Temné uličky Tokya

Stál jsem jen tak s nožem v ruce u těla mrtvé dívky kterou jsem právě vykuchal. S úsměvem jsem hleděl na její střeva válející se všude okolo mě. Tohle bxla opravdu zábava. Koukat jak křičí a snaží se mi vykroutit. Jak se zoufale snaží osvobodit a pak jak pomalu umírá. A pak mi najednou vypadl nůž z ruky a já zoufale hleděl na mrtvolu přede mnou. Podle mých rukou a mého oblečení jsem to musel být já, ale jakto? Proč? To byl Souji, určitě to byl on. Ale proč to dělá? Já chci zabít jen Hidekiho a ne tolik nevinných lidí. Pootevřel jsem pusu, moje prodloužené špičáky se zaleskly v temnotě. Hlasitě jsem zaječel. A pak si jen dřepl, chytil se za hlavu a šeptal že to není možné. Že jsem to nemohl udělat.

Už to byla nejaka doba co sem se toulal všude možne po městech a vesnicích.Ted se byl v Tokyu velké mewsto plné lidí..vihoda pro moji zabijáckou dušičku .Zrovna sem se prochazel ulicemi a muj černi milaček si mi hověl kolem krku.Najednou sem ale zaslechl křik to me donutilo zmenit směr a tim padem sem sdostal do jedne uličkykdsem viděl..mrtvolu..kolem střeva a nakonec nejakou postavu krčici se nazemi.Roztahl sem rty do šileneho usměvu a hvizdl sem ,,Páni..jslel że sem jedinek psichopat" zasmál sem se a šel vic na světlo ale stejne mi oči zařili.Muj haďí společník zasičel a slezl ze me a lezl kolem mrtvoli.

Hlasitě jsem se vydýchával a najednou jsem uskyšel hlas. Sundal jsem ruce z hlavy a pomalu se otočil po tom hlasu. Stál tam kluk. Temné vlasy a v očích šílenství. Couvl jsem a spadl na zadek. Asi bych si teď měl hrát na zuřivého šílence co rád vraždí lidi. Ale to byl Souji, ne já. Já nechtěl nikomu ubližovat a v něm jsem viděl démona. Okamžitě jsem chytil kříž na svém krku a šeptal jeden chvalozpěv za druhým. Následovala modlitba k bohu a zoufale se chvěl. "Nesmím nikomu dovolit na mě sáhnout, nebhdu moct zabít Hidekiho. Ale proč Soujiho ze mě vypudit nemůžu tak to byla pro mě záhada. "Prosím nech mě." vyjekl jsem a pomalu se postavjl. Stále v rukách jsem svíral kříž.

Naklonim hlavu nastranu a zasičim neco čemu rozumel jen Esli a ten sokamžite vratil kemě a uvelebyl se mi kolem krku a hlavu mi dal k moji tváři,,Výš....ja demon nejsem../ty tvoje prupovidky ti nepomužou " polibil sem hada na hlavu a vydal se blíž,,Prisit mě? Opravdu..asi si dost naivní..ja nejsem ten co dává navibranou...Ja sem ten co zabíjí..kruťe a bezstarosti" zasmál sem se a vytahl dýku a zacal sem si s ni hrat,,Cobych..mel udelat stebou? Co Esli? Máš nejaky napad?"zaseptal sem hadovi a ten se koukl nkluka a zasyčel a ukazal sve dva jedové zuby .,,Esli ma jeden napad..a me se líbí" rekl sem a uz sem drzel byku a chtel sem sknemu uplne vydat a ukončit tohle tlachání.

Jeho slova byla desivá což nebylo nic neobvyklého. A on mě teď chtěl zabít. A já měl na vybranou, buď povolat Soujiho aby ovládl moje tělo, a tak riskovat další nevinné oběti nebo vytasit meč, odhalit mou démonní stránku a bránit se sám. Okamžitě jsemjsem chňapl po svém pouzdru ve kterém jsem měl meč a pohlédl na něj. Vytasil jsem meč a obklopili mě plameny. Z kalhot mi vyklouzl ocas a uši se prodloužili. Právě jsem si připadal jako elf. "Běž ode mě. Já tě varuju!" zašeptal jsem. "Nechci nikomu ublížit tak prosím běž pryč." vykřikl jsem a plameny ještě zesílili. Teď to bude ještě horší pokud se přestanu ovládat. Uvědomoval jsem si to, ale já nrhodlal jen tak ustoupit. "Měnezabiješ, ne jen tak." řekl jsem a zadíval se na něj očima s velmi prazvláštní barvou.červeno modré.

Zase sem zasyčel a Esli ode odlezl pryč k lampě Aby se mu nic nestalo,,Ty si mysliš ze me neco takoveho zastaví?? Nebuď směšný..I kdybych mel chcipnout sám nevzdám se" oči mi zazářili a ja semvytahl druhou dýku.Nemel se strach ani trochu ale vedel sem že tohle asi nedopadne jen tak.,,V tomhle zemřu bud ja nebo ty " zasmal sem e a už sem sen nej vrhl a blo mi jedno pokud me on zasahne.

