Temné uličky Tokya

Odtahl sem se az kdyz sem uvidel dalši plameny...otevřel oči jabl..tak štastny,,Seiji" rekl em štastne a sevrel mu ruku,,Ja..tebtaky...nechtel sem nic takoveho..abysi umřel ...sem tak rad tak moc rád" rekl sem atiskl si ho k sob3.Moje rodina la furt na jednom miste a pozorovala nás...nemohli mi odpustit a jto chapal...ale aspon sem zachranil jeden život

Nechal jsem ho aby di mě k sobě přitiskl a zavřel oči. Byl jsem rád. Ale nechápal jsem že jsem málem umřel. Ale on mě dostal z temnoty ven. "Onni-Chan. Má někoho rád." zašeptal chlapeček. "To jsem ráda." doplnila ho holčička. "Jeho srdce je jiné." oba se rozplynuli. "Osvobodil jsi je." zašeptal jsem. Vzápětí zmizeli i vykulení rodiče a zůstal jen Drakeho bratr.  Ten na nás jen hleděl se smutným výrazem v očích.

Ja semsezatim venoval jenom Seijimu ...ale jen se rozplinuli tak se se otočil nasveho staršiho bratra ...byl starši .Stoupl se si a sel k nemu,,Omlouvam se ti...braško...nechtel sem ti ublizit..viš ze sem te mel nejradši .Chci udelat neco co nemužu... Te chci obejmout ....ale vim ze to nejde " rekl sem a koukal nnej

"Kdo říká že to nejde. Celou tu dobu jsem tu čekal, v tomhle pokoji a přemýšlel. Přemýšlel a doufa že se senm jednou vrátíš. Víš brásko byl jsemdo tebe zamilovaný. Miloval jsem tě celým svým srdcem a nikdy by mě nenapadlo že bys mě zabil a já čekal až sem přijdeš a řekneš mi že moje city oplácíš ale ty sis sem přivedl polodémona s huňatým ocasem který nám podpálil pohovku." zamračil se na něj a vzápětí ho objal. "Ale přeju ti hodně štěstí a aby vám ta láska vydržela." zašeptal a pomalu se rozplynul i on.

Vykulensem na nej koukal ,,B..brásko??" nevedel sem proč..proc by byl do me zamilovaný..muj bráska starší o pět let starši bratr a jeste ktomu ja vipadal plne stejne jko on...jen on nemel znaky pod očima...objal me a ja jeho pevne...nez se mi rozplinul ...otočil sem sna Seijiho,,Ja..jakto?...jak me..mohl milovat? Byl..to muj bráška..starši bráska...stejná krev..jak me mohl milovat?!" nechapal semto a nneka toho name bylo taky uz moc...l sem v šoku  .Ale i tak..rozhlidl sem se po pokoji...vzal sem Seijiho a polozil ho ndruhou pohovku.Odesel sem z mistnosti a vzal sem si kybl vodu a veci na mití...uklidil sem to co zbylo z pohovky a zem sem polil vodou a zacal ji drhnout od krve..,,Ne..nemuzu to takhle nechat....ja ..uklidim to tu...budto tu jako dřív...jako nez me pustili z pokoje...pak...pujdu na hroby" rekl a drhl podlahu dokud sneleskla čistotou krev sem utiral i ze sťen a dveř8 sk4íní a stolu...vsechno v pokoji sem mel v plánu uklidit a pak i zbytek domu...ale....ja sem chtel videt ješte všechny...mit rodinu...jakou sem mel pred tim ..ale v tu dobu sem o ni nestal...vedel ..sem ze je cesta jak je "oživit'' ale  az tak daleko sem nehodlal zajit...uz kvuli tomu za kym bych musel...nebylo by to  asi dobré vůči Seijimiu.přecejen..musel bych za jeho strýčkem...ten jediny by mi je mohl vrátit.

