Temné uličky Tokya

Souji se zasmál takovým tím prázdným smíchem. "Jsi takový imbecil až se mi chce brečet." řekl a obklopili ho modré plameny. "Si myslíš že si to nedokážu sám zařídit?" vytáhl meč. "Stačí když tohle tělo probodnu." a udělal jednoduchý bod. Zalapal po dechu. Jeho tvář zjemnila a já se zhroutil na zem. Meč osvobozený z mého těla. Nade mnou se utvořil černý mrak. A ten po chvíli zmizel. Souji se sám osvobodilz mého těla. Vydechl jsem. Plameny zmizeli a já zůstal ležet. Bledý jako upír

Zadival sem se na nej a stal jak solnej sloup.Co chtel delat?Dela si zeme srandu? Zachvili uz vytahoval meč a zabodl ho do sebe.Jednu podobnou vec uz sem videl a ted  znovu.Mrak nad nim zmizel a ja se kenmu vydal a sehl se knemu ,,S..seiji? '' byl sem tak trochu v šoku..taky proto ze sem ho zase videl s mecem v tele .Sevřel sem ho v naruči tak pevne ze to vic asi nešlo.,,SEiji " zaseptal sem a skapla mi slza.

Souji odešel aniž by chtěl nebo to jen plánoval. Prostě se zabil. Když byl v mém těle, když ho ovládal, tak se zabil a tak zabil mě. Pootevřel jsem oči a celý se chvěl. "Drake..." zašeptal jsem a pousmál se. "Vytáhni...ten meč." zašeptal jsem.  Předrím jsem neměl sílu na to abych použil bílou magii. Ale teď když už nebyl Souji a byl jsem v náručí milovaného, navíc mě nikdo nespaloval zevnitř. Žádný jed. Tak bych mohl. 

Kdyz sem uslysel slabi hlas tak sem se zadival na jeho tvař.Žil byl živi a to mi na tvari vykouzlilo usmev.Pomalu sem vitahl z jeho tela meč a doufal ze to nijak neposkodilo organy .,,Ja se..bal..že sem te stratil Seiji " rekl sem tiše ,,On rikal ze te zabije a chtel pome abych te zabil.." rekl sem smutně .Byl sem rad ze sem to neudelal ze sem do nej zamilovany a ze ho nechci stratit.

Hleděl jsem na něj unavenýma očima než se můj výraz změnil na extrémě bolestivý. "To moc bolí." zašeptal jsem. Okamžitě se kolem mě rozlila bílá záře.  Rána se mi pomalu zahojila. Schoulil jsem se  Draku do náruče když záře uhasla a já byl zahojený.  Pořád jsem byl ale bledý. "Drakw já chci...do postele. Potřebuju spát." zašeptal jsem zoufale. "Tak moc chci spát."

Rana se mu zacala uzdravovat a to me tesilo ze vsech nejvice.Vypadal ale vicerpane.Vzal sem ho do naruce a vydal se s nim pryč,,Zachvili budes uz lezet neboj se " rekl sem tise.Cesta tam mi trvala kolem 15ti minut potom uz sem ho jenom polozil do postele a sundal z nej zakrvacene veci.Lehl sem si k nemu a objal ho.On uz ale spal.Byl hodne unaveny.Ja zrovna sehraval souboj sam se sebou..jestli jit zabijet nebo ne.Moje duse byla porad zkažena..i kdyz demon byl asi uz pryč

Přitulil jsem se k Drakemu sotva jsem usnul a jemně ho objal s tichým zašeptáním jeho jména a úsměvem. Usnul jsem ještě tvrději ale to jen díky tomu že tady byl se mnou. Kdyby odešel asi bych zase hned byl vzhůru. Takhle se mi usínalo a spalo krásně když jsem ho měl u sebe. Byl to takový ten příjemný pocit velkého zamilování. "Měkké."

Leuel sem s nim v posteli a pozoroval ho.Povzdechl sem si miloval sem ho ale ted se opět neco zmenilo.Jemi ani rodine sem nechtel ublizit ale...ostatnim ..chtel sem znovu zabijet..co se to zase stalo? Zase sem mel pocit ze nepotrebuju spat nepotrebuju jist ani pit..Seiji byl v pořadku..to bylo hlavni ted uz nebyla moznost jak by se ten druhy vratil..byl sem rad ale ted ..co je semnou?