 Rozběhl se na mě. To mě na chvíli zmátlo. Ale bylo mu opravdu jedno zda umře nebo ne. Musel mít hrozný život ale to šílenství z něj přímo sršelo. Něchápal jsem to. Zkrátka jsem byl takový. Když byl těsně u mě, máchl jsem mečem. Oslepil ho oheň a já ho odzbrojil. Ten kluk pravděpodobně nikdy nepoznal něco takového jako je láska rodičů. Zastavil jsem meč těsně u jeho krku, dál jsem nechtěl zajít. Já ho nechtěl zabít. °Notak dělej. Probodni ho!° Znělo mi v hlavě. "Ne" zašeptal jsem. Ať už bych chtěl ndbo ne, nedokázal bych ho zabít. Ne já. Souji jo ale já ne. Ruce se mi roztřásli. "Já nikomu nechci ubližovat." zašeptal jsem zoufale. "Zabij mě jestli chceš, ale já nemůžu. Nejsem takový. Nechci nikomu ubližovat." šeptal jsem tiše.

To bylo rychle a ja byl odzbrojen k mečem u krku.Smal sem se furt ani tohle me nijak nedesilo či tak,,Nemužeš?Si srab.Zab me delej!!Zab me stejne jak to meli udelat uz pred lety.Nezabili me ale ja je jo..Oni zeme udelali ti co sem..A sem jim vdecny..''Silene sem se zasmal a pritiskl sem se krkem tak k meci ze se obevila i krev.,,Odzbrojils me tak to dokonci a delej !! "zarval sem se smichem .Asi sem vypadal jako totalni magor ale ..ja jim byl

"Ano máš ravdu jsem srab. A neudělám to." řekl jsem a meč jsem zasunul do pochvy a vrátil zpět do pouzdra. Hodil jsem si ho na záda a pohkédl na něj. Natáhl jsem se a objal ho. "Tobě jednoduše tohle chybí. Proto jsi takový. Takžr se měj a přemýšlej nad tím." s těmy slovy jsems e otočil a vydal se pryč. Skočil jsem na střechu jednoho baráku a tam se usadil a hleděl na oblohu. Byla posetá hvězdamy. Pousnál jsem se. "Ten kluk je vrah. Silný vrah." zašeptal jsem. °To ty taky Seiji.° odpověděl mi Souji. "Ale já takivý být nechci." zašeptal jsem. °Tak se mě zbav Seiji. Pokud se mě zbavíš, bude to pro tebe lepší. Budeš mít přátelé.° zavřel jsem oči. Nevnímal jsem ho a jen zíral na oblohu dokud jsem nepohl3dl zpět na toho kluka dole.

Ten kluk..me objal..ja sem se trochu zarazil ale pak zmyzel a obevil se nahoře na streše.Koukl sem se na nej .Moje dýky leželi nazemi a ja je sebral .Esli se keme vratil a ja sem ho zase polibil,,Neboj Ja se nezmenim .At si rika co chce muj hedovaty přiteli" rekl sem a to uz sem uvidel nejakeho chlapka co sel naproti me .byl ožralej bylo to vidět a ja sem bl o dost menči ale stejne.Ted se mi do oči vratil lesk a jse zasusmál,,Hej!!! Spratku vypad..ni odsud!!" zarval ten chlap a ja sem se jen zasmal a rekl sem,,Esli vem si ho" Esli byl nejjedovatejši had jeho jed zabijel rychle a bolestivě .Esli skočil a zakousl se chlapkovi do krku a ja sem to dokonćil jednim bodnutim do hrudniku.zacal sem szase smát a nakonec olizl dýku od krve.

Zatvářil jsem se mírně znechuceně. °Užívá si to. Proč nemůžeš být víc jako on Seiji?° ozvalo se mi v hlavě. Ignoroval jsem ho a pomalu se vydal mezi střechami. Ale moje tělo se najednou roztřáslo. A já cítil že zase ztrácím kontrolu a moje tělo ovládá Souji. Zatl jsem pěsti a to už Souji moje tělo ovládl úplně. Usmál se. Byl to ten úsměv šíleného zabijáka. "Jdeme do akce " zakřičel nadšeně a seskočil ze střechy přímo na nějakého mladého kluka. Vrazil mu nůž do hrudi a pomalu táhl dokud ho úplně nevykuchal. "To je úžasné! Mladá střeva, mladé orgány. Tak sladké!" křičel na celé kolo a jemně pohladil mrtvého chlapce po tváři. Měl v obličeji vyděšený výraz. "Jen se podívejte. Hahaha, všichni se podívejte!" vřískal a se smíchem se koukal po okolí.

Pak sem se zasuklidnil .Ale !uj had nekam zmize ja sem se ohledl a zacal sem neco syčet abych ho  0,,Esliiii!!!!" za4val sem a uz sem bezel po okoli a hledal ho.nikdy sem bez nej nebyl a proto sem byl vystresovanej.Esli mezitim dolezl k tomu klukovi a zasyčel aby si ho všiml.A pak mu jen tak vylezl na rameno.Vedel jak budu reagovat až to uvidim a asi to udelal schvalne nebo si d nneovedu vysvetlit.Esli byl muj pritel mel sem ho dost dlouho a uz sme se znali..na hada byl dost chapavi.

Souji se podíval na hada co se vedle něj objevil. Co mu vylezl na rameno. "Co chceš hade. Běž si za svým pánem." zasyčel. Než se zase hlasitě zasmál tím šíleným smíchem. Pohlédl na chlapce. "Mohl jsi vyrůst ale zemřít je daleko větší zábava. A už brzo mi ten slboch Seiji přenechá tohle tělo. Těším se na to chlapče." zašeptal radostně. "Je to tak úžasný poct. Pak už budu moct zabíjet jak jen budu chtít." zašeptal a opět se zasmál. Ten jeho smích se rozléhal po celé ulici. "Co tu furt děláš hade?! Běž pryč. Opusť tohle místo. Běž ode mě. Běž si za svým pánem." znovu bodl do kluka a začal do něj se smíchem bodat neustáld.

