Švýcarsko

Pozdechl si 'Promin,zapomněl jsem že jíš jen teplé a čerstvé a né plesnivé a staté upíry bez dávky život'políbil ho'To je mi líto že tě odložili ale zase je hezké že jsi našel novou rodinu ,třeba je to tak i lepší ,třeba je tvoje pravá rodina zlá.

"Ale Yurio ty nejsi plesnivý." Vyjekl jsem. "Nevím jaká byla moje pravá rodina ale rád bych to věděl, chtěl bych to vědět. Přeju si je poznat ale já sám ten pach neucítím, jsem cítit po nich ale já... nevím jak oni voněli. A tak se mnou musí někdo jít aby mi to mohl říct, aby mi mohl říct jestli voním jako oni a tak. Jako kdo."

Uchechtl se'Ale přiznej si to,je to pravda že upíři jsou plesnivý,sice tak třeba nevypadají ale když maj skovo všedchno suché,to proto musí pít tolik krve'pohladil ho 'Hm.,,,,..,zajímavé ,ale pokud je chceš poznat tak to trochu chápu ale může to být děsivé a špatné a ohrožit to tvůj život a nebo do něj vnést něco dobrého ,ale pokud chceš.tak ti v tom nikdo nemůže bránit'Opřel si hlavu o lokez'A v tom vystopovat je bych ti mohl myslím pomoci,stačí když nasaju tvůj pach a dobře jej posoudím a udělám jeho rozbor,podle pachu krve bych snad měl být schopen naleznout i tvoje rodicě a to samé je i s potem a slinama,ve všem je specifická vůněc pro daného jedince.

Poslouchal jsem ho a pak jen sklonil hlavu. "Takže bys to mohl poznat. To je dobře." zašeptal jsem. Vzal jsem nůž a řízl se do ruky, nechal jsem svou krev stékat do malého kelímku a pak mu kelímek podal. Můj pach byl vlastně na vlas stejný jako Toshihirův ale to jsem samozřejmě nemohl vědět.

Pousmál se a přikývl'Jistě že bych ho mohl poznat,podle krve a potu by to měla bát hračka,tedy tvoje rodiče bych mohl poznat ale i kohokoliv jiného'Když to udělal ,tedy se řízl tak mu pak podal náplast'ná zalep si to ,doufám že to moc nebolí 'pak se zahleděl na nádobku s krví a přičichl k ní a pak si z ní usrkl,chvilku nerozhodně přecházel s hlavou k zemi po pokoji a přemýšlel o vůni a chuti a najednou vyhrkl 'Já tu vůni a chut už cítil 'chvilku přemýšlel a pak mu došlo že v nemocnici 'Víš jak jsi mi tenkrát v nemocnici pujčil košili ,protože jsem neměl žádné oblečení,tak s té košile byl cátit pach,aroma jako tvoje potové i krevní.'no ted už jen jestli si to dokáže spojit'Takže majitel košile má něco s tebou společného.

Sledoval jsem jak přechází po pokoji. Náplast jsem nepotřeboval, řezné rány se mi hojili hodně rychle. Pak ale kdyžse zastavil jsem zbystřil a zahleděl se na něj. Jen jsem kývl, samozřejmě jsem si pamatoval jak jsem sebral Toshihirovu košili. Moment. Toshihirovo. Ztuhl jsem. "Yurio myslíš že ten pach je Toshihira?" zašeptal jsem tiše a překvapeně zároveň.

Protáhl se a přičichl ještě jednou k lahvičce s krví aby mu mohl odpovědět na přesno 'Ano jsem si jistý že je to toho Toshihira,jiné pachy jsou tam moc slabé ,ale tenhle je majitele 'myslel tu košili,pamatoval si to 'Co to znamená už si musíš však domyslet sám,já jsem jen ten kdo měl čuchat a zjistovat .

"Ale Yurio. Vím že asi žádám moc ale nemohl bys mě prosím dovést podle toho pachu?" zeptal jsem se ho. Chtěl jsem mít jistotu. Jestli jsem opravdu Toshihirův bratr. Ale co jiného? Pokud by to byl jeho pach.

