Temné uličky Tokya

Seiji:

Vzbudil jsem se až později a uvědomil si jednu zásadní věc. Musím do školy! Vyletěl jsem z postele a nasadil na sebeuniformu. "Drí do šesti jsem zpět." řekl jsem mezitím co jsem si snažil uvázat kravatu. To se mi konečně povedlo. Oročil jsem se na něj a usmál se. "Měj se." vyběhl jsem ven směr škola.

Rano vystřelil jako střela a  zachvili byl pryč.Počkal sem tak..čtvrt hodiny než sem se převlekl a vydal se ven.Chtel sem myt jistotu že mě neuvidí že nezjistí kam sem šel .Vydal sem se směr muj rodn* dům.Netrvalo dlouho a ja se oběvil před branami.Vešel sem dovnitř ale pred hlavnimi dveřmi sem zastavil..a zazvonil sem.Mel sem trochu kruhy pod očima ale nebylo to tak hrozne .Čekal sem az nekdo prijde otevřit.Popravde sem ale nechtel aby otevřel muj starši bratr.

Natěstí se mi podařilo to do školy stihnout před zazvonením. Sedl jsem si do svojí lavice a hleděl na učitele. Měli jsne japonštinu. On něco huhlal, polovina třídy ho neposlouchala ale on nevypadal že mu to vadí. Já hleděl zamyšleně z okna a pro sebe se pousmál. Bylo hezké tase slyšet blbé kecy učitelů. Lepší než jecy Hidelkiho.

Dikybohu my otevřel otec..přivitali mě  s otevřenou naruči ale starši bracha tu nebyl.no aspon ze tak nechtel sem ho videt..teda chtel ale popravdě bal sem se ho..povidali sme si o vsem možnem..dvojčata se keme dost tulili a chteli byt semnou bylo mi dobře kdyz sem snima byl ted bez vsech sporů.

Dem ve škole se dal jakž takž přežít a bylo to lepší než být zašitý někde sám. Ape teď jsem se těšil na Drakeho. Chtěl jsem ho vidět. Moc jsem ho chtěl už vidět. Takže jsem cosi nejrychleji pospíchal domů za mým milovaným. Těšil jsem se až ho zase obejmu. Až se k němu přitiskl ale doma nebyl. Nadšeně jsem tam vletěl ale nikdo tam nebyl až na mamku coco vyřizovala nějaké telefonáty.

Doma sem si povídal s ostatními ale jeden člen rodiny pořád chyběl a tak ..No vlastně částečně sem byl rád ale když sem se koukal na hodiny tak sem se co nejrychleji rozloučil a vyběhl západky ..Zapomněl sem hlídat čas já blbec...No snad nezjistí kde sem byl lhát pořád umím celkem dobře a nechci mu říct kde sem byl když sem řekl že tam budu chodit jen s ním .Běžel sem co nejrychleji to šlo a tak za nějakých pár minut sem doběhl teda zpátky .Vyběhl sem do jeho pokoje kde stál on .Zadychane sem se postavil,,Ahoj promiň byl sem .." vydichaval sem se,,Byl sem venku jen na procházce..Zapomněl sem na hodiny " doufal sem že můj um lhaní se nezměnil.

Za chvíli co jsem nečinně seděl na posteli se tam objevil. Otočil jsem se na něj. "Že ti není hanba. Lhát mi!" zaprskal jsem naštvaně. "To si myslíš že jsem 7plně blbej? Že mi prostě nedojde kde jsi byl?" otočil jsem se k němu nasupeně zády. "Lžeš mi a to je to nejhorší co můžeš udělat člověku kterého miluješ." řekl jsem úplně vytočeně. Natáhl jsem se vzal si ze stolu jednu knihu. Abych alespoň něco držel a nevrhl se na něj. "Jak mi můžeš...lhát?!" z očí mi tekli slzy.

Poznal to ..A teď vypadal víc naštvaně nez když sem ho viděl poprvé se na mě naštvat prostě...Měl pravdu..Neměl sem lhát ale ..Byl by na mě naštvaný kdybych mu řekl narovinu kde sem byl ale ...Zase..To by se dalo pokecat tohle ..Nešlo..Jemu sem lhát neměl ,,J..Já..Já se ..." Odmlčel sem se ne omluva to nemohla jen tak upravit ..Musel..Ano musel sem trpět..Zase se dostavila ta půlka kterou ve mě chtěl Seiji zahubit..Sebepoškozování .Zase sem na nej myslel ,,tohle omluva nespravi ...chapu to ...Popravdě...Nevím co se sennou děje..ale to je moje věc..tobe ubližovat nechci a teď sem to stejně udělal../. Nezasloužil bych si nic jiného než...trest/" tuhle větu sem řekl zase..Opravdu tím hlasem ...Tím ..Temným jiným hlasem.zarili mi oci zase.

Všechno to mělo ale logické vysvětlení ..A tím byl můj starší bratr.

Utíral jsem si slzy a skoro ho neposlouchal ale tu větu jsem slyšel. Pomalu jsem se na něj otočil a očima pročesával okolí kolem jeho hlavy ale žádný démon tam nebyl bylo to jakobyDrakeho někdo ovládal. Ty zářící oči. Proč? Co když si jeho bratr vzal krev na to aby ho mohl ovládat? "Drake co to říkáš?! Tohle neříkej!" vykřikl jsem a přešel k němu. Chytil jsem ho za ruce a zahleděl se mu do očí. "Slyšíš?! Nikdy už tohle nneříkej!"

Somo mě ovládal proto chtěl tu krev.On nebyl člověk nebo aspoň teď už neni.Kdyz se Somo narodil byl normální clovek.Byl hodný chlapec co miloval přírodu a hlavně rodiče .Později i své sourozence ale rok před tím než se narodil Drake se to změnilo.zacal se všem stranit jen s drakem trávil čas a bylo mu jedno jak mu ubližoval.Somo potkal Esliho.Esli není had je to kouzelník teda něco takového..Je to vlastně potomek čaroděje a demonky.Somo a Esli se dohodli že ho bude chránit a všechno co umí Draje tak to zařídil Esli.Somo teď není už člověk je něco mezi ..Čarodějem démonem a člověkem ani sám satan na něj teď nemůže ani o něm neví jediný kdo to zatím ví je Esli.Ovlada Drakeho díky jeho krvy chce aby ho Seiji začal nenávidět za to co bude dělat ..Proto ho nutí lhát zabíjet a tak...Ale asi Somo nechce seijiho zabít přecejen mu brášku zachránil.

Západky do přítomnosti:

Podíval sem se mu do očí ,,Ale..ne..Zasloužím si to ..Ublížil sem ti a to sem dělat..Neměl " řekl sem a sklonil sem hlavu.oci mi trochu...No zakalili se mi oči ...Nevím co to bylo ale zase mě bolela hlava,,Omlouvám se sem...Hrozný ..Nezasloužím si někoho tak úžasného jako si ty " zase jako tělo bez duše .Byl sem prostě ovládán z dalky