Švýcarsko

"Toshihiro je v pohodě."  usmál jsem se. "Nenude mu ro vadit když jsem to vzal já." pphladil jsem Yuria po tváři. "Mám tě rád Yurio."  usmál jsem se a hladil ho dál. "Strašně moc tě mám ráda." usmál jsem se ještě víc. "Doufám že  tě brzo pustí Yurio. Cjci tě mít u sebe"

Usmál se na něj 'Ale nepřeháněj,znáš mě jen krátce a třeba jsem zlí ,kdo ví ani já sám se v sobě občas nevyznám a myslím že brzy půjdu domu ,jsem přece upír a ti se uzdravují rychle a vězim tu jen kvůli tomu pitomému dřevu co tam bylo 'povzdechl si'ale neříkám že mě netěší to co tady říkáš,a být s tebou mi  opravdu nevadí a taky s tebou budu rád,jen si to raději promysli aby tě to neštvalo a nemrzelo.'převalil se'

"Peoč by mělo? Nemrzí mě to. Protože se zamiluju dost snadno jsou se mnou jen problémy urio, ale jak jsem viděl že jsi jiný jak Yurio. Zamiloval jsem se." zahleděl jsem se na jeho tvář. "Omlouvám se Yurio." postavil jsem se. Toshihiro se právě probral. "Toshi, grand je v Japonsku žejo tenhle rok." pohlédl na mě. "Jo proč?" hleděl jsem mu zpříma do očí. "Poletíme prvním letadlem. Yurio hodně štěstí. Myslím že pro tvoje i moje bezpečí bude lepší kdyžodejdu."  vydal jsem se na chodbu a Toshihiro šel za mnou. Cítil jsem slzy. To jsem já. Totální idiot co se zamiluje a pak se nedokáže odmilovat.

Povzdechl si ,popravdě nechápal jeho chování v tuhle chvíli ''proč a kam jdeš ?,co tak na jednou ?'nechápal to a když šel na chodbu tak vstal a hned šel za ním 'Satoru nechod "!!'chytl ho za ruku'

Šel jsem pomalu ale jistě. Odcházel jsem odtud. Chtěl jsem co nejrychleji zmizet. Už abych byl v Japonsku a trénoval na Grand prix. Toshihiro na mě každou chvíli pohlédl ale já brečel. A pak mě najednou Yurio chytil za ruku. Jak se sem dostal?! Pomalu jsem se otočil s otázkou v očích.  "Yurio..." zašeptal jsem a hleděl na něj. Pak jsem se vzpamatoval. "Proč bych neměl, je to tak pro nás oba lepší!" vyhrkl jsem a ještě víc se rozbrečel. 

Zamračil se a sledoval ho 'Protože to pro nás oba tak lepší není,pro mě tedy určitě ne ,cospak nechápeš že tě mám rád a chci ti pomoci 'pohladil ho po tváři a rukávem mu setřel slzy 'Takže už neplač a rozhodni se jako chlap ,utéct jako baba a zahodit štěstí nebo se tomu postavit čelem a vyřešit to ke spokojenosti všechn stran a sebe "!!

Poslouchal jsem ho a nejradši bych někam utekl a tak shnil. "Moje štěstí odešlo už když jsem byl malý." řekl jsem jednoduše. Vytrhl jsem se mu. "Yurio. Říkal jsem ti to! Zamiluju se hrozně snadno a ty jsi ... Další... Zamiloval jsem se do tebe a chci aby jsibyl v bezpečí." usmál jsem se. "A tak nemohu být s tebou."otřel jsem si oči. "Vrať se do postele Yurio. Chci aby ti bylo dobře."

Chytl ho za ruku 'Jestli ted odjedeš,tak určitě zemřu i když jsem upír,tak zemřu 'řekl naštvaně a skroušeně a vypadalo to že bledne ''Každej se zamiluje snadno ale odmilovat se je težké"!!

"Proč bys měl zemřít? Ne ty nezemřeš. U tebe vím že tebe čeká krásný osud Yurio. A bude s někým koho opravdu miluješ." položil jsem mu ruku na rameno.  "Vrátím se z grand prix. Ty to sleduj na televizi Yurio. Chci aby jsi ze mě měl radost." usmál jsem se na něj jako sluníčko. Objal jsem ho. "Jestli to vydržíš budu vědět že mě miluješ."

