Švýcarsko

Chytil jsem Yuria a praštil s ním o zeď. "A to jsi sebral kde že tě nenávidí? Taková pitomost!" Vykřikl jsem. "To že mají strach neznamená že tě nenávidí!" Vykřikl jsem zoufale. "Já tě miluji Yurio." Řekl jsme pak už tišeji a zoufale do něj zabořil tvář, do jeho hrudi.

Sledoval jeho chování,byl dost výbušný občas,nechápal kde se to v něm bere'Uklidni se a nemlat se mnou,kdybych byl člověk,tak bys ze mě mohl vytříst duši,chci už konečně jít pryč tady od tud,víc si ted opravdu nepřeju 'zasičel stroze a vydal se pryč i s nim'

Hleděl jsem za ním teď se zoufalým výrazem ve tváři. Možná že mě...nemá rád. Sklopil jsem hlavu, nechápal jsem to. Ale fo bylo jen mým chováním. No nakonec jsem se pomalu otočil a vydal se jinou ulicí pryč. Asi bymu bylo líp kdybych zmizl. 

No pak se on vydal za ním a tišeho sledoval,občas nechápal co si myslí a co od něho čeká a chce'Počkej,kam sakra jdeš?'jistě že jej měl rád,jen jej občas nechápal a byl prostě svůj'

"Jdu pryč. Nemáš rád je. Proč? Když nemáš rád je, nevidím důvod proč bys měl mít rád mě." Řekl jsem zoufale. Trochu jsem zrychlil abych co nejrychleji zmizel. Já ho miloval tak proč jsem utíkal? Teď jsem nechápal ani sám sebe.

Zastavil se uprstředka cesty a nevěřícně na něho hleděl ,ba přímo zíral a měl přitom pohled satana,tedy vlemi nepříjemný ''Co to meleš ,to že když nemám rád je ,neznamená že nemám rád tebe , ty jsi samostatná osoba'zakroutil hlavou a kopl do první zdi co byla při ruce až popadala omítka 'Tebe přece rád mám ,ale pokud si myslíš takové hlouposti ,holt s tím nic neudělám.Měj však na paměti že já ti taky neukazuju svoje rodiče a ty mě podle mích rodiču taky nesoudíš ,pokud ano ,tak o tom nevím.

"Nikdy bych tvoje rodiče takhle nesoudil!" Vyhrkl jsem zoufale a pak se jednoduše vydal pryč. Asi nebyla možnost toho že bysme my dva někdy mohli být opravdu spolu. Asi se nemilujeme tolik jak si sami myslíme. Byl jsem smutný a zoufalý. Asi mi nezbyde nic jiného než se vydat zase zpět do Japonska. Asi se vykašlu na bruslení nebo zůstanu tady a jednoduše umrznu.

Povzdechl si a šel za nim a chytl ho za rameno 'No tak se uklidni ,omlouvám se za to jak jsem se choval asi mám dnes špatný den ,opravdu se omlouvám a přestan už být smutný a naštvaný a půjdem zase domu 'řekl a vzal ho ra ruku a tahl směr Viktoruv dům'

Dřív než jsem stihl do zajista zmizet, mě dohonil. Obrátil jsem se na něj. "Já...taky se omlouvám." Zašeptal jsem. Ale to už mě táhl zpět k Victorovu domu. Já se nechal táhnout a sledoval jeho vlasy. "Yurio" natáhl jsem ruku a přitáhl si ho do polibku. Pár lidí na ulici se na nás kouklo ale já ho prostě hrozně moc chtěl políbit.

Tahl ho,nebo vedl domu ,tam co bydlel a to bylo u Viktora ,když v tom náhle Satoru udělal prudký pohyb a přitahl ho k polibku ,on zustal překvapeně stát a chvilku trvalo než se vzpomatoval s toho co se právě stalo,pak se na lidi podíval tak že sami zdrhali pryč'Hm..příště mi to raději řekni než to uděláš prosím ,nebo by mi mohl srdce vyskočit ven z hrudi 'upozornil ho a pak vešel do domu kde bydlel s Viktorem a usadil se na křesle které bylo nedaleko dveří a v prvním patře.

Satoru:

Okamžitě se rozběhl pryč a já se nechal smutně táhnout dokud jsme nebyli u Victora. "Yurio...prosím. chci svou lásku projevovat. Tobě se to nelíbí? Nechceš se mnou nic mít? Prosím Yurio dovol mi svou lásku projevovat. Vážně tě moc miluji." V očích se mi objevili slzy. Tak moc jsem si přál s ním být a nestydět se za to.

