Švýcarsko

"Bude to ještě milost?" zašeptal jsem a zahleděl se na chlapce. Vypadal oravdu vybledle a já věděl že už brzo zemře. Sklonil jsem hlavu a pomalu k němu přešel a pak mi to došlo. Kamery. Zvedl jsem hlavu ke kameře na zdi. Ze zad mi vyrazilo Kagune a  rozpáralo kameru. Vrátilo se mi zase do zad a já se zahleděl na kluka na kterého jsem se vzápětí vrhl a celého ho rozsápal. Orgány a všechno se válelo kolem mě.

Sledoval to se zatajeným dechcem a moýní mírnym zhnusením i když ten kluk měl umřít tak před tím byl tak pěkný a ted z něho byli cáry,kdo ví zda cítil nějakou bolest pomyslel si a rychle zatřepal hlavou aby se probral 'až se najíš,tak pryč'

Snědl jsem ho celého, to byli ty měsíce hladovění a bránění se proti svému původu. Hlavně to byl opravdu nechutný pohled, a navíc jsem teď byl celý od krve. Slezl jsem z postele a sklonil hlavu, zíral jsem na svoje ruce. "Znova... jsem to... udělal." Zašeptal jsem. "Yurio okamžitě ode mě vypadni!" Vykřikl jsem. Hlasitě jsem dýchal a sevřel ruce v pěst.

Uchechtl se'Nepůjdu,kam bych chodil,tebe ted vezmu a odvedu pryč abyses umyl,převlékl a uklidnil'vzal ho za ruku a hodil na něj nemocniční hábyt a pak ho takhl už pryč.

Prudce jsem ho od ssbe odstrčil a stáhl kapuci do čela. Pořád jsem měl ghoulí oči co se nechtěli vrátit do normálu. Takže jsem nikam nemohl a anvíc bych se na Yuria vrhl i když to je upír..nevviděl bych rozdíl a ublížil bych mu a to nechci.

Sledoval ho a to velmi zle a nakonec po něm skočil a tahl ho k zemi,kde ho přišpendlil vahou svého těla 'tak už se uklidni konečně'políbil ho,doufajc že se vrátí z rozrušení do normálu'

Dřív než jsem se stačil vzpamatovat a utéct se na mě vrhl a stáhl mě k zemi. Vyděšeně jsem na něj zíral, mírně jsem se chvěl a sledoval jak se jeho tvář přiblížila. Vytřeštil jsem oči když se jeho rty ocitli na mých. Černá i červená se pomalu vytráceli, objevili se panenky. Zíral jsem na něj naprosto nechápavě, překvapeně ale ani trochu znechuceně. Ve chvíli kdy se odtáhl jsem okamžitě odvrátil pohled.

Hleděl na něj 'Tak jsi se vzpomatoval,zabralo to.Nikam nesmíš utíkat,pojd půjdem pryč a ty se umyješ a převlékneš'řekl a vytahl ho na nohy,následně ho juž tahl za ruku pryč '

Zvedl mě na nohy a já se roztřásl. Byl jsem zoufalý. Nejenom že jsem zase rozsápal svou oběť ale ještě mi byl sebrán můj první polibek. Nechal jsem se táhnout a zase jsme se ocitli venku kde sněžilo. "Je mi zima." zašeptal jsem a sklonil hlavu. "Je mi to líto... Žes to musel vidět. Ten kluk on..." tekli mi slzy a já vypadal zmučeně.

Sundal si bundu a dal mu jí na sebe 'Půjdem ke mě a tam se osprchuješ a převlékneš'řekl a vedl ho tam'No on,co ?'zeptal se zvědavě 'Ale stává se,netrap se tím a nemysli na to '

Zahleděl se na něj. Jeho vlasy, jeho oči. Nic nenapovídalo to že by mohl být upír.  Ale já... "Ten kluk nemusel umřít." zněl jsem opravdu hodně zoufale. Vydali jsme se k němu. Krev na mém oblečení pomalu zasychala. "Nedokážu se tím netrápit. Já nechci zabíjet lidi." zašeptal jsem zoufale. Ale on působil tak klidně. Tak příjemně. 

