Temné uličky Tokya

Mel sem zatim takovi neutrálni výraz ale pakem se jemě usmál ..to bylo pro menezvyklé,,D..děkuju ti" rekl sem a vzal sem si rohlik a zacal jist...,,Je to..dobrý dik" rekl sem a snedl jeden a pul rohlíku pak uz sem nemohl ,,Uz nemuzu...dekuju..opravdu dobre vaříš" 

 "Zlepšuješ se v jídle." usmál jsem se. "Ale tohle je zatím jrn snídaně. Ještě tě čeká oběd a večeře." objal jsem ho a natáhl se k jeho tváři a lehounce ho políbil. Měl jsem tyhle malé pusinky rád. Stačilo mi to k tomu abych byl spokojený.  Pohladil jsem ho po vlasech. "Jsem opravdu moc rád že tě tu mám." usmál jsrm se. "Jsi jediný kdo tu se mnou zůstal. Všechny vyděsil vzhled mého pokoje, ty kříže a knihy o démonech. Mysleli si že jsem posedlý." sklonil jsem hlavu a položil mu jí na rameno.

Koukl sem nanej amalem vypustil duši,,Tolik jidla nden???"  povzdechl sem si a pak se keme zase pritulil,,Ne..nejsem takovi Nelekl bych se ničeho takoveho " rekl sem a nechal sem ho usebe a sam sem ho nejiste objal,,Zustanu...tu jak dlouho chceš seiji" rekl sem a myslel to vážne

Ucítil jsem i jeho ruce a šťastně se pousmál. "Tebe by to nevyděsilo protože v tu dobu jsi byl ty sám posedlý." zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. "Mohl bys tu zůstat tak dlouho jak by ti to vyhovovalo. Se mnou." zašeptal jsem a pohlédl mu do obličeje. Vlasy mi ten můj opět tak trochu zakryli. "Prosím zůstaň se mnou Drake. Zůstaň se mnoudokud budeš moct. Opravdu si přeju abys tu byl se mnou." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Mám tě moc rád." usmál jsem se nevinně.

Prikyvnu,,Dokud budu moct ale priznej si to...jsem človek...ty demon ja nežiju vewčna sem smrtelný" rekl sem mu narovinu a povzdechl sem si znovu .,,Ale zustanu jak to budmožný kvuli tobě " reknu honem a proste sem ho vic objal..zmenil sem se a nejake zmeny se mi libili..abych rek pravdu.

"Ale já taky nežiju věčně. Můj táta možná. Já ne. Nebo o tom aspoň nevím." řekl jsem a pousmál se když mě víc objal. "Nejsem démon ale polodémon. Moje matka je člověk. Je modelka." zašeptal jsem.  "Taky byla dříve exorcista ale detektiv. Vyšetřovala tajemství démonů. Potkala dva bratry. Mého otce a Satana. No a smým otccem měla Hidekiho a mě." řekl jsem tichounce. "Jsem rád že tu zůstaneš se mnou Drake." zašeptal jsem a usmál se na něj.

Pikyvl se ale uz sem snehodlal bavit o tom kdo tu bude dýl akdo ne,,Moji rodice byli lidi a tři sourozenci taky" rekl se a zadival se z okna,,Nase sidlo..je opuštene..nechal sem ho tak...chci..seam zase kouknout" rekl sem a podival sena nej..nečekal sem ze by to pochopil ali tak..nevadilo by mi kdyby semnou nechtel jít

Poslouchal jsem ho a hrklo ve mě. Co kdyby se v něm probudila jeho touha zabíjet?! Budu muset jít s ním a chránit ho před tím domem. Určitě tam bude spousta démonů a hlavně duchové. "Půjdu tam s tebou. Musím jinak by tě zase třeba nějaký démon posedl." zašeptal jsem zoufale. "A moje bílá magie tě ochrání." usmál jsem se na něj. Chytil jsem ho za ruce a zahleděl se mu do očí. "Chci tě ochránit za každou cenu." zašeptal jsem.  "Protože jsi pro mě hodně důležitý. Nikdo důležitější v mém životě ještě nebyl." zašeptal jsem. 

