Švýcarsko

Satoru:

Okamžitě se rozběhl pryč a já se nechal smutně táhnout dokud jsme nebyli u Victora. "Yurio...prosím. chci svou lásku projevovat. Tobě se to nelíbí? Nechceš se mnou nic mít? Prosím Yurio dovol mi svou lásku projevovat. Vážně tě moc miluji." V očích se mi objevili slzy. Tak moc jsem si přál s ním být a nestydět se za to.

Zívl a zahleděl se na něho 'Jistě že mi to nevadí a líbí se mi to ,jen jsem ve skutečnosti stydlivý i když dělám že ne 'zakryl si tvář rukama,nejraději by se nyní neviděl protože se přiznal k tomu co nikdy nikomu neřekla  to ke své pravé tváři 'Takže dělej co chceš a projevuj to kdy chceš.

Sledoval jsem ho těma svýma naivníma očima které se mi teď šťastně rozzářili. Objal jsem ho a tiskl se k němu. "Děkuju ti." Zašeptal jsem nadšeně. Zrovna v tu chvíli přišel Victor. "Nerad vás tuším ale tvůj dům je zase volný Yurio." Usmál se na Yuria. "Plisetsky se vrátil ke svému dědovi." Řekl a sledoval své nehty než se obrátil a šel zase k sobě. "Vrátíme se k tobě Yurio?" Zeptal jsem se ho.

Když přišel Viktor byl trochu v rozpacích,dokonce na chvilku uvažoval jaké by to bylo objímat se s nim ale nakonec to zapudil,někdy měl pocit že by mu nevadilo ani být z Viktorem a ještě se Satorou,že by to nakonec mohlo i dobře klapat.To že konečně Plisetsky odejl domu mi nebylo ani trochu líéto,přeci jen to bylo ke spokojenosti obou stran a hlavně jeho.Pohlédl na Satoru 'Ehnm...jom můžeme jít ke mě domu 'pohlédl směrem kam šel Viktor'Děkuji za vše a díky i za tu zprávu 'zavolal směrem kde tušil že by měl být 'No tak jsetli chceš Satoru tak můžem jít i když mě se nechce moc se hýbat zrovna ted.

Usmál jsem se na něj a jednoduše si ho vyhodil na záda a vydal se k němu. Přesně jsem si pamatoval kde dům byl.  Došel jsem tam a čekal až Yurio otevře a pak se k němu nasáčkoval. Zavřel jsem a usmál se na něj. "Yurio...dej mi pusinku!" nalepil jsem se na něj a objal ho. Moje obejmutí bylo silné, sice ne tak abych muublížil ale i tak, no teď jsem měl náladu na to ho umačkat, byl jsem zrkátka tulivý.

Nechápal kde se najednou octl ve svém domě ,který ještě předešlého dne okupoval Yuri Plisetsky a taky to že ještě předchvilkou mluvil s Viktorem a najednou byl prostě pryč a ani se nestihl s nim pořádně rozlooučit 'Co kde ...'rozhlížel se zmateně 'Pusu ?'sledoval ho a pak ho teda políbil i když byl opravdu zmatenej 'Dávej pozor nebo se zlomim'zavtipkoval a nechápal to že ho dokázal unést až sem 'Co chceš dělat ted?

Satoru:

"Jsem ghoul pamatuješ? Mám nadlidskou sílu!" Řekl jsem a usmál se na něj. Svoje ruce jsem mu přesunul na ramena a stále se usmíval jako andílek. "Yurio, Yurio... co takhle se zabavit něčím novým?l ještě víc jsem se na něj nalepil. "Dej mi ještě pusinku."

Tohle,co to probuh dělá .Pomyslel si a hleděl na okno kterým by asi při první příležitosti vyskočil a nebo se někam schoval ,ono to vše občas bylo jinak než vypadalo ,byl sice odvážnej a mrzout ale city mu moc nikdy neříkali a tak se jich možná i bál nebo k nim měl odstup.Ale nakonec po dlouhém přemlouvání sama sebe mu dal tedy pusu a pohladil jej po zádech 'Co tím myslíš?'

