Temné uličky Tokya

Oblekl sem se a počkal nae...asi tak pul hodiny a stali sme před velkym domem .Obrovska brána a dům v dobrém stavu.vindal sem kee sem urt nosil sebou .Odemkl sem ,,Tady sem...bydlel ...pod ..pudem prvni do domu pak nhroby."fče

Hleděl jsem na ten velký dům. Byl trochu menší než ten náš ale zato jsme zahlédl ducha nějaké menší dívky. Vyděšeně hleděla na Drakeho. Proč tak vyděšeně? Zahlédl jsem taky nějakého kluka. Ti se rozběhli okamžitě pryč. "Hej počkejte!" Vykřikl jsme a rozběhl se za nima do domu. Zastavili se až v jedné místnosti která byla celá od krve. Zůstal jsem na ně zírat, drželi se za ruce a hleděli na mě. Cítil jsem tu temnotu okolo a tlumeně vykřikl. Sesul jsem se na podlahu a objal rukama svoje tělo. Úplně jsem se roztřásl.

mm se Seiji rozbehl a ja zanim pak uz sem stal pred..mistnosti kde se to stalo...tam sem je zavraždil...sehl sem se k Seijimu ,,Co..se deje? " nechapal sem ale..citil sem divne brneni a taky pritomnost ...vedelem co se stalo...co asi videl ,,Vim ze...ste tady....Mami ../Tati...a...taky Maji ...Somo a kuru" to byli mi sourozenci,,Vim co sem provedl....ze mi to nedokazete..o..odpustit...a chapu to ...nezaslouzil se si být váš syn ...ale ..on ..Seiji me zmenil...teda z časti...ted..lituju toho co sem vam provedl....vim ze mi nedokazete nikdy odpustit nezadam vas o to...jen sem to chtel rict...byl em posedli demonem a proto se to stalo...ted sem ale jiny...chtel sem...dnes prijit a omluvit se zavšechno u vašich hrobů...poh4bil sem vas i tenkrat..a chci abyste vedeli ze navas myslim a lituju toho" rekl sem a stal uprostred mistnosti se zavrenyma očima...

"Jsou tu... všechno. Duchové, démoni. Temnota... hodně temnoty." Zašeptal jsem. Drake začal mluvit ale já ho skoro nevnímal. A najednou jsem ucítil chlad. Pootevřel jsem oči, a objevili se tu další tři, napřed jsem myslel že ten jeden je Drake ale on neměl pod očima žádné znaky. Byl to jeho bratr, nepochybně. Duchové hleděli na Drakeho. "Opovážil se vrátit, přivedl si s sebou exorcistu... chce nás úplně vypudit." Zašeptala žena. Drake je nevíděl, neslyšel, bylo to tím že nemohl, mohl je vidět jen pokud by mu nějak ublížil démon. Pomalu jsem se posadil, moje tělo se úplně třáslo, duchové soustředili svůj hněv na mě protože Drake je nemohl vidět. Sevřel jsme v prstech kříž a hlasitě se nadechl. Když Drake domluvil, duchové se na sebe podívali. Pak žena pžešla k Drakeovi. V ruce držela nůž. Věděl jsem že mu hned tak neodpustí. A ona ho místo toho. V mžiku jsem byl na nohou, jen tak tak jsem stihl se postavit před Drakeho takže jsme to schytal do obličeje. Drake mohl vidět jen to jak mi z tváře začala téct krev.  Ten nůž byl zrezivělý. Takže se tam okamžitě dostala infekce. Zhroutil jsem se na zem a zaskučel. "Drake oni... ti... jen tak.. neodpustí." Zašeptal jsem. Nevěděl jsem jestli na tom nožíku byl jed ale já se najednou cítil jaksi slabý.

itil sem ani nevidel ale...ne on se predeme postavil a pak se skacel k zemi...,,N..ne..ne!!!" zařval sem a sehl sknemu ,,Seiji seiji " rikal sem a pak sem jen koukal na jeho ranu...jasne byla v rane jed..hadi jed...podobny jako mel Esli..oni nevedeli ze by mi jed nic neudelal,.Nenecham te...tys me takynenechal a je mi jedno ze mi neodpusti...a ani si neuvedomujou ze e o i jejich chyba...tati ldybys me nezamikal..bez svetla skoro bez jidla..nestalo bi se to ale i tak nechci vase odpusteni nechte me ho zachranit a ...pak meklidne zabijte ale Seijiho ..usetrete..." rekl sem a seijiho donesl na pohovku dosel sem si pro vodu a pro hadr ..otrel sem mu rnu a ten jed tam byl...,,Esssli ty nam muzes pomoct...ty vis jak nto" esli mu vilezl k rane ,,Budto bolet..almusim to udelat" esli mu zacal cistit ranu .Polibil sem ho neznna rty ...věd l sem ze smu tohle uz zahoji ale...ja musel pikat,,Zabijte..me ale ne jeho..on vam neublizi ...je...on je muj pritel..ja...zamiloval sem se do něj ...zacal sem citit emoce..ale az teď...ted si uvedomuju jak em vas mel rad...vsechny...ale vi me nenavidite..proto me zabijte...at vim jake to je...at pikam za to co sem udelal. 

