Švýcarsko

Povzdechl si 'Můj dům okupuje občas kvůli práci ,když za něho zaskakuji,tak je nezbytné abych o něm vše věděl,ne však aby věděl on o mě "''uchcechtl se ''A jak jsi to poznal?'objal ho tedy'Ne když pozřu česnek tak jsem velice slabý a nemocný.

"Ale vždyť by stejně měl být u sebe   i když když za něj zaskakuješ. Tak to je asi lepší když tam je no." zamumlal jsem. "Já to jen odhadl prptože mi je nepříjemný." řekl jsem a přitulil se k němu. "Toshihiro mi podstrčil jednu knihu kde bylo totiž napsáno že když upír sní česnek oteče mu hrdlo. Ale knihy takového prolhaného typu jsou na prd." řekl jsem a zamračil se ale pak jsem se zase usmál. "Jsem rád že to už vím." usmál jsem se.

Zamyslel se nad tím co říkal a poslouchal ho 'No,chápu jako že ti to je nepříjemné,ale já za to nemužu a taky se necítim dvakrát nejlépe když cizí chlap nosí moje oblečení a nemluvě o tom že občas i jiné věci si půjčuje a ještě je nepříjemný a budí mě''myslel tím Plisetského.Šlebil se a vypadal dost nasratě''Hm...mě zase leze na nervi to jak se Victor cukruje s tím prasátkem Yurim "!!'stiskl ruku v pěst a začínalo to v něm vřít ale při pomyšlení na knihu se uchechtl'Píšou tam jen samé báchorky pro děti,protože ti co to psali o tom nic neví a kdyby ano,tak už tu nejsou a nebo by to ani nepsali ..

"Já bych ho viyhodil. Nelíbí se mi když někdo takhle okupuje někomu byt." řkl jsem se zamračením a pohlédl na něj.  "Yurio co tě na tom štve? Není na tom nic špatného. Tak ho má rád no a co? Vždyť ty máš mě. To ti nestačí?" zeptal jsem se ho smutně.  "Nebo tě obtěžuju? To bych nerad." zatvářil jsem se smutně a pohlédl na jvětiny ve váze.  "Máš mě vůbec rád Yurio?" zeptal jsem se ho. 

Zavřel oči a zamyslel se nad vším co tu bylo vyřčeno a pak vstal 'No asi bych ho měl vyhodit,ale nejsem holt až takový hilvát abych to udělal i přesto vše co dělá 'zatvářil se trochu nechápavě a jako tele po první ráně když došlo na slova o Viktorovi''No jistě že tě mám rád,jinak bych tě sem nezval a nečekal na tebe v nemocnici a nešel pro tebe před dům s květinou,k tomu bych se jinak nesnižoval nikdy ,ale s Viktorem je to trochu jinak,nejsem prostě rád když se někdo kolem něho hemží,můj vstah k němu je velmi složitý .A promin,asi jsem prostě divnej,ale nemam prostě rád když s nim někdo je a kdyby to byl někdo jiný než prasátko,tak by mi to asi ani tolik nevadilo...'povzdechl si a došel k němu a políbil ho ze zadu na krku ''

"Ty prostě nemáš rád Katsukiho a já nevím proč. Vždyť na něm není nic špatného a není tlustý. Máš rčení jako Plisetsky, aspoň takhle nemluv přede mnou. Katsuki je můj kamarád. Sám jsi řekl ať s ním promluvím a tak jsem to udělal. A jsou z nás přátelé." zašeptal jsem.  pak ke mě ale došel a já ucítil jeho chladné rty. Zachvěl jsem se. "Yurio. Tak dlouho jsem tě necítil, bylo to tak iritující."

Povzdechl si 'Ano nemám rád Katsuhiho a ano v tomhle jsem jako Yurio,narozdíl od něj já pořád dřu a dokonce za dva a nikdo mě nelituje a ani nebrečim a on pořád a stále ho někdo lituje a pořád má lidi co mu stojí za zadečkem a podporují ho 'povzdechl'a tlustý je ,jí co chce a nekouká vůbec na to co jíst má,jídlo pro něj hodně znamená,dokonce by vyměnil i Viktora za jídlo,vždy proto se k němu dal .''ušklíbl se'hnus"!'políbil ho znovu na krku ''No...tak jsem byl mimo provoz ale políbit si mě předtím mohl v nemocnici ale pak si byl pryč,takže je to delší doba no ,ale pro můj dlouhý život je to nic.

"Ale Yurio. To co říkáš není vůbec pravda. Katsuki takový není. Jen toho moc nevíš. Jídlo má rád to ano a abych byl upřímný tak se mu nedivím. Vždyť jídlo by měl mít rád každý až na mě." Zašeptal jsem a usmál se na něj. Byl to takový ten smutný úsměv. Vadilo mi že já jídlo prostě nemohl. "To Victor se přidal ke Katsukimu." Zamumlal jsem a zahleděl se na svoje boty. "Yurio myslíš že náš vztah půjde někdy tak daleko že budeme mít sex?"

