Temné uličky Tokya

Dveře se mi zabouchli před nosem a já překvapeně zamrkal. To už začal mluvit. Pomalu jsem se usmál. "Ten hnusnej děděk... ubližuje už dlouho a to není ani posedlý." Zašeptal jsem a pousmál se na něj. "Máš pravdu, chci tě změnit, a to opravdu hodně, třeba k tomu abys normálně jedl a abys trochu přibral." pak jsem překvapeně zamrkal a dřív než stačil říct něco dalšího jsem se k němu přitiskl a objal ho. "Děkuju, Drí, byl bych opravdu šťastný, víc než teď." Zavrtal jsem mu tvář do ramene. Jeho had zas někde honil mého kocoura, slyšel jsem to podle zvuků z vedlejšího pokoje.

vou reakci sem  nečekal ale aspon byltak nejak pozityvni,,Jidlo jidlo...to chvili potrva...ale ješte jednou rekneš takovou vec a neudržim se..." zavrčim a necham ho se keme pritisknout,,Trebme zmeniš..." rekl sem .zaposlouchal sem se do zvuku z vedlejši mistnosti,,Esli si zamiloval tviho kocoura......snad  si uvedomi ze o nej nema ten chlupác zájem" reklem sem .Pustil sem dveře ,,Víš...aspon semi to vratilo...ja byl vzdy ten..co znasilnuje ostatni..at uzu jakymkoli zpusobem....tak sem to aspon pocitil na vlastni kuži" priznal sem se. 

"Ale jídlo je pro každého důležité." Usmál jsem se na něj dost nevinným úsměvem. "Kaede si celkem rád hraje ale ten had ho asi celkem děsí, konec konců je dost jedovatý a i když je Kaede druh kočičího démona, nemá hady v lásce, včera si mi celkem dost stěžoval. "Ale já nechci aby ti někdo ubližoval, ubližuje to i mě." Zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. "Víš já se chci zamilovat ale ty... za šest dní odcházíš. A týden je hrozně krátká doba na zamilování." Zašeptal jsem.

,,Esli..mu neublíżí...on nezabije ...jen když mu to řeknu...nebo kdyby to bylo nutné..tvuj kocour je v bezpečí...on se chce jenom ukamaradit..." ,,Popravde...poprvi sem tu chtel zustat jenom ...kvuli dýkám..ale ted to vidim jinak...asi....ne určite...se zdržim dýl...kvuli..tobé....neznam lasku ale ty mi ukazuješ zi me muze mit nekdoad...proto tu zustanu...stebou...jen ..nechci..t..ti ubl...ubližit" rikat. Hezke veci bylo pro me trochu zptezši ale ..zvladal sem to aspon trochu...Jedine co tak i kdyz ted tu budu...i po teto zkusenosti..sam budu chodit nekamukojit potřeby abych mu neubližil 

"Vím že se chce kamarádit ale nevím co Kaede. On si věčně jen stěžuje." Pokrčil jsem rameny. Pak jsem na něj koukl naprosto překvapeně. "Zůstaneš tu... se mnou?!" V očích se mi objevili slzy které se mi začali valit po tvářích. "Drí." Zašeptal jsem šťastně. Přitiskl jsem se k němu ještě víc a šťastně ho objal. "Děkuju, tak moc ti děkuju... ale... bude to bolet být ve tvojí přítomnosti a nemoci se tě dotýkat." Zašeptal jsem a sklonil poraženě hlavu. "Ty mi neublížíš, já ti věřím Drí, jsi pro mě velmi důležitý." Pousmál jsem se na něj.

,,On to ten had pochopi..je to taky velkej otrava..když to tak vemu...sem rad ze sem si vytvořil imunitu proti jeho jedu" rekl sem se smichem alpak me pevne sev4el,,Nemoct..dotykat?? Jak to mysliš? Však me chceš teď asi udusit" zasmal sem se i smich se zmenil trochu..už nebyl tak šílený,,To řikáš ty...ale j ubližuju..każdymu jakkoli...a abych ti neubliżil udelal sem i včera opatření.." rekl sem ale on samozřejme nemohl vewdet o mích nočních hrátkách

"Já mám to štěstí že na mě jedy nijak moc nepůsobí, je to jako kdyby mě štípla vosa." Zašeptal jsem.  "Ty bys mě pak k sobě nepustil a objímání je jedna věc ale to co chci dělat... je zase věc jiná." Pokrčil jsem rameny. "opatření..." Zopakoval jsem po něm a chvíli přemýšlel než mi to došlo. "Ty jsi s někým sopal? To není fér. Já chci ta-" Zarazil jsem se a okamžitě si rukama přikryl ústa. Co jsem to právě vypustil z úst? Bože jsem tak neomalený! "Omlouvám se, ignoruj co jsem teď řekl, jdu do kuchyně." Zašeptal jsme jako výmluvu a hrnul se ke dveřím.

,,nme nepusobi vunec..jen boli to kousnuti" zamrkal sem kdyż to 4ekl...vedel sem co chtel říct a zaschtel odejit...jasne vimluvi vimluvi...chitil sem ho za ruku a schodil ho na postel kde sem ho uvěznil pod sebou,,Seiji...!! Ty nechapeš ze jo?! Nejsem ten typ co nato de jemě opatrně mysliš ze kdybych ti chtel nejak ubližit šel bych vćera ven a neodbil si to jinde?! Neco mi řiká ze seš panic a pri mim tempu a v tomhle neopatrnosti by te to odradilo a bolelo.Nedokažu bít jemný!! Já ..ti ..nechci ublížit pochop to!!! Radši ubližim všem okolo ale ne tobě!!" tak a všechno bylo venku a on byl podemnou uvězn3ný.

Než jsem se nadál skončil jsem na posteli. Hleděl jsme na něj v podstatě dost vykuleně. Když řejkl že jsem panic, v momentě jsem zrudl. Ale měl pravdu, všem jsem se stranil a nikomu nedovolil aby na mě jen sáhl. "Kdo říká že budu dole?" Zašeptal jsme, to bylo blé, jasně že bych byl dole.  Neměl jsem s tímhle žádné zkušenosti. "Proč... nechceš ublížit mě?" Zašeptal jsem tichounce a upíral na něj zvědavé nevinné oči, úplně jiné než měl Souji který tak rád bodal do lidí. "Já ti věřím že bys dokázal být i jemný." Zašeptal jsme a mile se na něj usmál. Byl jsem zkrátka až moc naivní.

,,Nedpsnaz se me zmást poznám panice a ty co maj predpoklady k tomu bejt dole..." rekl sem a pak zavrčel,,Seiji !! Nekdo jako já neumí bít něžný!! Pochop to....nekomu se l8bí prudkost ale ty bys pak trp3l...proste nechci abys trpel a sam evim proč!! Doprdele!!" reknu a prašim pesti vedle jeho hlavy,,Rozčilil sem se a to bylo špatne...jak po fyzicky strance i psichycky...mohl sem stratit kontrolu .Vstal em a radši odstoupil.Bylo to videt co to se!mnou dela...měl sem vybouleny kalhoty,,Proste ti nechci ubližit..ted...radeji di....nebo to skonči špatně" rekl sem a pritisknu se na st3mu.nechtel sem ho znásilnit.e