Zamračil se'No snad to vydržím ale pokud se nevrátíš sem za mnou tak vážně umřu,chápu že musíš na závod a že máš také svůj život ale chci abys byl se mnou,protože tak to má být'rozešel se do pokoje'takže slib"!'

Satoru

Nevěděl jsem jestli to tak má být ale nic jsem neříkal a jen ho sledoval. Pak jsem se spolu s Toshihirem vydal  na letiště. Zase jsem brečel. "Chci být co nejdřív dtady." zašeptal jsme a Toshihiro kývl. Nasedli jsme do letadla a vyletělo se. Tam jsem zase skončil v kavárně a dřív jak za dva týdny se nevrátím to jsem věděl.

No on si myslel že se asi nevrátí ale nevěděl,snad ho ten jeho bratříček tolik neovlivní,podle něj byl jako jeho loutka.No on mezitím ležell v nemocnici a léčil se a asi po dvou týdnech jej pustili do domácí péče,takže nyní ležel u Viktora na gauči a odpočíval protože musel ještě hodně odpočívat'

 Kavárna měla neustále narváno. No nakonec se konečně dostalo ke grand prix. Mije choreografie nebyla tak hrozná jak jsem si myslel. Díky bohu. Alespoň něco. Povedlo se mi zabruslit opět na druhé místo. Byl jsem rád. Teď hjsem se jen měl vrátit do Ruska k Yuriovi a tak jsme šel okamžitě koupit letenku. Pak jsem jen čekal než poletí letadlo. K jeho domu jsem už trefil. Došel jsem až tam a zazvonil.

No nebyl to jeho dům ale Viktoruv,protože jeho dům obsadil pravý Yuri a tak se dobelhal otevřít dveře,ospalý v tepláchak a neupravený tam došel a otevřel a když ho uviděl tak ho objal 'dobrý den ,ahojk 'hladil ho ve vlasech'jak ses měl,určitě jsi byl skvělý'

Satoru

Otevřel mi a já se k němu přitiskl. "Děkuju Yurio." usmál jsem se. "Vrátil jsem se z  Japonska. Vyjrál jsem druhé místo. Slibuju že se polepším... yurio. Tolik se mi stýskalo jsem tak rád že tě mohu zase vidět." zašeptal jsem a hladil ho po vlasech v očích slzy. Tolik se mi stýskalo a já byl zoufalý jak jsem ho nemohl vidět.

Povzdechl když se na něj tak náhle vrhnul,byl to docela šok a ještě jak na něho vše chrlil'Dobře chápu Satoru,vim že se polepšíš a taky vim že vždy bude někdo kdo je lepší než ty i já ale můžem na sobě pracovat a třeba jednou být lepší,ale i tak je to bezvadné umístění a měl bys to nějak oslavit a halvně si odpočnout i když to ty moc neumíš'řekl mu po pravdě a pak se vrátil na gauč kde si lehl'Promin,ještě jsem torchu slabý ...ale vítej zpět.

Vypadalo to že Yurio z mého návratu tak nadšený není. No neměl bych se mudivit ale docela mi to ublížilo. Neumím odpočívat. "Půjdu navštívit rodiče Toshihira." zašeptal jsen a odšojral se zpět ven. "Děkuji Yurio." zašeptal jsem. Vydal jsem se ulicí a za chvilku došel k domu Kaneki a Kirishima. Zazvonil jsem. Donesl jsem v tašce květiny abych nepřišel s prázdnou. Otevřela žena. "Dobrý den. Toshihiro tady není a tak mě posílá. Jsem Akesaka Satoru." zašeptal jsem. Žena se usmála a pustila mě dovnitř. Něco šeptala bělovlasému muži který se nadšeně usmál.

// tak co jak je? Slyšela jsem že ne nejlíp. Jsi v pořádku?

No nějak nechápal co udělal špatně a také nechápal proč hned utíká a proč je zklamaný a smutný,byla tam samá Aáčka a proč,to mu lítalo vh lavě.Ale rozhodl se že se oblékne a půjde mu alspon na proti,viděl jej s okna tam kam šel.Takže se oblékl a vydal se do obchodu kde koupil kávu v plechovce a květinu a pak na něho čekal před domem na lavičce.Mezitím si pustil nějakou hudbu ve sluchátkach a čekal'

mh:No nejlépe není,moc dobré to zrovna neni a co ty??

