Temné uličky Tokya

"Proč? To bych být tebou radši vědět nechtěl." uculil se zlomyslně a v očích se mu zablesklo. "Pokud o tom nevíš, z mojí rodiny jsou vrazi hlavně. A Seiji taky vraždí nebo spíš jeho druhá část. Není příjemné mít schizofrenii nebo snad jo? Víš jak se na tebe pak začnou lidé dívat? Seiji jako takový není schopný zabít. Ale Souji to je něco jiného. Pokud by ses ho pokusil zabít, Seijiho ochrání buď Souji nebo jeho plameny." řekl. "A Seijiho nezabiješ. To ti zaručuju, v boji bys proti němu neměl šanci. To ti garantuju. Budeš mu přítelem jinak už nikdy neuvidíš svoje nožíky. Rozlámu je před tebou na padrť a hrozně rád budu sledovat umírací proces hada." řekl a poukázal na černou hadici co měl Drake u sebe.  

Potomhle uż Esli vystartoval teda...začal syčet a otevřel tlamu tak ze to nebylo snad možny.lle se mi ale fpuz nelibilo ale stejne sem mel stejny vyraz.,,Je mi jedno pokud chcipnu.ja ale ..Eslimu nikdo ubliżovat nesmi" rekl sem a uplne mi oči žhnuli,,A chci vedet proč mi je..zabavili " rekl sem bylo mi jedno co  mi kdo udelal stejne sem byl Potřebny

Pohkédl na hada a ten okamžitě syčet přestal. Víc mu sevřel ruku. Věděl že ten had je jeho jediný přítel, někdo kdo mu zbyl. Nikoho jiného neměl, jen toho hada.  "Zabavili ti je z jednoho jediného důvodu. Jsou nebezpečné a z dalšího v těch dýkách jsou duše. Možná jsi o tom nevěděl ale byli tam duše co ti způsobovali jisté věci. A tyhle dýky jsou zakázané." usmál se než ho pustil. Máš pět minut než Si to s tebou vyřídím po svém. Chápej to. Ty jsi možná šťastný nebyl ale mohl bys taky dát štěstí někomu jinému jinak tvůj život nebude mít smSl Drake." řekl a zahleděl se do jeho tváře.

Dobre..ted sem nechapal nic .,,Duše? Jaki duše ..co jaky veci?? " nechapal s to a pak se na me zas koukal..co sem mel delat? ,,Jen..tejden..nic vic ...Ja nepotrebuju nic a nikoho jen Esli.Pak mi vratite dyky a ja zmizim a nechate me jak sem " nebyl to navrh ja to myslel važne..nemel sem nladu snejak dohadovat ci meco jineho ,,Ale at sou moje dyky v pořadku" rekl sem a neuhybal očima

"To nepotřebuješ vědět." oznámil mu. Pak ho vzal a vystrčil do knihovny. Hideki seděl za stolem knihovníka a něco dělal na počítači. A já stál uprostřed  místnosti. V jedné ruce knihu a ve druhé tarotovou kartu. Odříkával jsem slova z knihy a po zemi kreslil neviditelné čáry kartou v ruce. "Vysliš mé volání, zapečeť duši Soujiho. Rokoma yuro takaro sako amako." zašeptal jsem a kolem mě se zvedl vzduch ve tvaru víru a začal kolem mě kroužit. Rukama jsem sv8ral kříž kolem mého krku. A cítil jsem jakoby pouta. "Tak jsi tu." řekl Hideki a usmál se na Drakeho. Já se zhluboka nadech a postavil se. Vítr zmizel. "Myslíš že to fungovalo?" zeptal jsem se Hiedekiho. Pohlédl na mě a pokrčil rameny. "Nevím a jdi s tím křížem ode mě." řekl a já od něj pomalu odstoupil. Pohlédl jsem na Draka. Kaede na mém rameni vztekle zaprskal. "Už je ti dobře? Nebolí tě nic.?"  Naklonil jsem hlavu na stranu a došel k němu. Prohlédl jsem si ho.

