Temné uličky Tokya

Vesli sme do sálu a js ledove kludnou tváři koukal na samotneho krle podsvětí...,,Bude to znít divne a necekam ze mi vihovite....Moje rodina...je to necelí rok co sem je zabil...neska sem ale ziskal jejich odpuśtení za to co em udelal...jenze...ted siuvedomuju ze potřebuju rodinu...Chtel bych je zpádky...aspon jak by to šlo...Mámu tátu a tři sourozence...nežádam nic jineho a udelam proto cokoli...Jen vás prosím vratte mi je..nikdy sem si ničim nebyl tak jistý...ale ted sem sijisty dvema vecmi...Seijim ze ho miluji a tím že chci rodinu jak má bít...pokud by to bylo možnè .." rekl sem ale uz ne s tak ledovou tváří...ted v ni byli videt i city...Seijiho sem vzal za ruku a čekal na rozhodnuti se sklonenou hlavou.  

Poslouchal jsem ho a nechtěl jen chytit za ruku. Přitiskl jsem se k němu a zasunul meč zpět do pochvy abych mu plameny nijak neublížil. Pověsil jsem se na něj jako vánoční ozdoba a vrtěl spokojeně ocasem.  "Ty mi tvrdíš že chceš zpět rodiče které jsi zabil a své třisourozence." pohlédl na mě. "Seiji pojď sem." došel jsem k němu a on mi něco pošeptal do ucha. Kývl jsem. Povzdwchl si a luskl prsty. V místnosti se objevila celá jeho rodinka. "Poděkuj Seijimu." řekl a znovu luskl prsty. Ožili. Vrátili se jim celá jejich těla a já se odsunul stfanou abych nezacláněl. Drake by si to asi v tuhle chvíli nepřál.

Promluvil ,,Ano..." rekl sem jen a pak sel Seiji k nemu...podival sem se...a moje rodina tam stala...byli všichni živí..Nevedel sem presne co delat..prvni se se otočil na jehoi strýčka,,Dekuji vám" rekl sem a pak sem dosel k Aeijimu ktery se odsunul apolibil sem ho,,Tobe taky Seiji" rekl sem a pomalu sem se vydal k nim..Stoupl sem si dostatecne daleko..precejen ...nevedel sem jestli zeme nemj porad nejaky strach,,Ješte jednou...se vám omlouvám..lituji svého činu proto...sem prisel sem abych to mohl napravit...nev8m jestli me prijmete znovu..jako vašeho syna. A sourozence...ale aspon sem vám chtel vratit život ktery sem vám vzal..." rekl sem a nehl se z mista koukal sem se chvili na ne ale pak do zeme...mep sem strach z rekce...ted kdyz sem videl..bráska byl o dost v3tši než já taky mu už bylo 21 a sestře bylo 17 a druhemu braškovi taky...ja byl nejmladši ale vyšší jak ti dva .Esli byl i tady semnou byl omotany kolem ruky a hlavu mel u ramene.Vypadal klidne ahlavne nikomu nechtel ubližit.

Drake ke mě stejně došel a já se nechal políbit. Srdce mi udělalo kotrmelec. Jasmě chtěl jsem těch polibků o mnoho víc ale dělat jsem to nemohl. Nemohl jsem ho o ně jen tak požádat. "Upozorňuji že vaše panství je v původním stavu a hroby rodiny zmizeli." řekl Satan. Oni se na sebe podívali. Jako první promluvil muž. "Omlouvam se já že jsem tě zabřel." zašeptal. Žena kývla. "I já." dívka a kluk na sebe koukli a pak oba ve stejnou dobu řekli: "Budeme rádi když budeš zase nás bratr."  Jen ten jeho starší bratr stále mlčel než po chvíli řekl: "Díky Drake." stále jsem byl opřený o zeď a sledoval je. "Seiji. Jen na minutku." zamumlal strýc a já k němu došel. Pomalu jsem kývl a postavil se vedle něj. "Poslouchejte. Drake jako tvoje přání, za odměnu si beru Seijiho." vzal mw kolemramen. Cukl jsem sebou a odvrátil pohled.