Byl jsem tam nějakou dobu než jsem se smutně vypotácel ven. Rozhlédl jsem se se smitným výrazwm ve tváři a uviděl Yuria. Překvapeně jsem zamrkal, došel k němu a zahleděl se na kytku. "Yurio co tady děláš." zašeptal jsem zoufale. Byl jsem pořád nešťastný. "Měl bys odpočívat Yueio. Jsi ještě nemocný. Yurio notak." zašeptal jsem a sedl si vedle něj. "Bojím se o tebe."

// Mohla jsi se mi svěřit. Já tě ráda vyslechnu. Zajímá mě to. Jestli bys měla skype. Ráda bych si o tom s tebou popovídala :) u mě to docela jde.

Yurio čekal asi hodinku než konečně Satoru vyšel ven a rovnou k němu a začal mu tam něco povídat,vypadalo to že je víc smutný než by měl,myslel že bude veselí když dojde za ním sem,nechápal to.Nejspíš vážně nechápal to jací lidé jsou a co chtějí ale bude to tím že se vždy zajímal jen o to co by chtěl on sám a co se od něho čeká .''Ehm já ...přišel jsem za tebou,nevěděl jem co jsem provedl že jsi tak smutný a naštvaný ,myslel jsemže jsem něco špatného provedl'řekl hledíc do země a pak koukl i na něj a zase do země'--Takže se ti velice omlouvám,sorry'"!'strkal před něho květinu a kávu ''to si vezmi,je to tvoje"!

mh:No právě,já skype nemám a myslim že nikdy mít nebudu ,tak proto ptávě no ale jsi hodná,díky.

Hleděl jsem na něj vcelku překvapeně. Pak jsem se ale pousmál a objal ho. Ale hned jsem se zase odtáhl. Musel jsem se spokojit s tím že on není ten objímací typ. Narozdíl ode mě. Já objímal lidi rád.  "Já jen odešel protože jsi tak moc dával najevo že tě otravuju tom jak jsem přítulný a jak moc mluvím. Neviděl jsem tě tak dlouho a tak jsem ti to chtěl všechno říct." mluvil jsem a vzal si květiny i kávu.  "Děkuji ti Yurio. Ale opravsu bys měl odpočívat."

// já na facebook nechosím. Ale chci aby ti bylo dobře tak kdyby něco tak se mi můžeš svěřit :)

Yurio se zakabonil'vždyt odpočívám docela dost ale když jsi se naštval,tak jsem přijít musel a přesvědčit se co vlastně se stalo a proč jsi šel,ale ted už to alspon vim .'No .neboj se zase se vrátim do postele ale utíkat si teda rozhodně kvůli tomu nemusel,dost odpočívám'pomalu vstal'tak abysme už šli-

"Nemusel jsi chpdit Yurio. Ale i tak měl bys hezky odpčívat." chytil jsme ho za ruju a vydal se k němu domů s tichým úsměvem. Otevřel jsme se azul se. Cestou jsem jeste stačil vypít kafe. Pak jsem spokojeně zalehl k němu na guč a usmál se na Yuria. Kvetiny jsem dal do vázy. Byl jsem rád že se o mě zajímal. Že to nebylo tak že by mě nechal běžet.

Yurio s ním tedy došel domu a čekal až uklidí květinu a vše a pak když došel domu,tak si tedy zase lehl na gauč a tam se zachumlal do mikyny i deky i s nim a odpočíval 'tak jak ti je a jak se ti tu líbí a jak se ti vlastně líbilo na závodech ?'

Zahleděl jsem se na něj. "Závody byli hrozné. Měl jsem pocit že mi praskne břicho jak mě z nervozity bolelo ale byl to uzasny pocit potom stát na ledě jako vítěz." zašeptal jsem a usmál se na Yuria.  "Teď je mi ale fajn když jsem tu s tebou Yurio." přitulil jsem se k němu a zavřel oči.