Neustále jsem se mírně usmíval, vrtěl a tulil se k němu. Byl jsem částečně unavený. Protože jsem se vlastně i furt budil. "Miluju...tě." zahuhňal jsem a úplně ho sevřel dokud jsme neusnul úplně a spal až do rána. 

Celou noc sem nespal byl sem vzhuru a hlidal ho ale ja nebyl..unaveny nebo vlastne byl ale nemohl sem usnout.Rano sem se chtel zvednout ale on me sviral tak ze sem se nemohl zvednout.Pohladil sem ho po zadech .Povzdechl sem si neska sem chtel jit na navstevu k rodicum ale on se to nesmel dozvedet

Seiji:

Vzbudil jsem se až později a uvědomil si jednu zásadní věc. Musím do školy! Vyletěl jsem z postele a nasadil na sebeuniformu. "Drí do šesti jsem zpět." řekl jsem mezitím co jsem si snažil uvázat kravatu. To se mi konečně povedlo. Oročil jsem se na něj a usmál se. "Měj se." vyběhl jsem ven směr škola.

Rano vystřelil jako střela a  zachvili byl pryč.Počkal sem tak..čtvrt hodiny než sem se převlekl a vydal se ven.Chtel sem myt jistotu že mě neuvidí že nezjistí kam sem šel .Vydal sem se směr muj rodn* dům.Netrvalo dlouho a ja se oběvil před branami.Vešel sem dovnitř ale pred hlavnimi dveřmi sem zastavil..a zazvonil sem.Mel sem trochu kruhy pod očima ale nebylo to tak hrozne .Čekal sem az nekdo prijde otevřit.Popravde sem ale nechtel aby otevřel muj starši bratr.

Natěstí se mi podařilo to do školy stihnout před zazvonením. Sedl jsem si do svojí lavice a hleděl na učitele. Měli jsne japonštinu. On něco huhlal, polovina třídy ho neposlouchala ale on nevypadal že mu to vadí. Já hleděl zamyšleně z okna a pro sebe se pousmál. Bylo hezké tase slyšet blbé kecy učitelů. Lepší než jecy Hidelkiho.

Dikybohu my otevřel otec..přivitali mě  s otevřenou naruči ale starši bracha tu nebyl.no aspon ze tak nechtel sem ho videt..teda chtel ale popravdě bal sem se ho..povidali sme si o vsem možnem..dvojčata se keme dost tulili a chteli byt semnou bylo mi dobře kdyz sem snima byl ted bez vsech sporů.

Dem ve škole se dal jakž takž přežít a bylo to lepší než být zašitý někde sám. Ape teď jsem se těšil na Drakeho. Chtěl jsem ho vidět. Moc jsem ho chtěl už vidět. Takže jsem cosi nejrychleji pospíchal domů za mým milovaným. Těšil jsem se až ho zase obejmu. Až se k němu přitiskl ale doma nebyl. Nadšeně jsem tam vletěl ale nikdo tam nebyl až na mamku coco vyřizovala nějaké telefonáty.

Doma sem si povídal s ostatními ale jeden člen rodiny pořád chyběl a tak ..No vlastně částečně sem byl rád ale když sem se koukal na hodiny tak sem se co nejrychleji rozloučil a vyběhl západky ..Zapomněl sem hlídat čas já blbec...No snad nezjistí kde sem byl lhát pořád umím celkem dobře a nechci mu říct kde sem byl když sem řekl že tam budu chodit jen s ním .Běžel sem co nejrychleji to šlo a tak za nějakých pár minut sem doběhl teda zpátky .Vyběhl sem do jeho pokoje kde stál on .Zadychane sem se postavil,,Ahoj promiň byl sem .." vydichaval sem se,,Byl sem venku jen na procházce..Zapomněl sem na hodiny " doufal sem že můj um lhaní se nezměnil.

Za chvíli co jsem nečinně seděl na posteli se tam objevil. Otočil jsem se na něj. "Že ti není hanba. Lhát mi!" zaprskal jsem naštvaně. "To si myslíš že jsem 7plně blbej? Že mi prostě nedojde kde jsi byl?" otočil jsem se k němu nasupeně zády. "Lžeš mi a to je to nejhorší co můžeš udělat člověku kterého miluješ." řekl jsem úplně vytočeně. Natáhl jsem se vzal si ze stolu jednu knihu. Abych alespoň něco držel a nevrhl se na něj. "Jak mi můžeš...lhát?!" z očí mi tekli slzy.