Usmal sem sekdyz se tata a mama omluvili a pak i moji sourozenci..jen bráska nejstarši..moc nejevil zájem..pak sem seale otočil na satana a Seijiho,,Cože?? " nechapal sem..co teď řekl...to mi zato ze vratil rodinu chce vzít seijiho?? Ne pockat takhle se to ale nechtel..nemysli to vážne ze ne?,,Seiji?" koukal sem na nej nechapavim pohledem.

"Konec konců, dá se říct že Seiji je můj potomek a já mám na něj náeok." uculil se. Zahleděl jsem se na podlahu. "Nemám proti němu žádnou moc Drí a Satan je Satan. Je to král démonů a démoni jsou špatní." zašeptal jsem a usmál se na něj. "Takže na mě prpsím zapomeň." řekl jsem jen. Satan se usmál. "Ano přesně tak. Tenhle malý kluk má pravdu." koukal na Drakeho. "Nebo máš něco jiného co bys mi dal místo Seijiho? Něco stejně vzácného?" zeptal se a já ještě v8c posmutněl. "Sem nedosáhne ani bůh. Tohle je mé království takže chci něco temného. Například... Tvoje pěkné dýky" usmál sena něj.

Koukal sem na ne a neveril svim ušim...on...on mi chtel vzit Seijiho...a ja mel zapomenout..? To určite! Ne ne ne! Pak ..rekl neco co veme hrklo..moje dýky...bylo pro me vzácné ..opravdu moc..vlastne ...byl to dar..kdysi od pra dědečka ...neż uemřel...bylo to težké a přitom tak lehké...miloval sem Seijiho ale dýky..byli věc..nemohl sem je milovat...a hlavne...ted sem je uz nepotřeboval,,Já....já" začal sem z težka..bylo videt ze se vnitrne peru sam se sebou...jak sou dulezite vedel ..vedel to proto mi to dela tak tezke,,Ja..se....v..vzdam...dýk..." rekl sem ztezka a dalo mi to velkou praci,,Vzdama...se jich...kvuli...S..seijimu...Uz...je..nechci" tim sem se osvobodil vlastne od tech nastroju smrti ...kteryma sem zabil i moji rodinu....uz sem nehodlal zabíjet...pro zábavu ale jen pro nutnost ale uz ne temi dýkami.Zatl sem pesti a zatl zubi...bylo to tezke rozhodnuti ale ja ho udelal...vzdal sem se jich za Seijiho...a vlastne i za rodinu...,,Prosim...vemtesi je leNenutteme se vzdat Seijiho" rekl sem tiše ...tohle bylo na me zase moc..vsechno..citil sem seslabí alstál sem a drzel se...omdlit muzu pak ale ne teď!! Ne pred nim!

"Výborně takže Seiji." bylo to nepříjemné ale stejně jsem vytáhl z kapsy malou krabičku a podal mu jí. Byl v ní klíč k oněm dýkám. "Tak jdi." řekl mi a já se rozběhl k Drakemu. Skočil jsem mu kolem krku a tiskl svoje tělo k tomu jeho. "Děkuju, Drí." zašeptal jsem zoufale. Chtělo se mi brečet. Konec konců bylo vidět že je u něj těžké se rozjodnout. "Já ti dám ukovat nocé dýky. Hezčí a lepší. Jen si mě prosím nech u sebe Drí." zašeptal jsem. Vzápětí jsme všichni zmizeli a objevili se v pokoji jejich velkého domu. Byl jsem pořádl přitulený k němu a už plakal. Brečel jsem mu do rameme a cífil se tak prázdný. Opravdu se rozhodoval mezi mnou a dýkamy. Bolelo to. Bolelo mě z toho srdce. Proč se rozhodival mezi věcí a mnou. Já jsem důležitý ne? Tak rpoč? Proč?! Tiše jsem zavzlykal.

