Švýcarsko

"Toshihiro je v pohodě."  usmál jsem se. "Nenude mu ro vadit když jsem to vzal já." pphladil jsem Yuria po tváři. "Mám tě rád Yurio."  usmál jsem se a hladil ho dál. "Strašně moc tě mám ráda." usmál jsem se ještě víc. "Doufám že  tě brzo pustí Yurio. Cjci tě mít u sebe"

Usmál se na něj 'Ale nepřeháněj,znáš mě jen krátce a třeba jsem zlí ,kdo ví ani já sám se v sobě občas nevyznám a myslím že brzy půjdu domu ,jsem přece upír a ti se uzdravují rychle a vězim tu jen kvůli tomu pitomému dřevu co tam bylo 'povzdechl si'ale neříkám že mě netěší to co tady říkáš,a být s tebou mi  opravdu nevadí a taky s tebou budu rád,jen si to raději promysli aby tě to neštvalo a nemrzelo.'převalil se'

"Peoč by mělo? Nemrzí mě to. Protože se zamiluju dost snadno jsou se mnou jen problémy urio, ale jak jsem viděl že jsi jiný jak Yurio. Zamiloval jsem se." zahleděl jsem se na jeho tvář. "Omlouvám se Yurio." postavil jsem se. Toshihiro se právě probral. "Toshi, grand je v Japonsku žejo tenhle rok." pohlédl na mě. "Jo proč?" hleděl jsem mu zpříma do očí. "Poletíme prvním letadlem. Yurio hodně štěstí. Myslím že pro tvoje i moje bezpečí bude lepší kdyžodejdu."  vydal jsem se na chodbu a Toshihiro šel za mnou. Cítil jsem slzy. To jsem já. Totální idiot co se zamiluje a pak se nedokáže odmilovat.

Povzdechl si ,popravdě nechápal jeho chování v tuhle chvíli ''proč a kam jdeš ?,co tak na jednou ?'nechápal to a když šel na chodbu tak vstal a hned šel za ním 'Satoru nechod "!!'chytl ho za ruku'

Šel jsem pomalu ale jistě. Odcházel jsem odtud. Chtěl jsem co nejrychleji zmizet. Už abych byl v Japonsku a trénoval na Grand prix. Toshihiro na mě každou chvíli pohlédl ale já brečel. A pak mě najednou Yurio chytil za ruku. Jak se sem dostal?! Pomalu jsem se otočil s otázkou v očích.  "Yurio..." zašeptal jsem a hleděl na něj. Pak jsem se vzpamatoval. "Proč bych neměl, je to tak pro nás oba lepší!" vyhrkl jsem a ještě víc se rozbrečel. 

Zamračil se a sledoval ho 'Protože to pro nás oba tak lepší není,pro mě tedy určitě ne ,cospak nechápeš že tě mám rád a chci ti pomoci 'pohladil ho po tváři a rukávem mu setřel slzy 'Takže už neplač a rozhodni se jako chlap ,utéct jako baba a zahodit štěstí nebo se tomu postavit čelem a vyřešit to ke spokojenosti všechn stran a sebe "!!

Poslouchal jsem ho a nejradši bych někam utekl a tak shnil. "Moje štěstí odešlo už když jsem byl malý." řekl jsem jednoduše. Vytrhl jsem se mu. "Yurio. Říkal jsem ti to! Zamiluju se hrozně snadno a ty jsi ... Další... Zamiloval jsem se do tebe a chci aby jsibyl v bezpečí." usmál jsem se. "A tak nemohu být s tebou."otřel jsem si oči. "Vrať se do postele Yurio. Chci aby ti bylo dobře."

Chytl ho za ruku 'Jestli ted odjedeš,tak určitě zemřu i když jsem upír,tak zemřu 'řekl naštvaně a skroušeně a vypadalo to že bledne ''Každej se zamiluje snadno ale odmilovat se je težké"!!

"Proč bys měl zemřít? Ne ty nezemřeš. U tebe vím že tebe čeká krásný osud Yurio. A bude s někým koho opravdu miluješ." položil jsem mu ruku na rameno.  "Vrátím se z grand prix. Ty to sleduj na televizi Yurio. Chci aby jsi ze mě měl radost." usmál jsem se na něj jako sluníčko. Objal jsem ho. "Jestli to vydržíš budu vědět že mě miluješ."

Zamračil se'No snad to vydržím ale pokud se nevrátíš sem za mnou tak vážně umřu,chápu že musíš na závod a že máš také svůj život ale chci abys byl se mnou,protože tak to má být'rozešel se do pokoje'takže slib"!'