Poznal to ..A teď vypadal víc naštvaně nez když sem ho viděl poprvé se na mě naštvat prostě...Měl pravdu..Neměl sem lhát ale ..Byl by na mě naštvaný kdybych mu řekl narovinu kde sem byl ale ...Zase..To by se dalo pokecat tohle ..Nešlo..Jemu sem lhát neměl ,,J..Já..Já se ..." Odmlčel sem se ne omluva to nemohla jen tak upravit ..Musel..Ano musel sem trpět..Zase se dostavila ta půlka kterou ve mě chtěl Seiji zahubit..Sebepoškozování .Zase sem na nej myslel ,,tohle omluva nespravi ...chapu to ...Popravdě...Nevím co se sennou děje..ale to je moje věc..tobe ubližovat nechci a teď sem to stejně udělal../. Nezasloužil bych si nic jiného než...trest/" tuhle větu sem řekl zase..Opravdu tím hlasem ...Tím ..Temným jiným hlasem.zarili mi oci zase.

Všechno to mělo ale logické vysvětlení ..A tím byl můj starší bratr.

Utíral jsem si slzy a skoro ho neposlouchal ale tu větu jsem slyšel. Pomalu jsem se na něj otočil a očima pročesával okolí kolem jeho hlavy ale žádný démon tam nebyl bylo to jakobyDrakeho někdo ovládal. Ty zářící oči. Proč? Co když si jeho bratr vzal krev na to aby ho mohl ovládat? "Drake co to říkáš?! Tohle neříkej!" vykřikl jsem a přešel k němu. Chytil jsem ho za ruce a zahleděl se mu do očí. "Slyšíš?! Nikdy už tohle nneříkej!"

Somo mě ovládal proto chtěl tu krev.On nebyl člověk nebo aspoň teď už neni.Kdyz se Somo narodil byl normální clovek.Byl hodný chlapec co miloval přírodu a hlavně rodiče .Později i své sourozence ale rok před tím než se narodil Drake se to změnilo.zacal se všem stranit jen s drakem trávil čas a bylo mu jedno jak mu ubližoval.Somo potkal Esliho.Esli není had je to kouzelník teda něco takového..Je to vlastně potomek čaroděje a demonky.Somo a Esli se dohodli že ho bude chránit a všechno co umí Draje tak to zařídil Esli.Somo teď není už člověk je něco mezi ..Čarodějem démonem a člověkem ani sám satan na něj teď nemůže ani o něm neví jediný kdo to zatím ví je Esli.Ovlada Drakeho díky jeho krvy chce aby ho Seiji začal nenávidět za to co bude dělat ..Proto ho nutí lhát zabíjet a tak...Ale asi Somo nechce seijiho zabít přecejen mu brášku zachránil.

Západky do přítomnosti:

Podíval sem se mu do očí ,,Ale..ne..Zasloužím si to ..Ublížil sem ti a to sem dělat..Neměl " řekl sem a sklonil sem hlavu.oci mi trochu...No zakalili se mi oči ...Nevím co to bylo ale zase mě bolela hlava,,Omlouvám se sem...Hrozný ..Nezasloužím si někoho tak úžasného jako si ty " zase jako tělo bez duše .Byl sem prostě ovládán z dalky

Jakoby nějaká část mě šeptala že tohle je koje vina, že za to jak na tom teď Drake je můžu já. Couvl jsem od něj a zakopl o jednu knihu co se válela na zemi. Skácel jsem se na zem a jen na Drakeho zoufale hleděl. Nikdy jsem mu neměl pomáhat s tím zachraňovat jeho rodiče. Viděl jsem jak ho ta temnota znovu pohlcuje. Temnota která ho dostane do pekla. Sklonil jsem hlavu a vlasy mi napadali do očí. S tímhle nic neudělám, neudělám! Pootevřel jsem 7sta a zhluboka se nadechl. "Drake to co říkáš není vůbec pravda. Jediné co mi ublížilo bylo to že jsi lhal. Zkrátka stačí když to neuděláš znovu. Žádný trest ani nic jinèho. Slyšíš?!" zašeptal jsem. Zahleděl jsem se na něk, na jeho oči. Nebyl sám sebou. Viděl jsem jeho duši už jen kvůli tomu že jsem byl z poloviny démon.