Zachvili byl už u me a mi zachvili zmizeli a byli smv pomě...Seiji plakal..Priznavam...bylo tezke se rozhodnout jenże...ty dýky byli pro me jakoby byli živé..bylo to moje první vyznání..vyznání citů ale stejne bych i vybral jeho,,Vybral...bych si tebe...vždycky" zašeptal sem al to už se mi pomalu zatmělo pred očima a ja mu z naruči vyklouzl omdlel a zpadl na zem.Opravdu toho nme bylo moc..

Vše bylo čisté jen muj pokoj byl jak ...byl..Jak navrhl otec bez oken bez slunečního svitu .Bílé steny byli pokryte krvavími nápisi a ornamenty .Nábytek a postel černé barvi al jinak byl pokoj uklizený...knihy v knihovničce papíry a tak na psacim stole ...kdyz sem byl zavřeny v pokoji stejne sem byl jenom zalezlí v rohu pokoje kde bývalo dřív okno..

Poté co zašeptal ta slova spadl. Okamžitě jsem s ním zatřásl. "Hej!" zašeptal jsem a položil mu hlavu na hrudník. Srdce mu tlouklo. Sebral jsem ze země můj kříž a dal mu ho kolem krku. Pak jsem ho zvedl ze země. Pomohl jsem si svým démonským já a otočil se k jeho rodině. "Jeho pokoj. Kde je?!" oči mi modře svítili. "Eh. Tudy." jeho otec mě odvedl do jeho pokoje a otevřel dveře. Nakoukl jsem dovnitř. Odpovídal přesně Drakeho popisu. Ale nebylo tady ani jedno okno. Pomalu jsem vešel dovnitř a  položil ho do postele. Zavřel jsem dveře a rozhlédl jsen se po pokoji. Nakonec jsem vytáhl svůj meč a rozhlédl se po zdech. Podle toho jak to vypadalo jsem vyřízl zdi tam kde byli předtím okna. A ty tam stále byli ale zazděné. Všechno zdivo jsem hodil do kýblů a otevřel všechny okna. Koukl jsem na Drakeho v posteli a pak na zdi. Úplně jsem ho viděl mladšího když tu tohle kreslil. Vytáhl jsem křídu a jednu svěcenou vodu. Pak ještě hadr. Napřed jsem kolem sebe nakreslil křídou kruh a zašeptal krátkou modlitbu. Kruh zmizel a já se dal do kresby na zdech. Hadrem a svěcenou vodou jsem všechno vydrhl. Z mých rukou se kouřilo. Ta voda pálila. Konec konců byl jsem poloviční démon takže to bylo jasné. Když jsem práci dodělal, hodil jsem hadr i prázdnou lahev ke zdivu a sesul se na podlahu kde jsem úplně vyčerpaný hleděl na Drakeho v posteli. Teď se kouřilo z celého mého těla.

necitil sem ze me vzal a položil do postele ...ja když sem se vzbudil motala se mi hlava a ja sem se pomalu sedl...bylo to divne..muj pokoj byl prosvětleny sluncem...koukl sem se..bylo tam okno..celi pokoj..byl jiný..pak sem ale uvidel Seijiho nazemi a kouřilo se z nej...a uvidel sem i nlahvičku od svecene vodya,,Seiji?Cos to udelal...vždyt sis ubližil řekl sem a hne dbyl u nej a sviral ho v naruči...,,Měls to nechat ja bych to pak....smil"rekl sem a dal ho sviral

"Já jen... Nrchtěl abys spal v takové... Místnosti." zašeptal jsem když se prpbral a vrhl se ke mě. "Kromě toho svěcená voda by nefungovala k zadržování démonů kdyby to neudělal exorcista." usmál jsem se na něj. Objal jsem ho a tiše vydechl. "Přejde to. Svěcená voda tak hrozná není. Kromě toho je to jen málo. Horší by byl třeba kýbl svěcené vody." zašeptal jsem. Jeho náruč byla příjemná a já ji nutně potřebocal. Zavřel jsem oči a pousmál se. "Je to příjemné když mě objímáš." usmál jsem se. Pomalu se ze mě kouřit přestalo. 