Povzdechl si 'Hm...nesmíš být nervozní,tym nic nezpravíš a akorát to zhoršuje tvůj výkon a taky nemáš proč být nervozní když jsi dobrý a vytrénovaný brušlař,stačí jen když přijdeš a pojedeš tak jak to cítíš.'zívl'No chápu že je ti takhle dobře,mě je takhle také lépe než na lede i když ten mám také rád.

"Já jsem vždycky nervózní Yurio." řekl jsem dost uraženě. "Přijde to vždycky samo já ro nedokážu ovládat." zašeptal jsem a koukal na jeho tvář.  "Mohl jsi prece bruslit jsi upír rány se ti hojí celkem rychle ne?" zašepal jsem a usmál se na něj. 

Pousmál se'Ano rány se mi hojí vcelku rychle pokud nejsou zpusobeny něčím svědceným nebo třeba dubovím dřevem či stříbrem a pozor to s tm česnekem je taky docela pravdivé'upozornil je na to o čem se vždy lidi bavili  a nebyla to takový báchorka jak se zdálo,protože jim opravdu trochu ubližoval ''A třeba příště už pojedu a ty možná vihraješ,nebo určitě vihraješ,kdo ví.Každopádně ted si odpočni .

Poslouchal jsem ho a pak se zahleděl na obraz na stěně. "Tvůj dům asi pořád okupuje Yuri Plisetsky že jo?" pousmál jsem se. "Když jíš česnek tak ti oteče hrdlo." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři.  Ale stejně mi řekl ať si odpočinu. Natáhl jsem se k jeho tváři a lehce ho políbil. "Ale Yurio... Je to nefér. Chci alespoñ obejmout. Cokoliv jen mi ukaž že o mě máš zájem."

Povzdechl si 'Můj dům okupuje občas kvůli práci ,když za něho zaskakuji,tak je nezbytné abych o něm vše věděl,ne však aby věděl on o mě "''uchcechtl se ''A jak jsi to poznal?'objal ho tedy'Ne když pozřu česnek tak jsem velice slabý a nemocný.

"Ale vždyť by stejně měl být u sebe   i když když za něj zaskakuješ. Tak to je asi lepší když tam je no." zamumlal jsem. "Já to jen odhadl prptože mi je nepříjemný." řekl jsem a přitulil se k němu. "Toshihiro mi podstrčil jednu knihu kde bylo totiž napsáno že když upír sní česnek oteče mu hrdlo. Ale knihy takového prolhaného typu jsou na prd." řekl jsem a zamračil se ale pak jsem se zase usmál. "Jsem rád že to už vím." usmál jsem se.

Zamyslel se nad tím co říkal a poslouchal ho 'No,chápu jako že ti to je nepříjemné,ale já za to nemužu a taky se necítim dvakrát nejlépe když cizí chlap nosí moje oblečení a nemluvě o tom že občas i jiné věci si půjčuje a ještě je nepříjemný a budí mě''myslel tím Plisetského.Šlebil se a vypadal dost nasratě''Hm...mě zase leze na nervi to jak se Victor cukruje s tím prasátkem Yurim "!!'stiskl ruku v pěst a začínalo to v něm vřít ale při pomyšlení na knihu se uchechtl'Píšou tam jen samé báchorky pro děti,protože ti co to psali o tom nic neví a kdyby ano,tak už tu nejsou a nebo by to ani nepsali ..

"Já bych ho viyhodil. Nelíbí se mi když někdo takhle okupuje někomu byt." řkl jsem se zamračením a pohlédl na něj.  "Yurio co tě na tom štve? Není na tom nic špatného. Tak ho má rád no a co? Vždyť ty máš mě. To ti nestačí?" zeptal jsem se ho smutně.  "Nebo tě obtěžuju? To bych nerad." zatvářil jsem se smutně a pohlédl na jvětiny ve váze.  "Máš mě vůbec rád Yurio?" zeptal jsem se ho. 