Koukl sem se na nej,,Proc maso me strach? Ten dům...byli tam vymítači když sem odešel..ale..vypada tam ne..c si pripomenout svuj předchozi život tam...a navštivit hrobi" rekl sem a zadival smu do ocí,,Neboj se o mě ale..budu r..rad kdyz pudeš semnou neni to daleko"

"Řekl jsem ti to ne? Mám tě rád a je normální mít strach o někoho koho máš rád." Zašeptal jsem. "Ty chceš navštívit hroby?" Zašeptal jsem a sklonil hlavu, ale měl by se tam podívat to je pravda. "Chci jít s tebou!" Řekl jsem rozhodně a vzápětí už za ním šel až moc nadšeně za ním a hleděl na jeho tělo. za chvíli jsem byl už těsně u něj a čekal až tam dojdeme. bál jsem se aby to v něm nevyvolalo vzpomínky.

Oblekl sem se a počkal nae...asi tak pul hodiny a stali sme před velkym domem .Obrovska brána a dům v dobrém stavu.vindal sem kee sem urt nosil sebou .Odemkl sem ,,Tady sem...bydlel ...pod ..pudem prvni do domu pak nhroby."fče

Hleděl jsem na ten velký dům. Byl trochu menší než ten náš ale zato jsme zahlédl ducha nějaké menší dívky. Vyděšeně hleděla na Drakeho. Proč tak vyděšeně? Zahlédl jsem taky nějakého kluka. Ti se rozběhli okamžitě pryč. "Hej počkejte!" Vykřikl jsme a rozběhl se za nima do domu. Zastavili se až v jedné místnosti která byla celá od krve. Zůstal jsem na ně zírat, drželi se za ruce a hleděli na mě. Cítil jsem tu temnotu okolo a tlumeně vykřikl. Sesul jsem se na podlahu a objal rukama svoje tělo. Úplně jsem se roztřásl.

mm se Seiji rozbehl a ja zanim pak uz sem stal pred..mistnosti kde se to stalo...tam sem je zavraždil...sehl sem se k Seijimu ,,Co..se deje? " nechapal sem ale..citil sem divne brneni a taky pritomnost ...vedelem co se stalo...co asi videl ,,Vim ze...ste tady....Mami ../Tati...a...taky Maji ...Somo a kuru" to byli mi sourozenci,,Vim co sem provedl....ze mi to nedokazete..o..odpustit...a chapu to ...nezaslouzil se si být váš syn ...ale ..on ..Seiji me zmenil...teda z časti...ted..lituju toho co sem vam provedl....vim ze mi nedokazete nikdy odpustit nezadam vas o to...jen sem to chtel rict...byl em posedli demonem a proto se to stalo...ted sem ale jiny...chtel sem...dnes prijit a omluvit se zavšechno u vašich hrobů...poh4bil sem vas i tenkrat..a chci abyste vedeli ze navas myslim a lituju toho" rekl sem a stal uprostred mistnosti se zavrenyma očima...

"Jsou tu... všechno. Duchové, démoni. Temnota... hodně temnoty." Zašeptal jsem. Drake začal mluvit ale já ho skoro nevnímal. A najednou jsem ucítil chlad. Pootevřel jsem oči, a objevili se tu další tři, napřed jsem myslel že ten jeden je Drake ale on neměl pod očima žádné znaky. Byl to jeho bratr, nepochybně. Duchové hleděli na Drakeho. "Opovážil se vrátit, přivedl si s sebou exorcistu... chce nás úplně vypudit." Zašeptala žena. Drake je nevíděl, neslyšel, bylo to tím že nemohl, mohl je vidět jen pokud by mu nějak ublížil démon. Pomalu jsem se posadil, moje tělo se úplně třáslo, duchové soustředili svůj hněv na mě protože Drake je nemohl vidět. Sevřel jsme v prstech kříž a hlasitě se nadechl. Když Drake domluvil, duchové se na sebe podívali. Pak žena pžešla k Drakeovi. V ruce držela nůž. Věděl jsem že mu hned tak neodpustí. A ona ho místo toho. V mžiku jsem byl na nohou, jen tak tak jsem stihl se postavit před Drakeho takže jsme to schytal do obličeje. Drake mohl vidět jen to jak mi z tváře začala téct krev.  Ten nůž byl zrezivělý. Takže se tam okamžitě dostala infekce. Zhroutil jsem se na zem a zaskučel. "Drake oni... ti... jen tak.. neodpustí." Zašeptal jsem. Nevěděl jsem jestli na tom nožíku byl jed ale já se najednou cítil jaksi slabý.

