se'Naše zuby jsou tvrdé dost a dají se zatahnout a některým dorustaj'''zaškolení se''no jo lovcijsou všude,poslední íást je mazlivost.Já včich si i tvou krev dal''oblízl se'

"nemám kůži jako hroch, hrocha kousnout můžeš!" Začal jsme se okamžitě bránit, proč o mě i takhle mluví tak hnusně? Přirovnává mě k takovým věcem?!  Pak jsem se na něj zahleděl a v mých očích byla vidět nechuť a zhnusení. Opravdu tak moc chtěl moji krev. Zahleděl jsem se na svoje ruce. Nakonec jsem z kapsy vytáhl prázdnou petlahev a kapesní nožík ze speciálního železa jaká se používají na zabíjení ghoulů. Nařízl jsem si ruku a nechal krev stékat do lahve než byla plná a pak jsem ji mlčky podal Yuriovi a odvrátil pohled, trochu se mi motala hlava.

Zahleděl se na nějho vykuleně a pak vzal nůž co měl v kapse a užízl si kousek masa z ruky a podal mu ho,ránu si zavázal šátkem 'Vezmi si to "!'vzla si lahev krve'ale já to nechtěl,měla to být,sranda,promin'omluvil se mu a lehev si zkoval pod mikynu !''