Yuria najednou jeho hrdinství přešlo a dokonce i jeho drzost byla ta tam,tedy vlastně až když se zeptal na ten vztah předtím když mluvil o Katsukim tak byl normální jako vždy,tedy trochu nepříjemný 'Hm..neznám ho a nestojím o to,chápeš že já Viktora miloval ale já jsem jen třetí ,je tu pravý Yurio a ještě ten Katsuki,je to opravdu k ničemu .A neíbí se mi to že má rád jídlo a je prostě hnusnej a já taky jídlo nemam rád,chutná mi jako bláto.Rajčatová štáva se dá pít ''Povzdechl a pak na něj skoprněle pohlédl a zase pryč,musel se opřít o zed aby nesletěl ''Co si to říkal ?..Ah eh....no já,já nevím,myslím že náš vztah postupuje,už tím  že jsi se mnou ležel na gauči .Se mnou nikdy neležel na gauči nikdo krom mého kocoura ,vlastně Yuriova P..a taky Viktora.No...tamto no''

Poslpuchal jsem ho a vlasy mi padaly do očí jak jsem měl skloněnou hlavu.  Hleděl jsem pořád na avoje boty. Už jsem radši držel hubu. Bylo mi jasné že tady bránění Katsukiho nikam nepovede. Bude mi to k ničemu. On na něm nic dobrého neviděl, viděl jen to že lezl za někým koho miloval. Yurio Victora miloval a já šel stranou a to mě činilo neskutečně zklamaným. Ale taky kdo by si chtěl začínat s nestbůrou jako jsem já? "Yurio." vstal jsem a zahleděl se na něj.  Moje oči byli tak čistèlé a tak nevinné. "Nechceš se mnou spát, je mi to jasné. Přes Katsukiho ti dohodím Victora. A pak budeš mít někoho koho opravdu miluješ a ne jen náhražku. Mě."

Zahleděl se na něj 'Povídáš věci o kterých ani nevíš jak jsou ,neřekl jsem že nechci ,já se bojim.Chápeš,nikdo po mě nic takového nikdy nehctěl a tak se bojim,žil jsem vždy jen s pocitem že jsem někdo kdo tu musí být když se něco stane s Yuriem abych za něj zaskočil a nebo tak něco ,ale e,pcionální žvito a milostný neznám.

Zahleděl jsem se na něj. "Yurio i ty máš právo na svůj život. Na svůj milostný život." zašeptal jsem. "Ale ty jsi si zvykl na život který žiješ. Chápeš to Yurio. Chci udělat tvůj život lepším, veselejším...prptože jsem se do tebe zamiloval." sklonil jsem hlavu. "Omlouvám se ti Yurio... Já ti chci jen pomoct." pohlédl jsem na květiny ve váze. 

Pohlédl na něho smutně'to je velmi milé že mi chceš pomoct,ale nevím co bych já měl dělat ?.A ty chceš ty věci dělat hned ted?'optal se zvědavě a sledoval ho 'Neříkám že jsem je nedělal ale že jsem z nich něco měl taky neříkám "!

"Samozřejmě že nechci hned. To přece má přijít samo."  zašeptal jseml a objal ho.  "Nechci tě do ničeho nutit. Nemusíme nikdy pokud se ti to nelíbí či ti to nevyhovuje. Já se bez toho obejdu." zašeptal jsem. Pořád jsem šeptal připadal jsem si ohavně trapně. Povzdechl jsem si a pousmál se. "Je to v pořádku Yurio. Je přece čas."

Usmál se a přikývl na souhlas toho co mu tu ted řekl 'Dobře,fajn.Budu tedy tvoje lova brát vážně a věřit tomu co jsi řekl'políbil ho na rty'když je čas,tak je čas a co chceš tedy ted dělat?

"Nevím ale budeme tady, nikam se mi nechce Yurio." zašeptal jsem a usmál se. Roztáhl jsem rty do úsměvu. "Tady se mi líbí tak tu zůstaneme aspoň chvíli." zašeptal jsem a roztáhl se zase na gauč. Povzdychl jsem si. "Pověz Yurio... Plisetsky má svou kariéru proč nezačneš taky bruslit sám za sebe

Pohlédl na něj a ušklíbl se a narval si piroh co ležel na stole v pytlíčku do úst,jedl to jen protože to jedl od malička ale nechutnalo to nijak pro něj spíš otporně'Hm..nemohu protože jsem oficiálně mrtví,oficiálně ležim na hřbitově,to protobydlím tady a ne u rodiču ,jsou dokumenty o tom že jsem se zabil při auto nehodě a tak a za dva kdybych začal s karierou,musel bych změnit vzhled aby nikdo nepoznal tu frašku s tím že jsem Plisetskému dělal kdy záskok a za tři ,kdyby se na to přišlo museli by mě odstranit nebo jeho ,aby on zustal bez poskvrnky.Takže takhle to je "!'odfrkl si '

"Aha to nemáš zrovna veselé Yurio. Je to spíš totálně na houby." zašeptal jsem. "Oni by mi tě takhle vzali." zašeptal jsem. "Vždyť to je hrozné." pohladil jsem ho po vlasech. "Tak to se ti nedivím že jsi nechtěl. Že nechceš aby na tebe přišli." zašeptal jsem.

