Temné uličky Tokya

Povzdechl jsem si a stoupl si, nahkl jsem se a jemně ho políbil na rty. Přede všema těma čumilama. "Je to v pořádku nic si z toho nedělej. Miluji tě a to je hlavní, my dva jsme hlavní, ostatní ať si okouní, ať kopírujou když je to baví. Do našeho vztahu lásko jim nic neni." Usmíval jsem se na něj a hladil ho po tváři. Cítil jsem pohledy těch tupců ale ignoroval je, pro mě byl důležitý Drake.

Stoupl si a políbil mě koukal sem na něj úplně vyjeveně  nečekal sem že mě tady políbí tak sem se jen usmál .Všichni koukali jakoby se stalo bůh ví co.,,Máš pravdu..to je jen důležité my dva jsme důležití jen my dva" mluvil sem už taky upln3 jinak proste sem se změnil ale ..co když se vrati moje povaha..mužu být ..hodný a pozorný na něj ale ..znovu začít zabíjet  a tak..potom..mohl bych žít v klidu a s ním? Co kdyby sem se pak už nemohl změnit?

"Ano. Jen my dva Drake." zašeptal jsem ale jakoby se za mou tváří na něj koukal i někdo jinej. jakoby se moje druhá psychická polovina zase probudila. "Tak tady to je." před námi se objevila naše objednávka. Usmál jsem se. Okamžitě jswm to do sebe začal házet. Pak jsem se jen usmál i na Drakeho. Pak jsem vstal a vydal se ven za budovu s výmluvou že si musím pročistit hlavu. Tam jsem se opřel o zeď. Cítil jsme jak mě pálí vnitřnosti. Jakoby mě někdo zapálil zevnitř. Souji se určitě začal drát navrch.

Docela richle to dosebe nahazel a pak šel ven...ja sem nevedel co se d3je..ale taky sem byl donucen přemýšlet nad jinyma věcnma...jako bylo..zab8t tady všechny...bylo to zvláštní..zase sem citil tu potřebu zabíjet ale ..neublížit Seijimu a rodině...to bylo jedine jinak sem se citil podobně..jako před týdnem..proč? Ten demon zmizel tak co se semnou děje...sem v duši prostě takoví? Nebo to neco vyvolalo? Ale proč teď na tomhle m8stě a jakto že se nechci pokusit zab8t jeho? Tak tyhle otazky ..byli moc ale ja sem to v sob3 držel problem byl že to bylo silný..ale kolem bylo spoustu lidí se zbran3ma..a ja usebe měl jen kapesní nůž.Nemohl sem tu být mezi t3ma lidma..buh vi co bych udělal..ale zase..Seiji si dal tu praci..ne nejde to! Nemu6u tu zustat!Musik ven ! na vzduch !Ale prvni sem zaplatil mel sem usebe dost pen3z.A odešel sem ven ..Seijiho sem ale neviděl( Seiji byl z druhe strany) citil sem tu potrebu jit nekoho zabít nekdo musel zemřít pod mima rukama..ale to nemu6u udělat nemu6u to Seijimu ud3lat to prost3 nejde

Opíral jsme se o zeď, chvěl se a tiše dýchal. Musel jsem ho v sobě zadržet jinak to dopadne katastrofálně. "Drake..." zašeptal jsem a vzápětí se sesypal. Moje tělo ovládl Souji. Usmál se a prohrábl si vlasy. "Opět volný." prohlásil. Vydal se kolem kavárny a narazil na Drakeho. Zasmál se. "Vidím že ať se ten malý naivní pišißkvor snažil jak chtěl, tvou celou stránku neuzavřel. No nevadí. Já mám něco na práci." vydal se dolu po stráni. Romantická chvíls se rozplynula.

Teď mi chybeli mé dýky.Ale ty byli pryč misto nich sem si vybral Seijiho ale nelituju ani teď.Uslyšim hlas a oto'im se.Stal tam..Seiji ne ti byl Souji .Vydal se pry' ja sem ho došel a chitil za paži,,Je mi jedno že teď si Souji ale nenecham te odejit buď pudu stebou nebo te nepustim.Chci v3d3t co je se Seijim a proto se idtebe nehnu " řeknu sy'ivě.Tenhle mě malem zabil a je jiny než Seiji nevim jestli me chce pořad zabút ale at chce nebo ne ..pudu za nim  

Souji pootočil hlavu a pohlédl na něj dost vražedně. Měl trochu jiné rysy v obličeji jak já ale jinak byl stejný a tak to na mém nevinném obličeji vypadalo zvláštně. "Co je se Seijim? Ten malej zbabělec mě nechá dělat si s jeho tělem co chci. Nevidím důvod ri říkat co a jak tak drž hubu a jdi do prdele." vykroutil se mu a vydal se zase pryč. Do města. Tam zamířil rovnou do jednoho baru. Vyhlédl si jednu ženskou a odtáhl ji do jedné uličky. Ani se nebránila. Souji se uchechtl. "Taková štětka." vytáhl nůž a rozpáral jí hrudník. Žena nestačila vykřiknout a Souji jí rozdrtil srdce. Spokojeně na svou práci hleděl.

Drake

Zamračil sem se .Tohle jednání se mi nelíbilo.Šel dál a mě příšerný zabolela hlava a já se svalil do trávy.Jakmile bolest zmizela tak sem cítil opět potřebu zabíjet ale mnohem silnější.Ale ..par osob sem měl z "vraždící mysli " vyřazených.mou rodinu a seijiho..stejně tak Soujiho protože byli jedním.Ale i tak..mam jít do prdele? Proč ne ale bránit se bude . I když smysl ty věty byl úplně jiný můj mozek si to přebral po svém.Šel sem za ním a jakmile dokončil svou "práci" sem se zasmál,,Zajímaví způsob co takhle kdybys mě za učil?" 4ekl sem než sem se vydal k němu,,Je mi jedno jestli si Seiji nebo Souji ať chceš nebo ne sem nucen mít i tebe rád..jelikož ty si on jen v trochu jiném podání."vysvětlil sem mu situaci,,Je mi jedno jestli mě zabiješ já se bránit nebudu ale co takhle zkusit se mnou vycházet ? Muže# z toho taky něco mít stačí si 4ict" řekl sem.

Souji se zvedl a zahleděl se na něj prázdnýma očima. "Zaučit někoho jako jsi ty? Co jsi?! Herec? Před Seijim si budeš hrát na svatouška? A pak se mnou jdeš vraždit?! Jsi zkažený tak moc že je ti to až jedno." pak se zamyslel. "Něco z toho mít?" ušklíbl se a vzápětí přitiskl Drakeho ke zdi. "Ten debil Seiji chcípne nějak to zařídíš. Zůstanu já a tohle tělo!" zasmál se. "Jestli to nesplníš. Nic nebude." pustil ho a vydal se pryč.

Zamračil sem se ,,Nejsem herec nic takoveho ...i kdyz se zbavil demona neco ve me zustalo a to se nezmeni ted se to projevuje " ušklibnu se.Prirazil me ke zdi,,Seš debil? Mysliš že bych zabil nekoho koho mam rad? Seš fakt debil Souji " zasičel sem,,Viš co? Naser si !" oči mi uplne svitili a vse bylo mireno jen na Soujiho.Nemel sem v planu ho zpustit z oči uz jen kvuli Seijimu toho sem totiz miloval,,Ty seš hajzl to Seiji musi prežit ..To radši najdu zpusob jak chcipneš ty !"