Temné uličky Tokya

Stál jsem jen tak s nožem v ruce u těla mrtvé dívky kterou jsem právě vykuchal. S úsměvem jsem hleděl na její střeva válející se všude okolo mě. Tohle bxla opravdu zábava. Koukat jak křičí a snaží se mi vykroutit. Jak se zoufale snaží osvobodit a pak jak pomalu umírá. A pak mi najednou vypadl nůž z ruky a já zoufale hleděl na mrtvolu přede mnou. Podle mých rukou a mého oblečení jsem to musel být já, ale jakto? Proč? To byl Souji, určitě to byl on. Ale proč to dělá? Já chci zabít jen Hidekiho a ne tolik nevinných lidí. Pootevřel jsem pusu, moje prodloužené špičáky se zaleskly v temnotě. Hlasitě jsem zaječel. A pak si jen dřepl, chytil se za hlavu a šeptal že to není možné. Že jsem to nemohl udělat.

Už to byla nejaka doba co sem se toulal všude možne po městech a vesnicích.Ted se byl v Tokyu velké mewsto plné lidí..vihoda pro moji zabijáckou dušičku .Zrovna sem se prochazel ulicemi a muj černi milaček si mi hověl kolem krku.Najednou sem ale zaslechl křik to me donutilo zmenit směr a tim padem sem sdostal do jedne uličkykdsem viděl..mrtvolu..kolem střeva a nakonec nejakou postavu krčici se nazemi.Roztahl sem rty do šileneho usměvu a hvizdl sem ,,Páni..jslel że sem jedinek psichopat" zasmál sem se a šel vic na světlo ale stejne mi oči zařili.Muj haďí společník zasičel a slezl ze me a lezl kolem mrtvoli.

Hlasitě jsem se vydýchával a najednou jsem uskyšel hlas. Sundal jsem ruce z hlavy a pomalu se otočil po tom hlasu. Stál tam kluk. Temné vlasy a v očích šílenství. Couvl jsem a spadl na zadek. Asi bych si teď měl hrát na zuřivého šílence co rád vraždí lidi. Ale to byl Souji, ne já. Já nechtěl nikomu ubližovat a v něm jsem viděl démona. Okamžitě jsem chytil kříž na svém krku a šeptal jeden chvalozpěv za druhým. Následovala modlitba k bohu a zoufale se chvěl. "Nesmím nikomu dovolit na mě sáhnout, nebhdu moct zabít Hidekiho. Ale proč Soujiho ze mě vypudit nemůžu tak to byla pro mě záhada. "Prosím nech mě." vyjekl jsem a pomalu se postavjl. Stále v rukách jsem svíral kříž.

Naklonim hlavu nastranu a zasičim neco čemu rozumel jen Esli a ten sokamžite vratil kemě a uvelebyl se mi kolem krku a hlavu mi dal k moji tváři,,Výš....ja demon nejsem../ty tvoje prupovidky ti nepomužou " polibil sem hada na hlavu a vydal se blíž,,Prisit mě? Opravdu..asi si dost naivní..ja nejsem ten co dává navibranou...Ja sem ten co zabíjí..kruťe a bezstarosti" zasmál sem se a vytahl dýku a zacal sem si s ni hrat,,Cobych..mel udelat stebou? Co Esli? Máš nejaky napad?"zaseptal sem hadovi a ten se koukl nkluka a zasyčel a ukazal sve dva jedové zuby .,,Esli ma jeden napad..a me se líbí" rekl sem a uz sem drzel byku a chtel sem sknemu uplne vydat a ukončit tohle tlachání.