ne proc sem cekal tuhle odpoved? No zavedl meoknihovny a tam byli ty dva .Povzdechl sem si ,,Jo je..mi fajn" rekl sem a snazil sem se byt jaksi aspon trochu milí teda aspon nejak v ramci moznosti .Prohizel si me a Esli koukal na kocoura.ale nijak zle .Prelezl sam odsebe ke kocourovi a otrel se mu o kožich,,Esli? " nechapal sem proc to dela ale ted sem jalsi nevivadel protoze on to tak chtel a ja sem mu nemohl branit otočim hlavu,,Esli schce...kamaradit" reknu jednodiuse .byl sem na Esliho ted ale urazeny .  d

"To jsem rád." usmál jsem se upřímě.  Na rameno mi vylezl jeho had a doplazilse ke Kaedemu. Kaede zacouval a vztekle mával ocasy. "Kaede notak." zašeptal jsem a vzal kocoura do náruče. Kaede byl druh kočičího démona. Stal se jím nedávno. "Neublíží ti. Nemusíš mě chránit jsem v pohodě." usmál jsem se na kocoura. *Nemám rád hady* odpověděl mi v mysli. Povzdechl jsem si. "Ale nemáš na výběr." postavil jsem ho na zem a had se za ním hned odplazil. Já se koukl na Draka a posmutněl. "Táta ti řekl abys byl můj kamarád viď Drake?" zašeptal jsem tiše. "Takže nemusíš jestli nechceš, ale já bych chtěl. Nikdy jsem neměl kamarády. Nikdo se se mnou kamaráditnechce a já jsem vždycky kamarády chtěl." sklopil jsem pohled.

Esli byl vterka a tak za kocourem stale lezl.Pak se me zeptal a jasem nechtel nic prozrdit ..chtel se svoje dyky zpadky,,Ne...nic mi neřekl" rekl sem a v mim oblicejinneslo nic vyčist.Musel sem si hrat na kamaradička ,,Ja...taky ne jenom..Esli" rekl sem oko proitene ale nebylo poznat ani zrnko faleše..,,A rikej mi Drí je to ..kradši" reknu Drí mi nikdo nerikl jen sem si to vymyslel Drake bylo dlouhy a myslel ze by to mohlo byt lepši takto 

"Opravdu? Ale já si myslel..." pohlédl jsem na těj tiše. "Drí?" zašeptal jsem a pak se na mojí tváři objevil úsměv. "Dobře a děkuju." řekl jsme. Chytl jsem ho za ruku a dotáhl ho do jedné časti knihovny. "Děkuju. Mohli... Mohli bye být kamarádi viď?" zašeptal jsem a sedl si na stůl na kterém jsem trávil hodně času a četl. Teď pro mě byla vyjimrčná chvíle že jsem tu měl jeho. Chytil jsem ho za ruce a nijak se nesnažil skrývat radost v mých očích. "Jsem opravdu šťastný že je tu někdo se mnou. Jak jsem řekl. Lidi o mě nemají zájem a tohle je pro mě oprvadu vyjimečná chvíle." zašeptal jsem.

Byl až moc štastný nechapal sem to,,Jo..mužeme ." rekl sem a koukl se nanej,,Ja sem byl zamčeny 9let v pokoji" rekl sem mu byl to naznak ze ja taky nemam kamarady..Stal seseEsli nekde lezl za kocourem.VlAstne..on byl jediny kdo seneptal nznaky kolem oči .Vsichni kdyz sem se nekdy bavil pred tim nez sem zabyl s ptali ale on ne.No asi mu to bylo jedno..