itil sem ani nevidel ale...ne on se predeme postavil a pak se skacel k zemi...,,N..ne..ne!!!" zařval sem a sehl sknemu ,,Seiji seiji " rikal sem a pak sem jen koukal na jeho ranu...jasne byla v rane jed..hadi jed...podobny jako mel Esli..oni nevedeli ze by mi jed nic neudelal,.Nenecham te...tys me takynenechal a je mi jedno ze mi neodpusti...a ani si neuvedomujou ze e o i jejich chyba...tati ldybys me nezamikal..bez svetla skoro bez jidla..nestalo bi se to ale i tak nechci vase odpusteni nechte me ho zachranit a ...pak meklidne zabijte ale Seijiho ..usetrete..." rekl sem a seijiho donesl na pohovku dosel sem si pro vodu a pro hadr ..otrel sem mu rnu a ten jed tam byl...,,Esssli ty nam muzes pomoct...ty vis jak nto" esli mu vilezl k rane ,,Budto bolet..almusim to udelat" esli mu zacal cistit ranu .Polibil sem ho neznna rty ...věd l sem ze smu tohle uz zahoji ale...ja musel pikat,,Zabijte..me ale ne jeho..on vam neublizi ...je...on je muj pritel..ja...zamiloval sem se do něj ...zacal sem citit emoce..ale az teď...ted si uvedomuju jak em vas mel rad...vsechny...ale vi me nenavidite..proto me zabijte...at vim jake to je...at pikam za to co sem udelal. 

Zahleděl jsem se na jeho tvář když na mě promluvil. Byl trochu rozmazaný. Jedy na mě moc nepůsobili ale tohle muselo být opravdu silné. Cítil jsem že mám horečku, začínal jsem mít pocit jakoby mi vnitřnosti hořeli. "Tebe... nikdo zabíjet nebude." Zašeptal jsem a cítil jak i můj hlas přestává fungovat. Odnesl mě na pohovku. Slyšel jsem ho jak mi říkal že to bude bolet. Ale já tu bolest téměř necítil. Ale ten dotek jeho rtů ano. "Drí." Zašeptal jsem šťastně. "Tys mě... políbil." Byl jsem šťastný. Natáhl jsem ruku a chytil ho za tu jeho. Přitáhl jsme si ji k ústům a kousl. Pohlédl jsem na něj. Teď už je vidět mohl, pustil jsem ho. Moje ruka spadla dolů z pohovky a já se zachvěl. "Když jsi nás měl tak rád, tak proč jsi nás zabil?" Zeptala se malá holčička s malým chlapečkem. "Měl jsem tě rád Onni-San." vyjekl chlapeček. "Dej jim... tu lásku." Usmál jsem se na Dakeho a moje oči se zachvěli.

Kousl me a ja sem..najedmou uvidel vsechny ..rodice i sourozence,,Ja...posedl me een..ode l deamona ktery me nutil zabijet...a pak sem bbylaštvany...omlouvam se....v tu dobu mi prislo ze me nikdo nemate radi..zavreli ste me na 9 let..byl sem tam sám...ani nevite co sem si cele ty rojy delal..." sundal sem si bundu a triko...a odhalil svou hrud pokrytou všemožnymy ornamenty a jizvami,,Omlouvám se vám ......ja vas mam rád a mel...jen sem neovladal svoje telo... Mysl" rekl sem a ..poprvza 6ivot sem ucitil slzy na svích tvářích .Ani jako male dite sem nebrecel a mamka me tak nikdy nevidela ..ani se usmivat,,Mel sem vas rad...A mrzi me to " rekl sem a klesl na kolena

Cítil jsem že i když se Esli snažil. Nepomáhalo to. Ať chtěl nebo ne. Nedokázal mi pomoct. "Drake." zašeptal jsem a natáhl k němu roztřesenou ruku. Nechtěl jsem sem cjodit a věděl jsem prpč. Vědwl jsem že někdo z nás nepřijde zpátky živý. No dneska jsem alespoň zažil nejkrásnější den mého života.  Zavřel jsem oči a v tu chvíli mě obalili plameny. Modré a silné. Hodně silné. Vydechl jsem a pousnál se. Plameny zmizeli a moje tělo zůstalo bez hnutí. Moje ruka spadla v tichu na podlahu. "On umřel Onni-San a je to tvoje vina. Protože jsi nás zabil." vyjekl chlapeček.

Zachvili sem se otočil na Seijiho...on..ne to nemohl..nemohl být mrtví...dosel sem k nemu a sedl sem si vedle nej..vzal sem mu ruku...,,Ne...Seiji" rekl sem..nebychal..,,Ne!!" za4val sem ,,Seiji nemuzes..nemuzes mi umrit..ja te opravdu miluju.." rekl sem a skusil ho jeste ...polibit...hluboký polibek ze srdce.Asi by nepomohlo ani to al ..mojsrdce bylo te...vic ciste jak predtim.