"Divil ses že jsi tu tak rychle, nebyl jsi těžký a tak jsem šel rychle." Řekl jsem a tvářil se jako andílek. Pak jsems ee na něj koukl ale docela ublíženě když se koukl z okna. "Takže ty bys radši i utekl než abys se mnou něco měl?" V očích se mi objevilo slzičky. "To jsem tak ošklivý? Nebo je to kvůli mojí stravě? Jasně, nejedl jsem zase dva měsíce a něco ale to přece není špatné." Zašeptal jsem. No pohladil mě po zádech a já se k němu přitiskl. "Yurio já myslel...že mě máš rád."

Zahleděl se na něho a hladil ho po zádech 'Neštitim se a ani nejsi ošklivý , je to prostě jen ve mě .Nezvládam takové hr tempo a všechno tak rychle,nejsem zvyklí na to že je na mě někdo až tak milý '

Utíral jsem si oči. "Omlouvám se. Já myslel že ti nevadí jaky jsem. Jsem zkrátka už id přírody takový. Jestli ti vadí že jsem takový můžu se zkusit změnit. Ty jsi nikohokdo bybyl na tebe hodný nepotkal, to je zvláštní. Ještě jednou se omlouvám." Zašeptal jsem. "Myslel jsem že mě ale miluješ. Miluješ mě?"

Hleděl na něho dosti překvapeně, tolik otázek by snad nedostal ani u polici .Pomyslel si a přemýšlel co říct'Jistě že tě miluji ale pravda je že opravdu nikdo na mě nebyl milý a nemazlil se semnou zrovna ,tak proto jsem jaký jsem a jsitě že mi nevadí to jaký jsi ty a beru tě takového kým jsi ,tak nevím kde jsi přišel na to že by tomu mělo být jinak.

"Yurio ale já jsem od přírody spíše přítulný. Mám rád mazlení." Řekl jsem tiše. "Chápu že jsem na tebe moc hrr a vystačím si zatím třeba s plyšákem." Řekl jsem a mírně se na něj usmál. Byl to ale takový ten smutný úsměv. Chtěl jsem se pomuchlat, a někdy později možná i milovat ale on nechtěl.

Povzdechl si a pohlédl na něj a pohladil ho 'Já to přece chápu ,taky ti nezakazuji se ke mě tulit ,akorát nejsem moc aktivní v tomhle 'přiznal se a sledoval jeho reakci na to co řekl 'A můžeš u mě spát až budem spát tak se taky přece můžeš přitulit.

Zaslechl jsem jen to: nejsem moc aktivní v tomhle. A moje představy se sesypali jako domeček z karet. Pomalu jsem se odtáhl. Jo když jsem se na něj pořádně podíval, viděl jsem ho jako pasivního. A to znamenalo jediné: nemůžeme být spolu. Odvrátil jsem pohled a cítil se neuvěřitelně prázdný. "Chápu...to." šeptal jsem přiškrceně jak jsem zadržoval slzy.  "Jsi pasivní, já taky takže spolu být nemůžeme." Sklonil jsem hlavu. "Takže já..." začal jsem si utírat slzy. Moje poprvé s ním nebude. A to jsem se tak hluboce zamiloval. "Půjdu se projít."  Až naulici jsem dal průchod svým pocitům a rozbrečel se a hlasitě vzlykal. 

Nechápal kam zas tak najednou jde,přece neřekl že je pasivní ,jen tím myslel že neni zvyklí tyhle věci dělat a už vůbec ne napovel.Zakroutil nad tím hlavou ale rozhodl se že ho raději nechá aby si pročistil hlavu,přeci mu nemůže být za zadkem pořád jako nějaký otravný psisko nebo něco takového .Místo toho si vzal brusle a vydal se na stadion ,kde si je nasadil a jelikož tam nikdo nebyl a on to měl zaplacené ,tak si vklidu jezdil a zkoušel nové věci a uspořádaval si tak myšlenky a emoce.

