Univerzita Anioto

Tomoharu

Trénink byl v pohodě družstvo ve kterém jsem byl mělo víc bodů..teda nepočítalo se to ale kdyby jo vyhráli by jsme ...Pak byl konec a já se těšil na další den.Možná Nepůjdu do školy ale přijdu až na trénink...hmmm...no uvidíme .Když začal trenér mluvit uchechtl jsem se ..takže náš "pan" učitel umí něco o čem nevím? Době na zítřek se fakt těším a vychutnat si to.Nemam rád prohru A už vůbec ne když je proti mě učitel.

"Já sám bych vás ještě upozornil na ranní trénink. Škola vám zítra začíná v deset takže vosm bude sraz tady v tělocvičně. Zápas se uskuteční až odpoledne. Přeji vám všem dobrou noc." Řekl jsem a všichni se rozešli. Já se také vydal domů. Když jsem domů přišel, moje dvě malé činčili ke mě hned přiběhli a cupitali mi po klíně. Usmál jsem se a hladil obě dvě, moje malá zlatíčka. 

Když jsem šel spát, nechal jsem je aby mi vlezli do postele. Pak jsme usnul.

Ráno jsem vstal dřív a vzal si kolo abych se přes hory vydal do školy. Cestou se mi vlasy totálně rozcuchali takže jsem vypadal jako když jsem sám chodil do školy. Tudíž jako středoškolák. Dojel jsem až k tělocvičně a tam na mě čekal kapitán, chvíli na mě koukal než mu došlo kdo že to jsem. "Páni Sensei, úplně jste prokoukl, vypadáte tak na šestnáct." Zasmál se a já odemkl. "Díky. Dneska ráno si to můžu dovolit." Usmál jsem se na něj. Vešli jsme do tělocvičny a já si vzal papír na kterém bylo napsáno co a jak. "Dneska ráno dám trénink s váma. Chci se trochu rozehřát." Řekl jsem a chvíli hrál přímo s kapitánem a jedním prvákem co přišel a pak se šel převléct do svého učitelského oblečení. A sedl si k manažerce co dorazila. Dával jsem si záležet aby mě nikdo hrát neviděl. Chtěl jsem počkat do odpoledne. Teď už začali chodit lidi. Já každého odškrtl. Ten kdo by nepřišel bude mít velký problém.

Když nás pustili domů vzal jsem si věci a vydal jsme se domů..cestou jsem si koupil  ledovou kávu a neco k jídlu .Doma jsem se najedl šel jsem se vykoupat ..pak si pustím televizi a asi kolem jedné usnu.Rano mi zvonil budík ale já se rozhodl že vstávat nebudu .Přijdu později to nikoho nezabije a učitel si musí zvyknout jaký sem  .Vstal jsem asi tak za tři hodiny po tom co sem měl být na tréninku oblekl jsme se a pomalu se šourám ke škole koupil jsme si svačinu a ledovou kávu...zase a už vycházím do školy.Prezuju se a du do třídy...byla už druhá hodina teda teď přestávka a já byl obalen návalem holek co mě pořád otravovali  a provokovali velkýma vystrihama a vytaženými sukněmi ...hnus!! Sedl jsme si do lavice a všechny odháněl od sebe. 

Konečně byla přestávka. Měl jsem teď před sebou ještě tři hodiny učení a teď jsem musel jít na dvouhodinovku do svojí třídy. Jestli tam ten blbec Tomoharu nebude, hude mít extrémní problém u ředitele. A ředitel je pěkně přísný. Hodil jsem učební pomůcky k sobě na katedru a sedl si. A pak zazvonilo a zbytek lidí se nahrnul do třídy. Tomoharu jsem viděl, rozhodl jsem se že bude nejjednodušší ho ignorovat. Začal jsem s výukou. Většina lidí dávala pozor. Já se otočil ke třídě a povysunul si na nose brýle. Dál jsem mluvil ke třídě a občas se koukl do učebnice a mluvil dál. Dokud nezazvonilo. Další hodinu budeme číst z několika ukázek. Já si na přestávku sedl. Přišla ke mě menší skupinka holek. Zase se snažili. Povzdechl jsem si a jen se na ně usmál. To jim mám přímo do očí říct že jsem na kluky aby mi daly pokoj?

