Temné uličky Tokya

"To mě mrzí. Proč tě tam zav4eli? Co jsi jim udělal?" zašeptal jsem a zahleděl se na jeho oči. "Já byl věčně zavřený u sebe, rodiče si mě nevšímali. Nevědomky jsem si vytvořil kamaráda. Je uvnitř mě. Souji. A on pak často ovládal moje tělo. A já nevědomky vraždím. Bolí to. Já opravdu nechci lidem ubližovat. " řekl jsem nešťastně. "Víš Hideki po mě docela dlouho toužil a nakonec se mě pokusil znásilnit. A v tu chvíli se u mě projevila Satanova moc. A rodiče mě odsoudili ještě víc." povzdechl jsem si. Stiskl jsem mu ruce. "Je to opravdu poprvé co si s někým takhle povídám." zářil jsem doslova štěstí. Tolik jsem potřeboval nějakého kamaráda.

,,Ja?? Tyral se a bijel..odmalicka jako nejmladši syn ...byl sem dostrčeny tak sem si hledal zabavu jinde az sem ji našel ..ale naši to resili jen zamknutim na 9let do pokoje ...kde nebylo okno ..devet let v temnym pokoji ...pak ...pustili me a ja je zabyl ..všechny...pomstil sem se...a pak a m zacal zabijet okolo vsechny" rekl sem,,Naučil sem smluvit s hady kdyz Esli odnekud keme prilezl a neudela mi nic jed jakykoli...a taky nevim proč mi zaři oči ..ale libi smi to " reknu a zahledim se n nej,,Znasilnit.....to se me pokusili kolikrat...zabil sem je../jako všechny ostatni co se m znelibili...tys byl na prvni pohled fajn.." tohle sem ale myslel upřime a nefalšovañe jako malo co co sem řikal.

"Nemám to srdce abych zabil svého vlastního bratra." zašeptal jsem. "Tady jsou okna všude. Máme obrovskou zahradu. Měs e to tu líbí. Určitě se ti tu taky bude líbit." zašeptal jsem a natáhl k němu ruku. Jemně jsem ho pohladil po tváři. "Asi si nezažil nějaké upřímné doteky." zašeptal jsem s jemným něžným úsměvem. "Řídím se podle toho že pomsta nic neřeší." usmál jsem se na něj. Najednou mě nějaká ruka uchopila za rameno a přitáhla se smíchem k sobě. Ucítil jsem vlasy dotyčného na své tváři. "Jo to seš celý ty. Takový malý a roztomilý." zazubil se Hideki. Zamračil jsem se na něj. "Neměl bys bejt na koncertě?" zamumlal jsem. "Turné skončilo a další začne až později takže budu nějakou dobu knihovník. Tady máš tu knihu co jsi chtěl." podal mi nějakou tlustší knihu. Poděkoval jsem mu a on zase zmizel zpátky za stůl. "Víš moje rodina jsou celebrity a tak doufají že budu něco podobného. Nikoho nenadchlo že trávím čas čtením bible a učením se chvalozpěvů na zabitídémonů, ani ta akademie na kterou chodím." pousmál jsem se. Nakonec jsem knihu položil vedle sebe a jeho opět obejmul byl jsem zkrátka až moc přítulný. Nevinné jse. se na něj usmál a znovu si vzal na klín knihu sotva jsem se odtáhl.

,,Ja si nemuzu pomoct..sem ..odmala takoví..A i se mi to líbï...nemusim se strachovat ze mi nekdo ublížï" usmal sem se tim svim usmevem co spinahanel hruzu ale ja sjinak smat neuměl nez jak psichopat.Pak se dotkl me tvaře a jsem sani nehl..byl to divny pocit...o me se otiral jen Esli a to jeho studene teličko bylo neco jineho než tepla živa ruka tohoto chlapce.Užival sem si to? Ne .Jen sem poznaval neco jineho než krutost ale stejnme to nemohlo změnit..miloval sem bolest a to jak se m báli kdyż zybijim..když nekdontrpí .Nekdy sem si užival kdyz obti umirali tyden a ja je pozoroval...ja sam sem uz nebyl nevinný chlapec co nepoznal nic o sexualnim živoťe..kolikrat sem už svou ob3t znasilnil...a blo jedno jestl ja byl nahořnebo"dole" portad to bylo nedobrovolne z jedne strany.Tohle sem byl já..psichopat co si u6ívá ruznymi zpusoby hlavne zabíjí.