Povzdechl si 'Žádné ale,v tomhle se nemílim nikdy,není to jen nějaká vůně je to krev a v té je obsaženo vše od železa až po vitamíny či DNA vzorec,chápeš,ten má celá rodina a příbuzní stejní'zakroutil nevěřícne hlaovu 'No jasně,když ccheš a nakonec můžeš se ho zeptat co s tebou vlastně má společného krom toho trenérá 'vzal ho za ruku a už ho po pachu krve vedl po ulici ,přes náměstí ,park a pak i kolem stadonu,tam se zastavil a pochopil že tam není,pak i kolem Viktorova domu,až došel do obchodu z bruslema,u toho se zastavil!tam je"!'

Měl jsme na mysli moje rodiče, jich bych se měl zeptat. Toshihiro to nepozná. Ale to už mě tam dovedl. "Yurio nepotřebuju Toshihira, ten to neví, on by to nepoznal, jen jeho rodiče to mohou posoudit." řekl jsem, ty teď doma nebyli, říkali že někam zajdou. Jejich pach si ještě tolik nepamatuju. A ty když to máš zafixopvané takhle, z mojí krve by mělo jít poznat i to kdo je rodič." Řekl jsem a koukl na něj. "Nebo ne Yurio? Já to chci vědět." Řekl jsem a zahleděl se mu do očí.

Povzdechl si 'Ano mělo by to tak jít,ale dá se to spléct i s jiným velmi blýzkým příbuzným,například stríc a tak,takže to tak mohu brát na 70% že ten koho podle pachu určím by byl tvím rodičem .'zakroutil hlavou a naštvaně do něčeho kopl'ty taky nevíš co chceš,myslel jsem že chceš za nim 'vydal se tedy po jiném podobném pachu po městě ,bylo to náročné neb pachu krve tu bylo spousta a našel ten správný až v jedné zapadlé ulici na okraji města u starožitnictví ,stál u výlohy a tam jukázal na dva starší lidi,ženu a může co si prohlíželi nějakou komodu'tamti"!'řekl mu

Cukl jsem sebou. "Ale ty jsi odešel dřív než jsme odřekl koho chci najít." Začal jsems e okamžitě bránit. Ale nakomec mě vedl uličkami a dovedl k nějakému obchodu. Zahleděl jsem se na něj. Byli to Toshihirovo rodiče. Tak jo jdus e zeptat ale co mám vlastně říct? Hodně jsem přemýšlel a nemohl na to přijít. Zahleděl jsem se na ně a pak k nim vykročil.

Ano chvilku ho vodil po městě a pak našel ten pach a asi nebyl nejlepší nápad neptat se kohp úřesně hledá no ,ale udělal to tak,vždy dělal co chctěl .Pak když byli u obchodu a on se ptal co by měl říci tak přemýšlel'Možná bys měl napřed položit nějaké opatrné otázky abys zjistil zda maj s tebou něco společného a pak začít mluvit o odložených dětech a pomalu se dostaneš k jádru věci,nebo bude ti to jasné dle jejich reakce na odložené děti,říct to na rovinu je asi hloupost  i když by to tak bylo jednoduché,ale možná to stejně popřou i když to bude pravda,protože kdo ví co je k tomu vedlo,ale asi nejsou moc vzorní rodičové a lidé,když tohle udělaj.

Ano Yurio měl pravdu. Musím začít pomalu. "Ehm." Začal jsem ase oni se hned otočili. Rouka se usmála. "Copak bys potřeboval?" Odvrátil jsme pohled. "Nechcete zajít do kavárny rád bych si promluvil." Tentokrát promluvil Ken. Jakoby věděl o čem chci mluvit. "Kousek odsud jedna je." A já se otočil na Yuria a zamával na něj aby k nám přešel.

Dokud na něj nevolal nikdo,tak tam stál opřený o zed té kavárny a na hlavě kapucu sklopenou do čela a hledíc do země  a v uších sluchátka,ale přesto svím upírským super sluchem slyšel co kdo říká a taky viděl jak na něj on mává ,tak tedy ač nerad tam šel 'Ano.copak se děje Satoru?'optal se když přišel jako by nic a pak si změřl starší ženu a muže pohledem,ano to byli rodiče Satory'Ehm,dobrý den přeji...co že se to tu děje a co s tím mám já ?'ptal se nechápavě,tahle situace pro něj vlastně byla zmatená,nikdy rodiné sešlosti řešit nemusel.