Zachránil mě až zase zvonek. A tak jsem se dal do výuky. Začal číst Tomoharu. Docela jsem se divil té poslušnosti. Možná to bylo tím že jsem na něj zíral tak dlouho dokud nezačal číst a mluvil s ním jako kdyby byl malé dítě. Pak začali číst postupně ostatní dokud zase nezazvonilo. Pak pokračovalo vyučování do tří hodin odpoledne. No a já se pak přesunul do volejbalového klubu. Tak dlouho jsem na sobě neměl dres. Teď jsem si smyl konečně z vlasů gel a vlasy teď byli rozházené do všech stran jako dřív. Sundal jsem si brýle a čočky si nebral. Lépe jsem se pak orientoval na hřišti. Na chvíli jsem oči zavřel abych zaostřil. Pořád tu bxlo moje oblečení z dob co jsem chodil sem do školy a sem do volejbalového klubu. Posadil jsem se na židli u stolu a čekal. Za chvíli dorazil kapitán a já se na něj otočil. Dali jsme se do řeči a čekali na ostatní.

Zbytek přestávky bylo klidné...pak zazvonilo a přišel ten učitel...malí vstekle učitel..Mel jsem nohy na lavici a koukal do stropu.takhle až do konce hodiny a učitel mě celou dobu ignoroval dikybohu...konec hodiny přestávka...i kolem něj se nahrnuli holky a já se ušklibl aspoň nejsem sám.Další hodina ale to už mě zas štval...i když čtení mám rád ..mám rád knihy to je ale asi jediné co mám že školy rád .Ale to jak na mě mluvil mě děsně sralo to sem jako nějaké malé dítě?! Dělá si že mě prdel?! Byl jsem naštvaný ale stejně to přečtu...pozbytk hodiny jsem ale zas spal na lavici ..další hodiny ..nuda nuda nuda...nic co by mě zajímalo.Pak přišel čas na zápas...na to jsem se těšil ..uvidíme co se bude dít...vydal jsme se převléct a počkal až tam někdo přijde a pak se vydam s několika dalšími žáky do tělocvičny ..měl jsem pořád čočky nikdo mě neviděl ještě v brýlích a to je dobře.nechtel jsem aby mě tak někdo viděl vypadal jsem hrozně teda aspoň já jsem si to tak říkal...Vešli jsme do tělocvičny, a já se usmál už tam byl i malí učitel.

Vzhlédl jsem. Když vešel do tělocvičny  Tomoharu. A helemese, už je tady. Koukal jsem na něj. Panebože co já bych dal za tu jeho výšku. A tvář. Je až moc hezký. Nad čím to do háje přemýšlím? Jsem dospělý! Došel jsem k trenérovi co sem přišel spolu se zbytkem. Chvíli jsem s ním vedl řeč o tom jak rozřadíme týmy. No nakonec jsem měl v týmu dva prváky. Tomoharu byl u trenéra. Otočil jsem se na mužstvo ve kterém byl i kapitán. Hlavně jsme teď mluvil k prvákům. "Když řeknu, nahraj mi, tak mi nahrajete. Jasný?" Řekl jsem. Kapitán se uchechtl. Kluk menší jak já jen kývl. Jo. Jeho post byl libero, ne nahrávač. Postavil jsem se k síti. Pohlédl jsem na Tomoharu. "Hra!" Zapískal rozhodčí kterého dělal teď jeden z druháků. Míč dostal tým trenéra. Podával a já věděl že tohle bude těžké. Byl jsem s ním na základce a střední v týmu. Míč proletěl kolem mě a já si myslel že bude bod patřit už jim. Ale prvák libero to zachránil. Míč byl ve vzduchu, na naší straně. Kývl jsme na kapitána. Byl obrana týmu ale šlo mu dobře i nahrávání. Míč byl vjeho rukou a v další chvíli jsme byl já ve vzduchu. Nad sítí. Viděl jsem jak se trenér kousl do rtu. A jak proti mě vyběhli blokaři ve snaze mě zablokovat. To už bylo pozdě. Práskl jsem do míče a první bod byl náš. 

