Temné uličky Tokya

Stál jsem jen tak s nožem v ruce u těla mrtvé dívky kterou jsem právě vykuchal. S úsměvem jsem hleděl na její střeva válející se všude okolo mě. Tohle bxla opravdu zábava. Koukat jak křičí a snaží se mi vykroutit. Jak se zoufale snaží osvobodit a pak jak pomalu umírá. A pak mi najednou vypadl nůž z ruky a já zoufale hleděl na mrtvolu přede mnou. Podle mých rukou a mého oblečení jsem to musel být já, ale jakto? Proč? To byl Souji, určitě to byl on. Ale proč to dělá? Já chci zabít jen Hidekiho a ne tolik nevinných lidí. Pootevřel jsem pusu, moje prodloužené špičáky se zaleskly v temnotě. Hlasitě jsem zaječel. A pak si jen dřepl, chytil se za hlavu a šeptal že to není možné. Že jsem to nemohl udělat.

Už to byla nejaka doba co sem se toulal všude možne po městech a vesnicích.Ted se byl v Tokyu velké mewsto plné lidí..vihoda pro moji zabijáckou dušičku .Zrovna sem se prochazel ulicemi a muj černi milaček si mi hověl kolem krku.Najednou sem ale zaslechl křik to me donutilo zmenit směr a tim padem sem sdostal do jedne uličkykdsem viděl..mrtvolu..kolem střeva a nakonec nejakou postavu krčici se nazemi.Roztahl sem rty do šileneho usměvu a hvizdl sem ,,Páni..jslel że sem jedinek psichopat" zasmál sem se a šel vic na světlo ale stejne mi oči zařili.Muj haďí společník zasičel a slezl ze me a lezl kolem mrtvoli.

Hlasitě jsem se vydýchával a najednou jsem uskyšel hlas. Sundal jsem ruce z hlavy a pomalu se otočil po tom hlasu. Stál tam kluk. Temné vlasy a v očích šílenství. Couvl jsem a spadl na zadek. Asi bych si teď měl hrát na zuřivého šílence co rád vraždí lidi. Ale to byl Souji, ne já. Já nechtěl nikomu ubližovat a v něm jsem viděl démona. Okamžitě jsem chytil kříž na svém krku a šeptal jeden chvalozpěv za druhým. Následovala modlitba k bohu a zoufale se chvěl. "Nesmím nikomu dovolit na mě sáhnout, nebhdu moct zabít Hidekiho. Ale proč Soujiho ze mě vypudit nemůžu tak to byla pro mě záhada. "Prosím nech mě." vyjekl jsem a pomalu se postavjl. Stále v rukách jsem svíral kříž.

Naklonim hlavu nastranu a zasičim neco čemu rozumel jen Esli a ten sokamžite vratil kemě a uvelebyl se mi kolem krku a hlavu mi dal k moji tváři,,Výš....ja demon nejsem../ty tvoje prupovidky ti nepomužou " polibil sem hada na hlavu a vydal se blíž,,Prisit mě? Opravdu..asi si dost naivní..ja nejsem ten co dává navibranou...Ja sem ten co zabíjí..kruťe a bezstarosti" zasmál sem se a vytahl dýku a zacal sem si s ni hrat,,Cobych..mel udelat stebou? Co Esli? Máš nejaky napad?"zaseptal sem hadovi a ten se koukl nkluka a zasyčel a ukazal sve dva jedové zuby .,,Esli ma jeden napad..a me se líbí" rekl sem a uz sem drzel byku a chtel sem sknemu uplne vydat a ukončit tohle tlachání.

Jeho slova byla desivá což nebylo nic neobvyklého. A on mě teď chtěl zabít. A já měl na vybranou, buď povolat Soujiho aby ovládl moje tělo, a tak riskovat další nevinné oběti nebo vytasit meč, odhalit mou démonní stránku a bránit se sám. Okamžitě jsemjsem chňapl po svém pouzdru ve kterém jsem měl meč a pohlédl na něj. Vytasil jsem meč a obklopili mě plameny. Z kalhot mi vyklouzl ocas a uši se prodloužili. Právě jsem si připadal jako elf. "Běž ode mě. Já tě varuju!" zašeptal jsem. "Nechci nikomu ublížit tak prosím běž pryč." vykřikl jsem a plameny ještě zesílili. Teď to bude ještě horší pokud se přestanu ovládat. Uvědomoval jsem si to, ale já nrhodlal jen tak ustoupit. "Měnezabiješ, ne jen tak." řekl jsem a zadíval se na něj očima s velmi prazvláštní barvou.červeno modré.