"Jdeme do kavárny, takže půjdeš se mnou." Usmál jsem se na něj.  Ti dva se na něj taky usmáli. Vydali jsme se tedy do nejbližší kavárny. Já si sedl úplně dozadu a přitiskl se k Yuriovi. Ti dva si sedli naproti. "Toshihiro mi řekl že šel do Japonska hledat svého mladšího bratra. Ale že měl jen fotku,  a tak hledal, nevěděl jaký má pach protože jejich pach byl stejný." Začal jsem. Touka sklonila hlavu.věděla co chci říct dál. "Chtěl bych vědět co se s jeho bratrem stalo a důvod." přišla servírka a já si objednal latte. Touka se koukla na Kena a ten kývl. "Vzali jsme ho a položili před kavárnu,  bylo to kvůli jeho magii. Báli jsme se. Jeho moc byla nebezpečná a my věděli komu ho svěřit."

Povzdechl si 'myslíž že nemusím?,ale ty moc nejíš ,tak tě nechci moc provokovat a ponoukat,přijde mi to bezohledné i když na to já jsem nikdy nehrál'povzdechl a olízl si rty od čokolády ,kterou tedy začal pak když mu to řekl jíst veřejně'Ano je to bílá čokoláda,jim jí i když cítim jenom její sladkost a to že voní ,nikoliv jiné chutě,že bych měl moc velký požitek se říci nedá 'políbil ho na rty'díky za pochopení a neboj ,nic už přece netajím,jen to bilo divné'

Spletla jsem si odpisi,brát vážně tento "!!

Povzdechl si když šel s nima do kavárny,chvilku se tvářl jako by ho to optěžovalo a byla to nejvetší otrava,což si i možná myslel,kdo ví ,ale každopádně tam šel a seděl u okna vedle Satoruho který byl na něm natišklý a povídal si s těma lidma co asi byli jeho rodiče nebo podle pachu stoprocentně,ale emocionálně a povinostně asi ne "!'Když přišla servírka tak si objednal také late a něco slaného k jídlu,slaný piroh ,bylo zajímavé že ho tu měli ,když to byla taková vzácnost a ještě se zelim a sýrem,byl s toho nadčený,tak se pousmál na servírku a pak poslouchal co si říkají i když přitom hleděl s okna a prohodil'Není hezké někde ponechat dítě at je jaké koliv,asi moc zotpovědnosti nebo citu v sobě nemáte,nebo jste sobci'za chvilku donesli jeho jídlo a on začal jíst piroh a sledoval lidi na ulici a pak si dal do uší sluchátky a po jeho prslovu už nic neříkal a nemotal se do toho,ale tamto říct musel,prostě to z něj vyletělo jako by se to v něm dlouho dusilo,asi ta jejich krev'

Touka se na Yuria koukla dostna nasraně, kdyby ji Ken nezadržel asi by se na něj vrhla.  Mo nakonec se zase zahleděla zpět na mě. "Tam v kavárně ho byli schopní ochránit. Byla tam dcera mého bratra. My jsme museli zůstat skryti a náš syn, byl by neustále v nebezpečí, nechtěli jsme ho tam takhle dát ale museli jsme. Náš syn mohl otěhotnět, chtěli jsme ho jít mnohokrát alespoň navštívit ale vedoucí kavárny řekl že nemáme možnost. Řekl že by nebylo dobré kdybysme tam přišli jako jeho rodiče." Sklopila pohled. "A pak tam jel Toshihiro. Řekl že svého bratra najde. Našel ho."

Když to všechno poslouchal,přišlo mu to jako hloupé žvásty,protože podle něho se vždy našel důvod a způsob jak být s někym koho měl kdo rád a nebo mu byl blázký jeho osobě,no nakonec viděl to u svích rodiču ,ale byla to jejich věc a jemu to vlastně mohlo být jedno,nestaral se o to ,jen to tiše poslouchal a seděl tam a popíjel kávu a sledoval dění venku i ,kde právě začalo pršet a pobíhali tam lidé z deštníkama'no jo.lidé jsou holt jako počasí,také nerozhodní 'vyhrkl ze sebe.omilem na hlas

Po pravdě jsem čekal kdy Touka vylítne a vrhne se na Yuria aby ho rozsápala na kusy. Ta se na něj ale tentokrát koukla jen zamračeně. Pak se koukla zase na mě. "Když jsme tam poprvé přijeli aby nám Toshihiro ukázal ten zázrak jak ti říkal, okamžitě jsme poznali že jsi náš syn. Byl to pro nás pro oba šok." Řekla. "Nevěděli jsme jak se k tobě chovat. Vyděsilo by tě kdybysme se nana tebe jen tak vrhli." Pousmála se. "A tak jsi na to přišel sám. Doufám že...se tolik nezlobíš jako tvůj kamarád."

