Švýcarsko

"Toshihiro je v pohodě."  usmál jsem se. "Nenude mu ro vadit když jsem to vzal já." pphladil jsem Yuria po tváři. "Mám tě rád Yurio."  usmál jsem se a hladil ho dál. "Strašně moc tě mám ráda." usmál jsem se ještě víc. "Doufám že  tě brzo pustí Yurio. Cjci tě mít u sebe"

Usmál se na něj 'Ale nepřeháněj,znáš mě jen krátce a třeba jsem zlí ,kdo ví ani já sám se v sobě občas nevyznám a myslím že brzy půjdu domu ,jsem přece upír a ti se uzdravují rychle a vězim tu jen kvůli tomu pitomému dřevu co tam bylo 'povzdechl si'ale neříkám že mě netěší to co tady říkáš,a být s tebou mi  opravdu nevadí a taky s tebou budu rád,jen si to raději promysli aby tě to neštvalo a nemrzelo.'převalil se'

"Peoč by mělo? Nemrzí mě to. Protože se zamiluju dost snadno jsou se mnou jen problémy urio, ale jak jsem viděl že jsi jiný jak Yurio. Zamiloval jsem se." zahleděl jsem se na jeho tvář. "Omlouvám se Yurio." postavil jsem se. Toshihiro se právě probral. "Toshi, grand je v Japonsku žejo tenhle rok." pohlédl na mě. "Jo proč?" hleděl jsem mu zpříma do očí. "Poletíme prvním letadlem. Yurio hodně štěstí. Myslím že pro tvoje i moje bezpečí bude lepší kdyžodejdu."  vydal jsem se na chodbu a Toshihiro šel za mnou. Cítil jsem slzy. To jsem já. Totální idiot co se zamiluje a pak se nedokáže odmilovat.

Povzdechl si ,popravdě nechápal jeho chování v tuhle chvíli ''proč a kam jdeš ?,co tak na jednou ?'nechápal to a když šel na chodbu tak vstal a hned šel za ním 'Satoru nechod "!!'chytl ho za ruku'

Šel jsem pomalu ale jistě. Odcházel jsem odtud. Chtěl jsem co nejrychleji zmizet. Už abych byl v Japonsku a trénoval na Grand prix. Toshihiro na mě každou chvíli pohlédl ale já brečel. A pak mě najednou Yurio chytil za ruku. Jak se sem dostal?! Pomalu jsem se otočil s otázkou v očích.  "Yurio..." zašeptal jsem a hleděl na něj. Pak jsem se vzpamatoval. "Proč bych neměl, je to tak pro nás oba lepší!" vyhrkl jsem a ještě víc se rozbrečel. 

Zamračil se a sledoval ho 'Protože to pro nás oba tak lepší není,pro mě tedy určitě ne ,cospak nechápeš že tě mám rád a chci ti pomoci 'pohladil ho po tváři a rukávem mu setřel slzy 'Takže už neplač a rozhodni se jako chlap ,utéct jako baba a zahodit štěstí nebo se tomu postavit čelem a vyřešit to ke spokojenosti všechn stran a sebe "!!

Poslouchal jsem ho a nejradši bych někam utekl a tak shnil. "Moje štěstí odešlo už když jsem byl malý." řekl jsem jednoduše. Vytrhl jsem se mu. "Yurio. Říkal jsem ti to! Zamiluju se hrozně snadno a ty jsi ... Další... Zamiloval jsem se do tebe a chci aby jsibyl v bezpečí." usmál jsem se. "A tak nemohu být s tebou."otřel jsem si oči. "Vrať se do postele Yurio. Chci aby ti bylo dobře."

Chytl ho za ruku 'Jestli ted odjedeš,tak určitě zemřu i když jsem upír,tak zemřu 'řekl naštvaně a skroušeně a vypadalo to že bledne ''Každej se zamiluje snadno ale odmilovat se je težké"!!

"Proč bys měl zemřít? Ne ty nezemřeš. U tebe vím že tebe čeká krásný osud Yurio. A bude s někým koho opravdu miluješ." položil jsem mu ruku na rameno.  "Vrátím se z grand prix. Ty to sleduj na televizi Yurio. Chci aby jsi ze mě měl radost." usmál jsem se na něj jako sluníčko. Objal jsem ho. "Jestli to vydržíš budu vědět že mě miluješ."

Zamračil se'No snad to vydržím ale pokud se nevrátíš sem za mnou tak vážně umřu,chápu že musíš na závod a že máš také svůj život ale chci abys byl se mnou,protože tak to má být'rozešel se do pokoje'takže slib"!'