Bojoval sem s tím ale vnitřně.Boj nebyl vidět to co sem říkal sem nebyl ja.Moje očí úplně Stratila barvu začal sem zcela s vnitřním bojem o kterým stoprocentně věděl Seiji.dobry ale bylo že sem zatím vyhrával ale Bůh ví co měl brácha zase pak za lubem

Jelikož Somo věděl že nema sanci ted vyhrát tak to vzdal ale měl ještě dost způsobu tentokrát Drakeho nechal svému osudu projedou ale ne úplně nebude ho ovládat a ta velká temnota zmizí ale pocit potřebí zabíjení drakemu zůstane a taky naposled bude donucen si nějak ublížit trochu ale i tak.

Vrátil se mi do očí lesk úplně a temná aura zmizela já se ale skácel k zemi a nehybné sem ležel byl sem vyčerpány ale..Nachvilku sem to byl zase já ,,S... sei..Ji " zašeptal sem unavené.

Najednou se zhroutil na podlahu. Zůstal jsem na něj hledět a vzápětí se k němu okamžitě vrhl. "Drake" vzal jsem jeho tvář do dlabí. "Jsi v pořádku? Slyšíš mě?!" tohle byla nepochybně Somova práce. Zabiju ho . najdu a zabiju. Něco mi říkalo že v jejich panství nebude. Z očí mi doslova šlehaly plameny a já vztekle zavrčel. Jak se vůbec opovažuje mu takhle ubližovat . Soma neni nic jiného než prohnilý zmetek. "Jak se cítíš?" zašeptal jsem k Drakemu jemně a pomocí bílé magie ho zbavoval únavy.

Zachvilku sem se tak nějak probral a unavené na nej koukal dokud mi nepomohl zbavit se únavy ,,Je..Mi....Asi už lépe .Omlouvám se...Seiji " zašeptal sem a posadil sem se tak moc mě bolela hlava a k tomu sem cítil na ruce menči ..No tlak..Koukal sem se na ruku a tam bylo... Černé znamení stejně jako na obličeji ale ve tvaru blesku ..Nechápal sem ale co sem mohl dělat ,, opravdu se omlouvam''

"Je to v pořásku. Neomlouvej se." řekl jsem a jemně ho objal, kdyby ho něco bolelo tak kvůli tomu abych mu neublížil. Chytil jsem ho jemně za ruku. Ten zmetek co ho ovládal si ho značkoval. Nepochybně to byl taky on co zasel do jeho těla démona a vypadal naprosto spokojeně. Teď to bylo ale jiné. On neměl u sebe démona ale trpěl.

Nečekaně sem ho objal ,,Neměl sem tam bez tebe chodit omlouvám se ti opravdu ano " řekl sem jeste ...,Somo..Tam nebyl..Ani rodiče nevěděli kde je...Že tam prý od mojí návštěvu nebyl " oznámil sem mu a opřel se zády o postel,,Prodělával ti jen starosti ale..Teď to bude v pořádku určitě ano" to sem nevěděl že Somo chystá brzy další uder

Najednou mě obejmul a já překvapeně zamrkal ale potom ho obejmul taky s jemným úsměvem. " to jev pořádku Drake. Nevadí to. Hlavně nic takového už neříkej, vyděsilo mě to." Zašeptal jsem. Přtiskl jsem se k němu. "Mám tě moc rád a nechci aby jsi trpěl. Bojím se o tebe  Drake. Tohle je určitě práce tvého bratra a j@ ho najdu a vyřídím si to s ním."řekl jsem.

sklopil sem hlavu,,Ano je mi jasne že to dela ..on..protoze me nemuze mít pro sebe..."zašeptal sem a koukal mu do očí.BAl sem se že bych mu příšte mohl ublížit ..teda slovně psichicky...ale ..ja to nechtel museli sme Somu nejak najit a nevim domluva mu stačit nebude...potřeuje taky nekoho kdo ho bude mít rad ale ...ja to nejsem a být nemužu ja mam Seijiho

"Ano Drake, dělá to on. A teď je to třikrát složitější." Řekl jsem a skousl si ret. Vzal jsem jeho ruku a propletl si s ním prsty. "Drake bál jsem se o tebe protože já..." odvrátil jsem pohled. "Moje bílá magie mi...nějak umožnila...zkrátka já..." zhluboka jsem se nadechl. "Čekám dítě...Chtěl jsem ti to říct později ale teď, je to akutní."