Uslyšel sem to..nekdo mluvil o hadovi a ja sem uz vedel kudy jit.Bezel sm tam a pak sem to uvidel.Esli byl u nej a !jl na Esli haklivej nikdo..opakuji nikdo se ho nesmel dotknout ,,Tyy hajzle!!! Jak ses opovažil !!" zařval sem a oči mi uplne žhnuli vsteky Esli zas radeji odlezl protoze vedel ze ted je zle,,mels me zabít protoze ted sis to posral!!!" za4vu a zassem se nnej vrhl tentokrat rychleji ale sam sem vedel ze on neni človek a ja proti nemiu nemam šanci.jen sem Ho nemohl nechat bejt.

I když byl rychlý,Souji byl o dost rychlejší. Chytil ho pod krkem a zvedl do vzduchu. "Te tvůj zasranej had si na mě vylezl." prohlásil šíleným hlasem. "Takže to napřed skoncuju s tebou a pak s tím tvým hadem?" zasmál se a stiskl mu krk. "Ten slaboch Seiji tě ušetřil ty demente. Měl by sis toho cenit. Měl bys být rád a ty místo roho." zazubil se a ještě víc mu sevřel krk. Pocítil spokojenost. "Ušetřil tě protože ses mu líbil ale já ne. Ten kluk je jen jeden velký slaboch." uculil se zlověstně. "Budeš jrásně křupat!" zašeptal natěšeně. V vtom se ale zarazil a vykulil oči. Vzápětí jeho rysy zjemněli a byl jsem to opět já. Moje rty se urychleně pohybovali. "... A tak chval boha." dokončil jsem chvalozpěv a cítil jsem jak se Souji zapečeťuje hluboko ve mě a hned tak nebude moct ovládnout mé tělo. "Omliuvám... se." zašeptal jsem a ztratil vědomí a jeho pustil. Já se zhroutil k zemi.

No zase sem selhal a on me uz drzel pod krkem.Dusil me a jsem nemohl nic.Precejen sem byl jen človek.Dost pevne me drzel a ja uz nemohl dychat a proto sem uz taky pomalu omdlival.Pak me pustil a ja sem spadl na zem stejne jak on.zhluboka sem dejchal a pak stejne jak on sem omdlel.Esli keme dolezl a omotal se klem mojinruky a vypadalo to hakpbych mel naramek ale ocas omotal kolem ruky i tomu klukovi..on Esli neco mel zalubem ale jnevedel co a to me štvalo.Ted sem ale po dlouhe dobe zas padl do bezvedomi ale pro me to byl spánek.l

Když jsem se probudil, nebyl jsem na ulici ale v nějaké místnosti v posteli. V druhé byl ten kluk a jeho had. "Jsi vzhůru Seiji." uslyšel jsem známý hlas. Ohkédl jsem se na toho kdo mluvil. "Tati... Kde to jsem?" zašeptal jsem. "Tohle je lepší verze mého domova. Tady budeš zatím v bezpečí. Souji to přehnal  je dobře že jsi ho zapečetil. Už tě nebude napadat." usmál se. "Naše jsem vás na ulici. Tady máš oblečení, omluvil jsem tě z dnešního vyučování. Nelíbí se mi co studuješ ale nemůžu nic dělat." pokrčil rameny. "Až se ten kluk probudí a nají, můžete odejít." usmál se a já pomalu kývl. "Děkuju tati." pblékl jsem se do čistého oblečení. Pak jsem se jen posadil a hleděl na onoho kluka.

Esli byl celou dobu semnou a bylo mu jedno ze semnou nekdo hybal a tak..on neutočil kdyz on nechtel ani kdybych mu rekl nezautocil by na toho nakoho b nechtel.Ja sem se pomalu zacal probouzet.Uvedomil sem si ze nejdem na lici ale nekde..v nejakem pokoji.Esli neco sasycel a ja taky bylo to neco jako:Abych byl v klidu a nikoho se nesnazil zabyt a ja sem jen odmlouval a Esli me jen slabe kousl.ja byl na jeho jed imuní.Ani nevim jak sto povedlo.A tak sem jn vstekle zasicel a to sem souhlasil ale aby to uz nedelal.Obrazce u očí vypadali opravdiu jak namalovane aluz takhel na svetle bylo videt ze uz davnio to smit nejde a ze sem poznamenaný šilenstvím .Odmalička .Sedl sem si ale jinak nic

I on se najednou probudil, chvíli jen tak syčel. A pak se posadil. Cukl jsem sebou a táta se na mě zadíval. Než se usmál i na onoho kluka. Byl to čistokrevný démon a navíc bratr samotného Satana. Jeho by nepřekvapilo nic. "I ty už jsi vzhůru. To rád vidím. To je dobře" zašeptal a pak se zase zahleděl na mě. "Seiji tu máš." podal mi nějaké prášky. Vzal jsem si je. "Tvoje schizofrenie se zhoršuje. Musíš Soujiho přijmout. Jinak ti to nepomůže. Věř mi." zapil jsem prášky a osvrátil pohled. "Promiň tati. Určitě je něco hrozného mít za syna mě. Jsem spíš potomek Satana než tvůj." zašeptal jsem. "Satan  a já jsme dvojčata, chápu jak se cítíš. Netrap se tím Sseiji." usmál se. "Jak se jmenuješ chlapče?" zeptal se toho kluka

