Temné uličky Tokya

Pohlédl jsem na něj. "Tak to asi budou ty duše." zašeptal jsem a on se najednou usmál. Překvapeně jsem zamrkal a hned  si ho pořádně prohlédl. Proč někdo tak šílený je tak božsky krásný? "Nikdo tě nemění já jen... Jen..." začal jsem a zahleděl se do podlahy. "...Jen." nevědel jsem co dál. Netušil jsem co dalšího říct. "Omlouvám se." zašeptal jsem na konec. "Měl bys ale taky vědět. Že když tu teď budeš a myslím že tu budeš krátkou dobu prptože já a Kaede nejsme dobří společníci. Tak bych ti rád ukázal to co tu máme. Knihovna je tu největší místnost ale rád bych ti ukázal jak to u nás vypadá."

Pak dsem jen otrasl hlavou a zase nahodilk svuj normalni vyraz,,Jo asi jo.." rekl sem a pak uz sem sneusmival.,,To spis ja nejsem dobry společnik...nikdy neviš kdy mi preskoci a pokusim se te zabyt a to vim ze by smi to nepovdlo." rekl sem ,,Stejne by se toi movedlo me zmenit....ale....dam ti tyden na t zkusit" rekl sem ..byla to jen takova zkouška..stejne...byl sem takovi  odnarozeni a tak sem si stejne myslel ze by se mi to nepovedlo .

"Je to v pohodě, budu to ignorovat když mě nezabiješ." Usmál jsem se na něj. Pak jsem ho vzal za ruku a vytáhl ven do zahrady. "Víš táta s mámou si na tohle dost trpí." Ukázal jsem na obrovskou zahradu, část vyhrazena pro okrasné kytky, část pro bylinky a část pro ovoce a zeleninu. "Většinou vařím já a máma, nepotřebujeme tolik kuchařů když nás je málo." Pokrčil jsem rameny. "Co.. jaké je tvoje oblíbené jídlo?" zeptal jsem se ho s jemným úsměvem. "Můžeš mi to říct? Nevadí to někomu?" Zeptal jsem ho.

,,Stejne by se !i to nepodařilo...Si rychljsi sylnejši ..." rekl sem a pak me tahl ven na to ze by to moh zkusit neodpovedel tak asi to ignoroval,,Nemam oblibene jislo" rekl sem a koukal na nej,proc by to vadilo a komu? " nechapal sem ale zase sem se jen rozhledl a koukal po rostlinách ,, ja ..skoro nejim...nepotrebuju ..jist často prizpusonil sem se i tomu" rekl sem ...jedl sem vetsinou tak jednou do tydne a stacilo mi to ale nevim jestli to bylo i dobre .r

"Samozřejmě že jsem silnější když jsem jen z poloviny člověk Drí." zašeptal jsem. Dal mi jen týden na to zkusit  ho osvobodit. Zkusit ho změnit. a já byl rozhodnutý pro to udělat vše co bude v mých silách. "Ale musíš jíst často jinak brzo zemřeš." řekl jsem a starostlivě si ho prohlédl. "Uvařím ti něco." řekl jsem vzápětí a zase ho chytil za ruku a táhl ho do kuchyně kde jsem ho posadil na židli. "Sleduj." řekl jsem jen a za chcíli už kraloval v kuchyni. Za chvíli jsem před něj položil misku Sukiyaki. "To je moje oblíbené jídlo. S chutí do toho." usmál jsem se. "Doufám že ti to bude chutnat."  všichni si mou kuchyni chválili. Třeba nebyla tak špatná?

,,Nebojim se smrti..Smrt je prece nadherna" rekl sem si spiše pro sebe ale on to stopro slyšel..tahl me pryč..do kuchyne kde me posadil a už vařil .no pozoroval sem ho ale vyraz...zase jakoby nezaujaty..i kdyz me to dost zajimalo.postavil predeme jidlo a ja sem kyvl jakoze dik a ochutnal sem mali kousek toho jidla...uz dlouho sem nejed poradny domaci jidlo a tak to bylo neco novyho..ale..nebylo to špatný,,Jo...to bych jist moh" pochvalil sem to po  svim a sned sem aspon neco..muj žaludek toho moc nepozřel a tak sem toho moc nesnel a uz sem nemoh.