Zahleděl jsem se na jeho tvář když na mě promluvil. Byl trochu rozmazaný. Jedy na mě moc nepůsobili ale tohle muselo být opravdu silné. Cítil jsem že mám horečku, začínal jsem mít pocit jakoby mi vnitřnosti hořeli. "Tebe... nikdo zabíjet nebude." Zašeptal jsem a cítil jak i můj hlas přestává fungovat. Odnesl mě na pohovku. Slyšel jsem ho jak mi říkal že to bude bolet. Ale já tu bolest téměř necítil. Ale ten dotek jeho rtů ano. "Drí." Zašeptal jsem šťastně. "Tys mě... políbil." Byl jsem šťastný. Natáhl jsem ruku a chytil ho za tu jeho. Přitáhl jsme si ji k ústům a kousl. Pohlédl jsem na něj. Teď už je vidět mohl, pustil jsem ho. Moje ruka spadla dolů z pohovky a já se zachvěl. "Když jsi nás měl tak rád, tak proč jsi nás zabil?" Zeptala se malá holčička s malým chlapečkem. "Měl jsem tě rád Onni-San." vyjekl chlapeček. "Dej jim... tu lásku." Usmál jsem se na Dakeho a moje oči se zachvěli.

Kousl me a ja sem..najedmou uvidel vsechny ..rodice i sourozence,,Ja...posedl me een..ode l deamona ktery me nutil zabijet...a pak sem bbylaštvany...omlouvam se....v tu dobu mi prislo ze me nikdo nemate radi..zavreli ste me na 9 let..byl sem tam sám...ani nevite co sem si cele ty rojy delal..." sundal sem si bundu a triko...a odhalil svou hrud pokrytou všemožnymy ornamenty a jizvami,,Omlouvám se vám ......ja vas mam rád a mel...jen sem neovladal svoje telo... Mysl" rekl sem a ..poprvza 6ivot sem ucitil slzy na svích tvářích .Ani jako male dite sem nebrecel a mamka me tak nikdy nevidela ..ani se usmivat,,Mel sem vas rad...A mrzi me to " rekl sem a klesl na kolena

Cítil jsem že i když se Esli snažil. Nepomáhalo to. Ať chtěl nebo ne. Nedokázal mi pomoct. "Drake." zašeptal jsem a natáhl k němu roztřesenou ruku. Nechtěl jsem sem cjodit a věděl jsem prpč. Vědwl jsem že někdo z nás nepřijde zpátky živý. No dneska jsem alespoň zažil nejkrásnější den mého života.  Zavřel jsem oči a v tu chvíli mě obalili plameny. Modré a silné. Hodně silné. Vydechl jsem a pousnál se. Plameny zmizeli a moje tělo zůstalo bez hnutí. Moje ruka spadla v tichu na podlahu. "On umřel Onni-San a je to tvoje vina. Protože jsi nás zabil." vyjekl chlapeček.

Zachvili sem se otočil na Seijiho...on..ne to nemohl..nemohl být mrtví...dosel sem k nemu a sedl sem si vedle nej..vzal sem mu ruku...,,Ne...Seiji" rekl sem..nebychal..,,Ne!!" za4val sem ,,Seiji nemuzes..nemuzes mi umrit..ja te opravdu miluju.." rekl sem a skusil ho jeste ...polibit...hluboký polibek ze srdce.Asi by nepomohlo ani to al ..mojsrdce bylo te...vic ciste jak predtim.

Bylo to jako bych se ponořil do hluboké horké vody. A z ní se nemohl dostat. Byla tam jen tma. A pak jsem ucítil hřejivý a čistý dotek na mých rtech. Kolem mého těla opětovně vyšlehli modré plameny a ty teď spálili pohovku pode mnou. Moje tělo kleslo na podlahu. Pootevřel jsem oči. Moje rána se mi pomalu hojila. "Drake." zašeptal jsem jedno jméno a po slepu našel jeho ruku. "Jsi tu... se mnou... Jsi teď, čistý tvoje rty, tvoje duše. Miluju tě." usmál jsem se a jemně mu stiskl ruku.