Mlcel sem Nemel sem potrebu mluvit navíc sem citil z toho chlapa sílu..a i ja sem uznal ze tohle bCh neprezil ani nahodou..O nečenm se bavili a ja se koukal jak mi z kousance vyteka jed .,,Esli ja te zatohle stejnjednou zabiju" zamumlam stejne sem to nemyslel važne tohle .Pak se me ale ten chlap zeptal na..no to me nezabije mu odpovedet,,DrakeKiller" rekl sem a dal sem zas jen neco zasyčel..Esli.Proc vlastne nechce abych tentokrat nikoho nepokusil zabit..on mi odpovedel ze ten kluk je neco co hledam...a ja ho nechapal...ani trochu.Prejel sem si po značce pod levim okem co vypadala jako drapi a sam sem uz ponekolikaty zjistil ze nejde dolu...zadna změna po nekolika letech.r

"Těší mě. Já jsem Darren Kounou. Seijiho otec a démon." usmál se. Se všemi jednal tak p4íjemně. Vždycky jsem si říkal proč se mnou ne.  Jen někdy. Možná byl jen naštvaný že jsem většinu věcí zdědil po strejdovi a ne po něm. Ještě když jsem byl malý. Když jsem se narodil. Mojí modrou magii zapečetili do meče. Můj táta a Satan říkali že není dobré abych byl obklopený neustále modrými plameny. Táta mi podal kříž a jak jsem si všiml. Dával si pozor aby se ho nedotkl. Pověsil jsem si ho na krk. "Vím že chxeš zabít Hidekiho ale mohl jsi ho zabít normálně. "Tak to není. Já chci být exorcista. Chci očistit tenhle svět od zla a já nechci být zlý. Ale Souji on.. Já chci být jen opravdu užitečný. Tati jsem exorcista a budu" pohlédl jsem na něj a pak se zvedl a tiše  se na něj zahleěl.

Prikyvnu.Nehodlal sem dal mluvit a  sem chtel pryč.Esli odeme zas odlzl a tentokrat vylezl o chlapa a ja sem zase malem vybouchl...Zacal sem zhluboka dychat a uprel sem vykulene oči na hada a na chlapka...zase za4ili..moje oči.,,E..Esli !" rekl sem tiše .Jo on byl moje jedina slabost a delal mi to schvalne.Jenze i kdybych ted zautočil mel bych smulu..porazil by mě .Ani sem nemel dýky ktere sem ani nemohl najit..mevedel sem kde sou.vsechno bylo špatne a ja sem se citil jak ve sveraci kazajce..àilenec v psichárně kam sem vlastne pat4il..zabijim pro radost a nic vic.Ale ted sem byl poprvi za zivot ...upln mimo.

Prudce jsem vylezl z postele a chystal se vytáhnout meč. "Seiji dost. Nepoužívej na něj Satanovu moc." zamrkal jsem ve znamení zmatení a nechápavě se koukl na svého otce. "Ale tati on." začal jsem ale jako obvykle mě přerzšil. "To stačí Seiji. On jen potřebujeněkoho kdo by z něj udělal hodněhho kluka. A já to nejsem konec konxů moje postavení." řekl a já se zahleděl na Drakeho. Došel jsem k němu. "Drake ty. Potřebuješ někoho. Táta má pravdu. Nemůžeš mi odmlouvat. Prosím. Dovol mi ti alespoň zkusit pomoct. Chci ti pomoct." zašeptal jsem. "Sám jsem si tenhle život nevybral ale vím že jde udělat abys byl lepší. Aby ta tvoje stránka i odešla. Nebo tak něco. Ty někde uvnitř nejsi šílenec. Jen jsi spoután svou vlastní minulostí." zašeptal jsem a hleděl na něj klidnýma laskavýma očima. 

NNechte sem zautočit ani sem nemel čim..jen sem sedel a koukal na Esli,,E..esli p..od sem" rekl sem a bylo videt ze mi de jen o meho hada...on byl jediny kdo semnou byl ty leta zavreny v pokoji.A ..ted vratilo se mi to...poprvi se mi to vratilo,,Ne!! Ne ja nechci...nechci byt zav4ený..pustte me!! " zarval sem a schoulil se do llubyčka,,Pustte me ven!! Tati ja te zabijuu!!! "Řval s a bbyo jedno ze otec i cwla rodina byli už pi smrti .Tohle se mi jen vratilo z dětství,,Nejsem..ja nejsem šílený" opakoval sem a rikal ze je zabiju celou svoji rodinu zabiju...zavreli me a nepustili .. To se opakoval nic vic .Esli zasyčel tomu muzi do ucha i kdyz si nejsem jisty jestli rozumi:Minulost se vrací to zasyčel .

Zatímco já se na něj zahleděl a nakonec si k němu sedl na postel. Chxtl jsem ho za ramena. "Tady nejsi zavřený! Máš tu světlo. Máš tu příjemné prostředí a co víc. Jsou tu i lidé kteří jsou tu s tebou. Nejsi tady zavřený. "Šeptal jsem k němu. "Vedeš si dobře Seiji." usmál se táta. "On potřebuje něčí lásku takže... A neuvědomuje si to. On opravdu není v hloubi duše šílenec. Hleděl jsem na tátuse zamyšlenou tváří. Než jsem se obrátil zpět na něj. "Poslouchej Drake. Ty jsi živý tvor a nemůžeš být zavřený v minulosti." zašeptal jsem. To se otevřelidveře a vešel brýlatý vysoký kluk. "Čus Seiji. Tati tady máš ty knihy." Hideki podal tátovi nějaké knihy. "Furt nechápu proč ho máš zařazenýho do vraždících psychopatů. To ale není moje věc no. To je všechno co jsi chtěl. Tak já jdu." odešel. Táta otevřel knihu a chvíli v ní četl. Byli to informace o Drakeovi. "Aha chápu." řekl nakonec. "D pak cosi zasyčel na hada. Nerozuměl jsem tomu. "Řekni tomu klukovi ať poslouchá mého syna. Je to jeho naděje. Myslím že i ty to víš. On potřebuje něčí lásku a Seiji mu ji dá." usmál se.