"To mě mrzí. Proč tě tam zav4eli? Co jsi jim udělal?" zašeptal jsem a zahleděl se na jeho oči. "Já byl věčně zavřený u sebe, rodiče si mě nevšímali. Nevědomky jsem si vytvořil kamaráda. Je uvnitř mě. Souji. A on pak často ovládal moje tělo. A já nevědomky vraždím. Bolí to. Já opravdu nechci lidem ubližovat. " řekl jsem nešťastně. "Víš Hideki po mě docela dlouho toužil a nakonec se mě pokusil znásilnit. A v tu chvíli se u mě projevila Satanova moc. A rodiče mě odsoudili ještě víc." povzdechl jsem si. Stiskl jsem mu ruce. "Je to opravdu poprvé co si s někým takhle povídám." zářil jsem doslova štěstí. Tolik jsem potřeboval nějakého kamaráda.

,,Ja?? Tyral se a bijel..odmalicka jako nejmladši syn ...byl sem dostrčeny tak sem si hledal zabavu jinde az sem ji našel ..ale naši to resili jen zamknutim na 9let do pokoje ...kde nebylo okno ..devet let v temnym pokoji ...pak ...pustili me a ja je zabyl ..všechny...pomstil sem se...a pak a m zacal zabijet okolo vsechny" rekl sem,,Naučil sem smluvit s hady kdyz Esli odnekud keme prilezl a neudela mi nic jed jakykoli...a taky nevim proč mi zaři oči ..ale libi smi to " reknu a zahledim se n nej,,Znasilnit.....to se me pokusili kolikrat...zabil sem je../jako všechny ostatni co se m znelibili...tys byl na prvni pohled fajn.." tohle sem ale myslel upřime a nefalšovañe jako malo co co sem řikal.

"Nemám to srdce abych zabil svého vlastního bratra." zašeptal jsem. "Tady jsou okna všude. Máme obrovskou zahradu. Měs e to tu líbí. Určitě se ti tu taky bude líbit." zašeptal jsem a natáhl k němu ruku. Jemně jsem ho pohladil po tváři. "Asi si nezažil nějaké upřímné doteky." zašeptal jsem s jemným něžným úsměvem. "Řídím se podle toho že pomsta nic neřeší." usmál jsem se na něj. Najednou mě nějaká ruka uchopila za rameno a přitáhla se smíchem k sobě. Ucítil jsem vlasy dotyčného na své tváři. "Jo to seš celý ty. Takový malý a roztomilý." zazubil se Hideki. Zamračil jsem se na něj. "Neměl bys bejt na koncertě?" zamumlal jsem. "Turné skončilo a další začne až později takže budu nějakou dobu knihovník. Tady máš tu knihu co jsi chtěl." podal mi nějakou tlustší knihu. Poděkoval jsem mu a on zase zmizel zpátky za stůl. "Víš moje rodina jsou celebrity a tak doufají že budu něco podobného. Nikoho nenadchlo že trávím čas čtením bible a učením se chvalozpěvů na zabitídémonů, ani ta akademie na kterou chodím." pousmál jsem se. Nakonec jsem knihu položil vedle sebe a jeho opět obejmul byl jsem zkrátka až moc přítulný. Nevinné jse. se na něj usmál a znovu si vzal na klín knihu sotva jsem se odtáhl.

,,Ja si nemuzu pomoct..sem ..odmala takoví..A i se mi to líbï...nemusim se strachovat ze mi nekdo ublížï" usmal sem se tim svim usmevem co spinahanel hruzu ale ja sjinak smat neuměl nez jak psichopat.Pak se dotkl me tvaře a jsem sani nehl..byl to divny pocit...o me se otiral jen Esli a to jeho studene teličko bylo neco jineho než tepla živa ruka tohoto chlapce.Užival sem si to? Ne .Jen sem poznaval neco jineho než krutost ale stejnme to nemohlo změnit..miloval sem bolest a to jak se m báli kdyż zybijim..když nekdontrpí .Nekdy sem si užival kdyz obti umirali tyden a ja je pozoroval...ja sam sem uz nebyl nevinný chlapec co nepoznal nic o sexualnim živoťe..kolikrat sem už svou ob3t znasilnil...a blo jedno jestl ja byl nahořnebo"dole" portad to bylo nedobrovolne z jedne strany.Tohle sem byl já..psichopat co si u6ívá ruznymi zpusoby hlavne zabíjí.

