Švýcarsko

Utíral jsem si oči. "Omlouvám se. Já myslel že ti nevadí jaky jsem. Jsem zkrátka už id přírody takový. Jestli ti vadí že jsem takový můžu se zkusit změnit. Ty jsi nikohokdo bybyl na tebe hodný nepotkal, to je zvláštní. Ještě jednou se omlouvám." Zašeptal jsem. "Myslel jsem že mě ale miluješ. Miluješ mě?"

Hleděl na něho dosti překvapeně, tolik otázek by snad nedostal ani u polici .Pomyslel si a přemýšlel co říct'Jistě že tě miluji ale pravda je že opravdu nikdo na mě nebyl milý a nemazlil se semnou zrovna ,tak proto jsem jaký jsem a jsitě že mi nevadí to jaký jsi ty a beru tě takového kým jsi ,tak nevím kde jsi přišel na to že by tomu mělo být jinak.

"Yurio ale já jsem od přírody spíše přítulný. Mám rád mazlení." Řekl jsem tiše. "Chápu že jsem na tebe moc hrr a vystačím si zatím třeba s plyšákem." Řekl jsem a mírně se na něj usmál. Byl to ale takový ten smutný úsměv. Chtěl jsem se pomuchlat, a někdy později možná i milovat ale on nechtěl.

Povzdechl si a pohlédl na něj a pohladil ho 'Já to přece chápu ,taky ti nezakazuji se ke mě tulit ,akorát nejsem moc aktivní v tomhle 'přiznal se a sledoval jeho reakci na to co řekl 'A můžeš u mě spát až budem spát tak se taky přece můžeš přitulit.

Zaslechl jsem jen to: nejsem moc aktivní v tomhle. A moje představy se sesypali jako domeček z karet. Pomalu jsem se odtáhl. Jo když jsem se na něj pořádně podíval, viděl jsem ho jako pasivního. A to znamenalo jediné: nemůžeme být spolu. Odvrátil jsem pohled a cítil se neuvěřitelně prázdný. "Chápu...to." šeptal jsem přiškrceně jak jsem zadržoval slzy.  "Jsi pasivní, já taky takže spolu být nemůžeme." Sklonil jsem hlavu. "Takže já..." začal jsem si utírat slzy. Moje poprvé s ním nebude. A to jsem se tak hluboce zamiloval. "Půjdu se projít."  Až naulici jsem dal průchod svým pocitům a rozbrečel se a hlasitě vzlykal. 

Nechápal kam zas tak najednou jde,přece neřekl že je pasivní ,jen tím myslel že neni zvyklí tyhle věci dělat a už vůbec ne napovel.Zakroutil nad tím hlavou ale rozhodl se že ho raději nechá aby si pročistil hlavu,přeci mu nemůže být za zadkem pořád jako nějaký otravný psisko nebo něco takového .Místo toho si vzal brusle a vydal se na stadion ,kde si je nasadil a jelikož tam nikdo nebyl a on to měl zaplacené ,tak si vklidu jezdil a zkoušel nové věci a uspořádaval si tak myšlenky a emoce.

Asi hodinu po mé plačící scenérii jsem šel potichu městem ve kterém už téměř nikdo nebyl až na praštěné puberťáky a opilce. Já šel pomalu a okolní svět téměř nevnímal. Ale najednou mě někdo chytil za ruku. Trhl mnou a přitiskl ke zdi.Upřel jsem pohled na nějakého opilého kluka. Vítr zavál a nám zavláli vlasy. Hleděl jsem na něj prázdnýma očima. Pokud jsem měl být znásilněný tak ať jsem.

Když byl nějaký čas na ledu a vybil energi a ozkoušel co chtěl a bylo třeba tak se pak vydal městem domu ,teda cestou chtěl jít do cukrárny ale ucítil známou vůni,pach a tak se po ní vidal a ejhle ,skutečně tam byla ona osoba a to Satoru a nějakej ožralej kluk co se po něm chtěl zorvna sápat,teda už ho držel jako nějakou svoji kořist'Ehm..mladíku ,měl bys ho hezky rychle pustit ,něž se naseru "!'řekl a kopl do šutru před sebou a ten přistál u mladíka.

Ucítil jsem nějakou další vůni a pak se i někdo ozval. Pohlédl jsem na Yuria co se tam objevil a i ten kluk se na něj koukl.  "Co tobě je do toho ty bábovko jedna?!" Zaprskal kluk.  Tŕiskl se mnou o zeď a to díky tomu že jsem měl takovou kůži, se mnou zeď prorazil. Zoufale jsem vydechl. "Yurio...prosím můžeš pryč..?" Zašeptal jsem. 

Zamračil se a došel k romu klukovi a jednu mu ubalil pěstí a pak ho odhodil,popadl  Satoru za ruku a už ho tahnul pryč,ale nic cestou neříkal,kdo ví co se mu honilo hlavou,zda vztek ,nenávist nebo která emce to byla.Když došel domu tak na něj pohlédl 'Kam si chtěl jít a proč,ničeho bys tím nedocílil!