Furt se serzel za hlavu a opakoval si ze nejsem silenec jak o me vsichni tvrdili..Ale ja jim častečne byl.Neposlouchal sem ho proto sem sneuklidnoval.Esli jen zase zasyčel a slezl ke mě na postel.prolezl kolem  Seijiho. Rovnou keme.Rikal at se proberu ale ja nekomunykoval tak me probral jim typickym zpusobem.Zakousl se mi opet do ruky a ja vyjekl.Bolelo to a palilo jako vždy.Sam sem nechapal jakto zna tak prutkej jed mam imunitu anezabije me to.Zase mi zazářili oči a ja sem se zaměřil jen na hada.On syčel a tym mi rikal to co mu rekl muž. Sam sem zasyčel,,Nepotřebuju niči pomoc ja sem sam n stebou nikoho nepotrebuju" bylo mi jasne ze Esli neni jediny kdo mi rozumi .Esli za vytahl do vyše mich oči a zasyčel dost ošklivou vyhružku kterou radeji nebudu ani rozvádet a  ja sem byl radši už sticha.Vylezl mi na ramena a otrel se hlavou o mou tvář.Ja sem ho jen pohladil kobyspredchvili nic nestalo a ja byl uplne v pohodě.Upravil sem si vlasy a prohledl si sve ostre"Drapy" nabarvene na černo .

"Jo to si myslíš ty." proglásil táta. Zvedl jsem se . "Rád bych řekl že tu s váma zůstanu, ale na tohle já nemám nervy". Řekl jsem a chystal se odejít jenže mi něco skočilo na hlavu vztekle to vrčelo a švihalo ocasy. Zamrkal jsem sa sundal si to něco z hlavy. Byl to kocour černé barvy s rozdvojeným ocasem. Rozhodně se mu nelíbila thle návštěva. "Ale notak Kaede." podrbal jsem ho mezi ušima. "Už se mu rozdvojil ocas a to je super ne?" řekl jtáta a já se jen pousmál. "Jdu do knihovny za Hidekim." řekl jsem a vzápětí zmizel cenku. Táta se podíval na Drakeho. "Chápu tě. Už jen kvůli tomu že jsi zabil tolik lidí. A taky kvůli tomu, že si myslíš že nikoho nepotřebuješ ale to není pravda. Každý někoho potřebuje." usmál se na něj.

Podivalem sna jeho otce kdyz podešel Seiji,,Já mám Esli...on je ten koho potrebuju.On byl semnou ..ty roky zamčeny v pokoji on je muj přitel" rekl sem a vstal z postele.Nehodlalem tu uz být.Rozhledl sem se,,Nepotrebuju nikoho...Kde ...sou moje Dýky?" zeptal sem se.Moje ostre zuby byloi dost videt a ja sem obcas prenišlel proc je tak mam .,,Me baví zabíjet...Odmala ...nenecham toho at se to ostatnim libi nebo n" reknu a zadivam se mu poprvi do oči svíma zelenýma zářivíma co normalnim lidem nahani hruzu al jemu urcite ne .

"On je had. Chápu žre jsi na něj navyklý.Myslíš si že já byl lepší? Jsem dvojče vládce pekel. Krále d3monů, byl jsem na toom podobně. " usmál se a zahleděl se na něj. "Tvoje dýky byli zabaveny exekucí démonů na vyšetření, vratí ti je nejdřív za týden." nakonec vstal, došel k němu, chytil ho za ruku a natiskl ho na zeď. Jemu obyčejný jed nic něudělal a samotný Drake byl proti němu jako šváb kterého by mohl zabít během sekundy kdyby chtěl. "Jak myslíš že mi bylo když se narodil Seiji? Úplný opak svého staršího bratra! Hideki je jiný. A Seiji když se narodil mojí manželce, byl obklopený Satanovými plameny. Povolal jsem svého bratra a  spolu jeho moc zapečetili ale on se i tak s nikým nebavil. A aby toho nebylo málo. Nakonec ho Hideki napadl. A víš jaké to bylo když mi Seiji oznámil že bude studovat exorcismus? Syn démona se chce stát vymítačem." zavrčel mu do obličeje. "Poslouchej hošánku. Seiji je milý a citlivý kluk. Nemá žád é kamarády kromě toho černého kocoura. Mohl bys mu alespoň dělat kamaráda do doby než ti přijdou dýky ne?" nebyla to otázka. "Ten kluk si zaslouží znát přátelství. Je to můj syn. Chci pro něj to nejlepší!"

MMluil na me a pak rekl ze moje dyky mi zabavili..To byl pro me hrozna zprava,,Co?? Proč? " reklem alpak uz me namackl nazed.Nebal sem se vypadal sem totaln nezaujate a Esli byl klidny..on vedel ze  proti nemu nemel sanci,,Muj otec me zamkl do pokoje v šesti letech do patnacti.Zacalo moje zabijeni a jak ma vrah jako sem ja byt neci..pri..pritel?! " rekl sem syčivě.Nijak mi nedelaloprbblemna tnejak prudky či drzi .A stejne bych nedokazal byt kamarad skusil bychse ho zabyt kazdou chvili a to by opravdu el.