Jeho slova byla desivá což nebylo nic neobvyklého. A on mě teď chtěl zabít. A já měl na vybranou, buď povolat Soujiho aby ovládl moje tělo, a tak riskovat další nevinné oběti nebo vytasit meč, odhalit mou démonní stránku a bránit se sám. Okamžitě jsemjsem chňapl po svém pouzdru ve kterém jsem měl meč a pohlédl na něj. Vytasil jsem meč a obklopili mě plameny. Z kalhot mi vyklouzl ocas a uši se prodloužili. Právě jsem si připadal jako elf. "Běž ode mě. Já tě varuju!" zašeptal jsem. "Nechci nikomu ublížit tak prosím běž pryč." vykřikl jsem a plameny ještě zesílili. Teď to bude ještě horší pokud se přestanu ovládat. Uvědomoval jsem si to, ale já nrhodlal jen tak ustoupit. "Měnezabiješ, ne jen tak." řekl jsem a zadíval se na něj očima s velmi prazvláštní barvou.červeno modré.

Zase sem zasyčel a Esli ode odlezl pryč k lampě Aby se mu nic nestalo,,Ty si mysliš ze me neco takoveho zastaví?? Nebuď směšný..I kdybych mel chcipnout sám nevzdám se" oči mi zazářili a ja semvytahl druhou dýku.Nemel se strach ani trochu ale vedel sem že tohle asi nedopadne jen tak.,,V tomhle zemřu bud ja nebo ty " zasmal sem e a už sem sen nej vrhl a blo mi jedno pokud me on zasahne.

 Rozběhl se na mě. To mě na chvíli zmátlo. Ale bylo mu opravdu jedno zda umře nebo ne. Musel mít hrozný život ale to šílenství z něj přímo sršelo. Něchápal jsem to. Zkrátka jsem byl takový. Když byl těsně u mě, máchl jsem mečem. Oslepil ho oheň a já ho odzbrojil. Ten kluk pravděpodobně nikdy nepoznal něco takového jako je láska rodičů. Zastavil jsem meč těsně u jeho krku, dál jsem nechtěl zajít. Já ho nechtěl zabít. °Notak dělej. Probodni ho!° Znělo mi v hlavě. "Ne" zašeptal jsem. Ať už bych chtěl ndbo ne, nedokázal bych ho zabít. Ne já. Souji jo ale já ne. Ruce se mi roztřásli. "Já nikomu nechci ubližovat." zašeptal jsem zoufale. "Zabij mě jestli chceš, ale já nemůžu. Nejsem takový. Nechci nikomu ubližovat." šeptal jsem tiše.

To bylo rychle a ja byl odzbrojen k mečem u krku.Smal sem se furt ani tohle me nijak nedesilo či tak,,Nemužeš?Si srab.Zab me delej!!Zab me stejne jak to meli udelat uz pred lety.Nezabili me ale ja je jo..Oni zeme udelali ti co sem..A sem jim vdecny..''Silene sem se zasmal a pritiskl sem se krkem tak k meci ze se obevila i krev.,,Odzbrojils me tak to dokonci a delej !! "zarval sem se smichem .Asi sem vypadal jako totalni magor ale ..ja jim byl

"Ano máš ravdu jsem srab. A neudělám to." řekl jsem a meč jsem zasunul do pochvy a vrátil zpět do pouzdra. Hodil jsem si ho na záda a pohkédl na něj. Natáhl jsem se a objal ho. "Tobě jednoduše tohle chybí. Proto jsi takový. Takžr se měj a přemýšlej nad tím." s těmy slovy jsems e otočil a vydal se pryč. Skočil jsem na střechu jednoho baráku a tam se usadil a hleděl na oblohu. Byla posetá hvězdamy. Pousnál jsem se. "Ten kluk je vrah. Silný vrah." zašeptal jsem. °To ty taky Seiji.° odpověděl mi Souji. "Ale já takivý být nechci." zašeptal jsem. °Tak se mě zbav Seiji. Pokud se mě zbavíš, bude to pro tebe lepší. Budeš mít přátelé.° zavřel jsem oči. Nevnímal jsem ho a jen zíral na oblohu dokud jsem nepohl3dl zpět na toho kluka dole.

