Temné uličky Tokya

Poslouchal sem všechny ...vsichni me meli pořád rádi...Seiji mel pravdu,,Budete rádi?" zašeptal sem a pak na tváři. Vykouzlil neco co oni vživote odem3 neviděli..upřímný milí a svím upůsobem roztomilí úsměv.Esli na mého bratra syčel a jmu rozumel moc dobře...Esli ho utešoval...4íkal neco jako..,,Drake...si tve city ted uvedomuje ..jaks munto rekl..ale nemuze ted nic delat...byl ztoho zmatený...ale ted co potrebuje je abysi byl zasko drív...nezakryvej city ale nestran se a bud snímbyloisné že on mu stejnnerozumí a tak sem zasyčel i já,,Esli on ..ti stejne nerozumí je to zbytečné" nikdo mi nemohl rozumět a asi koiukali dost zmatene,,Já.....Esli keme nejak vlezl ..ldyz sem byl zavreny v pokoji...naučil sem se mluvit s hady a rozumet jim...stejne tak sem ...sprizpusobil jidlu..jidlo tak jednou fo týdne mi stači...teplota..se mi vratilaale byl sem....cele ty roky studeno krevný...mel sem chladnou kůži jakobych nežil...a ...oči mi září ve tmě.....a sem imuní na hadí jed ...to vsechno se stalo z9 let v tom pokoji ." rekl sem trochu smutne ale i tak...stejne mi stale vrtalo hlavou jak se tam Esli dostal...co je zac zadny normalni had  stakhle nechoval a hlavne...proste mi nekdy pripadal spíše lidsky než jako zvíře.,,Taky budu..rád kdyz meprijmete..." rekl sem ale to uz cghtel Seoji odejit ja se naahl chytil ho za ruku,,Nikam nepudes " rekl sem jen knemu a hodil na nej prosebny pohledt 

"Řeč s hady hmm." zamumlal jeho otec. "O té jsem už slyšel. Není to nic čím může nluvit každý. Je vidět že ten démom v tobě tě opravdu poznamenal." řekl jrho táta a já si myslel že je to až moc kruté. Konec konců vždyť byli rodina a tohle mi vyznělo jakoby ho chtěl vydedit. Jakoby řekl: "Žádnou rodinu kde budeš ty nrchci, vypadni." tidkl jsem se k Drakemu jako nych ho chtěl snad ochránit svým tělem jako předtím když mě sejmuli otránevým mečem. Nebo spíš dýkou. Jenże pak jsem chtěl odejit a Drake mě pochopitelně zastavil. Pohlédl jsem na něj. Nahodil jsem ten svůj roztomilý zvědavý výraz. "A za co? Co mi dáš když tu s tebou zůstanu?" zašeptal jsrm a stiskl mu ruku.

otec řekl tu větu tak že sdem mel pocit jakobi mě nenaviděl furt a víc ..vubec si neuvědomil ze zato muže častečne on.PAk se Seiji zeptal co zato a ja se na něj podival a sjel ho pohledem..pak sem se mu zadíval do očí jakobych říkal...To ti řeknu až budeme v soukromí a přitom semse na nej roštacky usmál..pak sem se otočil zpadky k nim...pustil sem ruku SEijimu a došel sem trochu blíž k braškovi a sestřičce..klekl sem si kim,,Maji Kuru ...omluvam se...byl sem špatny ..i když sem o rok mladši mel sem vam být dobrim braškou..udelal sem chybu a ...ja bych chtel vedet jak to mám odčinit..muzete si přat cokoli....to same se ptam vas Mami ..Tati Somo....chci abyste mi řekli jak mam odčinit to co sem udelal...musim to nejak zpravit...." rekl sem a hledel na ty dva predemnou...oni vipadali ze bjedine co jim chyby je bratrska laska kterou odeme nikdy nedostavali

Zamračil jsem se na něj prptože se mi absolutně nelíbila předstala toho že se to dozvím až potom. Zašvihal jsem nespokojeně ocasem. A pak mi pustil ruku což se mi líbilo ještě míň.  Chtěl jsem ho u sebe ale jeho rodina si ho přece taky zasloužila. Děvče s chlapce se usmáli. Objali svého bratra. "Nepotřebujeme nic." řrkla dívenka. "Jen hodného bratra co nás bude navštěvovat." dopověděl chlapec. Oma se zvedl a došel ke mě. Myslel jsem že mi jednu vrazí ale on si mě jen změřil. "Já svoje už řrkl. Jestli ti se syndm Satana bhde dobře klidně s ním zůstaň. Ale chci aby jsi nás navštěvoval. Chci abys byl se mnou. Dobrý bratr." řrkl a zahleděl se na svého bratra. "Mají pravdu, že drahý?" usmála se žena. Muž pomalu kývl. "Tohle nám stačí."