Zachvili se z nej už nekouřilo a ja sem si oddechl,,Nedes me ...a taky....uz mi nikdy nerikej at natebe zapomenu..." rekl sem a sam ho polozil npostel...Stoupl sem si a protahl sem se...moje obleceni bylo špinave a tak sem si sundal kočili i bundu.byl sem ted do pul tela nahy a ze skrinsem si vyndal ciste blou košili a černou vestu ktomu .Bylo mi jedno ze vlastne ted muze kdokoli z moji rodiny prijit a ja bl polonahy..veci sem polozil na postel 

Položil mě na postel a já se hned posadil. Nechtěl jsem ležet. Slefoval jsem ho a hned jak se svlékl jsem odvrátil tvář. Hledql jsem z okna. Koukal jsem všude možně jen ne na něj. Nestyděl se převlékat se přede mnou to já bych neudělal. Miloval jsem ho a tak bych se celkem hodně styděl. Hlavně jak teď bych se na něj koukl, jeho nahé tělo, bylo až moc hezké. Vzrušil bych se během chvíle.  A to by přece bylo špatně. Bxli jsme u něj v pokoji. A on, natáhl jsem se a tiskl se k němu. "Tvoje kůže má už normální teplotu." pousmál jsem se.

 Objal me a ja nsone nemel jeste ani kośili,Vsiml sem si je to dinpvny mit zase normalni teplotu" reklem pak kdyz. Pustil vzal sem si kosili s kratkym rukavem a vestu..nic mi neuzakryvalo zjizvene ruce..oak sem se otocil ke dveřim,,Seiji prosim..pojd semnou nechci tam jit sám...treba mi neodpustili uplne ...ani kdyz sem je nechal oživit a ani kdyz sem somluvil" rekl sem tise a zoufale a natahl knemu rulu...a mirne. Sem se alepousmál,,Prosim ..chci jit jen stebou"

Po chvíli jsem ho pustil a on se oblékl. Já jsem se usmál. Natáhl ke mě ruku a já ho za ní okamžitě chytl. "Rád s tebou půjdu. Zvlášť když chceš jít jen se mnou." usmál jsem se. "Když tam půjdu s tebou neublíží ti. Ale i kdybys tam šel sám. Tak ti taky nic neublíží." zašeptal jsrm. "Jsou přece tvoje rodina. Miluju tě." usmál jsem se s mírně růžovými tvářemi.  "Ten úsměv ti sluší." zavrtěl jsem spokojeně ocasem a pohladil ho po ruce. Propletl jsem si s ním prsty a natiskl se na jeho tělo. 

Usmal sem se ještjedmou,,Diky tobe se usmívám..zmenils mě " rekl sem a pak sem i s nim po boku vyšel z pokoje ven..sel sem chvili chodbou...Seijiho sem mel vedle sebe a drzel ho za ruku a Esli mi zase lezel na rameni...jakoby nic..Ve spolecencke mistnosti byli všichni .Ja sem se zastavil u dvrí a nedokazal nic říct a to na me vsichni koukali...nic mi nevišlo z úst jen em nasucho polkl ..byl sem desne nervozni..otec vzdy vypadal tak prisne a ja vedel proc sem se ho i tenkrat bál kdyz se mračil...matka zase vypadala vzdy tak vycita a smutne...braska a sestricka i kdyz byli o rok starsi si radi hrali a ....bráska starši ten...byl vzdy semnou ...i kdyz sem na nej byl hnusný...a treba mu jako malí ublizoval..vzdy byl semnou...a ja sem byl posedli a niceho sem si nevsimal...ja sem tupec.

Zastavili jsme se uprostřed dveří. Zahleděl jsem se na něj. Byl nervózní a bylo to vidět. "Notak neboj se. Je to v pořádku. Jen jim hezky řekni co máš na srdci Drí. Pověz jim to." udmál jsem se na něj a popostrčil ho k nim dovnitř. Jrho matka si ho změřila přísným pohlefem ale ten se zjemnil. "Mysli na mou lásku to ti dá sílu Drí." zašeptal jsem a jemně se na něj usmál. Sledoval jsem jeho rodinu. Jeho dva starší sourozenci seděli blízko ssbe a drželi se za ruce a jeho nejstarší bratr co mu byl tak podobný seděl sám v křesle a sledoval nás docela ublíženě. Jeho oteczase přísně. "tak do toho."