Ten kluk..me objal..ja sem se trochu zarazil ale pak zmyzel a obevil se nahoře na streše.Koukl sem se na nej .Moje dýky leželi nazemi a ja je sebral .Esli se keme vratil a ja sem ho zase polibil,,Neboj Ja se nezmenim .At si rika co chce muj hedovaty přiteli" rekl sem a to uz sem uvidel nejakeho chlapka co sel naproti me .byl ožralej bylo to vidět a ja sem bl o dost menči ale stejne.Ted se mi do oči vratil lesk a jse zasusmál,,Hej!!! Spratku vypad..ni odsud!!" zarval ten chlap a ja sem se jen zasmal a rekl sem,,Esli vem si ho" Esli byl nejjedovatejši had jeho jed zabijel rychle a bolestivě .Esli skočil a zakousl se chlapkovi do krku a ja sem to dokonćil jednim bodnutim do hrudniku.zacal sem szase smát a nakonec olizl dýku od krve.

Zatvářil jsem se mírně znechuceně. °Užívá si to. Proč nemůžeš být víc jako on Seiji?° ozvalo se mi v hlavě. Ignoroval jsem ho a pomalu se vydal mezi střechami. Ale moje tělo se najednou roztřáslo. A já cítil že zase ztrácím kontrolu a moje tělo ovládá Souji. Zatl jsem pěsti a to už Souji moje tělo ovládl úplně. Usmál se. Byl to ten úsměv šíleného zabijáka. "Jdeme do akce " zakřičel nadšeně a seskočil ze střechy přímo na nějakého mladého kluka. Vrazil mu nůž do hrudi a pomalu táhl dokud ho úplně nevykuchal. "To je úžasné! Mladá střeva, mladé orgány. Tak sladké!" křičel na celé kolo a jemně pohladil mrtvého chlapce po tváři. Měl v obličeji vyděšený výraz. "Jen se podívejte. Hahaha, všichni se podívejte!" vřískal a se smíchem se koukal po okolí.

Pak sem se zasuklidnil .Ale !uj had nekam zmize ja sem se ohledl a zacal sem neco syčet abych ho  0,,Esliiii!!!!" za4val sem a uz sem bezel po okoli a hledal ho.nikdy sem bez nej nebyl a proto sem byl vystresovanej.Esli mezitim dolezl k tomu klukovi a zasyčel aby si ho všiml.A pak mu jen tak vylezl na rameno.Vedel jak budu reagovat až to uvidim a asi to udelal schvalne nebo si d nneovedu vysvetlit.Esli byl muj pritel mel sem ho dost dlouho a uz sme se znali..na hada byl dost chapavi.

Souji se podíval na hada co se vedle něj objevil. Co mu vylezl na rameno. "Co chceš hade. Běž si za svým pánem." zasyčel. Než se zase hlasitě zasmál tím šíleným smíchem. Pohlédl na chlapce. "Mohl jsi vyrůst ale zemřít je daleko větší zábava. A už brzo mi ten slboch Seiji přenechá tohle tělo. Těším se na to chlapče." zašeptal radostně. "Je to tak úžasný poct. Pak už budu moct zabíjet jak jen budu chtít." zašeptal a opět se zasmál. Ten jeho smích se rozléhal po celé ulici. "Co tu furt děláš hade?! Běž pryč. Opusť tohle místo. Běž ode mě. Běž si za svým pánem." znovu bodl do kluka a začal do něj se smíchem bodat neustáld.

Uslyšel sem to..nekdo mluvil o hadovi a ja sem uz vedel kudy jit.Bezel sm tam a pak sem to uvidel.Esli byl u nej a !jl na Esli haklivej nikdo..opakuji nikdo se ho nesmel dotknout ,,Tyy hajzle!!! Jak ses opovažil !!" zařval sem a oči mi uplne žhnuli vsteky Esli zas radeji odlezl protoze vedel ze ted je zle,,mels me zabít protoze ted sis to posral!!!" za4vu a zassem se nnej vrhl tentokrat rychleji ale sam sem vedel ze on neni človek a ja proti nemiu nemam šanci.jen sem Ho nemohl nechat bejt.

