Temné uličky Tokya

"Ano Drake. Budu rád když je někso na koho se budu moct těšit. A to jsi ty." zašeptal jsem s úsměvem. "Nikdy jsem neměl proč se tam těšit a teď už ten důvod mám." usmál jsem se na něj. "Ale půjdu až zítra. Teď máme ještě čas si užívat spolu. Musíme tenhle den nějak využít." zašeptal jsem a lehounce ho políbil. "Myslím že bysme se mohli třeba projít. Romantický výlet je přece krásny." usmál jsem se.

Usmal sem se..Bylo jasne ze až odejde tak pak pujdu ja a atim se any nevedel ze sem nikam sel .,,Jo mohli bysme ale ted se asi jeste pole6ime aby te to prestalo bolet.Nechci aby te to bolelo a pri chuzi bys trpěl." rekl sem a pohladil ho po zadečku.Bylo zvlastni být tak jemný a milí

Zamrkal jsem ale pak se usmál a pomalu se posadil. "Je to v pořádku Drake." zašeptal jsem. Postavil jsem se a pomalu se oblékl. Pak jsem si ale zadek namazal mastičkou proti bolesti a usmál se na Drakeho. "Tak jo Drake. Můžeme jít." zašeptal jsem spokojeně. Došel jsem k němu a vášnivě ho políbil. "Moc tě miluji." usmál jsem se na něj.

Usmal sem se a koukal na nej ..nezvedal sem se až když on už byl oblčený a políbil mew,,Ja teb taky" usmal se sa š sobleknout kalhoty a m měl al tryko a mikynu sem si oblekl.Obul boty a to bylo vlastne vše.Popravde..i když sem nzabijel tak dýky mi chyběli.Nebuseli by být uplne stejne ale nejake podobne.Proste abych mel usebe.,,Mužeme" rekl sem trochu zamyšlně.

"Dobře." Usmál jsem se na něj a nadšeně se vydal ven. Neměl jsem hlad a tak moje cesta vyjimečně nevedla do kuchyně. Vedla na velkou zahradu a z ní pak ven. Ulice byla vylidněná. Nikde nikdo. To bylo dobře ale taky neobviklé, u našeho domu byl vždycky dav novinářů kvůli mojí matce nebo tátovi. Pískal jsem si a vydal se na zastávku.

Šel sem zaním a pozoroval okolí.Hlidal sem aby se nic kolem nestalo.Popravdě sem měl o něj velký strach.Pískal a ja sem ho dohnal a šel vedle něj,,Kam pujdeme?" zeptal sem se a pousmal sem se .Všichni na mě koukali a něco si šeptali.Chapal sem je při mém vzhledu .Nic sem ne4íkal jen sem si povzdechl a šel vedle něj.

Jakoby nic jsem ho chytil za ruku a propletl si s ním prsty. Stiskl jsem mu ruku. "Jedeme do čajovny na konci města Drí. Miluju tě." usmál jsem se na něj jako sluníčko. Pak jsem jen počkal až přijede autobus a hned se hrnul na jedno sedadlo kde jsem si sedl spolu s Drakem. Přitulil jsem se k němu a usmál se na něj. "Drake lásko, chtěl bych, strašně moc, abysme se jednou vzali, šlo by to žejo."

 Propletl si semnou prsty a řekl że deme do čajovny.No pokud tam budu s ním tak v pořádku.Nastoupili sme do autobusu a sedli si..autobus byl překvapivě prázdný,,Vzít? " zeptal sem se nechápavě ale pak se se usmál,,Nikdo nam v tom nebrání " polibil sem ho i takto v autobuse..jen at to všichni vědí..,,Vezmeme se..i dnou spolu " bylo to zvlaštni..ale moc prijemne vědět że si mě chce vzít a ja jeho taky.

Zahleděl jsem se očekávaně na jeho tvář a pak se šťastně usmál. To už mě ale políbil a já byl hned ještě víc spokojený. "Drí." zašeptal jsem šťastně. Tohle pro mě bylo úplně dokonalé. Proč bysme se vlastně nemohli vzít? Každý kdo se miloval by se vzít mohl. Zavřel jsem oči a víc se k němu přitulil. "Drake. Tolik tě miluji." zašeptal jsem radostně.

