Temné uličky Tokya

Vesli sme do sálu a js ledove kludnou tváři koukal na samotneho krle podsvětí...,,Bude to znít divne a necekam ze mi vihovite....Moje rodina...je to necelí rok co sem je zabil...neska sem ale ziskal jejich odpuśtení za to co em udelal...jenze...ted siuvedomuju ze potřebuju rodinu...Chtel bych je zpádky...aspon jak by to šlo...Mámu tátu a tři sourozence...nežádam nic jineho a udelam proto cokoli...Jen vás prosím vratte mi je..nikdy sem si ničim nebyl tak jistý...ale ted sem sijisty dvema vecmi...Seijim ze ho miluji a tím že chci rodinu jak má bít...pokud by to bylo možnè .." rekl sem ale uz ne s tak ledovou tváří...ted v ni byli videt i city...Seijiho sem vzal za ruku a čekal na rozhodnuti se sklonenou hlavou.  

Poslouchal jsem ho a nechtěl jen chytit za ruku. Přitiskl jsem se k němu a zasunul meč zpět do pochvy abych mu plameny nijak neublížil. Pověsil jsem se na něj jako vánoční ozdoba a vrtěl spokojeně ocasem.  "Ty mi tvrdíš že chceš zpět rodiče které jsi zabil a své třisourozence." pohlédl na mě. "Seiji pojď sem." došel jsem k němu a on mi něco pošeptal do ucha. Kývl jsem. Povzdwchl si a luskl prsty. V místnosti se objevila celá jeho rodinka. "Poděkuj Seijimu." řekl a znovu luskl prsty. Ožili. Vrátili se jim celá jejich těla a já se odsunul stfanou abych nezacláněl. Drake by si to asi v tuhle chvíli nepřál.

Promluvil ,,Ano..." rekl sem jen a pak sel Seiji k nemu...podival sem se...a moje rodina tam stala...byli všichni živí..Nevedel sem presne co delat..prvni se se otočil na jehoi strýčka,,Dekuji vám" rekl sem a pak sem dosel k Aeijimu ktery se odsunul apolibil sem ho,,Tobe taky Seiji" rekl sem a pomalu sem se vydal k nim..Stoupl sem si dostatecne daleko..precejen ...nevedel sem jestli zeme nemj porad nejaky strach,,Ješte jednou...se vám omlouvám..lituji svého činu proto...sem prisel sem abych to mohl napravit...nev8m jestli me prijmete znovu..jako vašeho syna. A sourozence...ale aspon sem vám chtel vratit život ktery sem vám vzal..." rekl sem a nehl se z mista koukal sem se chvili na ne ale pak do zeme...mep sem strach z rekce...ted kdyz sem videl..bráska byl o dost v3tši než já taky mu už bylo 21 a sestře bylo 17 a druhemu braškovi taky...ja byl nejmladši ale vyšší jak ti dva .Esli byl i tady semnou byl omotany kolem ruky a hlavu mel u ramene.Vypadal klidne ahlavne nikomu nechtel ubližit.

Drake ke mě stejně došel a já se nechal políbit. Srdce mi udělalo kotrmelec. Jasmě chtěl jsem těch polibků o mnoho víc ale dělat jsem to nemohl. Nemohl jsem ho o ně jen tak požádat. "Upozorňuji že vaše panství je v původním stavu a hroby rodiny zmizeli." řekl Satan. Oni se na sebe podívali. Jako první promluvil muž. "Omlouvam se já že jsem tě zabřel." zašeptal. Žena kývla. "I já." dívka a kluk na sebe koukli a pak oba ve stejnou dobu řekli: "Budeme rádi když budeš zase nás bratr."  Jen ten jeho starší bratr stále mlčel než po chvíli řekl: "Díky Drake." stále jsem byl opřený o zeď a sledoval je. "Seiji. Jen na minutku." zamumlal strýc a já k němu došel. Pomalu jsem kývl a postavil se vedle něj. "Poslouchejte. Drake jako tvoje přání, za odměnu si beru Seijiho." vzal mw kolemramen. Cukl jsem sebou a odvrátil pohled.

Usmal sem sekdyz se tata a mama omluvili a pak i moji sourozenci..jen bráska nejstarši..moc nejevil zájem..pak sem seale otočil na satana a Seijiho,,Cože?? " nechapal sem..co teď řekl...to mi zato ze vratil rodinu chce vzít seijiho?? Ne pockat takhle se to ale nechtel..nemysli to vážne ze ne?,,Seiji?" koukal sem na nej nechapavim pohledem.

"Konec konců, dá se říct že Seiji je můj potomek a já mám na něj náeok." uculil se. Zahleděl jsem se na podlahu. "Nemám proti němu žádnou moc Drí a Satan je Satan. Je to král démonů a démoni jsou špatní." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Takže na mě prpsím zapomeň." řekl jsem jen. Satan se usmál. "Ano přesně tak. Tenhle malý kluk má pravdu." koukal na Drakeho. "Nebo máš něco jiného co bys mi dal místo Seijiho? Něco stejně vzácného?" zeptal se a já ještě v8c posmutněl. "Sem nedosáhne ani bůh. Tohle je mé království takže chci něco temného. Například... Tvoje pěkné dýky" usmál sena něj.