Usmál se a přikývl a přitulil se'No tak vidíš proč jsem takový jaký jsem,prostě dva Yuriove na světě by byli trochu moc i když ted jsou,tak z hlediska medi a všeho to nejde ,takže je lepší když o mě nikdo moc neví .'pohladil ho'Jo vzali by mě všem ,ne jen tobě ,leda by vazli pravého Yuria ,ale na to já žaludek nemám,nejsem až takovej bastard!

"Yurio já jen...že tě moc miluji. Ty jsi pro mě to hlavní a já tě moc potřebuju. Je mi jedno komu dalšímu by tě vzali ale pro mě jsi ty to hlavní." šeptal jsem a hleděl mu do tváře. Natáhl jsem se a pomalu mu odhrnul vlasy z tváře. Dlaň jsem mu ale na tváři nechal. "Yurio já chci...abys bxl se mnou navždy." zašeptal jsem.

Vykulil na něj oči 'Nikdo mě tobě  nebere,tak se uklidni a pojd si odpočnout,jsem unavený 'lehl si na postel a rozvalil se'Opravdu nesnáším stříbro a to dubové dřev,je to svinstvo 'protestoval 'Já budu s tebou,neboj se "!'přikývl na to co říkal 'S kým jiným bych taky mohl  být.

Pomalu jsem k němu došel a váhavě se k němu přitulil. "Děkuji Yurio že budeš se mnou." zašeptal jsem a aledoval jeho tvář. "Jsem ti moc vděčný." zašeptal jsem a usmál se na něj. Přitiskl jsem se k jeho hrudi a zavřel oči.

Povzdechl a koukal na něj 'No jistě že budu s tebou a nemusíš mi za to děkovat,jen se mě raději příště neptej na tak ukvapené věci,nebo je na mě tak najednou nechrli,je to pak docela rychlé .

"Omlouvám se. Já jsem prostě takivý." zašeptal jsem a dál se k němu tiskl. Právě teď jsem se cítil nadmíru spokojený když jsem u něj byl takhle blízko. Tiše jsem se pousmál. "Děkuji ti Yurio že jsi se knou. A ještě jednou se i omlouvám. Nechceš pustit televizi? Nebo budeme takhle dál ležet."

Olízl si rty a zívl a pak se na něho podíval a poslouchal co říká'Neomlouvej se sakra pořád,začíná to být otravné a mě docela to ležení vyhovuje ale pokud se ti chce natahovat pro ovladač a nebo se dokonce zvedat,tak to zas tak špatný nípad není,ale nechám to na tobě.'uchcechtl se'

"Omlou-" zarazil jsem se když mi došlo že se vlastně budu znova omlouvat. Takže jsem zavřel pusu a zarytě mlčel. Sám jsem nechápal proč se furt omlouvám ale prostě jsem už takový byl. Zahleděl jsem se ba ovladač. No telepatii jsem neovládal takže jsem s tím nic dělat nemohl. Místo toho abych ho sebral jsem se k televizi otočil zády, zabořil tvář Yuriovi do hrudi a zavřel spokojeně oči.

Zahleděl se na něho a nyní už chápal odpověd na to co předtim řekl,nebo tedy na to co se ptal ohledně toho ovladače,rozhodl se přeci jen to nechat být,což bylo i u něho když byl tak energický podivné.''Satoru jsi vážně v pořádku ?,nebude tě tvůj bratr třeba hledat,nebo někdo jiný ?.'Zeptal se zvědavě a začal jej hladit po zádech'

Zahleděl jsem se na něj a zamračil se. "Co to povídáš? Nemám bratra." zamumlal jsem. Netušil jsem že je Toshihiro můj bratr, nepamaroval jsem si na něj ani na svoje rodiče. On se zkrátka jednoho dne objevil zničehonic jako vzduch se silným ruským přízvukem a japonsky uměl jen pozdravit. "Jsem v pořádku." zašeptal jsem. Až na to že jsem po celou dobu co jsem odjel z Ruska nejedl jsem v pořádku byl.

Povzdechl si 'Promin,já si myslel že ten Toshihiro nebo jak se to jmenuje je ti nějak příbuznej,tak jsem usoudil že je to bratr'pohladil ho 'promin a možná byses měl najíst,nejsi hladový?.Nechceš si do mě kousnou'myslel to vážně'dokonce mu nastavil ruku'

Zakroutil jsem hlavou. "On vyrostl tady, od malička se znal s Yuriem a Victorem. Já vyrostl v Japonsku, v kavárně. A tak jsem ho nikdy nemohl poznat. Nemám sourozence. Když jsem byl malý našli mě před kavárnou. Nechali si mě." zašeptal jsem a pohlédl na něj. Chytil jsme ho za ruku a dal ji pryč. "Jsem v pořádku Yurio a tebe ani jíst nemůžu. Nejsi člověk."