Pomalu u toho koukání ven a marných slov která se tu vedli usínal,bylo to pro něj nudné i přesto že se tu jednalo o Satorově rodině a tom proč ho nechali jen tak na ulici,měl prostě rodin a rodiných idelek dost,nesnášel to ..Jenom to tiše poslouchal a dokonce na chjvilku usnul,musel rychle usrknout kafe aby nespal dál'Hm...ano jsem naštvaný ,ale nejsem kamarád 'vyhrkl najednou'jsme něco jiného'

Touka se na něj koukla jako na vraha. "Nejsi kamarád? Tak co teda jsi?" Řekla jedovatě. "Nezlobím se. Je toto v pořádku." Řekl jsem ale já a usmál se na ně. Ken se na mě zahleděl a usmál se. Touka mezitím vraždila pohledem Yuria aaby já se na něj zvědavě zahleděl.

Vracel jí to ještě horším pohledem,takovým co přímo zabíjí a propaluje až do morku kostí a duše ,nikdy by se nenechal zastrašit staršíma lidma jako byli tito a vubec ne ženo 'Hm..neřeknu co jsem,nic vám po tom není .Je to mezi mnou a jím 'uchcechtl se a olízl si sert,nařež usrkl kávy'

Touka se ho chystala chytit tak aby mu utrhla hlavu. Ken ji chytil za ruku a donutil zpátky sednout. Já už si myslel že ho uslyším říct něco o našem vztahu ale očividně jsem měl smůlu a tak jsem jen smutně usrkával kávy. Cítil jsem se tak prázdný, bylo mi hrozně.

Chvilku poslouchal co se tam bude povídat a pak najednou do vzduchu řekl 'Hm..náš vztah je tak silný že byste to ani nepochopili,překonává to i naše pohlavý ,takže ano jsme spolu ve vstahu .'přiznal najednou na rovinu a usrkl kafe které mu ani moc nechutnalo ,bylo hořké jako on ,začal do něho házet kostky cukru 'Kdy už pujdeme Satoru ?'věděl že sem neměl chodit,nudil se a dělal tu akorát bordel'

"Nepochopili?" Konečně se domi rozhovoru vložil Ken. "Jsme manželé a vzali jsme se z lásky, opravdu si myslíš že to nepochopíme? Počítali jsme s tím a proto jsme ho nebrali s sebou. Osm ghoulů. Ho ochrání lépe jako dva." Řekl klidným hlasem. Já sklopil hkavu a pomalu nenápadně upíjel kávu. "Za chvíli Yurio. Za chvilku už půjdeme."

Mračil se 'Je to vaše věc a nezajímáte mě,já s váma vlastně nic společného nemám ale být Satoru tak s vámi asi už nikdy nepromluvím a možná bych zvážil i možnost vámi opovrhovat'vstal a koukl na Satora'počkám na tebe venku,tohole déle nemůžu snášet'odkráčel ven kde se opřel o strom a poslouchal hudbu z mobilu ve sluchátkach'

Yurio tam očividně nehodlal být ani chvíli. Smutně jsem si ještě s rodiči promluvil a potom vstal a vydal se ven. "Yurio?" Pohlédl jsem na něj a došel k němu. "Máš něco proti nim? Udělali ti něco špatného? Řekni mi to Yurio." Zašeptal jsem a jemně ho pohladil po tváři.

Zahleděl se na něj když přišel 'Neudělali,jen ta ženská se mi nelíbí a to že si prostě jak koliv ospravedlní to co nejde,přeci kdyby si každý jen tak odložil dítě,kde by ten svět ted byl .'kroutil hlavou a kopal do stromu'Oni mě nesnáší ,tak co bych mohl asi já mít proti nim.