Švýcarsko

Jen jsem se na něj zahleděl a pak se pousmàl a kývl. "Máš pravdu Yurio. Měli bysme žít svoje životy jak chceme." silně sjem ho objal. "Takže mi dovolíš být po tvém boku?" zašeptal jsem.

Chvíli dělal jako že přemýšlí nebo to tak vypadalo 'ano dovolím ti to být po mém boku,proč by taky ne L!!usmál se a taky ho objal '

Pousmál jsem se, byl jsem šťastný, rád že budu mít někoho, někoho jiného než Toshihira který do mě neustále rýpal. Svíral jsem Yuriovo oblečení a tiše se chvěl. "Stejně si myslím že z toho ale bude problém, ne že by mi to vadilo." Zašeptal jsme a pousmál se.

Povzdechl si'Proč to řešit ted,problému a starostí je plný svět,tak proč se o to zajímat zrovna nyní 'povzdechla  nechal se svírat'tak pojd,měli bychom jít'vzal jej za ruku a vydal se i sním pryč'

Nechal jsem se chytit za ruku. Měl pravdu. Na co si přidělácat starosti. Už takhle jich je hodně.  Další nepotřebuju. Vydali jsme se po městě a já se jen zvědavě rozhlížel. Ukazoval na různé věci a žádal si vysvětlení. A pak se jen na Yuria usmál když mi to vysvětlil.

Bylo to pro něho docela vyčerpávajcí ale nakonec mu vždy na vše odpověděl i když se zdálo že ho to možná nebaví,nebyl zvyklí někomu něco vysvětlovat a také že se ho někdo ptal na jeho názory a připomínky.Bylo to pro něho nové a velmi zajímavé ,takže se snažil i přes svoji  nedbalost to vysvětlit tak aby to bylo podrobné a zároven pochipitelné ,také aby tam bylo to co má .'takže kráčeln i s ním tím městem než došli k T....a Victorovi ,kde zazvonil a čekal než přijde někdo otevřít'Takže jsme tam kde jsi chtěl být,co ted_?

Prošli jsme skoro celé město a nakonec došli až k baráku Victora u kterého dneska Toshihiro přespal. "Děkuju ti moc Yurio žes mě sem dovedl." Usmál jsem se na Yuria. "Někdo zvonil!" Ozvalo se za dveřmi, ten hlas jsem neznal. "tak běž otevřít!" Zařval Victor. "Fajn, fajn." Řekl ten první a už šel. Otevřeli se dveře a v nich se objevil tmavovlasý kluk s brýlemi nakřivo na nose. Změřil si nás pohledem a narovnal si brýle. Pak se otočil a do útrob baráku zařval: "Je tady Yurio a nějakej kluk." Vzápětí se vedle něj výnořil Victor a obejmul toho kluka kolem ramen a mě až teď došlo kdo to je. "T-ty..." Zašeptal jsem a ukázal úplně vykuleně na kluka. "Katsuki Yuri těší mě." Zazubil se na mě. Na místě jsem omdlel.  Právě teď byl přímo přede mnou. Victor se zahleděl na moje bezvládné tělo. "Hmm, Toshihiro je ve vaně tak jděte zatím do obýváku." Vzal mě do náručí a odnesl na gauč. "Yurio až se probudí dej mu trochu vody." Postavil na stůl sklenici vody.

Kráčel jsem celou dobu tiše se Satorou až jsem došli k mě známému domu kde přebýval Viktor a prý tu měl být dnes i Toshihiro,tedy doufal jsem v to že se nevláčíme tu dlouho cestu až sem a že tu fakt je,jinak bych byl naštvaný a to dost.No za chvilku jsme již stáli před domem a So .... zazvonil a pak za chvilku přišel ten tmavovlasej kluk,prasátko jak jsem již vědšl,byl to Katsuki Yuri 'no pozdravil jsem a pak se stalo to že So...ze šoku omdlel a tak jej Viktor odnesl na gauč do obýváku a dal mi sem vodu ,prá abych mu jí pak dal .Přikývl jsem'Jasně dám mu tu vodu a jakto že je tu to prase?''optal se na Katsukiho a pak se usadil do křesla kde si četl nějaký časopis a poslouchal hudbu,když byl So,. mimo a hládal ho a taky nechtěl mluvit s tim Prasetem,tak proto poslouchal a zároven čekal na to než se Toshihiro vykoupe'

