Švýcarsko

Satoru

Nevěděl jsem jestli to tak má být ale nic jsem neříkal a jen ho sledoval. Pak jsem se spolu s Toshihirem vydal  na letiště. Zase jsem brečel. "Chci být co nejdřív dtady." zašeptal jsme a Toshihiro kývl. Nasedli jsme do letadla a vyletělo se. Tam jsem zase skončil v kavárně a dřív jak za dva týdny se nevrátím to jsem věděl.

No on si myslel že se asi nevrátí ale nevěděl,snad ho ten jeho bratříček tolik neovlivní,podle něj byl jako jeho loutka.No on mezitím ležell v nemocnici a léčil se a asi po dvou týdnech jej pustili do domácí péče,takže nyní ležel u Viktora na gauči a odpočíval protože musel ještě hodně odpočívat'

 Kavárna měla neustále narváno. No nakonec se konečně dostalo ke grand prix. Mije choreografie nebyla tak hrozná jak jsem si myslel. Díky bohu. Alespoň něco. Povedlo se mi zabruslit opět na druhé místo. Byl jsem rád. Teď hjsem se jen měl vrátit do Ruska k Yuriovi a tak jsme šel okamžitě koupit letenku. Pak jsem jen čekal než poletí letadlo. K jeho domu jsem už trefil. Došel jsem až tam a zazvonil.

No nebyl to jeho dům ale Viktoruv,protože jeho dům obsadil pravý Yuri a tak se dobelhal otevřít dveře,ospalý v tepláchak a neupravený tam došel a otevřel a když ho uviděl tak ho objal 'dobrý den ,ahojk 'hladil ho ve vlasech'jak ses měl,určitě jsi byl skvělý'

Satoru

Otevřel mi a já se k němu přitiskl. "Děkuju Yurio." usmál jsem se. "Vrátil jsem se z  Japonska. Vyjrál jsem druhé místo. Slibuju že se polepším... yurio. Tolik se mi stýskalo jsem tak rád že tě mohu zase vidět." zašeptal jsem a hladil ho po vlasech v očích slzy. Tolik se mi stýskalo a já byl zoufalý jak jsem ho nemohl vidět.

Povzdechl když se na něj tak náhle vrhnul,byl to docela šok a ještě jak na něho vše chrlil'Dobře chápu Satoru,vim že se polepšíš a taky vim že vždy bude někdo kdo je lepší než ty i já ale můžem na sobě pracovat a třeba jednou být lepší,ale i tak je to bezvadné umístění a měl bys to nějak oslavit a halvně si odpočnout i když to ty moc neumíš'řekl mu po pravdě a pak se vrátil na gauč kde si lehl'Promin,ještě jsem torchu slabý ...ale vítej zpět.

Vypadalo to že Yurio z mého návratu tak nadšený není. No neměl bych se mudivit ale docela mi to ublížilo. Neumím odpočívat. "Půjdu navštívit rodiče Toshihira." zašeptal jsen a odšojral se zpět ven. "Děkuji Yurio." zašeptal jsem. Vydal jsem se ulicí a za chvilku došel k domu Kaneki a Kirishima. Zazvonil jsem. Donesl jsem v tašce květiny abych nepřišel s prázdnou. Otevřela žena. "Dobrý den. Toshihiro tady není a tak mě posílá. Jsem Akesaka Satoru." zašeptal jsem. Žena se usmála a pustila mě dovnitř. Něco šeptala bělovlasému muži který se nadšeně usmál.

// tak co jak je? Slyšela jsem že ne nejlíp. Jsi v pořádku?

No nějak nechápal co udělal špatně a také nechápal proč hned utíká a proč je zklamaný a smutný,byla tam samá Aáčka a proč,to mu lítalo vh lavě.Ale rozhodl se že se oblékne a půjde mu alspon na proti,viděl jej s okna tam kam šel.Takže se oblékl a vydal se do obchodu kde koupil kávu v plechovce a květinu a pak na něho čekal před domem na lavičce.Mezitím si pustil nějakou hudbu ve sluchátkach a čekal'

mh:No nejlépe není,moc dobré to zrovna neni a co ty??

Byl jsem tam nějakou dobu než jsem se smutně vypotácel ven. Rozhlédl jsem se se smitným výrazwm ve tváři a uviděl Yuria. Překvapeně jsem zamrkal, došel k němu a zahleděl se na kytku. "Yurio co tady děláš." zašeptal jsem zoufale. Byl jsem pořád nešťastný. "Měl bys odpočívat Yueio. Jsi ještě nemocný. Yurio notak." zašeptal jsem a sedl si vedle něj. "Bojím se o tebe."

// Mohla jsi se mi svěřit. Já tě ráda vyslechnu. Zajímá mě to. Jestli bys měla skype. Ráda bych si o tom s tebou popovídala :) u mě to docela jde.