Vsechny sem si prohlidl ...zase to byli oni jako pred tim..zhluboka semprkrat vydechl a pak sem spustil,,Vím....ze sem..vám vsem ..ublízil...oze semyl odmala...divny..nnebl s ...dobrý..syn ...vsechno co sem delal bylo...špatne a ..ted si to uvedomuju...uvedomil sem si to...ale jen diky tomu zeme našel ...Seiji....on me zbavil toho"prokletí" proto sem si vspomel na vás...a ...potom ldyz ste mi zmizely pred ocima....rekl sem si..ze to neni pravda..ze vas zase dostanu zpadky...i kdybyste me...uz nepryjmuli za sveho...syna....ani si nepamatuju...jake je nase prave prijmeni...pouzivam falešne...chci abyste zili....klidne i bezemě...ale pral sem si abyste zasežili....chtel sem vam vratit to co sem vam vzal" rekl sem a pak sklonim hlavu a koukam do země...Esli neco zasyčel a zase odlzl pryč...za mim bratrem....ten ale vypadal ze se hadu taky vůbec nebojí...byl proste jako já.b 

Sledoval jsem jeho rodiče a sourozence.  "Samozřejmě že v tobě stále visím svého syna." řrkla najednou žena. "Mám tě ráda i teď. Byla tvoje svobodná vůle sem nít. A taky nás dostat z vězení vládce pekel i když teď jsme ve společnosti něčeho podobného." než jsem stačil otevřít pusu a brámit se, začal mluvit i jeho otec. "Já souhlasím s tvou matkou. Navíc s tebou rádi budeme žít. No mělo nás napadnout povolat vymítače už předtím ale našel si tě sám což je taky dobré. No ale jestli chceš žít s ním nebudeme ti v tom bránit." povzdechl si. Jeho starší bratr zadumaně hleděl na hada. "Já se k tomu vyjádřil. Řekl jsem hodně štěstí." zašeptal a pohlédl na nás. "Já chci svého brášku." řekla dívka a usmála se na Drakeho. "Ano já taky." doplnil ji chlapec. "Já asi půjdu abych vám nep4ekážel." zašeptal jsem k Drakemu.

Poslouchal sem všechny ...vsichni me meli pořád rádi...Seiji mel pravdu,,Budete rádi?" zašeptal sem a pak na tváři. Vykouzlil neco co oni vživote odem3 neviděli..upřímný milí a svím upůsobem roztomilí úsměv.Esli na mého bratra syčel a jmu rozumel moc dobře...Esli ho utešoval...4íkal neco jako..,,Drake...si tve city ted uvedomuje ..jaks munto rekl..ale nemuze ted nic delat...byl ztoho zmatený...ale ted co potrebuje je abysi byl zasko drív...nezakryvej city ale nestran se a bud snímbyloisné že on mu stejnnerozumí a tak sem zasyčel i já,,Esli on ..ti stejne nerozumí je to zbytečné" nikdo mi nemohl rozumět a asi koiukali dost zmatene,,Já.....Esli keme nejak vlezl ..ldyz sem byl zavreny v pokoji...naučil sem se mluvit s hady a rozumet jim...stejne tak sem ...sprizpusobil jidlu..jidlo tak jednou fo týdne mi stači...teplota..se mi vratilaale byl sem....cele ty roky studeno krevný...mel sem chladnou kůži jakobych nežil...a ...oči mi září ve tmě.....a sem imuní na hadí jed ...to vsechno se stalo z9 let v tom pokoji ." rekl sem trochu smutne ale i tak...stejne mi stale vrtalo hlavou jak se tam Esli dostal...co je zac zadny normalni had  stakhle nechoval a hlavne...proste mi nekdy pripadal spíše lidsky než jako zvíře.,,Taky budu..rád kdyz meprijmete..." rekl sem ale to uz cghtel Seoji odejit ja se naahl chytil ho za ruku,,Nikam nepudes " rekl sem jen knemu a hodil na nej prosebny pohledt 