Asi hodinu po mé plačící scenérii jsem šel potichu městem ve kterém už téměř nikdo nebyl až na praštěné puberťáky a opilce. Já šel pomalu a okolní svět téměř nevnímal. Ale najednou mě někdo chytil za ruku. Trhl mnou a přitiskl ke zdi.Upřel jsem pohled na nějakého opilého kluka. Vítr zavál a nám zavláli vlasy. Hleděl jsem na něj prázdnýma očima. Pokud jsem měl být znásilněný tak ať jsem.

Když byl nějaký čas na ledu a vybil energi a ozkoušel co chtěl a bylo třeba tak se pak vydal městem domu ,teda cestou chtěl jít do cukrárny ale ucítil známou vůni,pach a tak se po ní vidal a ejhle ,skutečně tam byla ona osoba a to Satoru a nějakej ožralej kluk co se po něm chtěl zorvna sápat,teda už ho držel jako nějakou svoji kořist'Ehm..mladíku ,měl bys ho hezky rychle pustit ,něž se naseru "!'řekl a kopl do šutru před sebou a ten přistál u mladíka.

Ucítil jsem nějakou další vůni a pak se i někdo ozval. Pohlédl jsem na Yuria co se tam objevil a i ten kluk se na něj koukl.  "Co tobě je do toho ty bábovko jedna?!" Zaprskal kluk.  Tŕiskl se mnou o zeď a to díky tomu že jsem měl takovou kůži, se mnou zeď prorazil. Zoufale jsem vydechl. "Yurio...prosím můžeš pryč..?" Zašeptal jsem. 

Zamračil se a došel k romu klukovi a jednu mu ubalil pěstí a pak ho odhodil,popadl  Satoru za ruku a už ho tahnul pryč,ale nic cestou neříkal,kdo ví co se mu honilo hlavou,zda vztek ,nenávist nebo která emce to byla.Když došel domu tak na něj pohlédl 'Kam si chtěl jít a proč,ničeho bys tím nedocílil!

Zamračil se a došel k romu klukovi a jednu mu ubalil pěstí a pak ho odhodil,popadl  Satoru za ruku a už ho tahnul pryč,ale nic cestou neříkal,kdo ví co se mu honilo hlavou,zda vztek ,nenávist nebo která emce to byla.Když došel domu tak na něj pohlédl 'Kam si chtěl jít a proč,ničeho bys tím nedocílil!

Hleděl jsem na něj až doma, otevřel jsme pusu a zase se mi spustili slzy. Zamračil jsem se. Ne už nebudu brečet. Už ne! Setřel jsem si slzy. "Jsem dole Yurio, a to ty taky. Jak jsem řekl.my dva spolu. To nejde. Nemůžeme být spolu." Řekl jsem mu a zahleděl se na jeho tvář. "Myslím že kdybych venku umrzl, bylo by to pro všechny lepší."

Zamračil se na něj a donesl mu teplou mikynu 'Tohle si vezmi na sebe a nebreč sakra,nemá cenu brečet.A proč řešíš tohle zase,proč bysmě asi spolu nemohli být je to tak že stekná znaménka se přitahují 'usadil se v křesle a narval si do puso chips'

Hleděl jsem na něj se zoufalstvím v očích. I když spolu budeme, jaký to bude mít smysl? Zabalil jsem se do jeho mikiny. "Yurio ty...máš mě aspoň trochu rád?" Zašeptal jsem a došel k němu. "Víš já...nedokážu být nahoře já jsem...prostě dole." Šeptal jsem.

Usmál se na něj a pohladil ho ve tváři 'Jistě že tě mám rád,jinak bych se za tebou nehnal a také bych tě nepřemlouval a všechno to martírium kolem ,co se tu odehrálo.Políbil ho na rty 'Vždyt já to chápu ,nemusíš mi to vysvětlovat,akorát jsem hlupák no.

Hleděl jsem na něj a nakonec sklonil hlavu. "Děkuju." Zašeptal jsem a sedl si na gauč kde jsem se zavrtal do mikiny že mi nebyl ani vidět obličej. I když spolu budeme bydlet, jaké to bude ve vztahu? Přejel jsem si prsty levé ruky po rtech kam mě právě políbil. Bude to vůbec fungovat?