Zavřel oči a zamyslel se nad vším co tu bylo vyřčeno a pak vstal 'No asi bych ho měl vyhodit,ale nejsem holt až takový hilvát abych to udělal i přesto vše co dělá 'zatvářil se trochu nechápavě a jako tele po první ráně když došlo na slova o Viktorovi''No jistě že tě mám rád,jinak bych tě sem nezval a nečekal na tebe v nemocnici a nešel pro tebe před dům s květinou,k tomu bych se jinak nesnižoval nikdy ,ale s Viktorem je to trochu jinak,nejsem prostě rád když se někdo kolem něho hemží,můj vstah k němu je velmi složitý .A promin,asi jsem prostě divnej,ale nemam prostě rád když s nim někdo je a kdyby to byl někdo jiný než prasátko,tak by mi to asi ani tolik nevadilo...'povzdechl si a došel k němu a políbil ho ze zadu na krku ''

"Ty prostě nemáš rád Katsukiho a já nevím proč. Vždyť na něm není nic špatného a není tlustý. Máš rčení jako Plisetsky, aspoň takhle nemluv přede mnou. Katsuki je můj kamarád. Sám jsi řekl ať s ním promluvím a tak jsem to udělal. A jsou z nás přátelé." zašeptal jsem.  pak ke mě ale došel a já ucítil jeho chladné rty. Zachvěl jsem se. "Yurio. Tak dlouho jsem tě necítil, bylo to tak iritující."

Povzdechl si 'Ano nemám rád Katsuhiho a ano v tomhle jsem jako Yurio,narozdíl od něj já pořád dřu a dokonce za dva a nikdo mě nelituje a ani nebrečim a on pořád a stále ho někdo lituje a pořád má lidi co mu stojí za zadečkem a podporují ho 'povzdechl'a tlustý je ,jí co chce a nekouká vůbec na to co jíst má,jídlo pro něj hodně znamená,dokonce by vyměnil i Viktora za jídlo,vždy proto se k němu dal .''ušklíbl se'hnus"!'políbil ho znovu na krku ''No...tak jsem byl mimo provoz ale políbit si mě předtím mohl v nemocnici ale pak si byl pryč,takže je to delší doba no ,ale pro můj dlouhý život je to nic.

"Ale Yurio. To co říkáš není vůbec pravda. Katsuki takový není. Jen toho moc nevíš. Jídlo má rád to ano a abych byl upřímný tak se mu nedivím. Vždyť jídlo by měl mít rád každý až na mě." Zašeptal jsem a usmál se na něj. Byl to takový ten smutný úsměv. Vadilo mi že já jídlo prostě nemohl. "To Victor se přidal ke Katsukimu." Zamumlal jsem a zahleděl se na svoje boty. "Yurio myslíš že náš vztah půjde někdy tak daleko že budeme mít sex?"

Yuria najednou jeho hrdinství přešlo a dokonce i jeho drzost byla ta tam,tedy vlastně až když se zeptal na ten vztah předtím když mluvil o Katsukim tak byl normální jako vždy,tedy trochu nepříjemný 'Hm..neznám ho a nestojím o to,chápeš že já Viktora miloval ale já jsem jen třetí ,je tu pravý Yurio a ještě ten Katsuki,je to opravdu k ničemu .A neíbí se mi to že má rád jídlo a je prostě hnusnej a já taky jídlo nemam rád,chutná mi jako bláto.Rajčatová štáva se dá pít ''Povzdechl a pak na něj skoprněle pohlédl a zase pryč,musel se opřít o zed aby nesletěl ''Co si to říkal ?..Ah eh....no já,já nevím,myslím že náš vztah postupuje,už tím  že jsi se mnou ležel na gauči .Se mnou nikdy neležel na gauči nikdo krom mého kocoura ,vlastně Yuriova P..a taky Viktora.No...tamto no''

Poslpuchal jsem ho a vlasy mi padaly do očí jak jsem měl skloněnou hlavu.  Hleděl jsem pořád na avoje boty. Už jsem radši držel hubu. Bylo mi jasné že tady bránění Katsukiho nikam nepovede. Bude mi to k ničemu. On na něm nic dobrého neviděl, viděl jen to že lezl za někým koho miloval. Yurio Victora miloval a já šel stranou a to mě činilo neskutečně zklamaným. Ale taky kdo by si chtěl začínat s nestbůrou jako jsem já? "Yurio." vstal jsem a zahleděl se na něj.  Moje oči byli tak čistèlé a tak nevinné. "Nechceš se mnou spát, je mi to jasné. Přes Katsukiho ti dohodím Victora. A pak budeš mít někoho koho opravdu miluješ a ne jen náhražku. Mě."