Koukal sem na ne a neveril svim ušim...on...on mi chtel vzit Seijiho...a ja mel zapomenout..? To určite! Ne ne ne! Pak ..rekl neco co veme hrklo..moje dýky...bylo pro me vzácné ..opravdu moc..vlastne ...byl to dar..kdysi od pra dědečka ...neż uemřel...bylo to težké a přitom tak lehké...miloval sem Seijiho ale dýky..byli věc..nemohl sem je milovat...a hlavne...ted sem je uz nepotřeboval,,Já....já" začal sem z težka..bylo videt ze se vnitrne peru sam se sebou...jak sou dulezite vedel ..vedel to proto mi to dela tak tezke,,Ja..se....v..vzdam...dýk..." rekl sem ztezka a dalo mi to velkou praci,,Vzdama...se jich...kvuli...S..seijimu...Uz...je..nechci" tim sem se osvobodil vlastne od tech nastroju smrti ...kteryma sem zabil i moji rodinu....uz sem nehodlal zabíjet...pro zábavu ale jen pro nutnost ale uz ne temi dýkami.Zatl sem pesti a zatl zubi...bylo to tezke rozhodnuti ale ja ho udelal...vzdal sem se jich za Seijiho...a vlastne i za rodinu...,,Prosim...vemtesi je leNenutteme se vzdat Seijiho" rekl sem tiše ...tohle bylo na me zase moc..vsechno..citil sem seslabí alstál sem a drzel se...omdlit muzu pak ale ne teď!! Ne pred nim!

"Výborně takže Seiji." bylo to nepříjemné ale stejně jsem vytáhl z kapsy malou krabičku a podal mu jí. Byl v ní klíč k oněm dýkám. "Tak jdi." řekl mi a já se rozběhl k Drakemu. Skočil jsem mu kolem krku a tiskl svoje tělo k tomu jeho. "Děkuju, Drí." zašeptal jsem zoufale. Chtělo se mi brečet. Konec konců bylo vidět že je u něj těžké se rozjodnout. "Já ti dám ukovat nocé dýky. Hezčí a lepší. Jen si mě prosím nech u sebe Drí." zašeptal jsem. Vzápětí jsme všichni zmizeli a objevili se v pokoji jejich velkého domu. Byl jsem pořádl přitulený k němu a už plakal. Brečel jsem mu do rameme a cífil se tak prázdný. Opravdu se rozhodoval mezi mnou a dýkamy. Bolelo to. Bolelo mě z toho srdce. Proč se rozhodival mezi věcí a mnou. Já jsem důležitý ne? Tak rpoč? Proč?! Tiše jsem zavzlykal.

Zachvili byl už u me a mi zachvili zmizeli a byli smv pomě...Seiji plakal..Priznavam...bylo tezke se rozhodnout jenże...ty dýky byli pro me jakoby byli živé..bylo to moje první vyznání..vyznání citů ale stejne bych i vybral jeho,,Vybral...bych si tebe...vždycky" zašeptal sem al to už se mi pomalu zatmělo pred očima a ja mu z naruči vyklouzl omdlel a zpadl na zem.Opravdu toho nme bylo moc..

Vše bylo čisté jen muj pokoj byl jak ...byl..Jak navrhl otec bez oken bez slunečního svitu .Bílé steny byli pokryte krvavími nápisi a ornamenty .Nábytek a postel černé barvi al jinak byl pokoj uklizený...knihy v knihovničce papíry a tak na psacim stole ...kdyz sem byl zavřeny v pokoji stejne sem byl jenom zalezlí v rohu pokoje kde bývalo dřív okno..

Poté co zašeptal ta slova spadl. Okamžitě jsem s ním zatřásl. "Hej!" zašeptal jsem a položil mu hlavu na hrudník. Srdce mu tlouklo. Sebral jsem ze země můj kříž a dal mu ho kolem krku. Pak jsem ho zvedl ze země. Pomohl jsem si svým démonským já a otočil se k jeho rodině. "Jeho pokoj. Kde je?!" oči mi modře svítili. "Eh. Tudy." jeho otec mě odvedl do jeho pokoje a otevřel dveře. Nakoukl jsem dovnitř. Odpovídal přesně Drakeho popisu. Ale nebylo tady ani jedno okno. Pomalu jsem vešel dovnitř a  položil ho do postele. Zavřel jsem dveře a rozhlédl jsen se po pokoji. Nakonec jsem vytáhl svůj meč a rozhlédl se po zdech. Podle toho jak to vypadalo jsem vyřízl zdi tam kde byli předtím okna. A ty tam stále byli ale zazděné. Všechno zdivo jsem hodil do kýblů a otevřel všechny okna. Koukl jsem na Drakeho v posteli a pak na zdi. Úplně jsem ho viděl mladšího když tu tohle kreslil. Vytáhl jsem křídu a jednu svěcenou vodu. Pak ještě hadr. Napřed jsem kolem sebe nakreslil křídou kruh a zašeptal krátkou modlitbu. Kruh zmizel a já se dal do kresby na zdech. Hadrem a svěcenou vodou jsem všechno vydrhl. Z mých rukou se kouřilo. Ta voda pálila. Konec konců byl jsem poloviční démon takže to bylo jasné. Když jsem práci dodělal, hodil jsem hadr i prázdnou lahev ke zdivu a sesul se na podlahu kde jsem úplně vyčerpaný hleděl na Drakeho v posteli. Teď se kouřilo z celého mého těla.