Potřeboval něco lrhčího na žaludek protožr podle jeho vzhlefu toho moc nikdy nejedl. A to mi bylo líto. "Dojím to." řekl kjsem když nechal ještě trochu a vzal si misku a dal se do jídla. Zvláštní bylo, že ať už byl jakkoliv nenajedený. Jeho postava byla normální což bylo zvláštní.  Ale svým způsobem neodolatelné. "Budu ti po tu dobu co tu budeš vařit." řekl jsem a usmál se na něj. "Doufám že ti to nevadí." řekl jsem jen  a lehounce ho pohladil po ruce. Vlastně jsem se opravdu mohl dotýkat jen Kaedeho a to z toho důvodu že si to ode mě nechal lobit. Konec konců vždyť byl kocour.

On to pome dojedl a ja sem nnej jen koukal,,Jo..nic proti nemam" rekl sem i kdyz bych radeji byl pryč ale ..tyden sem to musel vydrzezt.Zase sem de oozhledl kolem...Bylo to tu celkove velké a ja sem v dome nikdy moc nebýval a tak sem si to tu chtel prosze prohlednout..ale nejvic smi libili stropi..vyzdobene nadhernymi ornamenty a barvami.Proto sem mel fzrt hlavu nahoru a čumel dostropu.Kdyz me ale pohlail po ruce koukl sem sna nej.Nechal sem ho ..stejne komu by se libila studená kůże podobajici se hadům? Byl sem studený a to nemohlo být přijemné ani pro něj.

Když se na mě podíval, jen jsem se na něj usmál. "Nemusíš se nijak vzrušovat, po tu dobu co tu budeš tady budu pro tebe, kdykoliv budeš něco potřebovat tak mi řekni." Zašeptal jsem a sladce se na něj usmál.  "Líbí se ti naše stropy? Jsou dělané podle zámku co má Satan, tátovi to připomíná jeho domov." povzdechl jsem si a stiskl mu ruku a jemně ho hladil palcem po kůži. Vlastně, asi by bylo lepší kdyby vypadnul co nejdřív než mě ovládnou pocity a já se zamiluju.  Zamiloval jsem se opravdu hluboce a hlavně rychle, to nebylo dobře.  Budu si muset promluvit s tátou. Usmál jsem se na něj a opřel se o stůl a jen ho tiše sledoval. "Chtěl bys tu provést?"

,,Jo..libí ...Sou zvláštní." rekl sem a koukl se zase nhoru.Zase mirejel po kuži a ja se na nej znovu koukl,,Tobe..nevadi moje studena kůże?  Vsem vádi tobe ne?" rekl sem a koukal nnej zelenyma očima.,,Jo...chci seu kouknounikdym i dekuju prosim nebo pochvali.Musel sem asi vzdy znit hrube a necitlivě coz sem i byl.

"Proč by mi měla vadit tvoje kůže. Jen mě fascinuje, nikdy jsem u člověka takovou neviděl, přitahuje mě Drí." Zašeptal jsemdřív než jsem si vůbec stačil uvědomit co jsem řekl. "Rád tě tu provedu." Zvedl jsem se a jeho zvedl taky. Pak jsem ho vedl chodbou do první místnosti, jídelna. Byla to obrovská místnost s dlouhým stolem. Pousmál jsme se. Běhaly tu služebné a snažily se uklidit ten bordel všude. Což se jim i vcelku dařilo. Vedl jsem ho dál.

Drake

,,Hadi kuže studena chladna jak led..komibyse to libilo" rekl sem a nejak sem se nevzrušoval tim co rekl .Pak uz me vedl chodbou do mystnosti coz byla asi jidelna.No ta pripominala tu co sme meli doma.Stal sem a pozoroval služebné .Vspomel sem si jak sem sedaval u okna v jidelne a koukal z nej.Otec sme ptal proč to delam ja mu vzdy odpovedel ze premýšlim koho zabiju nebo potýrám.Pri te vzpomynce sem se jakoby zasekl a mel nepritomny pohled alsel sem zanim dal kam me vedl.

"Jsi vyjimečný a to je dobře." Zašeptal jsem a usmál se na něj. Došli jsme do ložnice mých rodičů, bylo tu velké zrcadlo a spousta skříní, postel s nebesy a  další sarapatičky. Prošli jsme dalších patnáct ložnic pro hosty. Pak jsme došli do mého pokoje. Byl v černomodré barvě, na skříni jsem měl pověšenou školní uniformu, seznam exorcistů od nejlepších obsazení po nejhorší abych věděl kam až se potřebuju dostat abych byl dobrý exorcista. Můj stůl byl plný papírů a stránek z bible, chvalozpěvů, seznamu démonů a podobných věcí. Postel pochopitelně taky s nebesy, dlouhé těžké závěsy a výhled do zahrady.