"Máš podivně studenou kůži." řekl jsem zaujatě a pozoroval ty znaky pod jeho očima. Zajímalo mě jak k nim přišel ale připadalo mi otravné se ho na to ptát. Jako bych ho tím obtěžoval. "Oproti mě je tvoje kůže opravdu studená." zašeptal jsem. Otevřel jsme knihu co jsem měl na klíně. Už hodně dlouhou dobu jsem se snažil přijít na to, jak se zbavit Soujiho. Jak mu zabránit v tom vraždit lidi. Těch knih o schizofrenii tady v knihovně bylo hodně. A tak jsem měl z čeho vybírat. Ale zatím jsem nic nenašel. Kromě zaříkávání a pout které měli Soujiho upotat v mém nitru aby mi nemohl brát moje tělo. "Ty jsi člověk viď? Ale jsi silný člověk."

,,Jo...moje teplota szmenila...da se řict ze sem se prizpusobil...hadům...Sem studenokrevný" reklem jednoduse vsim Sem si jak koukal na moje znaky a jen sem ssesmal,,byli to prvne jen namalovane znaky...ale ty roky ve tmě a samoťe...a pak prvni vrażda...uż nejdou smít mam je navždycky.Stejne jako špičate zuby ...černe špičate nehty a zaŘive oči.." vysvetlil sem proc vypadam tak jak vypadam ,,Jo..sem člověk..obycejnj človek " rekl sem a koukal nnej

"Aha. Chápu. Nedivím se ti že jsi začal zabíjet. To šílenství ti stouplo do hlavy." zašeptal jsem. "Nemůžeš se toho zbavit. Něco jako já a Souji." sklonil jsem hlavu. "Asi by tě naštvalo kdybych tě litoval ale je mi líto že jsi takhle dopadnul." a to byla pravda. Nikomu jsem nepřál nic špatného. Neměl jsem důvod. Zato i jistého démona by se jich našlo hodně. Položil jsem knihu vedle sebe a pohlédl na něj. "Asi si budeš myslet kdoví co o mě, ale... U tvojí hlavy. Je démon. Je to něco jako černý mrak který se tě drží už hodně dlouho. Nedovolíš mi se ho zbavit to je mi jasné. Ale jen bys to měl vědět. Sžírá tvoje srdce." pousmál jsem se do země. 

kkal em na nej jak nanejakeho lence..ironie,,Demona?? U hlavy..?? Jako vážne?" ohledl sem sno jasneze sem ho nemohl videt ale co,,Co ze delá? Srdce? " nic sem nechapal opravdu ne ...byl sem ntvrdlej.,,Chces mi rict ze kdyby nebyl ume nezabijel bych? " tak sem ďoufam trefil co tim myslel ale..v tom pripade mel pravdu dobrovolne bych se toho nevzdal.Zabyjeni sem miloval a aby mi vzal jedinou vec co sem kdy mel rad to sem nemohl dovolit..,,Jo jasne je mi jasny ze ty nejsi človek ale ...hej neviš co bylo v mich dykach? Nejak semo nepochopil..tybys to mohl vedet ne? " chtel sem to dostat aspon z nej.

"Ano. Děmona. Vidím je. Už jen díky tomu že jsem jeden z nich." zašeptal jsem. "Tohle je typ démona co dokáže ovládnout tvou duši a taky ten co se živí na tom jak zabijíš. Tvoje pocity při vraždění jsou pro něj jako jídlo. "Miluje vrahy." zašeptal jsem.  "Nevím to jistě ale bmyslím že to tak nefunhuje. Kdybych ho zabil, tevalo by delší dobu než bys ses vrátil ke svému původnímu já. Tudíž k tomu co nezabijí." pak se zeptal na ty dýky. Sklonil jsem hlavu. "V těch dýkách byli zapwčetěny duše. Ty duše byli nějajého múze, ženy a dítěte. A ty duše chtějí být osvobezny. Dávali dýkám nadpřirozenou sílu a démoni od strejdy to teď předělávají ale vrátí ti je tak jak byli. Akorát bez těch duší. Nevímjak se tam ty duše dostali." pokrčil jsem rameny.

UUpzmslel sem snad dykama a koukal se kolem .Pak mi to došlo,,Prvni koho sem zabyl tema dykama byl muj oter matka a moji sourozenci" rekl se a oprel se o knihovnu ,,Nechci se zmenit...Sem takovej jakej sem " reknu a louknu se na strop.Lo to hezky vyzdobene a ja se usmal tentokrat ale uprime a docela hezky.Poprvi a ani sem si to neuvedomil.y