Takze ...já jsem proti němu? Okej..to abych se snažil a ukázal mu že i já jsem dobrý...ale jakmile začala hra vše se změnilo...byl jiný ..tak energický...není to slabý soupeř..budu si na něj muset dávat pozor...snažil jsem se ubránit to aby nám dali bod ale ...pozdě ...míč nám proklouzl ..a první bod je jejich...sakra...no ale to není konec...teď už se nenechám tak snadno porazit ...oni podávali ..a ..zase začala hra..ale tentokrát ..jsme se snažili víc..nebylo to že nám hned dali bod..a díky me a trenérovi jsme jim dali taky bod...no jeho výraz byl úžasný..asi nečekal že to umím..no jo..na staré škole jsem hrával často a teď to mohu nějak využít.Aspon v něčem jsem dobrý...tohle ..bude velmi velmi zajímavý zapas

Já ho sledoval. Každý jeho pohyb a vše jsme si to zapamatoval během jednoho setu. Mezi prvním a druhým byla pauza. První set jsme vyhráli a já stále nebxl unavený. Vůbec a sledoval Tomoharu na druhé straně sítě.  Opravdu se na nahrávače hodil. "Sensei." Otočil jsem se na kapitána a poslouchal co mi šeptal do ucha. Pak jsem kývl. To byl dobrý plán. Začal druhý set. Kapitán přesně ukazoval na jakou stranu bude nahrávat takže protihráči netušili kam nahraje. V jedmu dobu jsme oba vyběhli takže nemohli vědět kdo zasmečuje. A tak jsme vyhráli i druhý set. Ten sice ne tak dobře jako první ale lepší než nic. Bylo po zápase. Oddechl jsem si. Prváci na mě koukali jako na svatý obrázek. Já se převlékl a pomalu všechny vyhnal. Tomoharu byl poslední. Koukl jdem se na něj těsně před tím než jsem zamkl tělocvičnu. "Máš dobré tělo a tvé pohyby jsou také výborné. Budeš dobrý volejbalista." Usmál jsem se na něj a pak se vydal pro svoje kolo. Obvykle jsem se k němu choval jinak. Ostatní učitelé se ho skoro báli ale já ho neviděl jako hrozbu, nýbrž jako normálního studenta a tak se k němu taky choval.

Ten učitel mě stále překvapoval..vyhráli to na plné čáře i když jsme to párkrát zahráli dost dobře..no ale co se dá dělat..třeba příště ..nakonec všichni odešli a ja jsem tam ještě zůstal..přišel učitel a já jsem se ušklibl ,,díky mohu tvrdit to samé nečekal jsem že by učitel jako by byl tak dobrý v něčem takovém ale tak každý se může zmilit" uchechtl jsem se a koukám na nej ..zítra asi do školu přijdu..ale učit se nehodlám ..vydechl jsem a vydal jsme se teda pomalu pryč..nevím co teď musím se zase ...ale zítra snad mi dá nějaký podmět být na něj dezi..mě to tak baby když je naštvaný..je pak větší sranda. A taky byl jediný kdo se mě nebál to jsem taky oceňoval ..protože je vidět že i on dokáže hrát tu mou hru..on si chce udržet své království ale ..tahle škola bude moje já jsem dobyvatel ..on nedobytná pevnost..a já ji dobuju.a je mi jedno jakým způsobem

Večer jsem zase strávil se svými dvěma kamarády. No ano jak jsem hrál volejbal od základky byl jsem v tom hodně dobrý. I když jsem ho teď delší dobu nehrál. Usnul jsem poměrně dost pozdě a ráno nešel na ranní trénink. Nemusel jsem tak jsem toho využil.

Pak jsem šel tedy rovnou na vyučování. Všechno proběhlo úplně v pořádku.  Tomoharu se pořád snažil ale já ho odmítal poslouchat. Bylo zvláštní jak mě poslouchal. Takhle to šlo několik týdnů a já Tomoharu neustále sledoval. Teď jsem nejedl dlouho a cítil se příšerně. Bylo to poprvé co jsem nepřišel do školy. Bylo to pár dnů. Byl jsem doma a nešel do práce. Jen se chvěl na posteli.