Švýcarsko

Pozdechl si 'Promin,zapomněl jsem že jíš jen teplé a čerstvé a né plesnivé a staté upíry bez dávky život'políbil ho'To je mi líto že tě odložili ale zase je hezké že jsi našel novou rodinu ,třeba je to tak i lepší ,třeba je tvoje pravá rodina zlá.

"Ale Yurio ty nejsi plesnivý." Vyjekl jsem. "Nevím jaká byla moje pravá rodina ale rád bych to věděl, chtěl bych to vědět. Přeju si je poznat ale já sám ten pach neucítím, jsem cítit po nich ale já... nevím jak oni voněli. A tak se mnou musí někdo jít aby mi to mohl říct, aby mi mohl říct jestli voním jako oni a tak. Jako kdo."

Uchechtl se'Ale přiznej si to,je to pravda že upíři jsou plesnivý,sice tak třeba nevypadají ale když maj skovo všedchno suché,to proto musí pít tolik krve'pohladil ho 'Hm.,,,,..,zajímavé ,ale pokud je chceš poznat tak to trochu chápu ale může to být děsivé a špatné a ohrožit to tvůj život a nebo do něj vnést něco dobrého ,ale pokud chceš.tak ti v tom nikdo nemůže bránit'Opřel si hlavu o lokez'A v tom vystopovat je bych ti mohl myslím pomoci,stačí když nasaju tvůj pach a dobře jej posoudím a udělám jeho rozbor,podle pachu krve bych snad měl být schopen naleznout i tvoje rodicě a to samé je i s potem a slinama,ve všem je specifická vůněc pro daného jedince.

Poslouchal jsem ho a pak jen sklonil hlavu. "Takže bys to mohl poznat. To je dobře." zašeptal jsem. Vzal jsem nůž a řízl se do ruky, nechal jsem svou krev stékat do malého kelímku a pak mu kelímek podal. Můj pach byl vlastně na vlas stejný jako Toshihirův ale to jsem samozřejmě nemohl vědět.

Pousmál se a přikývl'Jistě že bych ho mohl poznat,podle krve a potu by to měla bát hračka,tedy tvoje rodiče bych mohl poznat ale i kohokoliv jiného'Když to udělal ,tedy se řízl tak mu pak podal náplast'ná zalep si to ,doufám že to moc nebolí 'pak se zahleděl na nádobku s krví a přičichl k ní a pak si z ní usrkl,chvilku nerozhodně přecházel s hlavou k zemi po pokoji a přemýšlel o vůni a chuti a najednou vyhrkl 'Já tu vůni a chut už cítil 'chvilku přemýšlel a pak mu došlo že v nemocnici 'Víš jak jsi mi tenkrát v nemocnici pujčil košili ,protože jsem neměl žádné oblečení,tak s té košile byl cátit pach,aroma jako tvoje potové i krevní.'no ted už jen jestli si to dokáže spojit'Takže majitel košile má něco s tebou společného.

Sledoval jsem jak přechází po pokoji. Náplast jsem nepotřeboval, řezné rány se mi hojili hodně rychle. Pak ale kdyžse zastavil jsem zbystřil a zahleděl se na něj. Jen jsem kývl, samozřejmě jsem si pamatoval jak jsem sebral Toshihirovu košili. Moment. Toshihirovo. Ztuhl jsem. "Yurio myslíš že ten pach je Toshihira?" zašeptal jsem tiše a překvapeně zároveň.

Protáhl se a přičichl ještě jednou k lahvičce s krví aby mu mohl odpovědět na přesno 'Ano jsem si jistý že je to toho Toshihira,jiné pachy jsou tam moc slabé ,ale tenhle je majitele 'myslel tu košili,pamatoval si to 'Co to znamená už si musíš však domyslet sám,já jsem jen ten kdo měl čuchat a zjistovat .

"Ale Yurio. Vím že asi žádám moc ale nemohl bys mě prosím dovést podle toho pachu?" zeptal jsem se ho. Chtěl jsem mít jistotu. Jestli jsem opravdu Toshihirův bratr. Ale co jiného? Pokud by to byl jeho pach.

Povzdechl si 'Žádné ale,v tomhle se nemílim nikdy,není to jen nějaká vůně je to krev a v té je obsaženo vše od železa až po vitamíny či DNA vzorec,chápeš,ten má celá rodina a příbuzní stejní'zakroutil nevěřícne hlaovu 'No jasně,když ccheš a nakonec můžeš se ho zeptat co s tebou vlastně má společného krom toho trenérá 'vzal ho za ruku a už ho po pachu krve vedl po ulici ,přes náměstí ,park a pak i kolem stadonu,tam se zastavil a pochopil že tam není,pak i kolem Viktorova domu,až došel do obchodu z bruslema,u toho se zastavil!tam je"!'

Měl jsme na mysli moje rodiče, jich bych se měl zeptat. Toshihiro to nepozná. Ale to už mě tam dovedl. "Yurio nepotřebuju Toshihira, ten to neví, on by to nepoznal, jen jeho rodiče to mohou posoudit." řekl jsem, ty teď doma nebyli, říkali že někam zajdou. Jejich pach si ještě tolik nepamatuju. A ty když to máš zafixopvané takhle, z mojí krve by mělo jít poznat i to kdo je rodič." Řekl jsem a koukl na něj. "Nebo ne Yurio? Já to chci vědět." Řekl jsem a zahleděl se mu do očí.