Kdybysme svzali..mel bych pokoj od jeho bratra takže jeden plus..Mel bych Seijiho jen pro sebe a nikdo by mi ho nesebral.Docela dost víhod to m3lo ale zatim sem nevid3l žadne nevihody.co by byla nejaka ta nevihoda? Nic sem nevidel..Spat spolu v posteli milovat se byt jeden pro druheho ..co vic si mužu přat..,,Ja tebe taky Seiji a jen diky tobě sem takovi jaky sem ..Dekuji ti Seiji .Za tvou zachranu tys me zachranil" 

"Zachránil...chtěl jsem ti hrozně moc pomoct." zašeptal jsem. "Chtěl jsem tě zachránit." jeli jsme několik zastávek než autobus zastavil na konečné. Spokojeně jssm vystoupil. Pohlédl jsem an Drakeho a pak ho vedl lesem až na velikou louku. "Sleduj Drake. Tahle krajina. Je tak krásná. A támhle je čajovna." ukázal jsem na menší kopeček kde byla zahrádka plná okrasných květil a domeček se skleněnými zdmy. 

usmal sem se,,Já vím ...i když si nemusel mohl si mě nechat..udělal si to a ja sem ti vděčný..diky tobě mam zase rodinu ale takovou která mi odpustila a hlavně mám tebe..to je nejduležitější" vzal sem ho za ruku a šli sme lesem až na nějakou louku..byla krásná ,,Je to tu moc krásné" řekl sem .Vydali sme se pomalu tedy  k čajovně ..nechapal sem proč je čajovna zrovna uprostřed lesa na louce ale asi to mělo svuj význam a tak sem to neřešil.,,Máš to tady rád? " zeptal sem se abych veděl aspon neco o tom jaká místa rad navštěvuje

Jen jsem se na něj šťstně usmál. "Musel jsem z tebe vyhnat démona." zašeptal jsem. "Víš ta čajovna dřív byla opuštěná a stala se místem démonů. No a pak když je exorcisti vyhnali stala se z toho místa čajovna. A tam chodí exorcisti si užít čaj. Je to tam hrozně hezké." usmál jsem se na něj jako andílek. "Mám to tady moc rád. Miluji přírodu tak moc." sladce jsem se znovu usmál. Byl jsem tak rád. Tak spokojený sám se sebou. 

//jukni na skype prosím

,Já vím ..i když si me ani neznal ...sem rad zue si to udelal protože si ted uvědomuju zpoustu věcí" usmal sem se a šli sme ruku v ruce,,Tady je  hezky to máš pravdu..normalne me p4iroda nelakala ale ted..no líbí se mi." čajovna vypadala opravdu hezky ,,Takže tam jsou jen exorcisti?A ja budu asi jediny obyčejny člověk tam" řekl sem

"Ale Drí. Ta čajovna je přístupná pro veřejnost." zasmál jsem se. "To víš že je i čajovna pro exorcisty přímo ale sem chodí všivhni. Minule tu byl i jeden hrabě." uculil jsem se. Pak jsem už otevřel skleněné dveře. "Zdravím!" Řekl jsem nadšeněřekl jsem a otočili se ke mě hlavy všech v místnosti. "Čau Seiji!" řekl jeden číšník. "Pokud vím brigáda ti jestě nezačala." řekl a zasmál se. "Jsem tu jako host." řekl jsem jen a sedl si k jednomu stolu společně s Drakem. "Něco si vyber." usmál jsem se na něj.

,,Tak se mi nesmej no...neznam tou uplne tak dobře " zasmal em se myslel sem to ze srandy...Vešli sme dovnitř a Seijiho zdravil barman...ja sem nikoho neznal a proto sem mlčel byl sem rad že ted usebe nemam demona 6adnyho teda doufal sem v to .,,No spiše bych byl rad kdybys mi neco vybral ty.." čaj sem moc nepil a tak sem ani nevedel ktery je dobrý a který ne

"Dobře vyberu." zašeptal jsem a začal pročítat lístek. Nakonec jsem si k sobě zavolal číšníka. "Vezmeme si dvakrát Mumbaj. K tomu dvakrát japonskou směs a pitu. Jednu s kozím sýrem a jednu zeleninovou." řekl jsem a sladce se usmál. Číšník se trochu začervenal, kývl a zmizel za barem. "Bude to trvat zhruba tak půl hodinky." řekl jsem a usmál se na něj. 