Satoru

Nevěděl jsem jestli to tak má být ale nic jsem neříkal a jen ho sledoval. Pak jsem se spolu s Toshihirem vydal  na letiště. Zase jsem brečel. "Chci být co nejdřív dtady." zašeptal jsme a Toshihiro kývl. Nasedli jsme do letadla a vyletělo se. Tam jsem zase skončil v kavárně a dřív jak za dva týdny se nevrátím to jsem věděl.

No on si myslel že se asi nevrátí ale nevěděl,snad ho ten jeho bratříček tolik neovlivní,podle něj byl jako jeho loutka.No on mezitím ležell v nemocnici a léčil se a asi po dvou týdnech jej pustili do domácí péče,takže nyní ležel u Viktora na gauči a odpočíval protože musel ještě hodně odpočívat'

 Kavárna měla neustále narváno. No nakonec se konečně dostalo ke grand prix. Mije choreografie nebyla tak hrozná jak jsem si myslel. Díky bohu. Alespoň něco. Povedlo se mi zabruslit opět na druhé místo. Byl jsem rád. Teď hjsem se jen měl vrátit do Ruska k Yuriovi a tak jsme šel okamžitě koupit letenku. Pak jsem jen čekal než poletí letadlo. K jeho domu jsem už trefil. Došel jsem až tam a zazvonil.

No nebyl to jeho dům ale Viktoruv,protože jeho dům obsadil pravý Yuri a tak se dobelhal otevřít dveře,ospalý v tepláchak a neupravený tam došel a otevřel a když ho uviděl tak ho objal 'dobrý den ,ahojk 'hladil ho ve vlasech'jak ses měl,určitě jsi byl skvělý'

Satoru

Otevřel mi a já se k němu přitiskl. "Děkuju Yurio." usmál jsem se. "Vrátil jsem se z  Japonska. Vyjrál jsem druhé místo. Slibuju že se polepším... yurio. Tolik se mi stýskalo jsem tak rád že tě mohu zase vidět." zašeptal jsem a hladil ho po vlasech v očích slzy. Tolik se mi stýskalo a já byl zoufalý jak jsem ho nemohl vidět.

Povzdechl když se na něj tak náhle vrhnul,byl to docela šok a ještě jak na něho vše chrlil'Dobře chápu Satoru,vim že se polepšíš a taky vim že vždy bude někdo kdo je lepší než ty i já ale můžem na sobě pracovat a třeba jednou být lepší,ale i tak je to bezvadné umístění a měl bys to nějak oslavit a halvně si odpočnout i když to ty moc neumíš'řekl mu po pravdě a pak se vrátil na gauč kde si lehl'Promin,ještě jsem torchu slabý ...ale vítej zpět.

Vypadalo to že Yurio z mého návratu tak nadšený není. No neměl bych se mudivit ale docela mi to ublížilo. Neumím odpočívat. "Půjdu navštívit rodiče Toshihira." zašeptal jsen a odšojral se zpět ven. "Děkuji Yurio." zašeptal jsem. Vydal jsem se ulicí a za chvilku došel k domu Kaneki a Kirishima. Zazvonil jsem. Donesl jsem v tašce květiny abych nepřišel s prázdnou. Otevřela žena. "Dobrý den. Toshihiro tady není a tak mě posílá. Jsem Akesaka Satoru." zašeptal jsem. Žena se usmála a pustila mě dovnitř. Něco šeptala bělovlasému muži který se nadšeně usmál.

// tak co jak je? Slyšela jsem že ne nejlíp. Jsi v pořádku?

No nějak nechápal co udělal špatně a také nechápal proč hned utíká a proč je zklamaný a smutný,byla tam samá Aáčka a proč,to mu lítalo vh lavě.Ale rozhodl se že se oblékne a půjde mu alspon na proti,viděl jej s okna tam kam šel.Takže se oblékl a vydal se do obchodu kde koupil kávu v plechovce a květinu a pak na něho čekal před domem na lavičce.Mezitím si pustil nějakou hudbu ve sluchátkach a čekal'

mh:No nejlépe není,moc dobré to zrovna neni a co ty??

Byl jsem tam nějakou dobu než jsem se smutně vypotácel ven. Rozhlédl jsem se se smitným výrazwm ve tváři a uviděl Yuria. Překvapeně jsem zamrkal, došel k němu a zahleděl se na kytku. "Yurio co tady děláš." zašeptal jsem zoufale. Byl jsem pořád nešťastný. "Měl bys odpočívat Yueio. Jsi ještě nemocný. Yurio notak." zašeptal jsem a sedl si vedle něj. "Bojím se o tebe."

// Mohla jsi se mi svěřit. Já tě ráda vyslechnu. Zajímá mě to. Jestli bys měla skype. Ráda bych si o tom s tebou popovídala :) u mě to docela jde.