Zahleděl se na něj 'Povídáš věci o kterých ani nevíš jak jsou ,neřekl jsem že nechci ,já se bojim.Chápeš,nikdo po mě nic takového nikdy nehctěl a tak se bojim,žil jsem vždy jen s pocitem že jsem někdo kdo tu musí být když se něco stane s Yuriem abych za něj zaskočil a nebo tak něco ,ale e,pcionální žvito a milostný neznám.

Zahleděl jsem se na něj. "Yurio i ty máš právo na svůj život. Na svůj milostný život." zašeptal jsem. "Ale ty jsi si zvykl na život který žiješ. Chápeš to Yurio. Chci udělat tvůj život lepším, veselejším...prptože jsem se do tebe zamiloval." sklonil jsem hlavu. "Omlouvám se ti Yurio... Já ti chci jen pomoct." pohlédl jsem na květiny ve váze. 

Pohlédl na něho smutně'to je velmi milé že mi chceš pomoct,ale nevím co bych já měl dělat ?.A ty chceš ty věci dělat hned ted?'optal se zvědavě a sledoval ho 'Neříkám že jsem je nedělal ale že jsem z nich něco měl taky neříkám "!

"Samozřejmě že nechci hned. To přece má přijít samo."  zašeptal jseml a objal ho.  "Nechci tě do ničeho nutit. Nemusíme nikdy pokud se ti to nelíbí či ti to nevyhovuje. Já se bez toho obejdu." zašeptal jsem. Pořád jsem šeptal připadal jsem si ohavně trapně. Povzdechl jsem si a pousmál se. "Je to v pořádku Yurio. Je přece čas."

Usmál se a přikývl na souhlas toho co mu tu ted řekl 'Dobře,fajn.Budu tedy tvoje lova brát vážně a věřit tomu co jsi řekl'políbil ho na rty'když je čas,tak je čas a co chceš tedy ted dělat?

"Nevím ale budeme tady, nikam se mi nechce Yurio." zašeptal jsem a usmál se. Roztáhl jsem rty do úsměvu. "Tady se mi líbí tak tu zůstaneme aspoň chvíli." zašeptal jsem a roztáhl se zase na gauč. Povzdychl jsem si. "Pověz Yurio... Plisetsky má svou kariéru proč nezačneš taky bruslit sám za sebe

Pohlédl na něj a ušklíbl se a narval si piroh co ležel na stole v pytlíčku do úst,jedl to jen protože to jedl od malička ale nechutnalo to nijak pro něj spíš otporně'Hm..nemohu protože jsem oficiálně mrtví,oficiálně ležim na hřbitově,to protobydlím tady a ne u rodiču ,jsou dokumenty o tom že jsem se zabil při auto nehodě a tak a za dva kdybych začal s karierou,musel bych změnit vzhled aby nikdo nepoznal tu frašku s tím že jsem Plisetskému dělal kdy záskok a za tři ,kdyby se na to přišlo museli by mě odstranit nebo jeho ,aby on zustal bez poskvrnky.Takže takhle to je "!'odfrkl si '

"Aha to nemáš zrovna veselé Yurio. Je to spíš totálně na houby." zašeptal jsem. "Oni by mi tě takhle vzali." zašeptal jsem. "Vždyť to je hrozné." pohladil jsem ho po vlasech. "Tak to se ti nedivím že jsi nechtěl. Že nechceš aby na tebe přišli." zašeptal jsem.

Usmál se a přikývl a přitulil se'No tak vidíš proč jsem takový jaký jsem,prostě dva Yuriove na světě by byli trochu moc i když ted jsou,tak z hlediska medi a všeho to nejde ,takže je lepší když o mě nikdo moc neví .'pohladil ho'Jo vzali by mě všem ,ne jen tobě ,leda by vazli pravého Yuria ,ale na to já žaludek nemám,nejsem až takovej bastard!

"Yurio já jen...že tě moc miluji. Ty jsi pro mě to hlavní a já tě moc potřebuju. Je mi jedno komu dalšímu by tě vzali ale pro mě jsi ty to hlavní." šeptal jsem a hleděl mu do tváře. Natáhl jsem se a pomalu mu odhrnul vlasy z tváře. Dlaň jsem mu ale na tváři nechal. "Yurio já chci...abys bxl se mnou navždy." zašeptal jsem.