"Máš podivně studenou kůži." řekl jsem zaujatě a pozoroval ty znaky pod jeho očima. Zajímalo mě jak k nim přišel ale připadalo mi otravné se ho na to ptát. Jako bych ho tím obtěžoval. "Oproti mě je tvoje kůže opravdu studená." zašeptal jsem. Otevřel jsme knihu co jsem měl na klíně. Už hodně dlouhou dobu jsem se snažil přijít na to, jak se zbavit Soujiho. Jak mu zabránit v tom vraždit lidi. Těch knih o schizofrenii tady v knihovně bylo hodně. A tak jsem měl z čeho vybírat. Ale zatím jsem nic nenašel. Kromě zaříkávání a pout které měli Soujiho upotat v mém nitru aby mi nemohl brát moje tělo. "Ty jsi člověk viď? Ale jsi silný člověk."

,,Jo...moje teplota szmenila...da se řict ze sem se prizpusobil...hadům...Sem studenokrevný" reklem jednoduse vsim Sem si jak koukal na moje znaky a jen sem ssesmal,,byli to prvne jen namalovane znaky...ale ty roky ve tmě a samoťe...a pak prvni vrażda...uż nejdou smít mam je navždycky.Stejne jako špičate zuby ...černe špičate nehty a zaŘive oči.." vysvetlil sem proc vypadam tak jak vypadam ,,Jo..sem člověk..obycejnj človek " rekl sem a koukal nnej

"Aha. Chápu. Nedivím se ti že jsi začal zabíjet. To šílenství ti stouplo do hlavy." zašeptal jsem. "Nemůžeš se toho zbavit. Něco jako já a Souji." sklonil jsem hlavu. "Asi by tě naštvalo kdybych tě litoval ale je mi líto že jsi takhle dopadnul." a to byla pravda. Nikomu jsem nepřál nic špatného. Neměl jsem důvod. Zato i jistého démona by se jich našlo hodně. Položil jsem knihu vedle sebe a pohlédl na něj. "Asi si budeš myslet kdoví co o mě, ale... U tvojí hlavy. Je démon. Je to něco jako černý mrak který se tě drží už hodně dlouho. Nedovolíš mi se ho zbavit to je mi jasné. Ale jen bys to měl vědět. Sžírá tvoje srdce." pousmál jsem se do země. 

kkal em na nej jak nanejakeho lence..ironie,,Demona?? U hlavy..?? Jako vážne?" ohledl sem sno jasneze sem ho nemohl videt ale co,,Co ze delá? Srdce? " nic sem nechapal opravdu ne ...byl sem ntvrdlej.,,Chces mi rict ze kdyby nebyl ume nezabijel bych? " tak sem ďoufam trefil co tim myslel ale..v tom pripade mel pravdu dobrovolne bych se toho nevzdal.Zabyjeni sem miloval a aby mi vzal jedinou vec co sem kdy mel rad to sem nemohl dovolit..,,Jo jasne je mi jasny ze ty nejsi človek ale ...hej neviš co bylo v mich dykach? Nejak semo nepochopil..tybys to mohl vedet ne? " chtel sem to dostat aspon z nej.

"Ano. Děmona. Vidím je. Už jen díky tomu že jsem jeden z nich." zašeptal jsem. "Tohle je typ démona co dokáže ovládnout tvou duši a taky ten co se živí na tom jak zabijíš. Tvoje pocity při vraždění jsou pro něj jako jídlo. "Miluje vrahy." zašeptal jsem.  "Nevím to jistě ale bmyslím že to tak nefunhuje. Kdybych ho zabil, tevalo by delší dobu než bys ses vrátil ke svému původnímu já. Tudíž k tomu co nezabijí." pak se zeptal na ty dýky. Sklonil jsem hlavu. "V těch dýkách byli zapwčetěny duše. Ty duše byli nějajého múze, ženy a dítěte. A ty duše chtějí být osvobezny. Dávali dýkám nadpřirozenou sílu a démoni od strejdy to teď předělávají ale vrátí ti je tak jak byli. Akorát bez těch duší. Nevímjak se tam ty duše dostali." pokrčil jsem rameny.