Yurio čekal asi hodinku než konečně Satoru vyšel ven a rovnou k němu a začal mu tam něco povídat,vypadalo to že je víc smutný než by měl,myslel že bude veselí když dojde za ním sem,nechápal to.Nejspíš vážně nechápal to jací lidé jsou a co chtějí ale bude to tím že se vždy zajímal jen o to co by chtěl on sám a co se od něho čeká .''Ehm já ...přišel jsem za tebou,nevěděl jem co jsem provedl že jsi tak smutný a naštvaný ,myslel jsemže jsem něco špatného provedl'řekl hledíc do země a pak koukl i na něj a zase do země'--Takže se ti velice omlouvám,sorry'"!'strkal před něho květinu a kávu ''to si vezmi,je to tvoje"!

mh:No právě,já skype nemám a myslim že nikdy mít nebudu ,tak proto ptávě no ale jsi hodná,díky.

Hleděl jsem na něj vcelku překvapeně. Pak jsem se ale pousmál a objal ho. Ale hned jsem se zase odtáhl. Musel jsem se spokojit s tím že on není ten objímací typ. Narozdíl ode mě. Já objímal lidi rád.  "Já jen odešel protože jsi tak moc dával najevo že tě otravuju tom jak jsem přítulný a jak moc mluvím. Neviděl jsem tě tak dlouho a tak jsem ti to chtěl všechno říct." mluvil jsem a vzal si květiny i kávu.  "Děkuji ti Yurio. Ale opravsu bys měl odpočívat."

// já na facebook nechosím. Ale chci aby ti bylo dobře tak kdyby něco tak se mi můžeš svěřit :)

Yurio se zakabonil'vždyt odpočívám docela dost ale když jsi se naštval,tak jsem přijít musel a přesvědčit se co vlastně se stalo a proč jsi šel,ale ted už to alspon vim .'No .neboj se zase se vrátim do postele ale utíkat si teda rozhodně kvůli tomu nemusel,dost odpočívám'pomalu vstal'tak abysme už šli-

"Nemusel jsi chpdit Yurio. Ale i tak měl bys hezky odpčívat." chytil jsme ho za ruju a vydal se k němu domů s tichým úsměvem. Otevřel jsme se azul se. Cestou jsem jeste stačil vypít kafe. Pak jsem spokojeně zalehl k němu na guč a usmál se na Yuria. Kvetiny jsem dal do vázy. Byl jsem rád že se o mě zajímal. Že to nebylo tak že by mě nechal běžet.

Yurio s ním tedy došel domu a čekal až uklidí květinu a vše a pak když došel domu,tak si tedy zase lehl na gauč a tam se zachumlal do mikyny i deky i s nim a odpočíval 'tak jak ti je a jak se ti tu líbí a jak se ti vlastně líbilo na závodech ?'

Zahleděl jsem se na něj. "Závody byli hrozné. Měl jsem pocit že mi praskne břicho jak mě z nervozity bolelo ale byl to uzasny pocit potom stát na ledě jako vítěz." zašeptal jsem a usmál se na Yuria.  "Teď je mi ale fajn když jsem tu s tebou Yurio." přitulil jsem se k němu a zavřel oči.

Povzdechl si 'Hm...nesmíš být nervozní,tym nic nezpravíš a akorát to zhoršuje tvůj výkon a taky nemáš proč být nervozní když jsi dobrý a vytrénovaný brušlař,stačí jen když přijdeš a pojedeš tak jak to cítíš.'zívl'No chápu že je ti takhle dobře,mě je takhle také lépe než na lede i když ten mám také rád.

"Já jsem vždycky nervózní Yurio." řekl jsem dost uraženě. "Přijde to vždycky samo já ro nedokážu ovládat." zašeptal jsem a koukal na jeho tvář.  "Mohl jsi prece bruslit jsi upír rány se ti hojí celkem rychle ne?" zašepal jsem a usmál se na něj. 

Pousmál se'Ano rány se mi hojí vcelku rychle pokud nejsou zpusobeny něčím svědceným nebo třeba dubovím dřevem či stříbrem a pozor to s tm česnekem je taky docela pravdivé'upozornil je na to o čem se vždy lidi bavili  a nebyla to takový báchorka jak se zdálo,protože jim opravdu trochu ubližoval ''A třeba příště už pojedu a ty možná vihraješ,nebo určitě vihraješ,kdo ví.Každopádně ted si odpočni .

Poslouchal jsem ho a pak se zahleděl na obraz na stěně. "Tvůj dům asi pořád okupuje Yuri Plisetsky že jo?" pousmál jsem se. "Když jíš česnek tak ti oteče hrdlo." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři.  Ale stejně mi řekl ať si odpočinu. Natáhl jsem se k jeho tváři a lehce ho políbil. "Ale Yurio... Je to nefér. Chci alespoñ obejmout. Cokoliv jen mi ukaž že o mě máš zájem."