Tokijská univerzita

V duchu zakoulím očima. "Už sem se omluvil stokrát," zavrčim jen tiše a dívám se před sebe. Když dojdeme na sídlišetě, no....není to tu nejhorší jak bych čekal. Není nic nad náš domek doma. Jenomže to je minulost. Povzdechnu si tiše a jdu za ním dovnitř. Dojdeme do bytu, tak se hned dívám kolem sebe. "Máš to tu moc hezký...bydlíš sám?"hledám nějaké..naše společné fotky jestli nemá vystavené...ale nic. Nikde nic. nedivím se mu vůbec. Já jeho fotku ale mám. Sice sme na ní ještě malý kluci ale co už. Aspon něco. Sednu si na sedačku a zadívám se z okna. Má i docela hezký výhled. 

"Ne, sám ne..." řeknu, když si složím věci u pracovního stolu... "Dáš si ten čaj? Nebo chceš vodu? Mám tu i nějaké pivo... ale to bych už teď nedoporučoval.." začnu se hrabat v ledničce. "Haru?!" zavolám do bytu. Je sice malý, ale ten kocour se vždycky někam schová. Po chvíli s ložnice vyběhne zrzavé chundelaté cosi. Usměju se a vezmu to klubko do náruče. "Nu, seznam se tady s mým novým kamarádem..." uculím se na Shina a podám mu ho. "Je to mazel... ten ti nic neudělá..." zasměju si, když uvidím Shinův nepříjemný pohled.

Sám ne? Nějak sem nezaznamenal věci, co by napovídali další osobě. Je toho tady málo. Pak se to ale vysvětlí. Kočka? Uchechtnu se a vezmu si ho, když mi to klubíčko podá. Nevadí mi. Moc. "Jo..no..čaj bych si dal, díky," odpovím mu na to a kocoura pak pustím. Nemusím ho přece chovat celý večer. Stejně se vzpouzel, asi má hlad. 
"No..takže chceš abych se ti ještě omlouval, nebo můžeme být v pohodě?" chtěl sem dodat jako dřív, ale to bych si asi zavařil ještě víc. S povzdechem se znova rozhlídnu kolem. V poličce mě zaujme cosi s našimi jmény. Album? Nevěřícně se zvednu a vezmu ho do rukou. Skoro...ne, ne skoro. Je mi z toho smutno. Sednu si s tím a prohlížím si všechny fotky. 

Přikývnu a dám vařit vodu... ze skříňky vytáhnu dva hrnečky. Než voda začně vřít, se otočím zpět a opřu se o linku. "To už jsem snad řekl před barem ne? Že se už nemáš omlouvat..." řeknu mu to podobným tónem, jaký měl on. Taky by si mohl uvědomit, že to není příjemný a znít trochu vstřícněji. Nadzvednu enchápavě obočí, když se zvedne a přejde k polici. Pak se jen pousměju. Rychle zaliju čaj a s hrnečky přejdu k němu. Hrnečky postavím na stolek a sám si sednu na zem. "Sis jako myslel, že jsem na tebe úplně zapoměl?" zeptám se, ačkoliv odpověď znám. Rozhodně tomu nevěřil, možná pochyboval.. to jo. "Mám i všechny dopisy od tebe... sice ne tady, ale u rodičů."

Povzdechnu si a otočím další stránku s fotkama. "Jo..myslel sem, že ses na mě vykašlal a zapomněl, že sem kdy existoval," podívám se na něj a zavřu album. "Proč si to vůbec neudělal? Proč..si nezapomněl? Je to taková doba, skoro nic o sobě už nevíme...tak proč?" šeptnu a dívám se na něj pořád. Že by mě měl rád, o tom dost silně pochybuju. Dřív, kdyby sme se nerozdělili tak...možná to dneska mohlo být všechno jinak. 

"Ty jsi byl vždycky takový..." pousměju se a vezmu si od něj album a podívám se na úvodní fotografii. "Nedokázal si emoce držet na uzdě... Víš moc dobře, že jsem se stěhovat nechtěl. Nechtěl jsem tě opustit. Měl jsem tě rád... ale rodiče jsem měl rád taky... To musíš pochopit..." odložím knihu stranou a natočím se víc na Shina. "A nevím, proč bych na tebe měl zapomínat. Na ty, které máš rád, se nezapomíná..." To, že mě dost zklamalo, že přestal psát, mu neřeknu. Kdyby nepřetrhl kontakt, možná by to teď bylo jiné...

 Pokývam hlavou. "Já to chápu...jen prostě bych chtěl navázat tam kde sme skončili ale ono to proste nejde. Sme kazdy nekde jinde" zadivam se mu do ocek. Ty se nezmeni nikdy. Odtrhnu od nej pohled a natahnu se po svem caji. Nadherne voni. Zamicham ho lžičkou a napiju se. "Je moc dobry...diky" pousmeju se pak abych zakryl rozpaky.

Zakroutím hlavou. "Ne, to máš pravdu... nelze pokračovat tam, kde to skončilo. Konec je konec..." poposednu si. Podepřu si hlavu o ruku a pousměju se. "Ale konec taky znamená začátek něčeho nového. Tak to tak ber. Zase se poznáme... a zjsitíme, že jsme se v celku stejně nezměnili..." mrku na něj. Sám se pak natáhnu pro šálek a usrknu si čaje. "Jo, díky..."