UUpzmslel sem snad dykama a koukal se kolem .Pak mi to došlo,,Prvni koho sem zabyl tema dykama byl muj oter matka a moji sourozenci" rekl se a oprel se o knihovnu ,,Nechci se zmenit...Sem takovej jakej sem " reknu a louknu se na strop.Lo to hezky vyzdobene a ja se usmal tentokrat ale uprime a docela hezky.Poprvi a ani sem si to neuvedomil.y

Pohlédl jsem na něj. "Tak to asi budou ty duše." zašeptal jsem a on se najednou usmál. Překvapeně jsem zamrkal a hned  si ho pořádně prohlédl. Proč někdo tak šílený je tak božsky krásný? "Nikdo tě nemění já jen... Jen..." začal jsem a zahleděl se do podlahy. "...Jen." nevědel jsem co dál. Netušil jsem co dalšího říct. "Omlouvám se." zašeptal jsem na konec. "Měl bys ale taky vědět. Že když tu teď budeš a myslím že tu budeš krátkou dobu prptože já a Kaede nejsme dobří společníci. Tak bych ti rád ukázal to co tu máme. Knihovna je tu největší místnost ale rád bych ti ukázal jak to u nás vypadá."

Pak dsem jen otrasl hlavou a zase nahodilk svuj normalni vyraz,,Jo asi jo.." rekl sem a pak uz sem sneusmival.,,To spis ja nejsem dobry společnik...nikdy neviš kdy mi preskoci a pokusim se te zabyt a to vim ze by smi to nepovdlo." rekl sem ,,Stejne by se toi movedlo me zmenit....ale....dam ti tyden na t zkusit" rekl sem ..byla to jen takova zkouška..stejne...byl sem takovi  odnarozeni a tak sem si stejne myslel ze by se mi to nepovedlo .

"Je to v pohodě, budu to ignorovat když mě nezabiješ." Usmál jsem se na něj. Pak jsem ho vzal za ruku a vytáhl ven do zahrady. "Víš táta s mámou si na tohle dost trpí." Ukázal jsem na obrovskou zahradu, část vyhrazena pro okrasné kytky, část pro bylinky a část pro ovoce a zeleninu. "Většinou vařím já a máma, nepotřebujeme tolik kuchařů když nás je málo." Pokrčil jsem rameny. "Co.. jaké je tvoje oblíbené jídlo?" zeptal jsem se ho s jemným úsměvem. "Můžeš mi to říct? Nevadí to někomu?" Zeptal jsem ho.

,,Stejne by se !i to nepodařilo...Si rychljsi sylnejši ..." rekl sem a pak me tahl ven na to ze by to moh zkusit neodpovedel tak asi to ignoroval,,Nemam oblibene jislo" rekl sem a koukal na nej,proc by to vadilo a komu? " nechapal sem ale zase sem se jen rozhledl a koukal po rostlinách ,, ja ..skoro nejim...nepotrebuju ..jist často prizpusonil sem se i tomu" rekl sem ...jedl sem vetsinou tak jednou do tydne a stacilo mi to ale nevim jestli to bylo i dobre .r

"Samozřejmě že jsem silnější když jsem jen z poloviny člověk Drí." zašeptal jsem. Dal mi jen týden na to zkusit  ho osvobodit. Zkusit ho změnit. a já byl rozhodnutý pro to udělat vše co bude v mých silách. "Ale musíš jíst často jinak brzo zemřeš." řekl jsem a starostlivě si ho prohlédl. "Uvařím ti něco." řekl jsem vzápětí a zase ho chytil za ruku a táhl ho do kuchyně kde jsem ho posadil na židli. "Sleduj." řekl jsem jen a za chcíli už kraloval v kuchyni. Za chvíli jsem před něj položil misku Sukiyaki. "To je moje oblíbené jídlo. S chutí do toho." usmál jsem se. "Doufám že ti to bude chutnat."  všichni si mou kuchyni chválili. Třeba nebyla tak špatná?

