Švýcarsko

Chytil jsem Yuria a praštil s ním o zeď. "A to jsi sebral kde že tě nenávidí? Taková pitomost!" Vykřikl jsem. "To že mají strach neznamená že tě nenávidí!" Vykřikl jsem zoufale. "Já tě miluji Yurio." Řekl jsme pak už tišeji a zoufale do něj zabořil tvář, do jeho hrudi.

Sledoval jeho chování,byl dost výbušný občas,nechápal kde se to v něm bere'Uklidni se a nemlat se mnou,kdybych byl člověk,tak bys ze mě mohl vytříst duši,chci už konečně jít pryč tady od tud,víc si ted opravdu nepřeju 'zasičel stroze a vydal se pryč i s nim'

Hleděl jsem za ním teď se zoufalým výrazem ve tváři. Možná že mě...nemá rád. Sklopil jsem hlavu, nechápal jsem to. Ale fo bylo jen mým chováním. No nakonec jsem se pomalu otočil a vydal se jinou ulicí pryč. Asi bymu bylo líp kdybych zmizl. 

No pak se on vydal za ním a tišeho sledoval,občas nechápal co si myslí a co od něho čeká a chce'Počkej,kam sakra jdeš?'jistě že jej měl rád,jen jej občas nechápal a byl prostě svůj'

"Jdu pryč. Nemáš rád je. Proč? Když nemáš rád je, nevidím důvod proč bys měl mít rád mě." Řekl jsem zoufale. Trochu jsem zrychlil abych co nejrychleji zmizel. Já ho miloval tak proč jsem utíkal? Teď jsem nechápal ani sám sebe.

Zastavil se uprstředka cesty a nevěřícně na něho hleděl ,ba přímo zíral a měl přitom pohled satana,tedy vlemi nepříjemný ''Co to meleš ,to že když nemám rád je ,neznamená že nemám rád tebe , ty jsi samostatná osoba'zakroutil hlavou a kopl do první zdi co byla při ruce až popadala omítka 'Tebe přece rád mám ,ale pokud si myslíš takové hlouposti ,holt s tím nic neudělám.Měj však na paměti že já ti taky neukazuju svoje rodiče a ty mě podle mích rodiču taky nesoudíš ,pokud ano ,tak o tom nevím.

"Nikdy bych tvoje rodiče takhle nesoudil!" Vyhrkl jsem zoufale a pak se jednoduše vydal pryč. Asi nebyla možnost toho že bysme my dva někdy mohli být opravdu spolu. Asi se nemilujeme tolik jak si sami myslíme. Byl jsem smutný a zoufalý. Asi mi nezbyde nic jiného než se vydat zase zpět do Japonska. Asi se vykašlu na bruslení nebo zůstanu tady a jednoduše umrznu.

Povzdechl si a šel za nim a chytl ho za rameno 'No tak se uklidni ,omlouvám se za to jak jsem se choval asi mám dnes špatný den ,opravdu se omlouvám a přestan už být smutný a naštvaný a půjdem zase domu 'řekl a vzal ho ra ruku a tahl směr Viktoruv dům'

Dřív než jsem stihl do zajista zmizet, mě dohonil. Obrátil jsem se na něj. "Já...taky se omlouvám." Zašeptal jsem. Ale to už mě táhl zpět k Victorovu domu. Já se nechal táhnout a sledoval jeho vlasy. "Yurio" natáhl jsem ruku a přitáhl si ho do polibku. Pár lidí na ulici se na nás kouklo ale já ho prostě hrozně moc chtěl políbit.

Tahl ho,nebo vedl domu ,tam co bydlel a to bylo u Viktora ,když v tom náhle Satoru udělal prudký pohyb a přitahl ho k polibku ,on zustal překvapeně stát a chvilku trvalo než se vzpomatoval s toho co se právě stalo,pak se na lidi podíval tak že sami zdrhali pryč'Hm..příště mi to raději řekni než to uděláš prosím ,nebo by mi mohl srdce vyskočit ven z hrudi 'upozornil ho a pak vešel do domu kde bydlel s Viktorem a usadil se na křesle které bylo nedaleko dveří a v prvním patře.