Temné uličky Tokya

Mel sem zatim takovi neutrálni výraz ale pakem se jemě usmál ..to bylo pro menezvyklé,,D..děkuju ti" rekl sem a vzal sem si rohlik a zacal jist...,,Je to..dobrý dik" rekl sem a snedl jeden a pul rohlíku pak uz sem nemohl ,,Uz nemuzu...dekuju..opravdu dobre vaříš" 

 "Zlepšuješ se v jídle." usmál jsem se. "Ale tohle je zatím jrn snídaně. Ještě tě čeká oběd a večeře." objal jsem ho a natáhl se k jeho tváři a lehounce ho políbil. Měl jsem tyhle malé pusinky rád. Stačilo mi to k tomu abych byl spokojený.  Pohladil jsem ho po vlasech. "Jsem opravdu moc rád že tě tu mám." usmál jsrm se. "Jsi jediný kdo tu se mnou zůstal. Všechny vyděsil vzhled mého pokoje, ty kříže a knihy o démonech. Mysleli si že jsem posedlý." sklonil jsem hlavu a položil mu jí na rameno.

Koukl sem nanej amalem vypustil duši,,Tolik jidla nden???"  povzdechl sem si a pak se keme zase pritulil,,Ne..nejsem takovi Nelekl bych se ničeho takoveho " rekl sem a nechal sem ho usebe a sam sem ho nejiste objal,,Zustanu...tu jak dlouho chceš seiji" rekl sem a myslel to vážne

Ucítil jsem i jeho ruce a šťastně se pousmál. "Tebe by to nevyděsilo protože v tu dobu jsi byl ty sám posedlý." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. "Mohl bys tu zůstat tak dlouho jak by ti to vyhovovalo. Se mnou." zašeptal jsem a pohlédl mu do obličeje. Vlasy mi ten můj opět tak trochu zakryli. "Prosím zůstaň se mnou Drake. Zůstaň se mnoudokud budeš moct. Opravdu si přeju abys tu byl se mnou." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Mám tě moc rád." usmál jsem se nevinně.

Prikyvnu,,Dokud budu moct ale priznej si to...jsem človek...ty demon ja nežiju vewčna sem smrtelný" rekl sem mu narovinu a povzdechl sem si znovu .,,Ale zustanu jak to budmožný kvuli tobě " reknu honem a proste sem ho vic objal..zmenil sem se a nejake zmeny se mi libili..abych rek pravdu.

"Ale já taky nežiju věčně. Můj táta možná. Já ne. Nebo o tom aspoň nevím." řekl jsem a pousmál se když mě víc objal. "Nejsem démon ale polodémon. Moje matka je člověk. Je modelka." zašeptal jsem.  "Taky byla dříve exorcista ale detektiv. Vyšetřovala tajemství démonů. Potkala dva bratry. Mého otce a Satana. No a smým otccem měla Hidekiho a mě." řekl jsem tichounce. "Jsem rád že tu zůstaneš se mnou Drake." zašeptal jsem a usmál se na něj.

Pikyvl se ale uz sem snehodlal bavit o tom kdo tu bude dýl akdo ne,,Moji rodice byli lidi a tři sourozenci taky" rekl se a zadival se z okna,,Nase sidlo..je opuštene..nechal sem ho tak...chci..seam zase kouknout" rekl sem a podival sena nej..nečekal sem ze by to pochopil ali tak..nevadilo by mi kdyby semnou nechtel jít

Poslouchal jsem ho a hrklo ve mě. Co kdyby se v něm probudila jeho touha zabíjet?! Budu muset jít s ním a chránit ho před tím domem. Určitě tam bude spousta démonů a hlavně duchové. "Půjdu tam s tebou. Musím jinak by tě zase třeba nějaký démon posedl." zašeptal jsem zoufale. "A moje bílá magie tě ochrání." usmál jsem se na něj. Chytil jsem ho za ruce a zahleděl se mu do očí. "Chci tě ochránit za každou cenu." zašeptal jsem.  "Protože jsi pro mě hodně důležitý. Nikdo důležitější v mém životě ještě nebyl." zašeptal jsem. 

Koukl sem se na nej,,Proc maso me strach? Ten dům...byli tam vymítači když sem odešel..ale..vypada tam ne..c si pripomenout svuj předchozi život tam...a navštivit hrobi" rekl sem a zadival smu do ocí,,Neboj se o mě ale..budu r..rad kdyz pudeš semnou neni to daleko"

"Řekl jsem ti to ne? Mám tě rád a je normální mít strach o někoho koho máš rád." Zašeptal jsem. "Ty chceš navštívit hroby?" Zašeptal jsem a sklonil hlavu, ale měl by se tam podívat to je pravda. "Chci jít s tebou!" Řekl jsem rozhodně a vzápětí už za ním šel až moc nadšeně za ním a hleděl na jeho tělo. za chvíli jsem byl už těsně u něj a čekal až tam dojdeme. bál jsem se aby to v něm nevyvolalo vzpomínky.