Temné uličky Tokya

Jakoby nějaká část mě šeptala že tohle je koje vina, že za to jak na tom teď Drake je můžu já. Couvl jsem od něj a zakopl o jednu knihu co se válela na zemi. Skácel jsem se na zem a jen na Drakeho zoufale hleděl. Nikdy jsem mu neměl pomáhat s tím zachraňovat jeho rodiče. Viděl jsem jak ho ta temnota znovu pohlcuje. Temnota která ho dostane do pekla. Sklonil jsem hlavu a vlasy mi napadali do očí. S tímhle nic neudělám, neudělám! Pootevřel jsem 7sta a zhluboka se nadechl. "Drake to co říkáš není vůbec pravda. Jediné co mi ublížilo bylo to že jsi lhal. Zkrátka stačí když to neuděláš znovu. Žádný trest ani nic jinèho. Slyšíš?!" zašeptal jsem. Zahleděl jsem se na něk, na jeho oči. Nebyl sám sebou. Viděl jsem jeho duši už jen kvůli tomu že jsem byl z poloviny démon.

Bojoval sem s tím ale vnitřně.Boj nebyl vidět to co sem říkal sem nebyl ja.Moje očí úplně Stratila barvu začal sem zcela s vnitřním bojem o kterým stoprocentně věděl Seiji.dobry ale bylo že sem zatím vyhrával ale Bůh ví co měl brácha zase pak za lubem

Jelikož Somo věděl že nema sanci ted vyhrát tak to vzdal ale měl ještě dost způsobu tentokrát Drakeho nechal svému osudu projedou ale ne úplně nebude ho ovládat a ta velká temnota zmizí ale pocit potřebí zabíjení drakemu zůstane a taky naposled bude donucen si nějak ublížit trochu ale i tak.

Vrátil se mi do očí lesk úplně a temná aura zmizela já se ale skácel k zemi a nehybné sem ležel byl sem vyčerpány ale..Nachvilku sem to byl zase já ,,S... sei..Ji " zašeptal sem unavené.

Najednou se zhroutil na podlahu. Zůstal jsem na něj hledět a vzápětí se k němu okamžitě vrhl. "Drake" vzal jsem jeho tvář do dlabí. "Jsi v pořádku? Slyšíš mě?!" tohle byla nepochybně Somova práce. Zabiju ho . najdu a zabiju. Něco mi říkalo že v jejich panství nebude. Z očí mi doslova šlehaly plameny a já vztekle zavrčel. Jak se vůbec opovažuje mu takhle ubližovat . Soma neni nic jiného než prohnilý zmetek. "Jak se cítíš?" zašeptal jsem k Drakemu jemně a pomocí bílé magie ho zbavoval únavy.

Zachvilku sem se tak nějak probral a unavené na nej koukal dokud mi nepomohl zbavit se únavy ,,Je..Mi....Asi už lépe .Omlouvám se...Seiji " zašeptal sem a posadil sem se tak moc mě bolela hlava a k tomu sem cítil na ruce menči ..No tlak..Koukal sem se na ruku a tam bylo... Černé znamení stejně jako na obličeji ale ve tvaru blesku ..Nechápal sem ale co sem mohl dělat ,, opravdu se omlouvam''

"Je to v pořásku. Neomlouvej se." řekl jsem a jemně ho objal, kdyby ho něco bolelo tak kvůli tomu abych mu neublížil. Chytil jsem ho jemně za ruku. Ten zmetek co ho ovládal si ho značkoval. Nepochybně to byl taky on co zasel do jeho těla démona a vypadal naprosto spokojeně. Teď to bylo ale jiné. On neměl u sebe démona ale trpěl.

Nečekaně sem ho objal ,,Neměl sem tam bez tebe chodit omlouvám se ti opravdu ano " řekl sem jeste ...,Somo..Tam nebyl..Ani rodiče nevěděli kde je...Že tam prý od mojí návštěvu nebyl " oznámil sem mu a opřel se zády o postel,,Prodělával ti jen starosti ale..Teď to bude v pořádku určitě ano" to sem nevěděl že Somo chystá brzy další uder

Najednou mě obejmul a já překvapeně zamrkal ale potom ho obejmul taky s jemným úsměvem. " to jev pořádku Drake. Nevadí to. Hlavně nic takového už neříkej, vyděsilo mě to." Zašeptal jsem. Přtiskl jsem se k němu. "Mám tě moc rád a nechci aby jsi trpěl. Bojím se o tebe  Drake. Tohle je určitě práce tvého bratra a j@ ho najdu a vyřídím si to s ním."řekl jsem.

sklopil sem hlavu,,Ano je mi jasne že to dela ..on..protoze me nemuze mít pro sebe..."zašeptal sem a koukal mu do očí.BAl sem se že bych mu příšte mohl ublížit ..teda slovně psichicky...ale ..ja to nechtel museli sme Somu nejak najit a nevim domluva mu stačit nebude...potřeuje taky nekoho kdo ho bude mít rad ale ...ja to nejsem a být nemužu ja mam Seijiho

"Ano Drake, dělá to on. A teď je to třikrát složitější." Řekl jsem a skousl si ret. Vzal jsem jeho ruku a propletl si s ním prsty. "Drake bál jsem se o tebe protože já..." odvrátil jsem pohled. "Moje bílá magie mi...nějak umožnila...zkrátka já..." zhluboka jsem se nadechl. "Čekám dítě...Chtěl jsem ti to říct později ale teď, je to akutní."

poslooouchal jsem ho..byl hodně nervozní kdyz to ríkal a a hned zjistil proč...vykulil jsem oci a malem mi spadla brada...,,T..Těhotný?! s semnou?! " jasne ze semnou s kym jinym...okřikl jsem se v duchu...tohle bude horší nevim jak se starat o díte a ted tohle...o duvod víc brachu zabít nebo nejak porazit...podivam se mu do očí  pak na bříško,,dobře...zvladneme to...jen...no...potřebuu..to vstřebat..to ae neznamena že to..." přemyslel jsem jak to nazvat,,že to díte nechci ano? je tvoje i moje takže ...to znamena že se o vas postaram" vydechl jsem...jo znelo to dost divne od nekoho jako sem ja ...ale snad ho i tenhle muj proslov potešil