Přikyvl sem ,,Tomu ty rozumiš vyc než já.Ja čaje nikdy moc nepil..proto se v tom neviznam.Popravde..nepil sem skoro nic Jen občas ale to je jedno." usmal sem se .Rozhlidl sem se kolem..bylo tu skoro plno a vsichni koukali bud na me nebo na Seijiho .Kdyz koukali na me tak sem se citil hrozne .Ale kdyz koukali na Seijiho tak sem byl trochu nastvany a žarlil sem.

Seiji:

"Já mám čaje moc rád." usmál jsem se na  Drakeho. "Od malička jsem je miloval. I když ne všechny byli tak dobré." nervózně jsem se zasmál. "Uvolni se Drí a těch pohledů si nevšímej." usmál jsem se. Stiskl jsem mu ruku. "Jsem tu já tak koukej na mě." řekl jsem a usmál se. "Ano Drake? Notak opravdu ti za tohle nestojí."

Usmal sem se a přikyvl..,,Proste ...nelibi se mi jak na nas koukaj...vym ze nevypadam nejlip ale ..." povzdechl dem si a zakroutil hlavou,, To je jedno...sem jiny a proto na me tak ziraj...s tim sem se smiřil už davno "

Povzdechl jsem si a stoupl si, nahkl jsem se a jemně ho políbil na rty. Přede všema těma čumilama. "Je to v pořádku nic si z toho nedělej. Miluji tě a to je hlavní, my dva jsme hlavní, ostatní ať si okouní, ať kopírujou když je to baví. Do našeho vztahu lásko jim nic neni." Usmíval jsem se na něj a hladil ho po tváři. Cítil jsem pohledy těch tupců ale ignoroval je, pro mě byl důležitý Drake.

Stoupl si a políbil mě koukal sem na něj úplně vyjeveně  nečekal sem že mě tady políbí tak sem se jen usmál .Všichni koukali jakoby se stalo bůh ví co.,,Máš pravdu..to je jen důležité my dva jsme důležití jen my dva" mluvil sem už taky upln3 jinak proste sem se změnil ale ..co když se vrati moje povaha..mužu být ..hodný a pozorný na něj ale ..znovu začít zabíjet  a tak..potom..mohl bych žít v klidu a s ním? Co kdyby sem se pak už nemohl změnit?

"Ano. Jen my dva Drake." zašeptal jsem ale jakoby se za mou tváří na něj koukal i někdo jinej. jakoby se moje druhá psychická polovina zase probudila. "Tak tady to je." před námi se objevila naše objednávka. Usmál jsem se. Okamžitě jswm to do sebe začal házet. Pak jsem se jen usmál i na Drakeho. Pak jsem vstal a vydal se ven za budovu s výmluvou že si musím pročistit hlavu. Tam jsem se opřel o zeď. Cítil jsme jak mě pálí vnitřnosti. Jakoby mě někdo zapálil zevnitř. Souji se určitě začal drát navrch.

Docela richle to dosebe nahazel a pak šel ven...ja sem nevedel co se d3je..ale taky sem byl donucen přemýšlet nad jinyma věcnma...jako bylo..zab8t tady všechny...bylo to zvláštní..zase sem citil tu potřebu zabíjet ale ..neublížit Seijimu a rodině...to bylo jedine jinak sem se citil podobně..jako před týdnem..proč? Ten demon zmizel tak co se semnou děje...sem v duši prostě takoví? Nebo to neco vyvolalo? Ale proč teď na tomhle m8stě a jakto že se nechci pokusit zab8t jeho? Tak tyhle otazky ..byli moc ale ja sem to v sob3 držel problem byl že to bylo silný..ale kolem bylo spoustu lidí se zbran3ma..a ja usebe měl jen kapesní nůž.Nemohl sem tu být mezi t3ma lidma..buh vi co bych udělal..ale zase..Seiji si dal tu praci..ne nejde to! Nemu6u tu zustat!Musik ven ! na vzduch !Ale prvni sem zaplatil mel sem usebe dost pen3z.A odešel sem ven ..Seijiho sem ale neviděl( Seiji byl z druhe strany) citil sem tu potrebu jit nekoho zabít nekdo musel zemřít pod mima rukama..ale to nemu6u udělat nemu6u to Seijimu ud3lat to prost3 nejde

Opíral jsme se o zeď, chvěl se a tiše dýchal. Musel jsem ho v sobě zadržet jinak to dopadne katastrofálně. "Drake..." zašeptal jsem a vzápětí se sesypal. Moje tělo ovládl Souji. Usmál se a prohrábl si vlasy. "Opět volný." prohlásil. Vydal se kolem kavárny a narazil na Drakeho. Zasmál se. "Vidím že ať se ten malý naivní pišißkvor snažil jak chtěl, tvou celou stránku neuzavřel. No nevadí. Já mám něco na práci." vydal se dolu po stráni. Romantická chvíls se rozplynula.