"Proč? To bych být tebou radši vědět nechtěl." uculil se zlomyslně a v očích se mu zablesklo. "Pokud o tom nevíš, z mojí rodiny jsou vrazi hlavně. A Seiji taky vraždí nebo spíš jeho druhá část. Není příjemné mít schizofrenii nebo snad jo? Víš jak se na tebe pak začnou lidé dívat? Seiji jako takový není schopný zabít. Ale Souji to je něco jiného. Pokud by ses ho pokusil zabít, Seijiho ochrání buď Souji nebo jeho plameny." řekl. "A Seijiho nezabiješ. To ti zaručuju, v boji bys proti němu neměl šanci. To ti garantuju. Budeš mu přítelem jinak už nikdy neuvidíš svoje nožíky. Rozlámu je před tebou na padrť a hrozně rád budu sledovat umírací proces hada." řekl a poukázal na černou hadici co měl Drake u sebe.  

Potomhle uż Esli vystartoval teda...začal syčet a otevřel tlamu tak ze to nebylo snad možny.lle se mi ale fpuz nelibilo ale stejne sem mel stejny vyraz.,,Je mi jedno pokud chcipnu.ja ale ..Eslimu nikdo ubliżovat nesmi" rekl sem a uplne mi oči žhnuli,,A chci vedet proč mi je..zabavili " rekl sem bylo mi jedno co  mi kdo udelal stejne sem byl Potřebny

Pohkédl na hada a ten okamžitě syčet přestal. Víc mu sevřel ruku. Věděl že ten had je jeho jediný přítel, někdo kdo mu zbyl. Nikoho jiného neměl, jen toho hada.  "Zabavili ti je z jednoho jediného důvodu. Jsou nebezpečné a z dalšího v těch dýkách jsou duše. Možná jsi o tom nevěděl ale byli tam duše co ti způsobovali jisté věci. A tyhle dýky jsou zakázané." usmál se než ho pustil. Máš pět minut než Si to s tebou vyřídím po svém. Chápej to. Ty jsi možná šťastný nebyl ale mohl bys taky dát štěstí někomu jinému jinak tvůj život nebude mít smSl Drake." řekl a zahleděl se do jeho tváře.

Dobre..ted sem nechapal nic .,,Duše? Jaki duše ..co jaky veci?? " nechapal s to a pak se na me zas koukal..co sem mel delat? ,,Jen..tejden..nic vic ...Ja nepotrebuju nic a nikoho jen Esli.Pak mi vratite dyky a ja zmizim a nechate me jak sem " nebyl to navrh ja to myslel važne..nemel sem nladu snejak dohadovat ci meco jineho ,,Ale at sou moje dyky v pořadku" rekl sem a neuhybal očima

"To nepotřebuješ vědět." oznámil mu. Pak ho vzal a vystrčil do knihovny. Hideki seděl za stolem knihovníka a něco dělal na počítači. A já stál uprostřed  místnosti. V jedné ruce knihu a ve druhé tarotovou kartu. Odříkával jsem slova z knihy a po zemi kreslil neviditelné čáry kartou v ruce. "Vysliš mé volání, zapečeť duši Soujiho. Rokoma yuro takaro sako amako." zašeptal jsem a kolem mě se zvedl vzduch ve tvaru víru a začal kolem mě kroužit. Rukama jsem sv8ral kříž kolem mého krku. A cítil jsem jakoby pouta. "Tak jsi tu." řekl Hideki a usmál se na Drakeho. Já se zhluboka nadech a postavil se. Vítr zmizel. "Myslíš že to fungovalo?" zeptal jsem se Hiedekiho. Pohlédl na mě a pokrčil rameny. "Nevím a jdi s tím křížem ode mě." řekl a já od něj pomalu odstoupil. Pohlédl jsem na Draka. Kaede na mém rameni vztekle zaprskal. "Už je ti dobře? Nebolí tě nic.?"  Naklonil jsem hlavu na stranu a došel k němu. Prohlédl jsem si ho.

ne proc sem cekal tuhle odpoved? No zavedl meoknihovny a tam byli ty dva .Povzdechl sem si ,,Jo je..mi fajn" rekl sem a snazil sem se byt jaksi aspon trochu milí teda aspon nejak v ramci moznosti .Prohizel si me a Esli koukal na kocoura.ale nijak zle .Prelezl sam odsebe ke kocourovi a otrel se mu o kožich,,Esli? " nechapal sem proc to dela ale ted sem jalsi nevivadel protoze on to tak chtel a ja sem mu nemohl branit otočim hlavu,,Esli schce...kamaradit" reknu jednodiuse .byl sem na Esliho ted ale urazeny .  d

"To jsem rád." usmál jsem se upřímě.  Na rameno mi vylezl jeho had a doplazilse ke Kaedemu. Kaede zacouval a vztekle mával ocasy. "Kaede notak." zašeptal jsem a vzal kocoura do náruče. Kaede byl druh kočičího démona. Stal se jím nedávno. "Neublíží ti. Nemusíš mě chránit jsem v pohodě." usmál jsem se na kocoura. *Nemám rád hady* odpověděl mi v mysli. Povzdechl jsem si. "Ale nemáš na výběr." postavil jsem ho na zem a had se za ním hned odplazil. Já se koukl na Draka a posmutněl. "Táta ti řekl abys byl můj kamarád viď Drake?" zašeptal jsem tiše. "Takže nemusíš jestli nechceš, ale já bych chtěl. Nikdy jsem neměl kamarády. Nikdo se se mnou kamaráditnechce a já jsem vždycky kamarády chtěl." sklopil jsem pohled.