I když byl rychlý,Souji byl o dost rychlejší. Chytil ho pod krkem a zvedl do vzduchu. "Te tvůj zasranej had si na mě vylezl." prohlásil šíleným hlasem. "Takže to napřed skoncuju s tebou a pak s tím tvým hadem?" zasmál se a stiskl mu krk. "Ten slaboch Seiji tě ušetřil ty demente. Měl by sis toho cenit. Měl bys být rád a ty místo roho." zazubil se a ještě víc mu sevřel krk. Pocítil spokojenost. "Ušetřil tě protože ses mu líbil ale já ne. Ten kluk je jen jeden velký slaboch." uculil se zlověstně. "Budeš jrásně křupat!" zašeptal natěšeně. V vtom se ale zarazil a vykulil oči. Vzápětí jeho rysy zjemněli a byl jsem to opět já. Moje rty se urychleně pohybovali. "... A tak chval boha." dokončil jsem chvalozpěv a cítil jsem jak se Souji zapečeťuje hluboko ve mě a hned tak nebude moct ovládnout mé tělo. "Omliuvám... se." zašeptal jsem a ztratil vědomí a jeho pustil. Já se zhroutil k zemi.

No zase sem selhal a on me uz drzel pod krkem.Dusil me a jsem nemohl nic.Precejen sem byl jen človek.Dost pevne me drzel a ja uz nemohl dychat a proto sem uz taky pomalu omdlival.Pak me pustil a ja sem spadl na zem stejne jak on.zhluboka sem dejchal a pak stejne jak on sem omdlel.Esli keme dolezl a omotal se klem mojinruky a vypadalo to hakpbych mel naramek ale ocas omotal kolem ruky i tomu klukovi..on Esli neco mel zalubem ale jnevedel co a to me štvalo.Ted sem ale po dlouhe dobe zas padl do bezvedomi ale pro me to byl spánek.l

Když jsem se probudil, nebyl jsem na ulici ale v nějaké místnosti v posteli. V druhé byl ten kluk a jeho had. "Jsi vzhůru Seiji." uslyšel jsem známý hlas. Ohkédl jsem se na toho kdo mluvil. "Tati... Kde to jsem?" zašeptal jsem. "Tohle je lepší verze mého domova. Tady budeš zatím v bezpečí. Souji to přehnal  je dobře že jsi ho zapečetil. Už tě nebude napadat." usmál se. "Naše jsem vás na ulici. Tady máš oblečení, omluvil jsem tě z dnešního vyučování. Nelíbí se mi co studuješ ale nemůžu nic dělat." pokrčil rameny. "Až se ten kluk probudí a nají, můžete odejít." usmál se a já pomalu kývl. "Děkuju tati." pblékl jsem se do čistého oblečení. Pak jsem se jen posadil a hleděl na onoho kluka.

Esli byl celou dobu semnou a bylo mu jedno ze semnou nekdo hybal a tak..on neutočil kdyz on nechtel ani kdybych mu rekl nezautocil by na toho nakoho b nechtel.Ja sem se pomalu zacal probouzet.Uvedomil sem si ze nejdem na lici ale nekde..v nejakem pokoji.Esli neco sasycel a ja taky bylo to neco jako:Abych byl v klidu a nikoho se nesnazil zabyt a ja sem jen odmlouval a Esli me jen slabe kousl.ja byl na jeho jed imuní.Ani nevim jak sto povedlo.A tak sem jn vstekle zasicel a to sem souhlasil ale aby to uz nedelal.Obrazce u očí vypadali opravdiu jak namalovane aluz takhel na svetle bylo videt ze uz davnio to smit nejde a ze sem poznamenaný šilenstvím .Odmalička .Sedl sem si ale jinak nic