Prochazeli sme plno pokoji az mi sla z toho hlava kolem .Pak sme se zastavili v jeho pokoji.Bylo videt ze chodi do školy..ja sem do školy taky nikdy nechodil a nijak mi to nechybelo a neschazelo.Zaklady sem umel a zbytek nepotřebuju.Rozhlidl sem se a tak nejakem si predstavil svuj pokoj.Jen muj pokoj byl vice rozhazeny a vsude nakreslene ruzne znaky a napisi hlavnkrví.Pri tpredstave sem se zaseusmál a mel nepritomny pohled.

Vešel jsem do dalšího pokoje, pak dalšího a dalšího, nakonec jsme jich prošli opravdu hodně, vlastně jsem nikdy nepočítal místnosti u nás takže jsem nikdy nevěděl kolik jich tu máme. Vyčerpaně jsme se svalil do křesla ve společenské místnosti kam jsme došli. "Jak se ti líbila prohlídka?" Zeptal jsem se ho a usmál se na něj. "Bčas jsi byl takový... zvláštní, viděl jsem jak démon na jeho rameni roste pokaždé když se takhle Drake chová, musel jsem se s tím vypořádat ale ani jsem nevěděl druh démona.

došli sme do společenske mistnosti a on se mě zeptal ,,JO ušlo to ...vypada to tu jako u nas doma...plno vzpominek rekl sem a zahledel se na něj.Zjišteni mzemam demona bylo dist udivujici ale libylo se mi to.A to opravdu.Řekl sem mu ze me muže skusit změnit ale nepočital sem ze by to dokazalnebo se o to pokusil...protože každymu sem byl vždycky ukradeny a tak ..proč by se o mě staral zrovna on?

"Drí! Já... Ti chci opravdu pomoct . Líbíšse mi a já chci abys byl v životě šťastný. A i když si myslíš že jsi. Dělá to ten démon na tvém rameni. Tvoje myšlenky ve skutečnosti vůbec šťastné nejsou. Ve skutečnosti jsi zoufalý a smutný. Našel jsi temnotu a ta zatím zaplnila tvoje místo v srdci ale je spousta věcí co by ho mohlo nahradit. Milující rodina, láska. Přítelkyně nebo přítel." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Záleží mi na tom abych ti pomohl i když ty o to asi nestojíš ale já chci zaplnit tu d8ru ve tvém srdci." řekl jdem a hleděl na něj očima plnýma naděje.

Koukl swm na nej...nechapal sem proč tanajednouza..ale bylo to zvlastni to co rikal,,Možná...rekl sem tyden..skusit to mužeš...ale pokud to je demonem...jak sem ho mohl mit odmala...odmala zabijim a tak..to bude asi divnej demon..." zasmal sem se..bral sem to s humorem...protože sem ..vsechno bral s humorem.Sundal sem si bundu a odhalil ruce od loktů dolů posety 4znými ranami aornamenty vy4zanymi bykami..,,To sem si udelal..ja ." rekl sem skoro pyšne obe ruce od loktu po zápestí sem mel pořezane.n

"Ten démon se na tebe mohl přisát když jsi byl malý. Někteří to dělají a tenhle je dost starý. Drí." zašeptal jsem. Když si odhalil ruce. Chytil jsme mu je a sevřel ve svých. "Já tě z toho dostanu protože to jediné co potřebuješ. Co jsi nikdy nedostal... Dám ti to klidně já." zašeptal jsem a zahleděl se na něj. "Dám ti sebe. Dám ti lásku kterou jsi nikdy nezažil. Budu tvůj dobrý kamarád." usmál jsem . a možná postupem času zabiju dé.ona a vymítím ho z něj. Chci aby poznal krásu světa a ne jen temnotu kterou zažije po smrti.

Usmal s se,,Zvlaštni...byl sem odmala zvlaštni díte...ted vim proč....si zvlaštni...ostatni se me strani a nechtej semnou nic mít a pokud jo neprezijou...ty más štesti...zalibil sem Esli a da se rist castečne i mě..." rekl sem popravde,,Ty ruce..sem udelal kdyz sem byl zavreny ...a krvi sem psal ornamenty na steny...." oprel sem so zeď,,Nevim jestli se dobrej přitel ale...treba to bude...j..jiny .Prece nejsi človek.." rekl sem a koukal zpadky na ruce a prejel sem si po nich prstemem

 Poslouchal jsem ho a celkem mě i potešilo co říkal. Zalíbil jsem se mu. Zahřálo mě u srdce. Udělalo mi to opravdu radost. "Kreslil si krví na zdi?" zašeptal jsem a jemně vzal jeho ruce do svých a položil si je na tvář. "Tvoje kůže se mi líbí Drí. Je příjemná a hezká." usmál jsem se. "Víš musím se jít učit. Chceš jít se mnou do mého pokoje nebo by si tu chtěl zůstat nebo něco dělat." zašeptal jsem a znovu se na něj mile usmál.

