Švýcarsko

Vykulil na něj oči 'Nikdo mě tobě  nebere,tak se uklidni a pojd si odpočnout,jsem unavený 'lehl si na postel a rozvalil se'Opravdu nesnáším stříbro a to dubové dřev,je to svinstvo 'protestoval 'Já budu s tebou,neboj se "!'přikývl na to co říkal 'S kým jiným bych taky mohl  být.

Pomalu jsem k němu došel a váhavě se k němu přitulil. "Děkuji Yurio že budeš se mnou." zašeptal jsem a aledoval jeho tvář. "Jsem ti moc vděčný." zašeptal jsem a usmál se na něj. Přitiskl jsem se k jeho hrudi a zavřel oči.

Povzdechl a koukal na něj 'No jistě že budu s tebou a nemusíš mi za to děkovat,jen se mě raději příště neptej na tak ukvapené věci,nebo je na mě tak najednou nechrli,je to pak docela rychlé .

"Omlouvám se. Já jsem prostě takivý." zašeptal jsem a dál se k němu tiskl. Právě teď jsem se cítil nadmíru spokojený když jsem u něj byl takhle blízko. Tiše jsem se pousmál. "Děkuji ti Yurio že jsi se knou. A ještě jednou se i omlouvám. Nechceš pustit televizi? Nebo budeme takhle dál ležet."

Olízl si rty a zívl a pak se na něho podíval a poslouchal co říká'Neomlouvej se sakra pořád,začíná to být otravné a mě docela to ležení vyhovuje ale pokud se ti chce natahovat pro ovladač a nebo se dokonce zvedat,tak to zas tak špatný nípad není,ale nechám to na tobě.'uchcechtl se'

"Omlou-" zarazil jsem se když mi došlo že se vlastně budu znova omlouvat. Takže jsem zavřel pusu a zarytě mlčel. Sám jsem nechápal proč se furt omlouvám ale prostě jsem už takový byl. Zahleděl jsem se ba ovladač. No telepatii jsem neovládal takže jsem s tím nic dělat nemohl. Místo toho abych ho sebral jsem se k televizi otočil zády, zabořil tvář Yuriovi do hrudi a zavřel spokojeně oči.

Zahleděl se na něho a nyní už chápal odpověd na to co předtim řekl,nebo tedy na to co se ptal ohledně toho ovladače,rozhodl se přeci jen to nechat být,což bylo i u něho když byl tak energický podivné.''Satoru jsi vážně v pořádku ?,nebude tě tvůj bratr třeba hledat,nebo někdo jiný ?.'Zeptal se zvědavě a začal jej hladit po zádech'

Zahleděl jsem se na něj a zamračil se. "Co to povídáš? Nemám bratra." zamumlal jsem. Netušil jsem že je Toshihiro můj bratr, nepamaroval jsem si na něj ani na svoje rodiče. On se zkrátka jednoho dne objevil zničehonic jako vzduch se silným ruským přízvukem a japonsky uměl jen pozdravit. "Jsem v pořádku." zašeptal jsem. Až na to že jsem po celou dobu co jsem odjel z Ruska nejedl jsem v pořádku byl.

Povzdechl si 'Promin,já si myslel že ten Toshihiro nebo jak se to jmenuje je ti nějak příbuznej,tak jsem usoudil že je to bratr'pohladil ho 'promin a možná byses měl najíst,nejsi hladový?.Nechceš si do mě kousnou'myslel to vážně'dokonce mu nastavil ruku'

Zakroutil jsem hlavou. "On vyrostl tady, od malička se znal s Yuriem a Victorem. Já vyrostl v Japonsku, v kavárně. A tak jsem ho nikdy nemohl poznat. Nemám sourozence. Když jsem byl malý našli mě před kavárnou. Nechali si mě." zašeptal jsem a pohlédl na něj. Chytil jsme ho za ruku a dal ji pryč. "Jsem v pořádku Yurio a tebe ani jíst nemůžu. Nejsi člověk."