Švýcarsko

Yurio čekal asi hodinku než konečně Satoru vyšel ven a rovnou k němu a začal mu tam něco povídat,vypadalo to že je víc smutný než by měl,myslel že bude veselí když dojde za ním sem,nechápal to.Nejspíš vážně nechápal to jací lidé jsou a co chtějí ale bude to tím že se vždy zajímal jen o to co by chtěl on sám a co se od něho čeká .''Ehm já ...přišel jsem za tebou,nevěděl jem co jsem provedl že jsi tak smutný a naštvaný ,myslel jsemže jsem něco špatného provedl'řekl hledíc do země a pak koukl i na něj a zase do země'--Takže se ti velice omlouvám,sorry'"!'strkal před něho květinu a kávu ''to si vezmi,je to tvoje"!

mh:No právě,já skype nemám a myslim že nikdy mít nebudu ,tak proto ptávě no ale jsi hodná,díky.

Hleděl jsem na něj vcelku překvapeně. Pak jsem se ale pousmál a objal ho. Ale hned jsem se zase odtáhl. Musel jsem se spokojit s tím že on není ten objímací typ. Narozdíl ode mě. Já objímal lidi rád.  "Já jen odešel protože jsi tak moc dával najevo že tě otravuju tom jak jsem přítulný a jak moc mluvím. Neviděl jsem tě tak dlouho a tak jsem ti to chtěl všechno říct." mluvil jsem a vzal si květiny i kávu.  "Děkuji ti Yurio. Ale opravsu bys měl odpočívat."

// já na facebook nechosím. Ale chci aby ti bylo dobře tak kdyby něco tak se mi můžeš svěřit :)

Yurio se zakabonil'vždyt odpočívám docela dost ale když jsi se naštval,tak jsem přijít musel a přesvědčit se co vlastně se stalo a proč jsi šel,ale ted už to alspon vim .'No .neboj se zase se vrátim do postele ale utíkat si teda rozhodně kvůli tomu nemusel,dost odpočívám'pomalu vstal'tak abysme už šli-

"Nemusel jsi chpdit Yurio. Ale i tak měl bys hezky odpčívat." chytil jsme ho za ruju a vydal se k němu domů s tichým úsměvem. Otevřel jsme se azul se. Cestou jsem jeste stačil vypít kafe. Pak jsem spokojeně zalehl k němu na guč a usmál se na Yuria. Kvetiny jsem dal do vázy. Byl jsem rád že se o mě zajímal. Že to nebylo tak že by mě nechal běžet.

Yurio s ním tedy došel domu a čekal až uklidí květinu a vše a pak když došel domu,tak si tedy zase lehl na gauč a tam se zachumlal do mikyny i deky i s nim a odpočíval 'tak jak ti je a jak se ti tu líbí a jak se ti vlastně líbilo na závodech ?'

Zahleděl jsem se na něj. "Závody byli hrozné. Měl jsem pocit že mi praskne břicho jak mě z nervozity bolelo ale byl to uzasny pocit potom stát na ledě jako vítěz." zašeptal jsem a usmál se na Yuria.  "Teď je mi ale fajn když jsem tu s tebou Yurio." přitulil jsem se k němu a zavřel oči.

Povzdechl si 'Hm...nesmíš být nervozní,tym nic nezpravíš a akorát to zhoršuje tvůj výkon a taky nemáš proč být nervozní když jsi dobrý a vytrénovaný brušlař,stačí jen když přijdeš a pojedeš tak jak to cítíš.'zívl'No chápu že je ti takhle dobře,mě je takhle také lépe než na lede i když ten mám také rád.

"Já jsem vždycky nervózní Yurio." řekl jsem dost uraženě. "Přijde to vždycky samo já ro nedokážu ovládat." zašeptal jsem a koukal na jeho tvář.  "Mohl jsi prece bruslit jsi upír rány se ti hojí celkem rychle ne?" zašepal jsem a usmál se na něj. 

Pousmál se'Ano rány se mi hojí vcelku rychle pokud nejsou zpusobeny něčím svědceným nebo třeba dubovím dřevem či stříbrem a pozor to s tm česnekem je taky docela pravdivé'upozornil je na to o čem se vždy lidi bavili  a nebyla to takový báchorka jak se zdálo,protože jim opravdu trochu ubližoval ''A třeba příště už pojedu a ty možná vihraješ,nebo určitě vihraješ,kdo ví.Každopádně ted si odpočni .

Poslouchal jsem ho a pak se zahleděl na obraz na stěně. "Tvůj dům asi pořád okupuje Yuri Plisetsky že jo?" pousmál jsem se. "Když jíš česnek tak ti oteče hrdlo." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři.  Ale stejně mi řekl ať si odpočinu. Natáhl jsem se k jeho tváři a lehce ho políbil. "Ale Yurio... Je to nefér. Chci alespoñ obejmout. Cokoliv jen mi ukaž že o mě máš zájem."