,,Jo kreslil sem ...libilo se mi to..ta barva a tak.." rekl esmnez mi vzal zase ruce ,,Proč si mysliš..že moje kuže je přijemna ??"nechapal sem to protože to pro me bylo nemyslitelné že by se to libilo nekomu jinemu než mě.,,Pujdu stebou....výš je tu moc lidí...a i když nemam dýky ....zabyt umim i jinak...a přecejen...je to vaše služebnictvo" ušklibl sem se

"Barva..." zopakoval jsem po něm. "Proč myslím? Taky bych to rád věděl. Nevím ale myslím že i ty si zasloužíš aby si někdo myslel o tobě něco hezkého." zašeptal jsem. "Jasně tak pojď." řekl jsem a vydal se k sobě do pokoje a jeho vedl za sebou. Zavřel jsem za námi. "Udělej si tu pohodlí." rřekl jsem a odklidil postel a scházel tak tuny knih na podlahu. "Tak jo. Prosím tady." usmál jsem se a poukázal na postel.  Pak jsem si sedl ke stolu a zase uklidil i tam a začal si pročítat zápisky a informace o démonech.

Odvedl me do pokoje a schodil vsechno nazem...on si pak sedl ke stolu a ja se zase rozhledl...Koukl sem na ty knihy nazemi a sehl sem sk nim...vsechny knihy i papiry sem poskladal do komínků a pak sem si jednu vzal .Byla o ruznych demonech a tak...la dost tlustá .Sedl sem si a zacal sem v Ni listovat .Bylo to zvlastny a ja sem nasel plno demonu..ale jeden me zaujal.Byl to demon co sdrzel lidi a taky se se "krmil" na ruznych vecech jako sou aždy a tak...a me  to trklo,,Asi..mam toho demona" rekl sem dal cumel do knizky

Otočil jsem se na něj a vstal. Došel jsem si k němu sednout a nakoukl mu přesrameno. Nakonec jsem mu knihu vzal. Pohlédl jsem na démona na obrázku a pak na toho co měl  na rameni Drí. "Jo to je on." začetl jsem se do knížky. "Jeho vymícení je ale těžké. Svěcená voda to táta u nás doma nestrpí takže to je jen u nás ve škole. A taky další věci a naposled." zaklapl jsem knihu. "To je složité." zašeptal jsrm. "Budu muset taky zavolat spolužákovi protože když budu jen jeden,nebude to fungovat." zamumlal jsem. . položil jsem knihu k sobě na stůl. Nakonec jsem zase došel k němu a zahleděl se na spokojeného démona. Musel jsem ho nějak zmást. Zavolal jsem kamarádovi do školy a ten tu hned byl. Vysoký kluk s růžovými vlasy a hleděl na Dakeho. "Takže to je on? To posednutí je hluboké." prohlásil. "Máš vodu?" zeptal jsem se ho. Podal mi dvě bomby.  "Díky." zašeptal jsem a vzal jsem jeden ze křížů a dal si ho kolem krku. Došel jsem k Drímu a objal ho. Tím jsem přitiskl chladný kříž na  jeho kůži v místě srdce. "Shimo odříkej chvalozpěv." zašeptal jsem. Pak jsem vzal Drího tvář do dlaní. Zahleděl jsem se mu do očí. "Tohle je součást vymítání. Nebudeš si to mapatovat." zašeptal jsem. Lehounce jsem ho políbil. Démon se zachvěl a zavrčel. Shima křičel chvalozpěv a démon se třásl až s křikem zmizel. Odtáhl jsem se. Viděl jsem jak z Drího vychází zlo a mizí ve vzduchu. A pak se Drí svalil do postele. Shima se uchcetl. "To bylo celkem snadné." řrkl a zahleděl se na mě. "Zničili jsme ho ale musí si bránit srdce aby ho neposedl další." řekl než odešel. Sedl jsem si jke stolu a prodíral se knihami. Takže ho budu muset týdenhlídat než dostane dýky. Venku už byla tma a já si svítil jen lampičkou.

kkalem na všechno co delal a pak prišel i nejky dalši kluk...Všechno bylo divny a pak začali..to vimítání..jediny co me zmatlo bylo to ze mepolibil pak..uz si nic nepamatuju..vzbudil sem se až za tmi .Všechno zustalo stejny znaky řezneany a i moc mluvit s hady..Zahučel sem a vstal sem ...,,Bolí me..hlava" rekl sem a sedel sem na posteli.Rozhledl sem se..muj pohled trochu zjemnil .

