Temné uličky Tokya

Pořád jsem měl ploché bříško, nebylo to ještě vidět, miminko bylo ještě malinké, od doby našeho posledního sexu uběhla vcelku delší doba. A tal JSEM to poznal, teda, moje matka to poznala. Řekla mi to teprve nedávno když jsem za ní šel do práce. Poslouchal jsem ho a pak ho šťastně objal. "Děkuju Drake. Mě je jedno co se stane mě, jen nechci aby tomu malému někdo ublížil." Řekl jsem zoufale. "Bojím se.  Hci tvého bratra porazit co nejdřív to půjde." Zašeptal jsem. "Drake a tobě to...nevadí? Nevadí ti že se mnou budeš mít miminko?" Zašeptal jsem. Bál jsem se že ho nebude chtít.

Drake

Usmal jsme se na něj a přikývl ,,S bráchou to nějak uděláme třeba.poprosime tvého strejdu? Nešlo by to?" Vlastně...nebyl to špatný nápad.Pak se zeptal na miminko ,,nevadí...já...určitě budu rád jen jak říkám...chci to teď vstřebat ...a dokud jsem pod jeho kontrolou bojím se že bych ..vám ublížil" řekl jsme vám protože sem myslel i prcka v jeho brisku

Poslouchal jsem ho a zamyslel se. "Nevím ale mohl bych to zkusit, mohl bych ho zkusit kontaktovat." Řekl jsem. "Možná by nám strejda pomohl." Zašeptal jsem. "Drake poslouchej. Pokud bys mě chtěl zabít, dokážu se bránit a to docela dobře, horší je když budeš útočit na psychiku. Nezvládl bych to." Řekl jsem. "Bude nejlepší pokud za strejdou půjdeme hned a poprosíme ho.

Drake

Přikyvl jsem aspoň když nám trochu pomůže ,,Poslouchej ..já nevím co dělám když mě ovládá..ale neudělal bych nic kdybych byl při sobě ..nechci ti ubližovat ale pokud se to stane znovu...prosím udělej něco abys byl v bezpečí..uspí mě třeba prosím " řekl jsme a koukal na nej ,tak jo pojď půjdeme " vzal jsem ho za ruku

"Vím že nevíš co děláš Drake." Zašeptal jsem a objal ho. "Tvůj bratr o toho jde teď hlavně, aby už tu nebyl aby už nám nebral naší lásku. Furt nám náš život někdo kazí. Nelíbí se mi to Drake." Řekl jsem. Pak jsem roztáhl ruce a moje tělo pohltili plameny, utvořila se brána.celá z plamenů. "Tak pojď." Usmál jsem se na Drakeho a skočil do brány.

,me se to taky nelibi ake ....bude to v poradku...urciteano" obevili se kolem jeho tela plameny a pak se tu obevila brana....proskocil jsem za nim ...a uz jsme byli v podsveti...rozhledl jsem se ...bylo to tustejne...jen tu bylo hodne demonu kterina me koukali a ja jsem sel za seijim,,Kde je satan? Tady se mi nelibi vsichni na me divne koukaj"

"V tom zámku tam." Ukázal jsem na Hrad na jednom kopci. "Pojď." Chytl jsem ho za ruku a vedl ho nahoru k hradu. Bože tohle bude zase něco. Neviděl jsem strýčka tak dlouho a teď... Po tak dlouhé době ho konečně uvidím. Snad mě nebude chtít zabit. 

Stiskl jsem mu ruku a povzbudivě se na něj usmál. "Nemusíš se bát. On bude hodný... Teda doufám."

Koukl jsem se na místo kam ukázal.. Vydechnu... No snad to bude v pohodě.. Vzal mě za ruku a vedl mě směrem tam... Neměl jsem z toho dobrý pocit ale co se dá dělat že?pokud chci aby vše bylo v pohodě nemám na vybranou,,, Seiji vážně to bude v pořádku? Nemám z toho dobrý pocit "rekl jsem popravdě přece jen... Už jsem se malinko změnil