Zase sem zasyčel a Esli ode odlezl pryč k lampě Aby se mu nic nestalo,,Ty si mysliš ze me neco takoveho zastaví?? Nebuď směšný..I kdybych mel chcipnout sám nevzdám se" oči mi zazářili a ja semvytahl druhou dýku.Nemel se strach ani trochu ale vedel sem že tohle asi nedopadne jen tak.,,V tomhle zemřu bud ja nebo ty " zasmal sem e a už sem sen nej vrhl a blo mi jedno pokud me on zasahne.

 Rozběhl se na mě. To mě na chvíli zmátlo. Ale bylo mu opravdu jedno zda umře nebo ne. Musel mít hrozný život ale to šílenství z něj přímo sršelo. Něchápal jsem to. Zkrátka jsem byl takový. Když byl těsně u mě, máchl jsem mečem. Oslepil ho oheň a já ho odzbrojil. Ten kluk pravděpodobně nikdy nepoznal něco takového jako je láska rodičů. Zastavil jsem meč těsně u jeho krku, dál jsem nechtěl zajít. Já ho nechtěl zabít. °Notak dělej. Probodni ho!° Znělo mi v hlavě. "Ne" zašeptal jsem. Ať už bych chtěl ndbo ne, nedokázal bych ho zabít. Ne já. Souji jo ale já ne. Ruce se mi roztřásli. "Já nikomu nechci ubližovat." zašeptal jsem zoufale. "Zabij mě jestli chceš, ale já nemůžu. Nejsem takový. Nechci nikomu ubližovat." šeptal jsem tiše.

To bylo rychle a ja byl odzbrojen k mečem u krku.Smal sem se furt ani tohle me nijak nedesilo či tak,,Nemužeš?Si srab.Zab me delej!!Zab me stejne jak to meli udelat uz pred lety.Nezabili me ale ja je jo..Oni zeme udelali ti co sem..A sem jim vdecny..''Silene sem se zasmal a pritiskl sem se krkem tak k meci ze se obevila i krev.,,Odzbrojils me tak to dokonci a delej !! "zarval sem se smichem .Asi sem vypadal jako totalni magor ale ..ja jim byl

"Ano máš ravdu jsem srab. A neudělám to." řekl jsem a meč jsem zasunul do pochvy a vrátil zpět do pouzdra. Hodil jsem si ho na záda a pohkédl na něj. Natáhl jsem se a objal ho. "Tobě jednoduše tohle chybí. Proto jsi takový. Takžr se měj a přemýšlej nad tím." s těmy slovy jsems e otočil a vydal se pryč. Skočil jsem na střechu jednoho baráku a tam se usadil a hleděl na oblohu. Byla posetá hvězdamy. Pousnál jsem se. "Ten kluk je vrah. Silný vrah." zašeptal jsem. °To ty taky Seiji.° odpověděl mi Souji. "Ale já takivý být nechci." zašeptal jsem. °Tak se mě zbav Seiji. Pokud se mě zbavíš, bude to pro tebe lepší. Budeš mít přátelé.° zavřel jsem oči. Nevnímal jsem ho a jen zíral na oblohu dokud jsem nepohl3dl zpět na toho kluka dole.

Ten kluk..me objal..ja sem se trochu zarazil ale pak zmyzel a obevil se nahoře na streše.Koukl sem se na nej .Moje dýky leželi nazemi a ja je sebral .Esli se keme vratil a ja sem ho zase polibil,,Neboj Ja se nezmenim .At si rika co chce muj hedovaty přiteli" rekl sem a to uz sem uvidel nejakeho chlapka co sel naproti me .byl ožralej bylo to vidět a ja sem bl o dost menči ale stejne.Ted se mi do oči vratil lesk a jse zasusmál,,Hej!!! Spratku vypad..ni odsud!!" zarval ten chlap a ja sem se jen zasmal a rekl sem,,Esli vem si ho" Esli byl nejjedovatejši had jeho jed zabijel rychle a bolestivě .Esli skočil a zakousl se chlapkovi do krku a ja sem to dokonćil jednim bodnutim do hrudniku.zacal sem szase smát a nakonec olizl dýku od krve.