Teď mi chybeli mé dýky.Ale ty byli pryč misto nich sem si vybral Seijiho ale nelituju ani teď.Uslyšim hlas a oto'im se.Stal tam..Seiji ne ti byl Souji .Vydal se pry' ja sem ho došel a chitil za paži,,Je mi jedno že teď si Souji ale nenecham te odejit buď pudu stebou nebo te nepustim.Chci v3d3t co je se Seijim a proto se idtebe nehnu " řeknu sy'ivě.Tenhle mě malem zabil a je jiny než Seiji nevim jestli me chce pořad zabút ale at chce nebo ne ..pudu za nim  

Souji pootočil hlavu a pohlédl na něj dost vražedně. Měl trochu jiné rysy v obličeji jak já ale jinak byl stejný a tak to na mém nevinném obličeji vypadalo zvláštně. "Co je se Seijim? Ten malej zbabělec mě nechá dělat si s jeho tělem co chci. Nevidím důvod ri říkat co a jak tak drž hubu a jdi do prdele." vykroutil se mu a vydal se zase pryč. Do města. Tam zamířil rovnou do jednoho baru. Vyhlédl si jednu ženskou a odtáhl ji do jedné uličky. Ani se nebránila. Souji se uchechtl. "Taková štětka." vytáhl nůž a rozpáral jí hrudník. Žena nestačila vykřiknout a Souji jí rozdrtil srdce. Spokojeně na svou práci hleděl.

Drake

Zamračil sem se .Tohle jednání se mi nelíbilo.Šel dál a mě příšerný zabolela hlava a já se svalil do trávy.Jakmile bolest zmizela tak sem cítil opět potřebu zabíjet ale mnohem silnější.Ale ..par osob sem měl z "vraždící mysli " vyřazených.mou rodinu a seijiho..stejně tak Soujiho protože byli jedním.Ale i tak..mam jít do prdele? Proč ne ale bránit se bude . I když smysl ty věty byl úplně jiný můj mozek si to přebral po svém.Šel sem za ním a jakmile dokončil svou "práci" sem se zasmál,,Zajímaví způsob co takhle kdybys mě za učil?" 4ekl sem než sem se vydal k němu,,Je mi jedno jestli si Seiji nebo Souji ať chceš nebo ne sem nucen mít i tebe rád..jelikož ty si on jen v trochu jiném podání."vysvětlil sem mu situaci,,Je mi jedno jestli mě zabiješ já se bránit nebudu ale co takhle zkusit se mnou vycházet ? Muže# z toho taky něco mít stačí si 4ict" řekl sem.

Souji se zvedl a zahleděl se na něj prázdnýma očima. "Zaučit někoho jako jsi ty? Co jsi?! Herec? Před Seijim si budeš hrát na svatouška? A pak se mnou jdeš vraždit?! Jsi zkažený tak moc že je ti to až jedno." pak se zamyslel. "Něco z toho mít?" ušklíbl se a vzápětí přitiskl Drakeho ke zdi. "Ten debil Seiji chcípne nějak to zařídíš. Zůstanu já a tohle tělo!" zasmál se. "Jestli to nesplníš. Nic nebude." pustil ho a vydal se pryč.

Zamračil sem se ,,Nejsem herec nic takoveho ...i kdyz se zbavil demona neco ve me zustalo a to se nezmeni ted se to projevuje " ušklibnu se.Prirazil me ke zdi,,Seš debil? Mysliš že bych zabil nekoho koho mam rad? Seš fakt debil Souji " zasičel sem,,Viš co? Naser si !" oči mi uplne svitili a vse bylo mireno jen na Soujiho.Nemel sem v planu ho zpustit z oči uz jen kvuli Seijimu toho sem totiz miloval,,Ty seš hajzl to Seiji musi prežit ..To radši najdu zpusob jak chcipneš ty !"