Švýcarsko

Satoru:

Okamžitě se rozběhl pryč a já se nechal smutně táhnout dokud jsme nebyli u Victora. "Yurio...prosím. chci svou lásku projevovat. Tobě se to nelíbí? Nechceš se mnou nic mít? Prosím Yurio dovol mi svou lásku projevovat. Vážně tě moc miluji." V očích se mi objevili slzy. Tak moc jsem si přál s ním být a nestydět se za to.

Zívl a zahleděl se na něho 'Jistě že mi to nevadí a líbí se mi to ,jen jsem ve skutečnosti stydlivý i když dělám že ne 'zakryl si tvář rukama,nejraději by se nyní neviděl protože se přiznal k tomu co nikdy nikomu neřekla  to ke své pravé tváři 'Takže dělej co chceš a projevuj to kdy chceš.

Sledoval jsem ho těma svýma naivníma očima které se mi teď šťastně rozzářili. Objal jsem ho a tiskl se k němu. "Děkuju ti." Zašeptal jsem nadšeně. Zrovna v tu chvíli přišel Victor. "Nerad vás tuším ale tvůj dům je zase volný Yurio." Usmál se na Yuria. "Plisetsky se vrátil ke svému dědovi." Řekl a sledoval své nehty než se obrátil a šel zase k sobě. "Vrátíme se k tobě Yurio?" Zeptal jsem se ho.

Když přišel Viktor byl trochu v rozpacích,dokonce na chvilku uvažoval jaké by to bylo objímat se s nim ale nakonec to zapudil,někdy měl pocit že by mu nevadilo ani být z Viktorem a ještě se Satorou,že by to nakonec mohlo i dobře klapat.To že konečně Plisetsky odejl domu mi nebylo ani trochu líéto,přeci jen to bylo ke spokojenosti obou stran a hlavně jeho.Pohlédl na Satoru 'Ehnm...jom můžeme jít ke mě domu 'pohlédl směrem kam šel Viktor'Děkuji za vše a díky i za tu zprávu 'zavolal směrem kde tušil že by měl být 'No tak jsetli chceš Satoru tak můžem jít i když mě se nechce moc se hýbat zrovna ted.

Usmál jsem se na něj a jednoduše si ho vyhodil na záda a vydal se k němu. Přesně jsem si pamatoval kde dům byl.  Došel jsem tam a čekal až Yurio otevře a pak se k němu nasáčkoval. Zavřel jsem a usmál se na něj. "Yurio...dej mi pusinku!" nalepil jsem se na něj a objal ho. Moje obejmutí bylo silné, sice ne tak abych muublížil ale i tak, no teď jsem měl náladu na to ho umačkat, byl jsem zrkátka tulivý.

Nechápal kde se najednou octl ve svém domě ,který ještě předešlého dne okupoval Yuri Plisetsky a taky to že ještě předchvilkou mluvil s Viktorem a najednou byl prostě pryč a ani se nestihl s nim pořádně rozlooučit 'Co kde ...'rozhlížel se zmateně 'Pusu ?'sledoval ho a pak ho teda políbil i když byl opravdu zmatenej 'Dávej pozor nebo se zlomim'zavtipkoval a nechápal to že ho dokázal unést až sem 'Co chceš dělat ted?

Satoru:

"Jsem ghoul pamatuješ? Mám nadlidskou sílu!" Řekl jsem a usmál se na něj. Svoje ruce jsem mu přesunul na ramena a stále se usmíval jako andílek. "Yurio, Yurio... co takhle se zabavit něčím novým?l ještě víc jsem se na něj nalepil. "Dej mi ještě pusinku."

Tohle,co to probuh dělá .Pomyslel si a hleděl na okno kterým by asi při první příležitosti vyskočil a nebo se někam schoval ,ono to vše občas bylo jinak než vypadalo ,byl sice odvážnej a mrzout ale city mu moc nikdy neříkali a tak se jich možná i bál nebo k nim měl odstup.Ale nakonec po dlouhém přemlouvání sama sebe mu dal tedy pusu a pohladil jej po zádech 'Co tím myslíš?'

"Divil ses že jsi tu tak rychle, nebyl jsi těžký a tak jsem šel rychle." Řekl jsem a tvářil se jako andílek. Pak jsems ee na něj koukl ale docela ublíženě když se koukl z okna. "Takže ty bys radši i utekl než abys se mnou něco měl?" V očích se mi objevilo slzičky. "To jsem tak ošklivý? Nebo je to kvůli mojí stravě? Jasně, nejedl jsem zase dva měsíce a něco ale to přece není špatné." Zašeptal jsem. No pohladil mě po zádech a já se k němu přitiskl. "Yurio já myslel...že mě máš rád."

Zahleděl se na něho a hladil ho po zádech 'Neštitim se a ani nejsi ošklivý , je to prostě jen ve mě .Nezvládam takové hr tempo a všechno tak rychle,nejsem zvyklí na to že je na mě někdo až tak milý '