Bylo to jako bych se ponořil do hluboké horké vody. A z ní se nemohl dostat. Byla tam jen tma. A pak jsem ucítil hřejivý a čistý dotek na mých rtech. Kolem mého těla opětovně vyšlehli modré plameny a ty teď spálili pohovku pode mnou. Moje tělo kleslo na podlahu. Pootevřel jsem oči. Moje rána se mi pomalu hojila. "Drake." zašeptal jsem jedno jméno a po slepu našel jeho ruku. "Jsi tu... se mnou... Jsi teď, čistý tvoje rty, tvoje duše. Miluju tě." usmál jsem se a jemně mu stiskl ruku.

Odtahl sem se az kdyz sem uvidel dalši plameny...otevřel oči jabl..tak štastny,,Seiji" rekl em štastne a sevrel mu ruku,,Ja..tebtaky...nechtel sem nic takoveho..abysi umřel ...sem tak rad tak moc rád" rekl sem atiskl si ho k sob3.Moje rodina la furt na jednom miste a pozorovala nás...nemohli mi odpustit a jto chapal...ale aspon sem zachranil jeden život

Nechal jsem ho aby di mě k sobě přitiskl a zavřel oči. Byl jsem rád. Ale nechápal jsem že jsem málem umřel. Ale on mě dostal z temnoty ven. "Onni-Chan. Má někoho rád." zašeptal chlapeček. "To jsem ráda." doplnila ho holčička. "Jeho srdce je jiné." oba se rozplynuli. "Osvobodil jsi je." zašeptal jsem. Vzápětí zmizeli i vykulení rodiče a zůstal jen Drakeho bratr.  Ten na nás jen hleděl se smutným výrazem v očích.

Ja semsezatim venoval jenom Seijimu ...ale jen se rozplinuli tak se se otočil nasveho staršiho bratra ...byl starši .Stoupl se si a sel k nemu,,Omlouvam se ti...braško...nechtel sem ti ublizit..viš ze sem te mel nejradši .Chci udelat neco co nemužu... Te chci obejmout ....ale vim ze to nejde " rekl sem a koukal nnej

"Kdo říká že to nejde. Celou tu dobu jsem tu čekal, v tomhle pokoji a přemýšlel. Přemýšlel a doufa že se senm jednou vrátíš. Víš brásko byl jsemdo tebe zamilovaný. Miloval jsem tě celým svým srdcem a nikdy by mě nenapadlo že bys mě zabil a já čekal až sem přijdeš a řekneš mi že moje city oplácíš ale ty sis sem přivedl polodémona s huňatým ocasem který nám podpálil pohovku." zamračil se na něj a vzápětí ho objal. "Ale přeju ti hodně štěstí a aby vám ta láska vydržela." zašeptal a pomalu se rozplynul i on.

Vykulensem na nej koukal ,,B..brásko??" nevedel sem proč..proc by byl do me zamilovaný..muj bráska starší o pět let starši bratr a jeste ktomu ja vipadal plne stejne jko on...jen on nemel znaky pod očima...objal me a ja jeho pevne...nez se mi rozplinul ...otočil sem sna Seijiho,,Ja..jakto?...jak me..mohl milovat? Byl..to muj bráška..starši bráska...stejná krev..jak me mohl milovat?!" nechapal semto a nneka toho name bylo taky uz moc...l sem v šoku  .Ale i tak..rozhlidl sem se po pokoji...vzal sem Seijiho a polozil ho ndruhou pohovku.Odesel sem z mistnosti a vzal sem si kybl vodu a veci na mití...uklidil sem to co zbylo z pohovky a zem sem polil vodou a zacal ji drhnout od krve..,,Ne..nemuzu to takhle nechat....ja ..uklidim to tu...budto tu jako dřív...jako nez me pustili z pokoje...pak...pujdu na hroby" rekl a drhl podlahu dokud sneleskla čistotou krev sem utiral i ze sťen a dveř8 sk4íní a stolu...vsechno v pokoji sem mel v plánu uklidit a pak i zbytek domu...ale....ja sem chtel videt ješte všechny...mit rodinu...jakou sem mel pred tim ..ale v tu dobu sem o ni nestal...vedel ..sem ze je cesta jak je "oživit'' ale  az tak daleko sem nehodlal zajit...uz kvuli tomu za kym bych musel...nebylo by to  asi dobré vůči Seijimiu.přecejen..musel bych za jeho strýčkem...ten jediny by mi je mohl vrátit.