,,Nebojim se smrti..Smrt je prece nadherna" rekl sem si spiše pro sebe ale on to stopro slyšel..tahl me pryč..do kuchyne kde me posadil a už vařil .no pozoroval sem ho ale vyraz...zase jakoby nezaujaty..i kdyz me to dost zajimalo.postavil predeme jidlo a ja sem kyvl jakoze dik a ochutnal sem mali kousek toho jidla...uz dlouho sem nejed poradny domaci jidlo a tak to bylo neco novyho..ale..nebylo to špatný,,Jo...to bych jist moh" pochvalil sem to po  svim a sned sem aspon neco..muj žaludek toho moc nepozřel a tak sem toho moc nesnel a uz sem nemoh.

Potřeboval něco lrhčího na žaludek protožr podle jeho vzhlefu toho moc nikdy nejedl. A to mi bylo líto. "Dojím to." řekl kjsem když nechal ještě trochu a vzal si misku a dal se do jídla. Zvláštní bylo, že ať už byl jakkoliv nenajedený. Jeho postava byla normální což bylo zvláštní.  Ale svým způsobem neodolatelné. "Budu ti po tu dobu co tu budeš vařit." řekl jsem a usmál se na něj. "Doufám že ti to nevadí." řekl jsem jen  a lehounce ho pohladil po ruce. Vlastně jsem se opravdu mohl dotýkat jen Kaedeho a to z toho důvodu že si to ode mě nechal lobit. Konec konců vždyť byl kocour.

On to pome dojedl a ja sem nnej jen koukal,,Jo..nic proti nemam" rekl sem i kdyz bych radeji byl pryč ale ..tyden sem to musel vydrzezt.Zase sem de oozhledl kolem...Bylo to tu celkove velké a ja sem v dome nikdy moc nebýval a tak sem si to tu chtel prosze prohlednout..ale nejvic smi libili stropi..vyzdobene nadhernymi ornamenty a barvami.Proto sem mel fzrt hlavu nahoru a čumel dostropu.Kdyz me ale pohlail po ruce koukl sem sna nej.Nechal sem ho ..stejne komu by se libila studená kůże podobajici se hadům? Byl sem studený a to nemohlo být přijemné ani pro něj.

Když se na mě podíval, jen jsem se na něj usmál. "Nemusíš se nijak vzrušovat, po tu dobu co tu budeš tady budu pro tebe, kdykoliv budeš něco potřebovat tak mi řekni." Zašeptal jsem a sladce se na něj usmál.  "Líbí se ti naše stropy? Jsou dělané podle zámku co má Satan, tátovi to připomíná jeho domov." povzdechl jsem si a stiskl mu ruku a jemně ho hladil palcem po kůži. Vlastně, asi by bylo lepší kdyby vypadnul co nejdřív než mě ovládnou pocity a já se zamiluju.  Zamiloval jsem se opravdu hluboce a hlavně rychle, to nebylo dobře.  Budu si muset promluvit s tátou. Usmál jsem se na něj a opřel se o stůl a jen ho tiše sledoval. "Chtěl bys tu provést?"

,,Jo..libí ...Sou zvláštní." rekl sem a koukl se zase nhoru.Zase mirejel po kuži a ja se na nej znovu koukl,,Tobe..nevadi moje studena kůże?  Vsem vádi tobe ne?" rekl sem a koukal nnej zelenyma očima.,,Jo...chci seu kouknounikdym i dekuju prosim nebo pochvali.Musel sem asi vzdy znit hrube a necitlivě coz sem i byl.