poslooouchal jsem ho..byl hodně nervozní kdyz to ríkal a a hned zjistil proč...vykulil jsem oci a malem mi spadla brada...,,T..Těhotný?! s semnou?! " jasne ze semnou s kym jinym...okřikl jsem se v duchu...tohle bude horší nevim jak se starat o díte a ted tohle...o duvod víc brachu zabít nebo nejak porazit...podivam se mu do očí  pak na bříško,,dobře...zvladneme to...jen...no...potřebuu..to vstřebat..to ae neznamena že to..." přemyslel jsem jak to nazvat,,že to díte nechci ano? je tvoje i moje takže ...to znamena že se o vas postaram" vydechl jsem...jo znelo to dost divne od nekoho jako sem ja ...ale snad ho i tenhle muj proslov potešil

Pořád jsem měl ploché bříško, nebylo to ještě vidět, miminko bylo ještě malinké, od doby našeho posledního sexu uběhla vcelku delší doba. A tal JSEM to poznal, teda, moje matka to poznala. Řekla mi to teprve nedávno když jsem za ní šel do práce. Poslouchal jsem ho a pak ho šťastně objal. "Děkuju Drake. Mě je jedno co se stane mě, jen nechci aby tomu malému někdo ublížil." Řekl jsem zoufale. "Bojím se.  Hci tvého bratra porazit co nejdřív to půjde." Zašeptal jsem. "Drake a tobě to...nevadí? Nevadí ti že se mnou budeš mít miminko?" Zašeptal jsem. Bál jsem se že ho nebude chtít.

Drake

Usmal jsme se na něj a přikývl ,,S bráchou to nějak uděláme třeba.poprosime tvého strejdu? Nešlo by to?" Vlastně...nebyl to špatný nápad.Pak se zeptal na miminko ,,nevadí...já...určitě budu rád jen jak říkám...chci to teď vstřebat ...a dokud jsem pod jeho kontrolou bojím se že bych ..vám ublížil" řekl jsme vám protože sem myslel i prcka v jeho brisku

Poslouchal jsem ho a zamyslel se. "Nevím ale mohl bych to zkusit, mohl bych ho zkusit kontaktovat." Řekl jsem. "Možná by nám strejda pomohl." Zašeptal jsem. "Drake poslouchej. Pokud bys mě chtěl zabít, dokážu se bránit a to docela dobře, horší je když budeš útočit na psychiku. Nezvládl bych to." Řekl jsem. "Bude nejlepší pokud za strejdou půjdeme hned a poprosíme ho.

Drake

Přikyvl jsem aspoň když nám trochu pomůže ,,Poslouchej ..já nevím co dělám když mě ovládá..ale neudělal bych nic kdybych byl při sobě ..nechci ti ubližovat ale pokud se to stane znovu...prosím udělej něco abys byl v bezpečí..uspí mě třeba prosím " řekl jsme a koukal na nej ,tak jo pojď půjdeme " vzal jsem ho za ruku

"Vím že nevíš co děláš Drake." Zašeptal jsem a objal ho. "Tvůj bratr o toho jde teď hlavně, aby už tu nebyl aby už nám nebral naší lásku. Furt nám náš život někdo kazí. Nelíbí se mi to Drake." Řekl jsem. Pak jsem roztáhl ruce a moje tělo pohltili plameny, utvořila se brána.celá z plamenů. "Tak pojď." Usmál jsem se na Drakeho a skočil do brány.

,me se to taky nelibi ake ....bude to v poradku...urciteano" obevili se kolem jeho tela plameny a pak se tu obevila brana....proskocil jsem za nim ...a uz jsme byli v podsveti...rozhledl jsem se ...bylo to tustejne...jen tu bylo hodne demonu kterina me koukali a ja jsem sel za seijim,,Kde je satan? Tady se mi nelibi vsichni na me divne koukaj"

"V tom zámku tam." Ukázal jsem na Hrad na jednom kopci. "Pojď." Chytl jsem ho za ruku a vedl ho nahoru k hradu. Bože tohle bude zase něco. Neviděl jsem strýčka tak dlouho a teď... Po tak dlouhé době ho konečně uvidím. Snad mě nebude chtít zabit. 

Stiskl jsem mu ruku a povzbudivě se na něj usmál. "Nemusíš se bát. On bude hodný... Teda doufám."

Koukl jsem se na místo kam ukázal.. Vydechnu... No snad to bude v pohodě.. Vzal mě za ruku a vedl mě směrem tam... Neměl jsem z toho dobrý pocit ale co se dá dělat že?pokud chci aby vše bylo v pohodě nemám na vybranou,,, Seiji vážně to bude v pořádku? Nemám z toho dobrý pocit "rekl jsem popravdě přece jen... Už jsem se malinko změnil