"Řekl bych že je to jako já a Hideki. On mě miluje. Neustále mi to omílá a já ho jen neustále odmítám. Takže se ho na to můžeš zeptat." zašeptal jsem. Najednou mě ale zvedl a já se ocitl na druhé pohovce. Zavrtěl jsem ocasem a sotva odešel. Zpanikařil jsem. Prstama jsem obejmul kříž kolem krku. Sledoval jsem jeho ppčínání když se vrátil a nakonec se k němu pomalu doplazil. Pomalu jsem vstal a zezadu ho obejmul. "Prosím Drí. Je už nevrátíš. Zeptej se Hidekiho jen on ti může pomoct. Já ne. Hideki je silnější než já. On je starší. Poradí ti ale je už asi nevrátíš. A když ano. Nebudou to už úplně oni když jsou jejixh těla zakopaná." zašeptal jsem. "Víš ani já si už nejsem jistý kdo že je opravdu můj otec. Mám plameny mého strýce. Co když jsem ve skutečnosti Satanovo dítě. Chceš za Satanem zajít ale to není dobrý nápad. Nevím jaký je. Třeba je zlý. A tebe by mi sebral. Drí. Prosím zůstaň se mnou." zašeptal jsem zoufale.

Pokoj byl skoro celi uklizeny. Ja sem ucitil jeho ruce,,Seiji..udelal sem zivotni chybu..stratil sem rodinu...ne špatne...zabil sem je..v tomhle pokoji...vsechny...a ted toho lituju...tedmidpustili ...braška...vlastne nam požehnal pochopil ns mě ...Chci je mit usebe aspon nejak..daspon z poloviny.Vim ze to jde...jen z poloviny...vim to ...jejich tela sou sice zakopane ale ...jen povrchove a tady na pozemku ...zustanu stebou ale...i rodinu chci mít...he to sobecké ja vim...zmenils me a ..jated citim veci co ješte nikdy..prave ...ted žal vuči nim.e

Povzdechl jsem si. "T-tak dobře." zašeptal jsem. "Při nejlepším ještě nebudou ani u soudu takže bysme se tam mohli dostat a Kerberos má sváču." řekl jsem a sundal si z krku kříž. Položil jsem ho na podlahu. Sundal jsem si ze zad pouzdro s mečem a meč z něj vytáhl a pomalu o tasil. Obklopili mě silné plameny a objevili se malé ohníčky v mých vlasech. Ocas sebou švihal ze strany na stranu. Pohlédl jsem na něj. "Dostanu tě tam." zašeptal jsem. Švihl jsem mečem a objevili se další modré plameny a ty tvořili bránu. Chytil jsem Drího za ruku a skočil dovnitř. Padali jsme dlouho. "Když jsem s tebou nikdo si na tebe netroufne." usmál jsem se. Za chvíli jsme stanuli před další bránou. Všichni nám uhýbali z cesty a já tak mohl pohodlně projít. Všichni tu nebo aspoň většina byli démoni. Dostali jsmese až do obrovského zámku. A já se pousmál. "Strejda na nás bude mít čas uvidíš." řekl jsem a pohlédl na Drího.

Rekl zme tm dostane ajsem susmál .Vedel sem ze asi moc nechce ale pro me to znamenalo hodně,,Dekuju ti.Al nemusíš se bát neopustim te." rekl sem a pak uz sme ppada..jaeho zel zruku a chal se vést .Zachvili smbyli ve velkem zámku...a ja semjne bvl klidný...to mi zustalo chladná klidnost pri takovich vecech...nektere veci oprvdu zustali pri starém,,Dobře..budu rád..." usmal sem se a stiskl mu ruku,,A seiji? " jak na me otoxil dal sem mu pusu na rty,,Dekuju ti" rekl sem .s

"V tio doufám. Ty mě nesmíš opustit. Máš to ode mě zakázané." zašeptal jsem. Pak už jsme byli před dv3řmi do sálu. Otočil jsem se k němu a on mě políbil. Zčervenal jsem. I přesto že jsem teď vypadal jako elf mě políbil. Styděl jsem se sám za sebe. Otevřel jsem dveře a obrátili se ke mě dva páry očí. "Si děláš srandu. Myslel jsem že ty plameny zmizí." zašeptal můj strejda. Sklonil jsem hlavu. "Jsi to ty, viď Seiji?" pomalu jsem kývl. "Můj přítel by ti rád něco řekl tak ho prpsím vyslechni." strčil jsem před sebe Drího a povzdbudivě na něj kývl.