Polibky démony zmátli a Drí byl posedlý hodně dlouhou dobu. Hlavně kříž na jeho kůži donutil démona zeslábnout.  Vzbudil se a já na něj pohlédl.  Vzal jsem hrneček s čirou tekutinou a došel k němu. Vložil jsem mu hrneček do rukou. "Tady más. Vypij to. Pomůže ti to od bolesti hlavy a pročistí ti to tělo a duši." usmál jsem se na něj. To že jsne ho políbil si nepamatoval. Jestli se to teda dalo nazvat polibkem. Donutil jsem ho to vypít. Pak jsem se zahleděl na jeho znaky na obličeji. Jeho ků6e byla pořád studená ale ne už tolik. Démon to taky dost ovlivnil. Díky němu ho vedl blíž ke smrti. Pohladil jsem ho po vlasech a usmál se na něj. "Už je to lepší že?" zašeptal jsem.

Donutil mvypit nejakou tekutinu .Vubec nebala dobra ale co se da delat..,,Trochu...asi" nebyl sem si ted nicim jisty .Jen sem ted jaksy mel menši chut zabijet..ali tak ta chuť pořad byla...zachvili se sem dostl Esli...vylezl kemě a syčel,,Já vím Esli....ale nic se nedeje" usmal sem Esli se o me otřel pak to same i u Seijiho.Zasyčel jakože dekuje ale asi mu nerozumel .I Esli me chtel asi jineho..i když sám zabijel.

Objevil se tu jeho had. Něco na ně zasyčel a já se nervózně usmál. Než jsem vstal a sedl si zpátky ke stolu. Na ten mi vyskočil Kaede a zamňoukal. Pohladil jsem ho po hlavě a povzdechl si.  "Nežaluj není to hezké." pokáral jsem ho. Zase zamňoukal. Zamračil jsem se na něj. Zamával ocásky a usadil se mi do klína.  "No já jdu spát." řekl jsem. Posadil Kaedeho na stůl, navlékl na sebe pyžamo. Vlezl jsem do postele k Drakemu. Přikryl se a zazíval. "Dobrou noc." Kaede zmáčkl tlapkou vypínač a lampička zhasla. Únavně jsem se pousmál a pomalu usínal.

Zchvili si šel lehnout ausnul..ja sem spat nechtel..a uz sem vstal vzal sem si bundu a nejak se mi povedlo s Eslim dostat ven z domu.Šel sem ulicemi ale ..koikal sem na svet trochu jinak ...ale stejne sem mel chut neco udelat a taky sem mel jistou potřebu ktera nepočka ...a proč si ulevovat sám ...šel sem jednou ulicí kde semuvidel..to co sem potreboval prave teď..byl tam opilí mladý kluk možna stejnestary jako jaale menši .Stalo se stalo a zkončili sme nekde v uličce a on se ani nebranil...snad se mu to i líbilo..kousání a prudkost kterou sem v sobě měl.A chtel dal a dal a to už se asi třikrat udělal...ja mel ale vídrž a to velkou. 

Já se nevzbudil ani když odešel. Jen Kaede byl vzhůru a mňoukal furt dokola. Ale ani to mě nevzbudilo. A navíc se ráno vrátil takže jsem nic nepoznal a temnota se v něm zatím neprobouzela. A já pomalu vstal a oblékl se do školní uniformy. Pak jsem se koukl na Drakeho. Řekl jsem Hidekimu aby ho pohlídal a já se vydal do školy. Shima se ke mě hned nahrnjl a chtěl vědět jak se Drí má. "Je mu dobře." zašeptal jsem a sotva škola skončila, hrnul jsem se domů. Jenže to bych nebyl já kdybych se nedostal do problému. Přepadl mě nejaký chlápek co očividně hodně rád znásilňoval lidi takže jsem domu nep4išel a místo toho byl zavřený ve sklepě toho týpka.

Užil sem si a ten kluk mi dal i čislo...ktery sem si sice schoval ale nehodlal sem ho pouzit...nezabil sem ho byl sem dost uspokojeny.Vratil sem se a sel spat.prez den sem e nudil a tak sem si cetl..ale Seiji se nevratil...a Esli byl nervozni a rikal at ho du hledat ze se neco stalo.Ja mel ale taky takovi pocit a tak sem se vyloudil z domu a Esli me vedl..vypadalo to ze presne vi kam jit...stal tam nejaky chlapek ale...vsiml si me asi sem se mu zalibil...vedel sem to...Esli se schoval aby ho ten chlap nenšel.On me taky odtahl do nejakeho sklepa kde byl i Seiji ale ja vedel co udelam.Nehodlal sem aby se tu stalo neco nemileho...a takoveto situace sem zažil nekolikrat.Na Seijiho sem mrkl a usmal se.Chlap zas odešel ale prej se zachvili vrati..,,Nechbto na mě ..ale..nebude se ti libit co uvidíš...asi me odsoudíš" rekl sem k němu.