I on se najednou probudil, chvíli jen tak syčel. A pak se posadil. Cukl jsem sebou a táta se na mě zadíval. Než se usmál i na onoho kluka. Byl to čistokrevný démon a navíc bratr samotného Satana. Jeho by nepřekvapilo nic. "I ty už jsi vzhůru. To rád vidím. To je dobře" zašeptal a pak se zase zahleděl na mě. "Seiji tu máš." podal mi nějaké prášky. Vzal jsem si je. "Tvoje schizofrenie se zhoršuje. Musíš Soujiho přijmout. Jinak ti to nepomůže. Věř mi." zapil jsem prášky a osvrátil pohled. "Promiň tati. Určitě je něco hrozného mít za syna mě. Jsem spíš potomek Satana než tvůj." zašeptal jsem. "Satan  a já jsme dvojčata, chápu jak se cítíš. Netrap se tím Sseiji." usmál se. "Jak se jmenuješ chlapče?" zeptal se toho kluka

Mlcel sem Nemel sem potrebu mluvit navíc sem citil z toho chlapa sílu..a i ja sem uznal ze tohle bCh neprezil ani nahodou..O nečenm se bavili a ja se koukal jak mi z kousance vyteka jed .,,Esli ja te zatohle stejnjednou zabiju" zamumlam stejne sem to nemyslel važne tohle .Pak se me ale ten chlap zeptal na..no to me nezabije mu odpovedet,,DrakeKiller" rekl sem a dal sem zas jen neco zasyčel..Esli.Proc vlastne nechce abych tentokrat nikoho nepokusil zabit..on mi odpovedel ze ten kluk je neco co hledam...a ja ho nechapal...ani trochu.Prejel sem si po značce pod levim okem co vypadala jako drapi a sam sem uz ponekolikaty zjistil ze nejde dolu...zadna změna po nekolika letech.r

"Těší mě. Já jsem Darren Kounou. Seijiho otec a démon." usmál se. Se všemi jednal tak p4íjemně. Vždycky jsem si říkal proč se mnou ne.  Jen někdy. Možná byl jen naštvaný že jsem většinu věcí zdědil po strejdovi a ne po něm. Ještě když jsem byl malý. Když jsem se narodil. Mojí modrou magii zapečetili do meče. Můj táta a Satan říkali že není dobré abych byl obklopený neustále modrými plameny. Táta mi podal kříž a jak jsem si všiml. Dával si pozor aby se ho nedotkl. Pověsil jsem si ho na krk. "Vím že chxeš zabít Hidekiho ale mohl jsi ho zabít normálně. "Tak to není. Já chci být exorcista. Chci očistit tenhle svět od zla a já nechci být zlý. Ale Souji on.. Já chci být jen opravdu užitečný. Tati jsem exorcista a budu" pohlédl jsem na něj a pak se zvedl a tiše  se na něj zahleěl.

Prikyvnu.Nehodlal sem dal mluvit a  sem chtel pryč.Esli odeme zas odlzl a tentokrat vylezl o chlapa a ja sem zase malem vybouchl...Zacal sem zhluboka dychat a uprel sem vykulene oči na hada a na chlapka...zase za4ili..moje oči.,,E..Esli !" rekl sem tiše .Jo on byl moje jedina slabost a delal mi to schvalne.Jenze i kdybych ted zautočil mel bych smulu..porazil by mě .Ani sem nemel dýky ktere sem ani nemohl najit..mevedel sem kde sou.vsechno bylo špatne a ja sem se citil jak ve sveraci kazajce..àilenec v psichárně kam sem vlastne pat4il..zabijim pro radost a nic vic.Ale ted sem byl poprvi za zivot ...upln mimo.

Prudce jsem vylezl z postele a chystal se vytáhnout meč. "Seiji dost. Nepoužívej na něj Satanovu moc." zamrkal jsem ve znamení zmatení a nechápavě se koukl na svého otce. "Ale tati on." začal jsem ale jako obvykle mě přerzšil. "To stačí Seiji. On jen potřebujeněkoho kdo by z něj udělal hodněhho kluka. A já to nejsem konec konxů moje postavení." řekl a já se zahleděl na Drakeho. Došel jsem k němu. "Drake ty. Potřebuješ někoho. Táta má pravdu. Nemůžeš mi odmlouvat. Prosím. Dovol mi ti alespoň zkusit pomoct. Chci ti pomoct." zašeptal jsem. "Sám jsem si tenhle život nevybral ale vím že jde udělat abys byl lepší. Aby ta tvoje stránka i odešla. Nebo tak něco. Ty někde uvnitř nejsi šílenec. Jen jsi spoután svou vlastní minulostí." zašeptal jsem a hleděl na něj klidnýma laskavýma očima. 