Usmál se'Hm...to nechce nikdo ale někdy je to zabij nebo budeš zabit a pokud byses naučil nějak krmit něčím jiným a tvé tělo to vzalo dobře,tak bys nemusel 'došel k sobě domu i s ním'tak můžeš se osprchovat,dal mu ručník a něco na převlečení'hod to oblečení do pytle pak jej spálím'ukázal mu kde je koupelna a sám šel připravit něco kde by pak mohl spát'

Satoru:

"Myslím že už jsem jednou říkal že to nejde. Tolik ghoulů už zkoušdlo jíst něco jiného a všichni dopadli stejně. Um4eli." zašeptal jsem. "Strávili to a ono jim to zničilo žaludek. A ostatní vnitřnosti na tom taky nrbyli nejlépe a tak um4eli" zašeptal jse.  Vydal jsem se osmprchovat jak říkal a oblečení dal taky tam kde mělo být. Vyšel jsme ze sprchy v novém delším oblečení. "Děluju." zašeptal jsem k němu.

Koukl na něho 'to je v pořádku a chápu no,možná nějaké klonované maso ,nebo tak něco 'napadlo ho a pak vzal oblečení a spálil ho v krbu 'Hm..tak je zbytečné se tě ptát zda chceš čaj ''povzdechl a ukázal na prostor kolem'tak se můžeš někde posadit a odpočnout si '

"Pokud bys měl kávu. Nic jiného pít nemohu." zašeptal jsem. Káva byla opravdu to jediné co jsem mohl z tekutin pozřít. Sledoval jsem jak moje oblíbené oblečení hoří a byl z toho opravdu smutný. Ještě jak mi to hořelo před očima. Chtělo se mi brečet. 

Koukl se na něj a na krb s oblečenim'Promin ale to by se už nevypralo a krvavé to nosit nemůžeš,je to jediné řešení,nelpi na tom tolik je to jen oblečení ,klidně ti koupím stejné i když stejné nebude a nebo si nechej tohle a ano kávu mám,hned ti jí udělám 'rychle odspěchal do kuchyně a udělal mu kávu a pak jí donesl i s cukřenkou'nevím zda smíš cukr'sedl si naproti němu '

I když mluvil, dál jsem pozoroval hořící oblečení. Jen jsem kývl na jeho slova. "Koupím si ho sám v Japonsku." zašeptal jsem a zahleděl se na Yuria mizejícího v kuchyni. Jeho oblečení mi bylo větší, on byl větší. Možná to bylo i tím že on nebyl čistokrevný japonec. Sedl jsem si ke stolu a pak poděkoval za kávu. Cukr jsme si nedal a jen upil. "Je moc dobrá."

Usmál se'Hm je to Ruská káva ,dobře kup si ho v Japonsku,já Japonsko upřímně nemám moc rád i když jsou tam krásné věci třeba jako kočkovité šelmy a spousta oblečení s nima ale jinak mi celkově moc nesedlo,tim neříkám ze jsou tam špatní lidé.No doufám že jej zase seženeš a co plánuješ dál na bruslení ?!sledoval ho obezřetně'

"Jsi poloviční Japonec a nemáš rád Japonsko? Co jsi za polovičního Japonce? Máš rád pirohy a celkově ruské jídlo." řekl jsem a zamračil se.  Ale ne naštvaně ale jakoby zamyšleně. "Nikdy jsem nikoho takového neviděl. Je to zábava." zasmál jsem se a zahleděl se na něj. "Proč nemáš rád Japonsko?" ueptal jsem se ho. 