Seděl jsem u zdi a měl svázané ruce i niohy. A pak tam doprovodil i Drakeho. Nevěděl jsem proč ani jak. Hleděl jsem na něj naprosto nechápavě. Ve chvíli kdy to řekl jsem se na něj vyděšeně. "Ne prosím. Nezabíjej... Ho. Nezabíjej už nikoho. Já tě prosím." zašeptal jsem zoufale. "Prosím." doplazil jsem se k němu. "Trvalo mi to vymítit d3mona a on tě posedne znova a ty sw tak odevzdáš jemu ten chlap není člověk. On tě zabije určitě tě zabije. Nikam nechoď jen tu zůstaň se mnou! Prosím!" vyjekl jsem a hleděl na něj čima ze kterých začali téct slzy. "Přeju si jen abys byl tady se mnou."

Povzdechnu si a koukniu na nej,,Nemam v planu ho zabít i když bych chtel.Chci udelat neco jinyho....proste...se to to i tak nebude l8bit .." rekl sem al to uz tu byl a jna nej koukl.Nakonec sem koukl na Seijiho s omluvnym pohledem .me to nevadilo ..ale za to ze se bude muset koukat..Usmal sem se svudnym usmevem a sam sem se pustil do dïla..zubamaem mu dokazal rozepnout kalhoty a začal sem mu koiřit...nekdo si mohl řict ze sem jak děvka...mezitim co sem delal tomu chlapovi dobře Esli Seijimu rozvazal ruce i nohy tak aby to nebylo poznat a zasse schoval..pochvili se zmenilo to ze uz sem sam nel kalhoty a sklepem se neslo moje bolestne vykřiknuti když dome prudce vnikl...az tak prudce sem to nečekal...bylo to proste nelidske ale i tak se mi povedlo po dlouhe době ho unavit a sam sem byl vyčerpany...bylo mi i zle ale co sem mohlndělat...on usnul a ja nemel silu vstát..jen sem na Seijiho kyvl aby utekl..ale aby me nechal být,,Di...pr..prosim" rekl sem a sam sem vyčerpanim usnul.ee

Jen jsem na něj vyděšeně koukal když se dal do kuřby penisu toho chlapa co vypadal tak odporně. A pak ho ten chlap sám znásilnil. Nezmohl jsems e na nic než na vyděšené koukání. Ten chlap ho pak nechal. A on mi řekl ať uteču. Zakroutil jsem hlavou. Věděl jsem že honeunesu ale nechtěl jsem ho tu nechat. Začal jsem ho táhnot dokud jsem ho neodtáhl p4ed dům a odtamtud zavolal pomoc. Ta se dostavila možná až mic rychle. No tím líp. Hideki mi pomohl idnést Drího k nám a ke mě do postelw. Sedl jsem si k němu a hleděl na něj. Položil jsem si hlavu na jeho hrudník a za chvíli už v sedě usnul na jeho tělwe.

Spal sem a všechno me bolelo.tohle bylo poprvi co sem nekomu pomohl...a taky to bylo poprvi co sem byl ja znasilneny...bolelo to a bylo jen štesti že už sem nebyl panic ...ale takhle prudke zachazeni sem nikdy nezažil.Kdyzu sem se vzbudil všechno me bollo ale nejvic zadek ze ktereho pořat vytekalo sperma toho chlapa a moje vlastní krev. Hrudi mi ležel Seiji....,,Ř..rikal..sem ..ať utečeš...sám" rekl sem potichu a rukou ho chtel pohladit po vlasech ale nakonec sem to neudelal .Ruku sem dal zpadky a ješte sem otočil hlavu nastranu...bylem rad źe ttu neni jeho otec...aspon me nevidi v takovem stvu.

Probudila mě jeho slova a já pomalu otevřrl oči a pohlédl na něj. "Jsi vzhůru." zašeptal jsem se štěstím v hlase a zvedl se. "Ukaž mi to. Já ti to uudravím." usmál jsem se a sundal z něj deku. Obrátil ho na břicho a stáhl mu kalhoty. Svoje ruce jsme umístil na jeho půlky. Moje ruce slabě bíle zazářili a zadek se mu pomalu zahojil. Sundal jsem z něj ruce a natáhl mu kalhoty. "Víš vládnu bílou magií. To je ta dobrá co pomáhá." usmál jsem se na něj. "Taky je konečně užitečná. Do teď jsem ji nepoužil."

