Temné uličky Tokya

Souji se zasmál takovým tím prázdným smíchem. "Jsi takový imbecil až se mi chce brečet." řekl a obklopili ho modré plameny. "Si myslíš že si to nedokážu sám zařídit?" vytáhl meč. "Stačí když tohle tělo probodnu." a udělal jednoduchý bod. Zalapal po dechu. Jeho tvář zjemnila a já se zhroutil na zem. Meč osvobozený z mého těla. Nade mnou se utvořil černý mrak. A ten po chvíli zmizel. Souji se sám osvobodilz mého těla. Vydechl jsem. Plameny zmizeli a já zůstal ležet. Bledý jako upír

Zadival sem se na nej a stal jak solnej sloup.Co chtel delat?Dela si zeme srandu? Zachvili uz vytahoval meč a zabodl ho do sebe.Jednu podobnou vec uz sem videl a ted  znovu.Mrak nad nim zmizel a ja se kenmu vydal a sehl se knemu ,,S..seiji? '' byl sem tak trochu v šoku..taky proto ze sem ho zase videl s mecem v tele .Sevřel sem ho v naruči tak pevne ze to vic asi nešlo.,,SEiji " zaseptal sem a skapla mi slza.

Souji odešel aniž by chtěl nebo to jen plánoval. Prostě se zabil. Když byl v mém těle, když ho ovládal, tak se zabil a tak zabil mě. Pootevřel jsem oči a celý se chvěl. "Drake..." zašeptal jsem a pousmál se. "Vytáhni...ten meč." zašeptal jsem.  Předrím jsem neměl sílu na to abych použil bílou magii. Ale teď když už nebyl Souji a byl jsem v náručí milovaného, navíc mě nikdo nespaloval zevnitř. Žádný jed. Tak bych mohl. 

Kdyz sem uslysel slabi hlas tak sem se zadival na jeho tvař.Žil byl živi a to mi na tvari vykouzlilo usmev.Pomalu sem vitahl z jeho tela meč a doufal ze to nijak neposkodilo organy .,,Ja se..bal..že sem te stratil Seiji " rekl sem tiše ,,On rikal ze te zabije a chtel pome abych te zabil.." rekl sem smutně .Byl sem rad ze sem to neudelal ze sem do nej zamilovany a ze ho nechci stratit.

Hleděl jsem na něj unavenýma očima než se můj výraz změnil na extrémě bolestivý. "To moc bolí." zašeptal jsem. Okamžitě se kolem mě rozlila bílá záře.  Rána se mi pomalu zahojila. Schoulil jsem se  Draku do náruče když záře uhasla a já byl zahojený.  Pořád jsem byl ale bledý. "Drakw já chci...do postele. Potřebuju spát." zašeptal jsem zoufale. "Tak moc chci spát."

Rana se mu zacala uzdravovat a to me tesilo ze vsech nejvice.Vypadal ale vicerpane.Vzal sem ho do naruce a vydal se s nim pryč,,Zachvili budes uz lezet neboj se " rekl sem tise.Cesta tam mi trvala kolem 15ti minut potom uz sem ho jenom polozil do postele a sundal z nej zakrvacene veci.Lehl sem si k nemu a objal ho.On uz ale spal.Byl hodne unaveny.Ja zrovna sehraval souboj sam se sebou..jestli jit zabijet nebo ne.Moje duse byla porad zkažena..i kdyz demon byl asi uz pryč

Přitulil jsem se k Drakemu sotva jsem usnul a jemně ho objal s tichým zašeptáním jeho jména a úsměvem. Usnul jsem ještě tvrději ale to jen díky tomu že tady byl se mnou. Kdyby odešel asi bych zase hned byl vzhůru. Takhle se mi usínalo a spalo krásně když jsem ho měl u sebe. Byl to takový ten příjemný pocit velkého zamilování. "Měkké."

Leuel sem s nim v posteli a pozoroval ho.Povzdechl sem si miloval sem ho ale ted se opět neco zmenilo.Jemi ani rodine sem nechtel ublizit ale...ostatnim ..chtel sem znovu zabijet..co se to zase stalo? Zase sem mel pocit ze nepotrebuju spat nepotrebuju jist ani pit..Seiji byl v pořadku..to bylo hlavni ted uz nebyla moznost jak by se ten druhy vratil..byl sem rad ale ted ..co je semnou?

Neustále jsem se mírně usmíval, vrtěl a tulil se k němu. Byl jsem částečně unavený. Protože jsem se vlastně i furt budil. "Miluju...tě." zahuhňal jsem a úplně ho sevřel dokud jsme neusnul úplně a spal až do rána. 

Celou noc sem nespal byl sem vzhuru a hlidal ho ale ja nebyl..unaveny nebo vlastne byl ale nemohl sem usnout.Rano sem se chtel zvednout ale on me sviral tak ze sem se nemohl zvednout.Pohladil sem ho po zadech .Povzdechl sem si neska sem chtel jit na navstevu k rodicum ale on se to nesmel dozvedet