Švýcarsko

Zahleděl se na něj. Jeho vlasy, jeho oči. Nic nenapovídalo to že by mohl být upír.  Ale já... "Ten kluk nemusel umřít." zněl jsem opravdu hodně zoufale. Vydali jsme se k němu. Krev na mém oblečení pomalu zasychala. "Nedokážu se tím netrápit. Já nechci zabíjet lidi." zašeptal jsem zoufale. Ale on působil tak klidně. Tak příjemně. 

Usmál se'Hm...to nechce nikdo ale někdy je to zabij nebo budeš zabit a pokud byses naučil nějak krmit něčím jiným a tvé tělo to vzalo dobře,tak bys nemusel 'došel k sobě domu i s ním'tak můžeš se osprchovat,dal mu ručník a něco na převlečení'hod to oblečení do pytle pak jej spálím'ukázal mu kde je koupelna a sám šel připravit něco kde by pak mohl spát'

Satoru:

"Myslím že už jsem jednou říkal že to nejde. Tolik ghoulů už zkoušdlo jíst něco jiného a všichni dopadli stejně. Um4eli." zašeptal jsem. "Strávili to a ono jim to zničilo žaludek. A ostatní vnitřnosti na tom taky nrbyli nejlépe a tak um4eli" zašeptal jse.  Vydal jsem se osmprchovat jak říkal a oblečení dal taky tam kde mělo být. Vyšel jsme ze sprchy v novém delším oblečení. "Děluju." zašeptal jsem k němu.

Koukl na něho 'to je v pořádku a chápu no,možná nějaké klonované maso ,nebo tak něco 'napadlo ho a pak vzal oblečení a spálil ho v krbu 'Hm..tak je zbytečné se tě ptát zda chceš čaj ''povzdechl a ukázal na prostor kolem'tak se můžeš někde posadit a odpočnout si '

"Pokud bys měl kávu. Nic jiného pít nemohu." zašeptal jsem. Káva byla opravdu to jediné co jsem mohl z tekutin pozřít. Sledoval jsem jak moje oblíbené oblečení hoří a byl z toho opravdu smutný. Ještě jak mi to hořelo před očima. Chtělo se mi brečet. 

Koukl se na něj a na krb s oblečenim'Promin ale to by se už nevypralo a krvavé to nosit nemůžeš,je to jediné řešení,nelpi na tom tolik je to jen oblečení ,klidně ti koupím stejné i když stejné nebude a nebo si nechej tohle a ano kávu mám,hned ti jí udělám 'rychle odspěchal do kuchyně a udělal mu kávu a pak jí donesl i s cukřenkou'nevím zda smíš cukr'sedl si naproti němu '

I když mluvil, dál jsem pozoroval hořící oblečení. Jen jsem kývl na jeho slova. "Koupím si ho sám v Japonsku." zašeptal jsem a zahleděl se na Yuria mizejícího v kuchyni. Jeho oblečení mi bylo větší, on byl větší. Možná to bylo i tím že on nebyl čistokrevný japonec. Sedl jsem si ke stolu a pak poděkoval za kávu. Cukr jsme si nedal a jen upil. "Je moc dobrá."

Usmál se'Hm je to Ruská káva ,dobře kup si ho v Japonsku,já Japonsko upřímně nemám moc rád i když jsou tam krásné věci třeba jako kočkovité šelmy a spousta oblečení s nima ale jinak mi celkově moc nesedlo,tim neříkám ze jsou tam špatní lidé.No doufám že jej zase seženeš a co plánuješ dál na bruslení ?!sledoval ho obezřetně'

"Jsi poloviční Japonec a nemáš rád Japonsko? Co jsi za polovičního Japonce? Máš rád pirohy a celkově ruské jídlo." řekl jsem a zamračil se.  Ale ne naštvaně ale jakoby zamyšleně. "Nikdy jsem nikoho takového neviděl. Je to zábava." zasmál jsem se a zahleděl se na něj. "Proč nemáš rád Japonsko?" ueptal jsem se ho. 

Zapřemýšlel 'Možná protože Japonci mají vše tak roztomilé a o vše se moc starají ,jsou přehnaně milý,leze mi to na mozek.To nesnáším a všude ta růžová barva a taky tam  bydlí Yuri z Japonska,prasátko.Tak to bude ten důvod'