Victor se na Yuria koukl a protočil oči. "Na letišti jsem říkal že přijede. A on přijel. Vlastně přiletěl a já jsme moc rád. A neříkej mu prase." zamračil se a koukl na mě. Pousmál se. Toshihiro mezitím vylezl z koupelny. První čeho si všiml byl Yurio. Pak se koukl na mě v jeho klíně. Já pomalu otevřel oči. Narovnal jsem se a opřel o Yuria.  "Výborně že jsi tady. Dneska je postupující soutěž do grand prix. Potřebuješ se umístit minimálně čtvrtý abys postoupil Satoru." řekl a usmál se na mě. Já odvrátil tvář. Budu muset zase bruslit proti Yuriovi.

Povzdechl si a poslouchal vše co se říkalo o Grant Prix'Ne ne ne,já totiž nebudu závodit,pravý Yurio je zpět a já jako samostatný závodník jsem se nehlásil a neměl moc úspěchu protože jsem neměl čas na vlastní karieru,takže jedeš jen ty,pokud se nestane něco mimořádného a měl byses hodně snažit,jinak budu naštvaný a asi tě nakopu'uchechtl se'

Pohlédl jsem na Yuria. "Yurio... Nebuď na mě tak zlý. Prosím." zašeptal jsem. Moje suše jak byla citlivá tak mě se hodně všechno dotklo. "Ano Yurio máš pravdu. Pravý Yuri je zpět." uculil se. "Ale já tam nechci. Dneska jsem chtěl být s Yuriem." Toshihiro se na mě zahleděl. "Neboj až si zazávodíš tak s ním večer strávíš. ale musíš se snažit. Pravý Yurio je jiný než tenhle. Je víc...hm zlověstný." řekl zamyšleně. Přikývl jsem. To mi bylo jasné. Pohlédl jsem na Yuria a tiskl se k němu. "Přijdeš se tam aspoň podívat? V přestrojení."

Koukl na něho'Já nejsem zlí,jen vše říkám na rovinu,nemám potřebu někomu v něčem lhát,ano přijdu se možná podívat'přisvědčil a pak protáhl nohu aby si poráhl brnávý a přesezený sval 'no přijdu ale nevím co bych si měl udělat za přestrojení '

"Yurio ale mě se tyhle slova nelíbí." Zašeptal jsem. "Chci abys se mnou jednal jemně a mile." Usmál jsem se na něj. "Nemusíš se ke mě chovat tak že mi budeš lhát ale neříkej že mi nakopeš." Zašeptal jsem a zahleděl se na Toshihira který se na nás tajuplně zahleděl. "Já chci abys měl dobré výsledky Satoru." Zašeptal jen, vstal a vydal se pryč. Koukl jsem se na Yuria. "Jste asi podobní s Yuriem ne? Ale on byl na me opravdu ošklivý."

Povzdechl si 'Jistě že jsme si podobní,jinak bych nemohl přece být jeho dvojče,dvojník a náhrada když je třeba'rozvalil se na křesle  'Ale myslím že to zvládneš a nakonec budeš na stupínku,takže se omlouvám za to že jsem takový ale když nejezdim tak se ledu raději vyhnu,nechci v sobě probouzet podivné pocity.

Sklopil jsem hlavu. Takže určitě nspřijde. "Bude to v televizi. Satoru tady je ta hudba." hodil po mě Victor cédéčko a já pohlédl na Toshihira co stál vedle něj. Jen se usmál. Sklopil jsem hlavu. "Děkuju." zašeptal jsem a postavil se. Nasadil jsem si sluchátka a vydal se obout. Pohlédl jsem ještě na Yuria. Pořád seděl. Toshihiro mě vzal kolem ramen a vydali jsme se ven. Bylo odpoledne ale než tam dojdeme. Nechtěl jsem tam ale byl jsem zticha. Yurio tam mebude. Nestojím mu za pohled.  Tiše jsem se rozplakal.