Tohle sem nečekal a než sem stihl nejak reagovat a protestovat uz bylo hotovo.Koukl sem sstranou,,Mělsi..me tam nechat..." rekl sem a nechtel sse nej koukat,,Je...mi li...to cos videl...aspon ...ti nic neudelal" zase sem se omlouval a tohle vsechno bylo divny..omlouval sem se byl sem..tak nejak hodny...alle proste..nechapal sem proč me tam nenechal.n

"Nemohl jsem tě tam nechat. Nikdy bych si to neodpustil." zašeptal jsem zoufale a hladil ho po vlasech.  "Víš já se hodně rychle zamiluju a pak toho hodně dlouho lituju. A až mě opustíš budu toho litovat opravdu hodně." zašeltal jsem a sundal mu ruku z vlasů. "Pomalu jsem se do tebe zamiloval. A zamiluju se ještě víc." posmutně jsem. "Měl jsi mě tam nechat a odsud odejít. Pak bys ode mě měl klid a nemusel ses trápit se mnou a s mými city." řekl jsem a vdtal. "Půjdu něco uvařit." usmál jsemse a pohlédl na něj. Pak jsem se vydal ke dveřím.

Poslouchal sem ho ale pak chtel odejit..a bylo jedno ze jen nachvili..vstal sem tak prudce zabouchl mu dveře tesne pred tim nez stačil vyjit,,Tak poslouchej...! Tys mi pomohl co stýče toho demona ...tim si me zachranil a mysliš zete necham u takoviho debilního hnusnýho dětka?? ! A ted mi řeknes tohle že bych mel pokoj?? Nedelej si zeme prdel!!! Ty me chceš zmenit...zbavils me tý obludy na rameni citim se kvuli tomu divne nevim co ted citim ale vim ze ses mi zalibil jinak bych se kvuli tobneobetoval!! Co ja vim treba se taky zamiluju !! " reknu nastvane  

Dveře se mi zabouchli před nosem a já překvapeně zamrkal. To už začal mluvit. Pomalu jsem se usmál. "Ten hnusnej děděk... ubližuje už dlouho a to není ani posedlý." Zašeptal jsem a pousmál se na něj. "Máš pravdu, chci tě změnit, a to opravdu hodně, třeba k tomu abys normálně jedl a abys trochu přibral." pak jsem překvapeně zamrkal a dřív než stačil říct něco dalšího jsem se k němu přitiskl a objal ho. "Děkuju, Drí, byl bych opravdu šťastný, víc než teď." Zavrtal jsem mu tvář do ramene. Jeho had zas někde honil mého kocoura, slyšel jsem to podle zvuků z vedlejšího pokoje.

vou reakci sem  nečekal ale aspon byltak nejak pozityvni,,Jidlo jidlo...to chvili potrva...ale ješte jednou rekneš takovou vec a neudržim se..." zavrčim a necham ho se keme pritisknout,,Trebme zmeniš..." rekl sem .zaposlouchal sem se do zvuku z vedlejši mistnosti,,Esli si zamiloval tviho kocoura......snad  si uvedomi ze o nej nema ten chlupác zájem" reklem sem .Pustil sem dveře ,,Víš...aspon semi to vratilo...ja byl vzdy ten..co znasilnuje ostatni..at uzu jakymkoli zpusobem....tak sem to aspon pocitil na vlastni kuži" priznal sem se. 

"Ale jídlo je pro každého důležité." Usmál jsem se na něj dost nevinným úsměvem. "Kaede si celkem rád hraje ale ten had ho asi celkem děsí, konec konců je dost jedovatý a i když je Kaede druh kočičího démona, nemá hady v lásce, včera si mi celkem dost stěžoval. "Ale já nechci aby ti někdo ubližoval, ubližuje to i mě." Zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. "Víš já se chci zamilovat ale ty... za šest dní odcházíš. A týden je hrozně krátká doba na zamilování." Zašeptal jsem.

