Švýcarsko

Povzdechl si 'Ano mělo by to tak jít,ale dá se to spléct i s jiným velmi blýzkým příbuzným,například stríc a tak,takže to tak mohu brát na 70% že ten koho podle pachu určím by byl tvím rodičem .'zakroutil hlavou a naštvaně do něčeho kopl'ty taky nevíš co chceš,myslel jsem že chceš za nim 'vydal se tedy po jiném podobném pachu po městě ,bylo to náročné neb pachu krve tu bylo spousta a našel ten správný až v jedné zapadlé ulici na okraji města u starožitnictví ,stál u výlohy a tam jukázal na dva starší lidi,ženu a může co si prohlíželi nějakou komodu'tamti"!'řekl mu

Cukl jsem sebou. "Ale ty jsi odešel dřív než jsme odřekl koho chci najít." Začal jsems e okamžitě bránit. Ale nakomec mě vedl uličkami a dovedl k nějakému obchodu. Zahleděl jsem se na něj. Byli to Toshihirovo rodiče. Tak jo jdus e zeptat ale co mám vlastně říct? Hodně jsem přemýšlel a nemohl na to přijít. Zahleděl jsem se na ně a pak k nim vykročil.

Ano chvilku ho vodil po městě a pak našel ten pach a asi nebyl nejlepší nápad neptat se kohp úřesně hledá no ,ale udělal to tak,vždy dělal co chctěl .Pak když byli u obchodu a on se ptal co by měl říci tak přemýšlel'Možná bys měl napřed položit nějaké opatrné otázky abys zjistil zda maj s tebou něco společného a pak začít mluvit o odložených dětech a pomalu se dostaneš k jádru věci,nebo bude ti to jasné dle jejich reakce na odložené děti,říct to na rovinu je asi hloupost  i když by to tak bylo jednoduché,ale možná to stejně popřou i když to bude pravda,protože kdo ví co je k tomu vedlo,ale asi nejsou moc vzorní rodičové a lidé,když tohle udělaj.

Ano Yurio měl pravdu. Musím začít pomalu. "Ehm." Začal jsem ase oni se hned otočili. Rouka se usmála. "Copak bys potřeboval?" Odvrátil jsme pohled. "Nechcete zajít do kavárny rád bych si promluvil." Tentokrát promluvil Ken. Jakoby věděl o čem chci mluvit. "Kousek odsud jedna je." A já se otočil na Yuria a zamával na něj aby k nám přešel.

Dokud na něj nevolal nikdo,tak tam stál opřený o zed té kavárny a na hlavě kapucu sklopenou do čela a hledíc do země  a v uších sluchátka,ale přesto svím upírským super sluchem slyšel co kdo říká a taky viděl jak na něj on mává ,tak tedy ač nerad tam šel 'Ano.copak se děje Satoru?'optal se když přišel jako by nic a pak si změřl starší ženu a muže pohledem,ano to byli rodiče Satory'Ehm,dobrý den přeji...co že se to tu děje a co s tím mám já ?'ptal se nechápavě,tahle situace pro něj vlastně byla zmatená,nikdy rodiné sešlosti řešit nemusel.

"Jdeme do kavárny, takže půjdeš se mnou." Usmál jsem se na něj.  Ti dva se na něj taky usmáli. Vydali jsme se tedy do nejbližší kavárny. Já si sedl úplně dozadu a přitiskl se k Yuriovi. Ti dva si sedli naproti. "Toshihiro mi řekl že šel do Japonska hledat svého mladšího bratra. Ale že měl jen fotku,  a tak hledal, nevěděl jaký má pach protože jejich pach byl stejný." Začal jsem. Touka sklonila hlavu.věděla co chci říct dál. "Chtěl bych vědět co se s jeho bratrem stalo a důvod." přišla servírka a já si objednal latte. Touka se koukla na Kena a ten kývl. "Vzali jsme ho a položili před kavárnu,  bylo to kvůli jeho magii. Báli jsme se. Jeho moc byla nebezpečná a my věděli komu ho svěřit."

Povzdechl si 'myslíž že nemusím?,ale ty moc nejíš ,tak tě nechci moc provokovat a ponoukat,přijde mi to bezohledné i když na to já jsem nikdy nehrál'povzdechl a olízl si rty od čokolády ,kterou tedy začal pak když mu to řekl jíst veřejně'Ano je to bílá čokoláda,jim jí i když cítim jenom její sladkost a to že voní ,nikoliv jiné chutě,že bych měl moc velký požitek se říci nedá 'políbil ho na rty'díky za pochopení a neboj ,nic už přece netajím,jen to bilo divné'

Spletla jsem si odpisi,brát vážně tento "!!

Povzdechl si když šel s nima do kavárny,chvilku se tvářl jako by ho to optěžovalo a byla to nejvetší otrava,což si i možná myslel,kdo ví ,ale každopádně tam šel a seděl u okna vedle Satoruho který byl na něm natišklý a povídal si s těma lidma co asi byli jeho rodiče nebo podle pachu stoprocentně,ale emocionálně a povinostně asi ne "!'Když přišla servírka tak si objednal také late a něco slaného k jídlu,slaný piroh ,bylo zajímavé že ho tu měli ,když to byla taková vzácnost a ještě se zelim a sýrem,byl s toho nadčený,tak se pousmál na servírku a pak poslouchal co si říkají i když přitom hleděl s okna a prohodil'Není hezké někde ponechat dítě at je jaké koliv,asi moc zotpovědnosti nebo citu v sobě nemáte,nebo jste sobci'za chvilku donesli jeho jídlo a on začal jíst piroh a sledoval lidi na ulici a pak si dal do uší sluchátky a po jeho prslovu už nic neříkal a nemotal se do toho,ale tamto říct musel,prostě to z něj vyletělo jako by se to v něm dlouho dusilo,asi ta jejich krev'

Touka se na Yuria koukla dostna nasraně, kdyby ji Ken nezadržel asi by se na něj vrhla.  Mo nakonec se zase zahleděla zpět na mě. "Tam v kavárně ho byli schopní ochránit. Byla tam dcera mého bratra. My jsme museli zůstat skryti a náš syn, byl by neustále v nebezpečí, nechtěli jsme ho tam takhle dát ale museli jsme. Náš syn mohl otěhotnět, chtěli jsme ho jít mnohokrát alespoň navštívit ale vedoucí kavárny řekl že nemáme možnost. Řekl že by nebylo dobré kdybysme tam přišli jako jeho rodiče." Sklopila pohled. "A pak tam jel Toshihiro. Řekl že svého bratra najde. Našel ho."

Když to všechno poslouchal,přišlo mu to jako hloupé žvásty,protože podle něho se vždy našel důvod a způsob jak být s někym koho měl kdo rád a nebo mu byl blázký jeho osobě,no nakonec viděl to u svích rodiču ,ale byla to jejich věc a jemu to vlastně mohlo být jedno,nestaral se o to ,jen to tiše poslouchal a seděl tam a popíjel kávu a sledoval dění venku i ,kde právě začalo pršet a pobíhali tam lidé z deštníkama'no jo.lidé jsou holt jako počasí,také nerozhodní 'vyhrkl ze sebe.omilem na hlas