Esli byl vterka a tak za kocourem stale lezl.Pak se me zeptal a jasem nechtel nic prozrdit ..chtel se svoje dyky zpadky,,Ne...nic mi neřekl" rekl sem a v mim oblicejinneslo nic vyčist.Musel sem si hrat na kamaradička ,,Ja...taky ne jenom..Esli" rekl sem oko proitene ale nebylo poznat ani zrnko faleše..,,A rikej mi Drí je to ..kradši" reknu Drí mi nikdo nerikl jen sem si to vymyslel Drake bylo dlouhy a myslel ze by to mohlo byt lepši takto 

"Opravdu? Ale já si myslel..." pohlédl jsem na těj tiše. "Drí?" zašeptal jsem a pak se na mojí tváři objevil úsměv. "Dobře a děkuju." řekl jsme. Chytl jsem ho za ruku a dotáhl ho do jedné časti knihovny. "Děkuju. Mohli... Mohli bye být kamarádi viď?" zašeptal jsem a sedl si na stůl na kterém jsem trávil hodně času a četl. Teď pro mě byla vyjimrčná chvíle že jsem tu měl jeho. Chytil jsem ho za ruce a nijak se nesnažil skrývat radost v mých očích. "Jsem opravdu šťastný že je tu někdo se mnou. Jak jsem řekl. Lidi o mě nemají zájem a tohle je pro mě oprvadu vyjimečná chvíle." zašeptal jsem.

Byl až moc štastný nechapal sem to,,Jo..mužeme ." rekl sem a koukl se nanej,,Ja sem byl zamčeny 9let v pokoji" rekl sem mu byl to naznak ze ja taky nemam kamarady..Stal seseEsli nekde lezl za kocourem.VlAstne..on byl jediny kdo seneptal nznaky kolem oči .Vsichni kdyz sem se nekdy bavil pred tim nez sem zabyl s ptali ale on ne.No asi mu to bylo jedno..

"To mě mrzí. Proč tě tam zav4eli? Co jsi jim udělal?" zašeptal jsem a zahleděl se na jeho oči. "Já byl věčně zavřený u sebe, rodiče si mě nevšímali. Nevědomky jsem si vytvořil kamaráda. Je uvnitř mě. Souji. A on pak často ovládal moje tělo. A já nevědomky vraždím. Bolí to. Já opravdu nechci lidem ubližovat. " řekl jsem nešťastně. "Víš Hideki po mě docela dlouho toužil a nakonec se mě pokusil znásilnit. A v tu chvíli se u mě projevila Satanova moc. A rodiče mě odsoudili ještě víc." povzdechl jsem si. Stiskl jsem mu ruce. "Je to opravdu poprvé co si s někým takhle povídám." zářil jsem doslova štěstí. Tolik jsem potřeboval nějakého kamaráda.

,,Ja?? Tyral se a bijel..odmalicka jako nejmladši syn ...byl sem dostrčeny tak sem si hledal zabavu jinde az sem ji našel ..ale naši to resili jen zamknutim na 9let do pokoje ...kde nebylo okno ..devet let v temnym pokoji ...pak ...pustili me a ja je zabyl ..všechny...pomstil sem se...a pak a m zacal zabijet okolo vsechny" rekl sem,,Naučil sem smluvit s hady kdyz Esli odnekud keme prilezl a neudela mi nic jed jakykoli...a taky nevim proč mi zaři oči ..ale libi smi to " reknu a zahledim se n nej,,Znasilnit.....to se me pokusili kolikrat...zabil sem je../jako všechny ostatni co se m znelibili...tys byl na prvni pohled fajn.." tohle sem ale myslel upřime a nefalšovañe jako malo co co sem řikal.

"Nemám to srdce abych zabil svého vlastního bratra." zašeptal jsem. "Tady jsou okna všude. Máme obrovskou zahradu. Měs e to tu líbí. Určitě se ti tu taky bude líbit." zašeptal jsem a natáhl k němu ruku. Jemně jsem ho pohladil po tváři. "Asi si nezažil nějaké upřímné doteky." zašeptal jsem s jemným něžným úsměvem. "Řídím se podle toho že pomsta nic neřeší." usmál jsem se na něj. Najednou mě nějaká ruka uchopila za rameno a přitáhla se smíchem k sobě. Ucítil jsem vlasy dotyčného na své tváři. "Jo to seš celý ty. Takový malý a roztomilý." zazubil se Hideki. Zamračil jsem se na něj. "Neměl bys bejt na koncertě?" zamumlal jsem. "Turné skončilo a další začne až později takže budu nějakou dobu knihovník. Tady máš tu knihu co jsi chtěl." podal mi nějakou tlustší knihu. Poděkoval jsem mu a on zase zmizel zpátky za stůl. "Víš moje rodina jsou celebrity a tak doufají že budu něco podobného. Nikoho nenadchlo že trávím čas čtením bible a učením se chvalozpěvů na zabitídémonů, ani ta akademie na kterou chodím." pousmál jsem se. Nakonec jsem knihu položil vedle sebe a jeho opět obejmul byl jsem zkrátka až moc přítulný. Nevinné jse. se na něj usmál a znovu si vzal na klín knihu sotva jsem se odtáhl.