oba dva mě objali...ja sem nachvili byl v šoku protoze sem to nečekal..pak sem je ale taky objal pevne oba dva,,Budu tentokrat...dobrý bráška a syn...to vámslibuju..." rekl sem a kdyz me pustili vstal sem a koukl na rodiče ..šel sem trochu blíže k matce a pohledl na ni,,Omlouvam se ti...vím že si si přala hodneho syna kdyz sem se narodil a ja to nesplnil ale ted budu se snažit byt ten nejlepši syn " usmal sem se na ni ale neodvažil sem se ji obejmout protože to bylo prece jen jine nez sourozenci..pak sem se otočil k otci stal hned vedle??Otče tobe se téš omlouvám...a chci abys vedl ze te budu respektovat a uznavat...jak to ma dlat správný syn..." Na Somu sem se podival a bylo mi jasne ze je smutny a sklamany...ale ja nemohl opustit Seijiho ale ...proč mu nedavat aspon bratrskou lasku aspon to si zaslouži...dale semk stal mezi matkou a otcem

Opíral jsem se o zeď a celou dobu je sledoval. Všichni na něj byli tak moc hodní. Jeho matka vstala a objala ho. "Nechci tě nikam zavírat takže to já se omlouvám. Odpusť mi to prpsím." zašeptala. Soma se zahleděl na mojí častečnou školní uniformu. "Ty jsi opravdu exorcista? Vždyť jsi polodémon." zašeptal. "Chci jen pomoct světu. Nechci aby lidi byli posednutí. Chci jim pomáhat." zamumlal jsem. "Jo takhle." přikývl. "Tak chraň mého bratra. Prosím." řekl a já se pousmál. "Samozřejmě ho budu chránit!" řekl jsem.  Usmál se na mě. Jeho otec nakonec taky vstal a poplácal ho po rameni. "Zkrátka buď dobrý syn a už na to nemysli." řekl mu.

Soma se bavil se Seijim a ja sem byl objat matkou...objala me ...a ja sem byl štastny,,Budu ..budu "rekl sem jen a take objal matku.Byl sem ted štastny ale pakm semse odtahl usmal sem se a došel k Somovi..Stoupl sem si naproti nemu a musel sem se koukat nahoru protoze byl vysokej a to dost,,Bráško ...vímze si sklamany ale ...kdyz ted sem zase v pořadku ...muhlibis ...být jako tenkrat? vždy si byl senou i když sem byl natebe oškliví ...ame to mrzy.ale nemuzu to vratit ...a vim že rikaš ze je to v poradku a chapes to ale ja vím že ne ...chci ti to vynahradit aspon jinak "

Za chvíli byl Drake u nás a já ho sledoval. Jeho bratr ho sledoval prázdným pohledem než ho odvedl do vedlejšího pokoje. Já pomalu sel za nima.Soma ho natiskl na zeď. "Chceš si to něčím odvděčit. Tak se se mnou vyspi! Chci tvoje tělo Drake. Dej mi ho. Jen jedna postel. Prosím." zašeptal jsem a já na něj zůstal zírat. Jak se opovažuje. Drake je můj tak proč? Proč mi ho chce vzít? Hleděl jsem na Drakeho úplně zoufale. Tohle přece nemohl dovolit vlastnímu bratrovi. "Drake." zašepral jsem toufale a zakroutil hlavou  chtělo se mi brečet. Proč tohle chce jeho brat?!

Soma me vzal a odvedl vedle do jeho pokoje ..namačkl me na zed a ja na nej koukal a nic nemohl delat...byl stejne sylnejši ale to co řekl ...a jeste ktomu tam byl Seiji..nemohl sem nemohl sem seijiho podvist se svim vlastnim bratrem,,Bráško..."zašeptam a kouknu na SEijiho...byl vystresovany a ja to viděl..proč to tak muselo být...bylo to bud a nebo...bud se vyspat s bratrem a zklamat Seijihonebo odmitnoput a ztratit ho nadobro...??já...nechci stratit...Seijiho...ale ani tebe...ty si ...muj bráška...starší bráška...a..ja..ja nevim co mam delat" zaseptal sem a sklopil sem pohled...nemohl sem nic delat...vlastne sem vedel ze by me bratr nenechal jen tak jit i kdybych rekl ne

Hleděl jdrm na ně úplně vyděšeně.  On mi ho chtěl vzít. Chtěl mi vzít světlo mého života. "Nikdy ti ho nedám." vyjekl jsem. Soma se na mě otočil. "Ty o něm nerozhoduješ. To on se rozhodně sám." zašeptal a pohlédl na Drakeho. "Chápu ty ho opravdu miluješ. Tak mi dej trochu tvojí krve." vytáhl z kapsy sklenici. Celkem velkou sklenici a podal mu ji. "Do tohohld to naplň. A dej mi to. Pokudne postel tak tvá krev. Víš 6r je speciální." uculil se. "Tak dotoho, tvou krev bratře." řekl a posadil se na židli a sledoval jeho ruce. Viděl jsem že je zvláštní ale on nebyl posednutý.