Zapřemýšlel 'Možná protože Japonci mají vše tak roztomilé a o vše se moc starají ,jsou přehnaně milý,leze mi to na mozek.To nesnáším a všude ta růžová barva a taky tam  bydlí Yuri z Japonska,prasátko.Tak to bude ten důvod'

"Rozromilé..." zamumlal jsem a c8til se jako věc co by neměla existovat. Pravda byla že moje roztomilost byla veliká a to ebylo dobře. "Jasně Yuri. Taky tam bydlím já to bude taky ten důvos." zašeptal jsem vzápětí. "A asi tě i rozčiluju tím jak vypadám že?" zašeptal jsem a smutnw hleděl do kafe.

Uchcechtl se 'Ty mi nevadíě tak se hned nečerti a nerhmouti,ty se mi naopak docela líbíš..Jsi roztomilý ale svím způsobem i děsivý a mě podobný 'pohladil ho na ruce'nemám rád tlusté lidi,takže když nějakého vidím,tak mě to naštve .

Zahleděl jsem se na něj a pak se pousmál. "Ani nevím zda mám děkovat." zašeptal jsem. "Ale i tak děkuji. Ale stejně se ti pohled na mě jak jím nemůže zdát jiný než osporný. Protože zkrátka já odporný jsem a za to se moc omlouvám. Nechci ale nejde to." zašeptal jsem smutně. 

Povzdechl si 'hele nemluv za mě,nevíš co si já myslím.Je to asi stejné jako když někdo saje druhým krev,myslím že to asi také je pro jiné hnusné a nepřijatelné,takže to ber tak že jsem někdo kdo je ti podobný a chápe to ,neříkám že je to krásné nebo něco ale toleruji to a příjmám to tak jak to je ,neděkuj mi za nic .'usmál se'no co chceš dělat ted?'

Zahleděl jsem se na něj skoro překvapenýma očima. "Jsem  rád že jsi mi to takhle 4ekl." zašeptal jsem a pohladil ho po ruce kterou jsem vzápětí stiskl. Dopil jsem kafe a hrneček postavil na stůl. "Děkuju ti ale stejně." usmál jsem se na ně. "Děkuji ti že jsi mě políbil a tím zbavil alespoň na chvíli onoho netvora ve mě."

Uchcechtl se nad tím 'No omlouvám se ale víš byl si první člověk kterého jsem políbil 'začervenal se trochu a zavrtěl hlavou aby se probral s té představy'Ale víš já vlastně nic neudělal,to ty jsi se probral svoíí vůlí,jsi silný jen o tom ještě nevíš a dokážeš to ovládnout i když se ti to tak ted možná nezdá ,ale vím o čem mluvím také jsem si tím prošel i když ty to máš horší ale tohle znám,

"Proč se omlouváš, neomlouvej se. Vždyť jsem moc rád. Mohl bych ublížit někomu dalšímu pokud bych se neuklidnil." zašeptal jsem. "Víš dřív u nás v Tokyu jsem byl známý jako požírač. Jedl jsem všechny a vraždil protože mě to bavilo a líbilo se mi to."  zašeptal jsem smutně. "Nakonec mě chytili a zachránil mě až Toshihiro."

Povzdechl si a sklopil zrak 'Hm..to se někdy stává ale netrap se tím už.Lidé udělajé stvůru ze všech kterým nerozumí a nebo nechtějí .No mě se taky lidi báli říkali že jsem Satan co vypadá jako anděl ,na pohled krásný a uvnitř žhavý,ledový a ničivý .'pohladil ho po rameni 'dobrá tedy a já asi ted půjdu spát,měl bys také 'vydal se do ložnice'dobrou noc.

Hleděl jsem za ním jak šel do ložnice a zamyslel se. Ale já zkrátka zrůda byl. Ať jsem chtěl nebo ne. A on to nemohl nijak ovlivnit. Sklonil jsem smutně hlavu a zavřel na chvíli oči. Lehl jsem si na gauč a tam dál přemýšlel a nakonec usnul. Byl jsem unavený a tak to bylo tím.

Za chvilku si šel pro pití a když viděl že spí,tak jej přikryl dekou.Rychle si ohřál svou lahev krve a ve svém pokoji kde  si lehl do postele jí hltavě pil dokud nebyla prázdná a on sytý.Pak tančila  trénoval nohy'