Když vstali tak on šel ke skříni co byla v předsíni a vyndal z ní krabici a tu donesl ve spěchu Toshirovi a Satorivi který již byl na odchodu,podal mu zlatou krabičku se stuškou a poklepal ho na rameni 'Gambare"!(hodně štěstí ,popřál mu a pak se rozešel do domu ale ještě se otočil'počkám na tebe pak před stadionem,tak to zvládni a snaž se a nebul.

 Otočil jsem se na Yuria který nás zastavil a mě podal malou krabičku. Byla obvázaná sružkou. Nechápal jsem co to je, kde to vzal ale jen na Yuria zíral. "Takže Satoru. Kde máš brýle. Koukej si je nasadit. Nehodlám tu pak poletovat a hlídat jestli máš čočky." nasadil jsme si brýle a jen usučil oči. "Děkuju Yurio." zašeptal jsem a vydal se už ven.

Šli jsme dlouho a až po chvíli jsme dorazili k aréně. Byl jsem rozklepaný a to hodně.

Nechal ho jít i s dárkem pro něj,bylo tam několik věcí.Nové brusle u kterých stálo vezmi si je na příští závod až je trochu vytáhneš a také tam byli nové krásné čočky bílé barvy a gumiška do vlasu a řetízek,věci které by mu mohli pomoci přizávodě .No on si šel zatím odpočnout a bude vyrížet po konci,takže měl čas.

Čím blíž jsme byli, tím větší byl pocit že budu zvracet.  Za chvíli mě už Toshihironesl zatímco moje věci nesl Victor který se k nám nadšeně připojil. "Asi budu zvracet. A navíc nestojím Yuriovi ani za to aby se na mě přišel podívat." zašeptal jsem. Toahihiro si mě nadshodil a sošel k aréně. Otevřel dveře, ukázal občanky a přesunuli jsme se do šatny. Sundal jsem si brýle a navlékl na sebe "dres" pak jsem sebou kecl na lavičku a jen čekal až na mě přijde řada a já tam půjdu. Natáčelo tu několik televizí a to mi moc nepomáhalo.

No on si zatím dal doma sprchu,nasoukal do sebe trochu krve a pak se převlékl a vydal se pomalim krokem ke stadionu'v uších sluchátka a poslouchal spravodajcství z ledu,tedy závodu v krasobruslení, a co se nestalo,jak nedával pozor na přechodu tak ho srazilo auto a vypadalo to že je ve velmi vážném stavu tak tam houkali sanitky a muselo to být slyšet až na stadion .Mobil mu vilétl na zem a zustal na chodníku,stejně tak jako jeho gumička z vlasua  za chvilku už ho vezli i když protestoval,pak však omdlel,ano bylo to zlé i pro upíra neb se mu do těla zabodla větev ze stromu co byl u cesty.

Konečně na mě přišla řada. Z nervozity jsem málem jako vždycky zapoměl skoro choreografii. Pohlédl jsem na Toshihira. Měl telefon u ucha a něco do něj horlivě mluvi. Stalo se snad něco? Dobruslil jsem doprostřed klutiště a čekal až začne hrát hudba. Na začatku byla kroková čast s dvoumy skoky. Trojitý litz a jeden trojskok. Druhá část byla se čtyřmi skoky. Dal jsem se so bruslení a plně se soustředil jen na něj. Nevnímal jswm to co se děje okolo mě. A tak se mebylo čemu divit když jswm získal jedno z nejvyšších hodnocení. První byl Plisetsky. Ale i tak jsem se dostal na Grand Prix. Teprve pak jsem vyšel ven a koukl na Toahihira který na mě nervózně hleděl. "Yurio je v nemocnici." řekl a to říkat neměl, barvy v obličeji se mi v tu chvíli měnili jako semafor. Okamžitě jsme chtěl za ním. Byl na pperaci a tak jsem jen seděl a čekal.