Zahleděl se na něj a usadil se vedle něho a sledoval ho 'Copak je ?'podal mu kapesník 'neboj opar nebo tak něco nemám 'uchcechtl se a políbil ho znova na rty '

Pohlédl jsem na něj když byl úplně u mě. "Yurio..." zašeptal jsem. Ale to mě znova políbil. Nechal jsem se a jen ho objal a tiskl k sobě. Mikina mi spadla na ramena. 

Chtel mu mikynu zase vrátit ,ale jeho ruce nebyli volné,protože je měl podél těla a pak ho obejmul ,no a taky nic nestihl když už byl v tom objetí .Jenom se s nim líbal a otíral nosem o jeho a tváří,no podivné mazlení to bylo a taky dost podivně zíral občas na jeho krk ,možná jako mlsný pes.''Ano,Satoru jsem to já,kdo jiný ?'zeptal se zvědavě a hleděl mu do očí'co bys chtěl?

Pohlédl jsem mu do očí a jasně viděl i ten hladový výraz. Že by nejedl? "Vím že to jsi ty." Zašeptal jsem a víc ho objal. "Jestli máš hlad, můžeš, se najíst ze mě." Zašeptal jsem. "Rány se mi hojí rychle ale moji kůži můžeš prokousnout." Naklonil jsem hkavu mírně na stranu aby měl lepší přístup k mému krku a zavřel oči.

Zamračil se a nahodil podivný úškleb na rtech 'Nebudu tě jíst a kousat do tebe,není to správné a ten kdo by potřeboval jíst ,jsi tu ty.Já mohu jíst i normální jídlo i když je to chutné asi tak jako bláto a žaludek taky s toho není na křivo ale pocit jídla to dá 'políbil ho 'To je dobře že víš že jsem to já a ne třeba Yuri ..'

Satoru:

"Ale krev taky potřebuješ, vždyť jsi upír. Když nebudeš mít krev tak zemřeš." Řekl jsem a usmál se na něj. "Takže si vem mojí. Já jsem v pořádku. Je mi dobře." Zašeptal jsem a přejel si orsty po krku. "Prosím Yurio."

Satoru:

"Ale krev taky potřebuješ, vždyť jsi upír. Když nebudeš mít krev tak zemřeš." Řekl jsem a usmál se na něj. "Takže si vem mojí. Já jsem v pořádku. Je mi dobře." Zašeptal jsem a přejel si orsty po krku. "Prosím Yurio."

Usmál se na něho mile a pak posouchal to co mu říká ale to se mu až tak moc nelíbilo .Nebyl s toho nadčenž ,ale přeci jen se naklonil k jeho krku a zakusl se tama  trochju se napil a po chvilce se však odtáhl a ranku olízl aby se zatáhla a nekrvácela tak 'Hm..nevim zda to byl dorbý nápad ,ale když jsi to řekl 'konstatoval 'A opravdu ti není zle ?'políbil ho a šel si s ním sednout '

Nakonec se přecejen napil. Usmál jsem se a pohladil ho ve vlasech. "Výborně." Zašeptal jsem. Ranky se okamžitě zahojili díky samoléčícím schopnostem ghoulů. A on tomu ještě trochu pomohl. Pak jsme se k němu přitiskl a usmál se. "Můžeme chvíli jen sedět Yurio? Jsem v pořádku jen se mi trošku motá hlava."

Usmál se na něj a tedy seděl vedle něho 'No jistě že můžeme jen sedět a snad budeš v pořádku 'olízl si rty'nemáš žízen nebo tak něco ?'optal se zvědavě a také starostně '

"Jsem v pořádku nic nepotřebuju." Usmál jsem se na něj. Objal jsem ho a položil mu hlavu na rameno. "Yurio...já...opravdu tě miluji." Zašeptal jsem. Byl jsem rád že ho mám, byl jsem takhle šťastný, budu se snažit nebýt takovy pitomec.