NNechte sem zautočit ani sem nemel čim..jen sem sedel a koukal na Esli,,E..esli p..od sem" rekl sem a bylo videt ze mi de jen o meho hada...on byl jediny kdo semnou byl ty leta zavreny v pokoji.A ..ted vratilo se mi to...poprvi se mi to vratilo,,Ne!! Ne ja nechci...nechci byt zav4ený..pustte me!! " zarval sem a schoulil se do llubyčka,,Pustte me ven!! Tati ja te zabijuu!!! "Řval s a bbyo jedno ze otec i cwla rodina byli už pi smrti .Tohle se mi jen vratilo z dětství,,Nejsem..ja nejsem šílený" opakoval sem a rikal ze je zabiju celou svoji rodinu zabiju...zavreli me a nepustili .. To se opakoval nic vic .Esli zasyčel tomu muzi do ucha i kdyz si nejsem jisty jestli rozumi:Minulost se vrací to zasyčel .

Zatímco já se na něj zahleděl a nakonec si k němu sedl na postel. Chxtl jsem ho za ramena. "Tady nejsi zavřený! Máš tu světlo. Máš tu příjemné prostředí a co víc. Jsou tu i lidé kteří jsou tu s tebou. Nejsi tady zavřený. "Šeptal jsem k němu. "Vedeš si dobře Seiji." usmál se táta. "On potřebuje něčí lásku takže... A neuvědomuje si to. On opravdu není v hloubi duše šílenec. Hleděl jsem na tátuse zamyšlenou tváří. Než jsem se obrátil zpět na něj. "Poslouchej Drake. Ty jsi živý tvor a nemůžeš být zavřený v minulosti." zašeptal jsem. To se otevřelidveře a vešel brýlatý vysoký kluk. "Čus Seiji. Tati tady máš ty knihy." Hideki podal tátovi nějaké knihy. "Furt nechápu proč ho máš zařazenýho do vraždících psychopatů. To ale není moje věc no. To je všechno co jsi chtěl. Tak já jdu." odešel. Táta otevřel knihu a chvíli v ní četl. Byli to informace o Drakeovi. "Aha chápu." řekl nakonec. "D pak cosi zasyčel na hada. Nerozuměl jsem tomu. "Řekni tomu klukovi ať poslouchá mého syna. Je to jeho naděje. Myslím že i ty to víš. On potřebuje něčí lásku a Seiji mu ji dá." usmál se.

Furt se serzel za hlavu a opakoval si ze nejsem silenec jak o me vsichni tvrdili..Ale ja jim častečne byl.Neposlouchal sem ho proto sem sneuklidnoval.Esli jen zase zasyčel a slezl ke mě na postel.prolezl kolem  Seijiho. Rovnou keme.Rikal at se proberu ale ja nekomunykoval tak me probral jim typickym zpusobem.Zakousl se mi opet do ruky a ja vyjekl.Bolelo to a palilo jako vždy.Sam sem nechapal jakto zna tak prutkej jed mam imunitu anezabije me to.Zase mi zazářili oči a ja sem se zaměřil jen na hada.On syčel a tym mi rikal to co mu rekl muž. Sam sem zasyčel,,Nepotřebuju niči pomoc ja sem sam n stebou nikoho nepotrebuju" bylo mi jasne ze Esli neni jediny kdo mi rozumi .Esli za vytahl do vyše mich oči a zasyčel dost ošklivou vyhružku kterou radeji nebudu ani rozvádet a  ja sem byl radši už sticha.Vylezl mi na ramena a otrel se hlavou o mou tvář.Ja sem ho jen pohladil kobyspredchvili nic nestalo a ja byl uplne v pohodě.Upravil sem si vlasy a prohledl si sve ostre"Drapy" nabarvene na černo .