"Řeč s hady hmm." zamumlal jeho otec. "O té jsem už slyšel. Není to nic čím může nluvit každý. Je vidět že ten démom v tobě tě opravdu poznamenal." řekl jrho táta a já si myslel že je to až moc kruté. Konec konců vždyť byli rodina a tohle mi vyznělo jakoby ho chtěl vydedit. Jakoby řekl: "Žádnou rodinu kde budeš ty nrchci, vypadni." tidkl jsem se k Drakemu jako nych ho chtěl snad ochránit svým tělem jako předtím když mě sejmuli otránevým mečem. Nebo spíš dýkou. Jenże pak jsem chtěl odejit a Drake mě pochopitelně zastavil. Pohlédl jsem na něj. Nahodil jsem ten svůj roztomilý zvědavý výraz. "A za co? Co mi dáš když tu s tebou zůstanu?" zašeptal jsrm a stiskl mu ruku.

otec řekl tu větu tak že sdem mel pocit jakobi mě nenaviděl furt a víc ..vubec si neuvědomil ze zato muže častečne on.PAk se Seiji zeptal co zato a ja se na něj podival a sjel ho pohledem..pak sem se mu zadíval do očí jakobych říkal...To ti řeknu až budeme v soukromí a přitom semse na nej roštacky usmál..pak sem se otočil zpadky k nim...pustil sem ruku SEijimu a došel sem trochu blíž k braškovi a sestřičce..klekl sem si kim,,Maji Kuru ...omluvam se...byl sem špatny ..i když sem o rok mladši mel sem vam být dobrim braškou..udelal sem chybu a ...ja bych chtel vedet jak to mám odčinit..muzete si přat cokoli....to same se ptam vas Mami ..Tati Somo....chci abyste mi řekli jak mam odčinit to co sem udelal...musim to nejak zpravit...." rekl sem a hledel na ty dva predemnou...oni vipadali ze bjedine co jim chyby je bratrska laska kterou odeme nikdy nedostavali

Zamračil jsem se na něj prptože se mi absolutně nelíbila předstala toho že se to dozvím až potom. Zašvihal jsem nespokojeně ocasem. A pak mi pustil ruku což se mi líbilo ještě míň.  Chtěl jsem ho u sebe ale jeho rodina si ho přece taky zasloužila. Děvče s chlapce se usmáli. Objali svého bratra. "Nepotřebujeme nic." řrkla dívenka. "Jen hodného bratra co nás bude navštěvovat." dopověděl chlapec. Oma se zvedl a došel ke mě. Myslel jsem že mi jednu vrazí ale on si mě jen změřil. "Já svoje už řrkl. Jestli ti se syndm Satana bhde dobře klidně s ním zůstaň. Ale chci aby jsi nás navštěvoval. Chci abys byl se mnou. Dobrý bratr." řrkl a zahleděl se na svého bratra. "Mají pravdu, že drahý?" usmála se žena. Muž pomalu kývl. "Tohle nám stačí."

oba dva mě objali...ja sem nachvili byl v šoku protoze sem to nečekal..pak sem je ale taky objal pevne oba dva,,Budu tentokrat...dobrý bráška a syn...to vámslibuju..." rekl sem a kdyz me pustili vstal sem a koukl na rodiče ..šel sem trochu blíže k matce a pohledl na ni,,Omlouvam se ti...vím že si si přala hodneho syna kdyz sem se narodil a ja to nesplnil ale ted budu se snažit byt ten nejlepši syn " usmal sem se na ni ale neodvažil sem se ji obejmout protože to bylo prece jen jine nez sourozenci..pak sem se otočil k otci stal hned vedle??Otče tobe se téš omlouvám...a chci abys vedl ze te budu respektovat a uznavat...jak to ma dlat správný syn..." Na Somu sem se podival a bylo mi jasne ze je smutny a sklamany...ale ja nemohl opustit Seijiho ale ...proč mu nedavat aspon bratrskou lasku aspon to si zaslouži...dale semk stal mezi matkou a otcem