Nobylo tod divné,jelikož byl upír tak se mu né zrovna dobře spalo v jeho mimozé a tak cítil jak se v něm vrtají a přál si aby mohl alspon normálně spát ,ale po delší době což bylo několik hodin se octl na pokoji ,sice měl masku na dýchání na obličeji ale tu nepotřeboval když byl upír ale nechal si jí,přeci jen trocha kyslíku nemohla uškodit ,tiše sledoval okolí a vzpomněl si na mobil ale v ruce ho neměl'grrr..'zaskřehotal vyschlím a krvavím hrdlem,to vidět nebylo ale ve vnirř tomu tak bylo a na krku měl trubici'

Mobil měl u sebe Toshihiro kterému ho předali. Když viděl jak jsem na prášky jen se pousmál. "Notak neboj se. Je to upír. Zahojí se mu to rychle a bude v pohodě jako předtím. Je na tom stejně jak my." položil mi ruku na rameno. Jen jsem se roztřásl. Chtěl jsem za ním a to hodně rychle. "Potřebuje krev Toshihiro." pphlédl na mě. Ale to už Yuria odvezli na pokoj. Okamžitě jsem se vrhl za sestrou. Pochopitelně mě tam pustit nechtěla. No po delším přemlouvání nakomec souhlasila a otráveně mě odvedla spplu s Toshihirem na pokoj k Yuripvi. Klesl jsem vedle jeho postele. "Yurio." zašeptal jsem a dotkl se jeho ruky, v očích jsme měl začínající slzy.

Zahleděl se na něho a opatrně ho svoji rukou pohladil a pod maskou zašišlal 'Zase jsem nedával při cestě pozor,vždycky dělám mnoho věcí na jednou 'ukázal prstem na polštář,chtěl aby mu ho naducal a trochu zvedl ,bylo mu takhle nepříjemné ležet a to že byl pod dekou nahý mu také nepřidávalo i když si myslel že není za co se stydět'

Okamžitem vzal polštář a naklepal mu ho a nadzvedl tak jak chtěl. "Yurio. Je mi to tak líto. Neměl jsi nikam chodit, měl jsi být doma." zašeptal jsem. Sevřel jsem mu ruku a hleděl mu do tváře pod tou pitomou maskou. "Byl jsem druhý Yurio. Plisetsky byl první." zašeptal jsem. "O malý kousek a byl bych před ním." pousmál jsem se. "Budu se příště víc snažit." hladil jsem ho po ruce.

Usmál se na něj 'Hm...dobré'zamumlal a pohladil ho po prtech a sledoval ho a čekal že mu asi řekne víc'no musel jsem přijít,slíbil jsem to 'řekl tiše a hladil ho dál.

Chystal jsem se něco říct ale to se otevřeli dveře a vešla sestra. "Doktor mi řekl že to neuškodí a masku mohu sundat." usmála se a sundala Yuriovi masku a pak se zase vydala pryč. "Kdybyste cokoliv pptřeboval tak mě zavolejte stiknutím tlačítka." zav4ela za sebou a já pohladil Yuria po tváři. Po té upíří bledé tváři. "Ale nemusel jsi kvůli tomu se ti togle stalo."

Zamračil se a když přišel doktor tak se na něj a okolí díval dost otraveně,jako že ho děsně optěžuje to že tam je a taky že jo.On tu byl nahý pod dekou a předtim určitě ten doktor viděl jeho nahé tělo,to bylo dost ponižujcí ,když odešel tak se mu ulevilo a podíval se na Satoura 'Ehm myslíš že bys mi mohl půjčit mikynu nebo tričko ?'zeptal se i když to možná znělo divně a on to docela i chrchlal'

Zahleděl jsem se na něj a pak se pousmál. "Samozřejmě." řekl jsem, ale Yurio byl o dost větší jak já, takže jsem došel k Toshihirovi který usnul na židli co tady byla. Sundal jsem mu mikinu a došel k Yuriovi a podal mu ji. "Tady je." usmál jsem se na něj jako neviňátko. Všiml jsem si těch holých ramen a zčervenal. "Prosím vezmi si ho." usmál jsem se.

Povzdechl a když mu to donesl,tak chvilku váhal a pak si to na sebe pod peřinou nějak oblékl 'Nebude náhodou naštvaný,přeci jen někomu jen tak vzít oděv je velice divné 'nevěděl co si myslet ale bodlo mu to.