Zívl a zahleděl se na něho 'Jistě že mi to nevadí a líbí se mi to ,jen jsem ve skutečnosti stydlivý i když dělám že ne 'zakryl si tvář rukama,nejraději by se nyní neviděl protože se přiznal k tomu co nikdy nikomu neřekla  to ke své pravé tváři 'Takže dělej co chceš a projevuj to kdy chceš.

Sledoval jsem ho těma svýma naivníma očima které se mi teď šťastně rozzářili. Objal jsem ho a tiskl se k němu. "Děkuju ti." Zašeptal jsem nadšeně. Zrovna v tu chvíli přišel Victor. "Nerad vás tuším ale tvůj dům je zase volný Yurio." Usmál se na Yuria. "Plisetsky se vrátil ke svému dědovi." Řekl a sledoval své nehty než se obrátil a šel zase k sobě. "Vrátíme se k tobě Yurio?" Zeptal jsem se ho.

Když přišel Viktor byl trochu v rozpacích,dokonce na chvilku uvažoval jaké by to bylo objímat se s nim ale nakonec to zapudil,někdy měl pocit že by mu nevadilo ani být z Viktorem a ještě se Satorou,že by to nakonec mohlo i dobře klapat.To že konečně Plisetsky odejl domu mi nebylo ani trochu líéto,přeci jen to bylo ke spokojenosti obou stran a hlavně jeho.Pohlédl na Satoru 'Ehnm...jom můžeme jít ke mě domu 'pohlédl směrem kam šel Viktor'Děkuji za vše a díky i za tu zprávu 'zavolal směrem kde tušil že by měl být 'No tak jsetli chceš Satoru tak můžem jít i když mě se nechce moc se hýbat zrovna ted.

Usmál jsem se na něj a jednoduše si ho vyhodil na záda a vydal se k němu. Přesně jsem si pamatoval kde dům byl.  Došel jsem tam a čekal až Yurio otevře a pak se k němu nasáčkoval. Zavřel jsem a usmál se na něj. "Yurio...dej mi pusinku!" nalepil jsem se na něj a objal ho. Moje obejmutí bylo silné, sice ne tak abych muublížil ale i tak, no teď jsem měl náladu na to ho umačkat, byl jsem zrkátka tulivý.

Nechápal kde se najednou octl ve svém domě ,který ještě předešlého dne okupoval Yuri Plisetsky a taky to že ještě předchvilkou mluvil s Viktorem a najednou byl prostě pryč a ani se nestihl s nim pořádně rozlooučit 'Co kde ...'rozhlížel se zmateně 'Pusu ?'sledoval ho a pak ho teda políbil i když byl opravdu zmatenej 'Dávej pozor nebo se zlomim'zavtipkoval a nechápal to že ho dokázal unést až sem 'Co chceš dělat ted?

Satoru:

"Jsem ghoul pamatuješ? Mám nadlidskou sílu!" Řekl jsem a usmál se na něj. Svoje ruce jsem mu přesunul na ramena a stále se usmíval jako andílek. "Yurio, Yurio... co takhle se zabavit něčím novým?l ještě víc jsem se na něj nalepil. "Dej mi ještě pusinku."

Tohle,co to probuh dělá .Pomyslel si a hleděl na okno kterým by asi při první příležitosti vyskočil a nebo se někam schoval ,ono to vše občas bylo jinak než vypadalo ,byl sice odvážnej a mrzout ale city mu moc nikdy neříkali a tak se jich možná i bál nebo k nim měl odstup.Ale nakonec po dlouhém přemlouvání sama sebe mu dal tedy pusu a pohladil jej po zádech 'Co tím myslíš?'

"Divil ses že jsi tu tak rychle, nebyl jsi těžký a tak jsem šel rychle." Řekl jsem a tvářil se jako andílek. Pak jsems ee na něj koukl ale docela ublíženě když se koukl z okna. "Takže ty bys radši i utekl než abys se mnou něco měl?" V očích se mi objevilo slzičky. "To jsem tak ošklivý? Nebo je to kvůli mojí stravě? Jasně, nejedl jsem zase dva měsíce a něco ale to přece není špatné." Zašeptal jsem. No pohladil mě po zádech a já se k němu přitiskl. "Yurio já myslel...že mě máš rád."

Zahleděl se na něho a hladil ho po zádech 'Neštitim se a ani nejsi ošklivý , je to prostě jen ve mě .Nezvládam takové hr tempo a všechno tak rychle,nejsem zvyklí na to že je na mě někdo až tak milý '

Utíral jsem si oči. "Omlouvám se. Já myslel že ti nevadí jaky jsem. Jsem zkrátka už id přírody takový. Jestli ti vadí že jsem takový můžu se zkusit změnit. Ty jsi nikohokdo bybyl na tebe hodný nepotkal, to je zvláštní. Ještě jednou se omlouvám." Zašeptal jsem. "Myslel jsem že mě ale miluješ. Miluješ mě?"

