Temné uličky Tokya

Pohlédl jsem na něj. "Tak to asi budou ty duše." zašeptal jsem a on se najednou usmál. Překvapeně jsem zamrkal a hned  si ho pořádně prohlédl. Proč někdo tak šílený je tak božsky krásný? "Nikdo tě nemění já jen... Jen..." začal jsem a zahleděl se do podlahy. "...Jen." nevědel jsem co dál. Netušil jsem co dalšího říct. "Omlouvám se." zašeptal jsem na konec. "Měl bys ale taky vědět. Že když tu teď budeš a myslím že tu budeš krátkou dobu prptože já a Kaede nejsme dobří společníci. Tak bych ti rád ukázal to co tu máme. Knihovna je tu největší místnost ale rád bych ti ukázal jak to u nás vypadá."

Pak dsem jen otrasl hlavou a zase nahodilk svuj normalni vyraz,,Jo asi jo.." rekl sem a pak uz sem sneusmival.,,To spis ja nejsem dobry společnik...nikdy neviš kdy mi preskoci a pokusim se te zabyt a to vim ze by smi to nepovdlo." rekl sem ,,Stejne by se toi movedlo me zmenit....ale....dam ti tyden na t zkusit" rekl sem ..byla to jen takova zkouška..stejne...byl sem takovi  odnarozeni a tak sem si stejne myslel ze by se mi to nepovedlo .

"Je to v pohodě, budu to ignorovat když mě nezabiješ." Usmál jsem se na něj. Pak jsem ho vzal za ruku a vytáhl ven do zahrady. "Víš táta s mámou si na tohle dost trpí." Ukázal jsem na obrovskou zahradu, část vyhrazena pro okrasné kytky, část pro bylinky a část pro ovoce a zeleninu. "Většinou vařím já a máma, nepotřebujeme tolik kuchařů když nás je málo." Pokrčil jsem rameny. "Co.. jaké je tvoje oblíbené jídlo?" zeptal jsem se ho s jemným úsměvem. "Můžeš mi to říct? Nevadí to někomu?" Zeptal jsem ho.

,,Stejne by se !i to nepodařilo...Si rychljsi sylnejši ..." rekl sem a pak me tahl ven na to ze by to moh zkusit neodpovedel tak asi to ignoroval,,Nemam oblibene jislo" rekl sem a koukal na nej,proc by to vadilo a komu? " nechapal sem ale zase sem se jen rozhledl a koukal po rostlinách ,, ja ..skoro nejim...nepotrebuju ..jist často prizpusonil sem se i tomu" rekl sem ...jedl sem vetsinou tak jednou do tydne a stacilo mi to ale nevim jestli to bylo i dobre .r

"Samozřejmě že jsem silnější když jsem jen z poloviny člověk Drí." zašeptal jsem. Dal mi jen týden na to zkusit  ho osvobodit. Zkusit ho změnit. a já byl rozhodnutý pro to udělat vše co bude v mých silách. "Ale musíš jíst často jinak brzo zemřeš." řekl jsem a starostlivě si ho prohlédl. "Uvařím ti něco." řekl jsem vzápětí a zase ho chytil za ruku a táhl ho do kuchyně kde jsem ho posadil na židli. "Sleduj." řekl jsem jen a za chcíli už kraloval v kuchyni. Za chvíli jsem před něj položil misku Sukiyaki. "To je moje oblíbené jídlo. S chutí do toho." usmál jsem se. "Doufám že ti to bude chutnat."  všichni si mou kuchyni chválili. Třeba nebyla tak špatná?

,,Nebojim se smrti..Smrt je prece nadherna" rekl sem si spiše pro sebe ale on to stopro slyšel..tahl me pryč..do kuchyne kde me posadil a už vařil .no pozoroval sem ho ale vyraz...zase jakoby nezaujaty..i kdyz me to dost zajimalo.postavil predeme jidlo a ja sem kyvl jakoze dik a ochutnal sem mali kousek toho jidla...uz dlouho sem nejed poradny domaci jidlo a tak to bylo neco novyho..ale..nebylo to špatný,,Jo...to bych jist moh" pochvalil sem to po  svim a sned sem aspon neco..muj žaludek toho moc nepozřel a tak sem toho moc nesnel a uz sem nemoh.

Potřeboval něco lrhčího na žaludek protožr podle jeho vzhlefu toho moc nikdy nejedl. A to mi bylo líto. "Dojím to." řekl kjsem když nechal ještě trochu a vzal si misku a dal se do jídla. Zvláštní bylo, že ať už byl jakkoliv nenajedený. Jeho postava byla normální což bylo zvláštní.  Ale svým způsobem neodolatelné. "Budu ti po tu dobu co tu budeš vařit." řekl jsem a usmál se na něj. "Doufám že ti to nevadí." řekl jsem jen  a lehounce ho pohladil po ruce. Vlastně jsem se opravdu mohl dotýkat jen Kaedeho a to z toho důvodu že si to ode mě nechal lobit. Konec konců vždyť byl kocour.

On to pome dojedl a ja sem nnej jen koukal,,Jo..nic proti nemam" rekl sem i kdyz bych radeji byl pryč ale ..tyden sem to musel vydrzezt.Zase sem de oozhledl kolem...Bylo to tu celkove velké a ja sem v dome nikdy moc nebýval a tak sem si to tu chtel prosze prohlednout..ale nejvic smi libili stropi..vyzdobene nadhernymi ornamenty a barvami.Proto sem mel fzrt hlavu nahoru a čumel dostropu.Kdyz me ale pohlail po ruce koukl sem sna nej.Nechal sem ho ..stejne komu by se libila studená kůże podobajici se hadům? Byl sem studený a to nemohlo být přijemné ani pro něj.

Když se na mě podíval, jen jsem se na něj usmál. "Nemusíš se nijak vzrušovat, po tu dobu co tu budeš tady budu pro tebe, kdykoliv budeš něco potřebovat tak mi řekni." Zašeptal jsem a sladce se na něj usmál.  "Líbí se ti naše stropy? Jsou dělané podle zámku co má Satan, tátovi to připomíná jeho domov." povzdechl jsem si a stiskl mu ruku a jemně ho hladil palcem po kůži. Vlastně, asi by bylo lepší kdyby vypadnul co nejdřív než mě ovládnou pocity a já se zamiluju.  Zamiloval jsem se opravdu hluboce a hlavně rychle, to nebylo dobře.  Budu si muset promluvit s tátou. Usmál jsem se na něj a opřel se o stůl a jen ho tiše sledoval. "Chtěl bys tu provést?"

,,Jo..libí ...Sou zvláštní." rekl sem a koukl se zase nhoru.Zase mirejel po kuži a ja se na nej znovu koukl,,Tobe..nevadi moje studena kůże?  Vsem vádi tobe ne?" rekl sem a koukal nnej zelenyma očima.,,Jo...chci seu kouknounikdym i dekuju prosim nebo pochvali.Musel sem asi vzdy znit hrube a necitlivě coz sem i byl.