"Jo to si myslíš ty." proglásil táta. Zvedl jsem se . "Rád bych řekl že tu s váma zůstanu, ale na tohle já nemám nervy". Řekl jsem a chystal se odejít jenže mi něco skočilo na hlavu vztekle to vrčelo a švihalo ocasy. Zamrkal jsem sa sundal si to něco z hlavy. Byl to kocour černé barvy s rozdvojeným ocasem. Rozhodně se mu nelíbila thle návštěva. "Ale notak Kaede." podrbal jsem ho mezi ušima. "Už se mu rozdvojil ocas a to je super ne?" řekl jtáta a já se jen pousmál. "Jdu do knihovny za Hidekim." řekl jsem a vzápětí zmizel cenku. Táta se podíval na Drakeho. "Chápu tě. Už jen kvůli tomu že jsi zabil tolik lidí. A taky kvůli tomu, že si myslíš že nikoho nepotřebuješ ale to není pravda. Každý někoho potřebuje." usmál se na něj.

Podivalem sna jeho otce kdyz podešel Seiji,,Já mám Esli...on je ten koho potrebuju.On byl semnou ..ty roky zamčeny v pokoji on je muj přitel" rekl sem a vstal z postele.Nehodlalem tu uz být.Rozhledl sem se,,Nepotrebuju nikoho...Kde ...sou moje Dýky?" zeptal sem se.Moje ostre zuby byloi dost videt a ja sem obcas prenišlel proc je tak mam .,,Me baví zabíjet...Odmala ...nenecham toho at se to ostatnim libi nebo n" reknu a zadivam se mu poprvi do oči svíma zelenýma zářivíma co normalnim lidem nahani hruzu al jemu urcite ne .

"On je had. Chápu žre jsi na něj navyklý.Myslíš si že já byl lepší? Jsem dvojče vládce pekel. Krále d3monů, byl jsem na toom podobně. " usmál se a zahleděl se na něj. "Tvoje dýky byli zabaveny exekucí démonů na vyšetření, vratí ti je nejdřív za týden." nakonec vstal, došel k němu, chytil ho za ruku a natiskl ho na zeď. Jemu obyčejný jed nic něudělal a samotný Drake byl proti němu jako šváb kterého by mohl zabít během sekundy kdyby chtěl. "Jak myslíš že mi bylo když se narodil Seiji? Úplný opak svého staršího bratra! Hideki je jiný. A Seiji když se narodil mojí manželce, byl obklopený Satanovými plameny. Povolal jsem svého bratra a  spolu jeho moc zapečetili ale on se i tak s nikým nebavil. A aby toho nebylo málo. Nakonec ho Hideki napadl. A víš jaké to bylo když mi Seiji oznámil že bude studovat exorcismus? Syn démona se chce stát vymítačem." zavrčel mu do obličeje. "Poslouchej hošánku. Seiji je milý a citlivý kluk. Nemá žád é kamarády kromě toho černého kocoura. Mohl bys mu alespoň dělat kamaráda do doby než ti přijdou dýky ne?" nebyla to otázka. "Ten kluk si zaslouží znát přátelství. Je to můj syn. Chci pro něj to nejlepší!"

MMluil na me a pak rekl ze moje dyky mi zabavili..To byl pro me hrozna zprava,,Co?? Proč? " reklem alpak uz me namackl nazed.Nebal sem se vypadal sem totaln nezaujate a Esli byl klidny..on vedel ze  proti nemu nemel sanci,,Muj otec me zamkl do pokoje v šesti letech do patnacti.Zacalo moje zabijeni a jak ma vrah jako sem ja byt neci..pri..pritel?! " rekl sem syčivě.Nijak mi nedelaloprbblemna tnejak prudky či drzi .A stejne bych nedokazal byt kamarad skusil bychse ho zabyt kazdou chvili a to by opravdu el.