Opíral jsem se o zeď a celou dobu je sledoval. Všichni na něj byli tak moc hodní. Jeho matka vstala a objala ho. "Nechci tě nikam zavírat takže to já se omlouvám. Odpusť mi to prpsím." zašeptala. Soma se zahleděl na mojí častečnou školní uniformu. "Ty jsi opravdu exorcista? Vždyť jsi polodémon." zašeptal. "Chci jen pomoct světu. Nechci aby lidi byli posednutí. Chci jim pomáhat." zamumlal jsem. "Jo takhle." přikývl. "Tak chraň mého bratra. Prosím." řekl a já se pousmál. "Samozřejmě ho budu chránit!" řekl jsem.  Usmál se na mě. Jeho otec nakonec taky vstal a poplácal ho po rameni. "Zkrátka buď dobrý syn a už na to nemysli." řekl mu.

Soma se bavil se Seijim a ja sem byl objat matkou...objala me ...a ja sem byl štastny,,Budu ..budu "rekl sem jen a take objal matku.Byl sem ted štastny ale pakm semse odtahl usmal sem se a došel k Somovi..Stoupl sem si naproti nemu a musel sem se koukat nahoru protoze byl vysokej a to dost,,Bráško ...vímze si sklamany ale ...kdyz ted sem zase v pořadku ...muhlibis ...být jako tenkrat? vždy si byl senou i když sem byl natebe oškliví ...ame to mrzy.ale nemuzu to vratit ...a vim že rikaš ze je to v poradku a chapes to ale ja vím že ne ...chci ti to vynahradit aspon jinak "

Za chvíli byl Drake u nás a já ho sledoval. Jeho bratr ho sledoval prázdným pohledem než ho odvedl do vedlejšího pokoje. Já pomalu sel za nima.Soma ho natiskl na zeď. "Chceš si to něčím odvděčit. Tak se se mnou vyspi! Chci tvoje tělo Drake. Dej mi ho. Jen jedna postel. Prosím." zašeptal jsem a já na něj zůstal zírat. Jak se opovažuje. Drake je můj tak proč? Proč mi ho chce vzít? Hleděl jsem na Drakeho úplně zoufale. Tohle přece nemohl dovolit vlastnímu bratrovi. "Drake." zašepral jsem toufale a zakroutil hlavou  chtělo se mi brečet. Proč tohle chce jeho brat?!

Soma me vzal a odvedl vedle do jeho pokoje ..namačkl me na zed a ja na nej koukal a nic nemohl delat...byl stejne sylnejši ale to co řekl ...a jeste ktomu tam byl Seiji..nemohl sem nemohl sem seijiho podvist se svim vlastnim bratrem,,Bráško..."zašeptam a kouknu na SEijiho...byl vystresovany a ja to viděl..proč to tak muselo být...bylo to bud a nebo...bud se vyspat s bratrem a zklamat Seijihonebo odmitnoput a ztratit ho nadobro...??já...nechci stratit...Seijiho...ale ani tebe...ty si ...muj bráška...starší bráška...a..ja..ja nevim co mam delat" zaseptal sem a sklopil sem pohled...nemohl sem nic delat...vlastne sem vedel ze by me bratr nenechal jen tak jit i kdybych rekl ne

Hleděl jdrm na ně úplně vyděšeně.  On mi ho chtěl vzít. Chtěl mi vzít světlo mého života. "Nikdy ti ho nedám." vyjekl jsem. Soma se na mě otočil. "Ty o něm nerozhoduješ. To on se rozhodně sám." zašeptal a pohlédl na Drakeho. "Chápu ty ho opravdu miluješ. Tak mi dej trochu tvojí krve." vytáhl z kapsy sklenici. Celkem velkou sklenici a podal mu ji. "Do tohohld to naplň. A dej mi to. Pokudne postel tak tvá krev. Víš 6r je speciální." uculil se. "Tak dotoho, tvou krev bratře." řekl a posadil se na židli a sledoval jeho ruce. Viděl jsem že je zvláštní ale on nebyl posednutý.