Usmál se na něho mile 'To je dobře že jsi to takhle přijmul a konečně se probral s toho svého naštvání a histerického záchvatu,bylo to opravdu šílené tě tak vidět 'políbil ho na rty'

Jen jsem kývl, přišlo mi to hloupé všechno. Nejradši bych se šel někam zahrabat. Protože někdo jako já... jak vůbec můžu existovat? Ale políbil mě. Toho jsem využil a tiskl se k němu.

Pousmál se na něho mile a dál jej hladil  a občas jej i políbil na rty ,nechápal co se s ním zas děje,jindy by tu asi skákal půl metru vysoko ale nyní ne ,vyložil si to tak že je asi ještě naštvaný a tak se odtáhl a usadil o pár centimetru dál od něho'Promin '

Udiveně jsem se na něj koukal.nechápal jsem za co se omlouvá. "Yurio, proč? Za co se omlouváš?" Zašeptal jsme a hned byl na něj zase nalepený. "Chci se s tebou mazlit Yurio."

Pousmál se na něho 'Protože nejsem takový jak bysis přál,prostě jsem otažitý a pořád i když třeba nechtíc tu je to že něco mě táhne k Victorovi a taky se omlouvám za to že jsem pil tvoji krev a nemohl ti dát nic na oplátku 'protáhl se'

"Za to že jsi pil mou krev se neomlouvej. Já se ti sám nabízel." Řekl jsem a pak mě ovládla obrovská vlna žárlivosti. Victor. "Proč on Yurio, proč svoje srdce nemůžeš dát celé jen mě." Zašeptal jsem. "Chci tvoje rty, tvoje tělo, tebe celého." Zašeptal jsem.

Povudechl si 'Victora už znám dlouho,tak možná proto .On mi dal to kým jsem 'přitulil se'Ale jak můžeš vdět tak tu Victor není a tedy se s nikým o mě nedělíš a stejně on o mě nejeví ani trochu zájmu .

Jen jsem na něj koukal a přemýšlel, možná kdyby o něj Victor jevil zájem, byl by šťastný a já opravdu chci aby byl šťastný. Chci aby se cítil hezky, aby se cítil milovaný od osoby kterou taky miluje, možná bych měl zlomené srdce ale on bybyl šťastný a nic nebolí tolik jako neopětovaná láska. "Možná bych se mohl pokusit o to aby tě měl rád."

Uchcechtl se'Dřív bych bez rozmyslu ve své sobeckosti řekl ano,ale dnes už asi takový nejsem a tak říkám že to stejně nejde a navíc mám přece tebe.Tak co kde koho hledat ale kdybych s ním vycházel, marné by to nebylo.

Poslouchal jsem ho a pak se pousmál. "Děkuju Yurio. Tohle mi hrozně chybí. Hrozně moc. Chtěl jsem mít někoho kdo by mě měl rád. Vždycky to byl jen Toshihiro." Zašeptal jsem. Objal jsem ho a nasál jeho vůni, byl jsem rád.

Spokojeně jej objal a políbil na rty'nemáš proč mi děkovat, to bych měl já tobě.No ted už to snad bude lepší,když už znáš i své kořeny,tak bys mohl být konečně štastnější,nebo nejsi?

"Jsem rád že znám svoje rodiče ale nejsem rád že jsou to tyhle ghoulové. Nelíbí se mi to. Oni museli dokonce odejít z Tokya. Ken nafingoval svojí smrt a to je...je to špatně." Řekl jsem se sklonęnou hlavou. "Moji rodiče jsou zlí. Nejsou jako já. Ale jsem opravdu jinak rád že je znám." Řekl jsem. Pohlédl jsem na něj a víc se k němu tiskl.

Odfrkl si a zakroutil hlavou,jako by už tohle nevěděl i bez jeho slov'Já to přece věděl že z nich nekouká nic dobrého i když jsou to tvoji rodičové. proto jsem taky šel pryč a proto jsem je nemohol vystát!'uvedl to na pravou míru'Je smutné že nejsou lepší a že to sjou Ghoulové,fakt jsem čekal že to budou lidé a že s ebudou chovat trochu víc slušnějí a ne jako hulváti'hladil jej na zádech'