,,Ja si nemuzu pomoct..sem ..odmala takoví..A i se mi to líbï...nemusim se strachovat ze mi nekdo ublížï" usmal sem se tim svim usmevem co spinahanel hruzu ale ja sjinak smat neuměl nez jak psichopat.Pak se dotkl me tvaře a jsem sani nehl..byl to divny pocit...o me se otiral jen Esli a to jeho studene teličko bylo neco jineho než tepla živa ruka tohoto chlapce.Užival sem si to? Ne .Jen sem poznaval neco jineho než krutost ale stejnme to nemohlo změnit..miloval sem bolest a to jak se m báli kdyż zybijim..když nekdontrpí .Nekdy sem si užival kdyz obti umirali tyden a ja je pozoroval...ja sam sem uz nebyl nevinný chlapec co nepoznal nic o sexualnim živoťe..kolikrat sem už svou ob3t znasilnil...a blo jedno jestl ja byl nahořnebo"dole" portad to bylo nedobrovolne z jedne strany.Tohle sem byl já..psichopat co si u6ívá ruznymi zpusoby hlavne zabíjí.

"Máš podivně studenou kůži." řekl jsem zaujatě a pozoroval ty znaky pod jeho očima. Zajímalo mě jak k nim přišel ale připadalo mi otravné se ho na to ptát. Jako bych ho tím obtěžoval. "Oproti mě je tvoje kůže opravdu studená." zašeptal jsem. Otevřel jsme knihu co jsem měl na klíně. Už hodně dlouhou dobu jsem se snažil přijít na to, jak se zbavit Soujiho. Jak mu zabránit v tom vraždit lidi. Těch knih o schizofrenii tady v knihovně bylo hodně. A tak jsem měl z čeho vybírat. Ale zatím jsem nic nenašel. Kromě zaříkávání a pout které měli Soujiho upotat v mém nitru aby mi nemohl brát moje tělo. "Ty jsi člověk viď? Ale jsi silný člověk."

,,Jo...moje teplota szmenila...da se řict ze sem se prizpusobil...hadům...Sem studenokrevný" reklem jednoduse vsim Sem si jak koukal na moje znaky a jen sem ssesmal,,byli to prvne jen namalovane znaky...ale ty roky ve tmě a samoťe...a pak prvni vrażda...uż nejdou smít mam je navždycky.Stejne jako špičate zuby ...černe špičate nehty a zaŘive oči.." vysvetlil sem proc vypadam tak jak vypadam ,,Jo..sem člověk..obycejnj človek " rekl sem a koukal nnej

"Aha. Chápu. Nedivím se ti že jsi začal zabíjet. To šílenství ti stouplo do hlavy." zašeptal jsem. "Nemůžeš se toho zbavit. Něco jako já a Souji." sklonil jsem hlavu. "Asi by tě naštvalo kdybych tě litoval ale je mi líto že jsi takhle dopadnul." a to byla pravda. Nikomu jsem nepřál nic špatného. Neměl jsem důvod. Zato i jistého démona by se jich našlo hodně. Položil jsem knihu vedle sebe a pohlédl na něj. "Asi si budeš myslet kdoví co o mě, ale... U tvojí hlavy. Je démon. Je to něco jako černý mrak který se tě drží už hodně dlouho. Nedovolíš mi se ho zbavit to je mi jasné. Ale jen bys to měl vědět. Sžírá tvoje srdce." pousmál jsem se do země. 

kkal em na nej jak nanejakeho lence..ironie,,Demona?? U hlavy..?? Jako vážne?" ohledl sem sno jasneze sem ho nemohl videt ale co,,Co ze delá? Srdce? " nic sem nechapal opravdu ne ...byl sem ntvrdlej.,,Chces mi rict ze kdyby nebyl ume nezabijel bych? " tak sem ďoufam trefil co tim myslel ale..v tom pripade mel pravdu dobrovolne bych se toho nevzdal.Zabyjeni sem miloval a aby mi vzal jedinou vec co sem kdy mel rad to sem nemohl dovolit..,,Jo jasne je mi jasny ze ty nejsi človek ale ...hej neviš co bylo v mich dykach? Nejak semo nepochopil..tybys to mohl vedet ne? " chtel sem to dostat aspon z nej.

"Ano. Děmona. Vidím je. Už jen díky tomu že jsem jeden z nich." zašeptal jsem. "Tohle je typ démona co dokáže ovládnout tvou duši a taky ten co se živí na tom jak zabijíš. Tvoje pocity při vraždění jsou pro něj jako jídlo. "Miluje vrahy." zašeptal jsem.  "Nevím to jistě ale bmyslím že to tak nefunhuje. Kdybych ho zabil, tevalo by delší dobu než bys ses vrátil ke svému původnímu já. Tudíž k tomu co nezabijí." pak se zeptal na ty dýky. Sklonil jsem hlavu. "V těch dýkách byli zapwčetěny duše. Ty duše byli nějajého múze, ženy a dítěte. A ty duše chtějí být osvobezny. Dávali dýkám nadpřirozenou sílu a démoni od strejdy to teď předělávají ale vrátí ti je tak jak byli. Akorát bez těch duší. Nevímjak se tam ty duše dostali." pokrčil jsem rameny.

UUpzmslel sem snad dykama a koukal se kolem .Pak mi to došlo,,Prvni koho sem zabyl tema dykama byl muj oter matka a moji sourozenci" rekl se a oprel se o knihovnu ,,Nechci se zmenit...Sem takovej jakej sem " reknu a louknu se na strop.Lo to hezky vyzdobene a ja se usmal tentokrat ale uprime a docela hezky.Poprvi a ani sem si to neuvedomil.y