Hleděl na něho dosti překvapeně, tolik otázek by snad nedostal ani u polici .Pomyslel si a přemýšlel co říct'Jistě že tě miluji ale pravda je že opravdu nikdo na mě nebyl milý a nemazlil se semnou zrovna ,tak proto jsem jaký jsem a jsitě že mi nevadí to jaký jsi ty a beru tě takového kým jsi ,tak nevím kde jsi přišel na to že by tomu mělo být jinak.

"Yurio ale já jsem od přírody spíše přítulný. Mám rád mazlení." Řekl jsem tiše. "Chápu že jsem na tebe moc hrr a vystačím si zatím třeba s plyšákem." Řekl jsem a mírně se na něj usmál. Byl to ale takový ten smutný úsměv. Chtěl jsem se pomuchlat, a někdy později možná i milovat ale on nechtěl.

Povzdechl si a pohlédl na něj a pohladil ho 'Já to přece chápu ,taky ti nezakazuji se ke mě tulit ,akorát nejsem moc aktivní v tomhle 'přiznal se a sledoval jeho reakci na to co řekl 'A můžeš u mě spát až budem spát tak se taky přece můžeš přitulit.

Zaslechl jsem jen to: nejsem moc aktivní v tomhle. A moje představy se sesypali jako domeček z karet. Pomalu jsem se odtáhl. Jo když jsem se na něj pořádně podíval, viděl jsem ho jako pasivního. A to znamenalo jediné: nemůžeme být spolu. Odvrátil jsem pohled a cítil se neuvěřitelně prázdný. "Chápu...to." šeptal jsem přiškrceně jak jsem zadržoval slzy.  "Jsi pasivní, já taky takže spolu být nemůžeme." Sklonil jsem hlavu. "Takže já..." začal jsem si utírat slzy. Moje poprvé s ním nebude. A to jsem se tak hluboce zamiloval. "Půjdu se projít."  Až naulici jsem dal průchod svým pocitům a rozbrečel se a hlasitě vzlykal. 

Nechápal kam zas tak najednou jde,přece neřekl že je pasivní ,jen tím myslel že neni zvyklí tyhle věci dělat a už vůbec ne napovel.Zakroutil nad tím hlavou ale rozhodl se že ho raději nechá aby si pročistil hlavu,přeci mu nemůže být za zadkem pořád jako nějaký otravný psisko nebo něco takového .Místo toho si vzal brusle a vydal se na stadion ,kde si je nasadil a jelikož tam nikdo nebyl a on to měl zaplacené ,tak si vklidu jezdil a zkoušel nové věci a uspořádaval si tak myšlenky a emoce.

Asi hodinu po mé plačící scenérii jsem šel potichu městem ve kterém už téměř nikdo nebyl až na praštěné puberťáky a opilce. Já šel pomalu a okolní svět téměř nevnímal. Ale najednou mě někdo chytil za ruku. Trhl mnou a přitiskl ke zdi.Upřel jsem pohled na nějakého opilého kluka. Vítr zavál a nám zavláli vlasy. Hleděl jsem na něj prázdnýma očima. Pokud jsem měl být znásilněný tak ať jsem.

Když byl nějaký čas na ledu a vybil energi a ozkoušel co chtěl a bylo třeba tak se pak vydal městem domu ,teda cestou chtěl jít do cukrárny ale ucítil známou vůni,pach a tak se po ní vidal a ejhle ,skutečně tam byla ona osoba a to Satoru a nějakej ožralej kluk co se po něm chtěl zorvna sápat,teda už ho držel jako nějakou svoji kořist'Ehm..mladíku ,měl bys ho hezky rychle pustit ,něž se naseru "!'řekl a kopl do šutru před sebou a ten přistál u mladíka.

Ucítil jsem nějakou další vůni a pak se i někdo ozval. Pohlédl jsem na Yuria co se tam objevil a i ten kluk se na něj koukl.  "Co tobě je do toho ty bábovko jedna?!" Zaprskal kluk.  Tŕiskl se mnou o zeď a to díky tomu že jsem měl takovou kůži, se mnou zeď prorazil. Zoufale jsem vydechl. "Yurio...prosím můžeš pryč..?" Zašeptal jsem. 

Zamračil se a došel k romu klukovi a jednu mu ubalil pěstí a pak ho odhodil,popadl  Satoru za ruku a už ho tahnul pryč,ale nic cestou neříkal,kdo ví co se mu honilo hlavou,zda vztek ,nenávist nebo která emce to byla.Když došel domu tak na něj pohlédl 'Kam si chtěl jít a proč,ničeho bys tím nedocílil!