"Řekl bych že je to jako já a Hideki. On mě miluje. Neustále mi to omílá a já ho jen neustále odmítám. Takže se ho na to můžeš zeptat." zašeptal jsem. Najednou mě ale zvedl a já se ocitl na druhé pohovce. Zavrtěl jsem ocasem a sotva odešel. Zpanikařil jsem. Prstama jsem obejmul kříž kolem krku. Sledoval jsem jeho ppčínání když se vrátil a nakonec se k němu pomalu doplazil. Pomalu jsem vstal a zezadu ho obejmul. "Prosím Drí. Je už nevrátíš. Zeptej se Hidekiho jen on ti může pomoct. Já ne. Hideki je silnější než já. On je starší. Poradí ti ale je už asi nevrátíš. A když ano. Nebudou to už úplně oni když jsou jejixh těla zakopaná." zašeptal jsem. "Víš ani já si už nejsem jistý kdo že je opravdu můj otec. Mám plameny mého strýce. Co když jsem ve skutečnosti Satanovo dítě. Chceš za Satanem zajít ale to není dobrý nápad. Nevím jaký je. Třeba je zlý. A tebe by mi sebral. Drí. Prosím zůstaň se mnou." zašeptal jsem zoufale.

Pokoj byl skoro celi uklizeny. Ja sem ucitil jeho ruce,,Seiji..udelal sem zivotni chybu..stratil sem rodinu...ne špatne...zabil sem je..v tomhle pokoji...vsechny...a ted toho lituju...tedmidpustili ...braška...vlastne nam požehnal pochopil ns mě ...Chci je mit usebe aspon nejak..daspon z poloviny.Vim ze to jde...jen z poloviny...vim to ...jejich tela sou sice zakopane ale ...jen povrchove a tady na pozemku ...zustanu stebou ale...i rodinu chci mít...he to sobecké ja vim...zmenils me a ..jated citim veci co ješte nikdy..prave ...ted žal vuči nim.e

Povzdechl jsem si. "T-tak dobře." zašeptal jsem. "Při nejlepším ještě nebudou ani u soudu takže bysme se tam mohli dostat a Kerberos má sváču." řekl jsem a sundal si z krku kříž. Položil jsem ho na podlahu. Sundal jsem si ze zad pouzdro s mečem a meč z něj vytáhl a pomalu o tasil. Obklopili mě silné plameny a objevili se malé ohníčky v mých vlasech. Ocas sebou švihal ze strany na stranu. Pohlédl jsem na něj. "Dostanu tě tam." zašeptal jsem. Švihl jsem mečem a objevili se další modré plameny a ty tvořili bránu. Chytil jsem Drího za ruku a skočil dovnitř. Padali jsme dlouho. "Když jsem s tebou nikdo si na tebe netroufne." usmál jsem se. Za chvíli jsme stanuli před další bránou. Všichni nám uhýbali z cesty a já tak mohl pohodlně projít. Všichni tu nebo aspoň většina byli démoni. Dostali jsmese až do obrovského zámku. A já se pousmál. "Strejda na nás bude mít čas uvidíš." řekl jsem a pohlédl na Drího.

Rekl zme tm dostane ajsem susmál .Vedel sem ze asi moc nechce ale pro me to znamenalo hodně,,Dekuju ti.Al nemusíš se bát neopustim te." rekl sem a pak uz sme ppada..jaeho zel zruku a chal se vést .Zachvili smbyli ve velkem zámku...a ja semjne bvl klidný...to mi zustalo chladná klidnost pri takovich vecech...nektere veci oprvdu zustali pri starém,,Dobře..budu rád..." usmal sem se a stiskl mu ruku,,A seiji? " jak na me otoxil dal sem mu pusu na rty,,Dekuju ti" rekl sem .s

"V tio doufám. Ty mě nesmíš opustit. Máš to ode mě zakázané." zašeptal jsem. Pak už jsme byli před dv3řmi do sálu. Otočil jsem se k němu a on mě políbil. Zčervenal jsem. I přesto že jsem teď vypadal jako elf mě políbil. Styděl jsem se sám za sebe. Otevřel jsem dveře a obrátili se ke mě dva páry očí. "Si děláš srandu. Myslel jsem že ty plameny zmizí." zašeptal můj strejda. Sklonil jsem hlavu. "Jsi to ty, viď Seiji?" pomalu jsem kývl. "Můj přítel by ti rád něco řekl tak ho prpsím vyslechni." strčil jsem před sebe Drího a povzdbudivě na něj kývl.