,,Esli..mu neublíżí...on nezabije ...jen když mu to řeknu...nebo kdyby to bylo nutné..tvuj kocour je v bezpečí...on se chce jenom ukamaradit..." ,,Popravde...poprvi sem tu chtel zustat jenom ...kvuli dýkám..ale ted to vidim jinak...asi....ne určite...se zdržim dýl...kvuli..tobé....neznam lasku ale ty mi ukazuješ zi me muze mit nekdoad...proto tu zustanu...stebou...jen ..nechci..t..ti ubl...ubližit" rikat. Hezke veci bylo pro me trochu zptezši ale ..zvladal sem to aspon trochu...Jedine co tak i kdyz ted tu budu...i po teto zkusenosti..sam budu chodit nekamukojit potřeby abych mu neubližil 

"Vím že se chce kamarádit ale nevím co Kaede. On si věčně jen stěžuje." Pokrčil jsem rameny. Pak jsem na něj koukl naprosto překvapeně. "Zůstaneš tu... se mnou?!" V očích se mi objevili slzy které se mi začali valit po tvářích. "Drí." Zašeptal jsem šťastně. Přitiskl jsem se k němu ještě víc a šťastně ho objal. "Děkuju, tak moc ti děkuju... ale... bude to bolet být ve tvojí přítomnosti a nemoci se tě dotýkat." Zašeptal jsem a sklonil poraženě hlavu. "Ty mi neublížíš, já ti věřím Drí, jsi pro mě velmi důležitý." Pousmál jsem se na něj.

,,On to ten had pochopi..je to taky velkej otrava..když to tak vemu...sem rad ze sem si vytvořil imunitu proti jeho jedu" rekl sem se smichem alpak me pevne sev4el,,Nemoct..dotykat?? Jak to mysliš? Však me chceš teď asi udusit" zasmal sem se i smich se zmenil trochu..už nebyl tak šílený,,To řikáš ty...ale j ubližuju..każdymu jakkoli...a abych ti neubliżil udelal sem i včera opatření.." rekl sem ale on samozřejme nemohl vewdet o mích nočních hrátkách

"Já mám to štěstí že na mě jedy nijak moc nepůsobí, je to jako kdyby mě štípla vosa." Zašeptal jsem.  "Ty bys mě pak k sobě nepustil a objímání je jedna věc ale to co chci dělat... je zase věc jiná." Pokrčil jsem rameny. "opatření..." Zopakoval jsem po něm a chvíli přemýšlel než mi to došlo. "Ty jsi s někým sopal? To není fér. Já chci ta-" Zarazil jsem se a okamžitě si rukama přikryl ústa. Co jsem to právě vypustil z úst? Bože jsem tak neomalený! "Omlouvám se, ignoruj co jsem teď řekl, jdu do kuchyně." Zašeptal jsme jako výmluvu a hrnul se ke dveřím.

,,nme nepusobi vunec..jen boli to kousnuti" zamrkal sem kdyż to 4ekl...vedel sem co chtel říct a zaschtel odejit...jasne vimluvi vimluvi...chitil sem ho za ruku a schodil ho na postel kde sem ho uvěznil pod sebou,,Seiji...!! Ty nechapeš ze jo?! Nejsem ten typ co nato de jemě opatrně mysliš ze kdybych ti chtel nejak ubližit šel bych vćera ven a neodbil si to jinde?! Neco mi řiká ze seš panic a pri mim tempu a v tomhle neopatrnosti by te to odradilo a bolelo.Nedokažu bít jemný!! Já ..ti ..nechci ublížit pochop to!!! Radši ubližim všem okolo ale ne tobě!!" tak a všechno bylo venku a on byl podemnou uvězn3ný.

Než jsem se nadál skončil jsem na posteli. Hleděl jsme na něj v podstatě dost vykuleně. Když řejkl že jsem panic, v momentě jsem zrudl. Ale měl pravdu, všem jsem se stranil a nikomu nedovolil aby na mě jen sáhl. "Kdo říká že budu dole?" Zašeptal jsme, to bylo blé, jasně že bych byl dole.  Neměl jsem s tímhle žádné zkušenosti. "Proč... nechceš ublížit mě?" Zašeptal jsem tichounce a upíral na něj zvědavé nevinné oči, úplně jiné než měl Souji který tak rád bodal do lidí. "Já ti věřím že bys dokázal být i jemný." Zašeptal jsme a mile se na něj usmál. Byl jsem zkrátka až moc naivní.

,,Nedpsnaz se me zmást poznám panice a ty co maj predpoklady k tomu bejt dole..." rekl sem a pak zavrčel,,Seiji !! Nekdo jako já neumí bít něžný!! Pochop to....nekomu se l8bí prudkost ale ty bys pak trp3l...proste nechci abys trpel a sam evim proč!! Doprdele!!" reknu a prašim pesti vedle jeho hlavy,,Rozčilil sem se a to bylo špatne...jak po fyzicky strance i psichycky...mohl sem stratit kontrolu .Vstal em a radši odstoupil.Bylo to videt co to se!mnou dela...měl sem vybouleny kalhoty,,Proste ti nechci ubližit..ted...radeji di....nebo to skonči špatně" rekl sem a pritisknu se na st3mu.nechtel sem ho znásilnit.e