Univerzita Anioto

Tak je to tady..další cvokárna ..další škola na kterou musím jít.Séf mi zaplatil školu a donutil mě na ní jít a takhle to je už dva roky. .dobře tak rok a půl.Ale beru to pozitivně můžu si to tam zase podmanit si školu.Zase být král flákač aby se ho nikdo nepokusil jen urazit .Byl jsem v ředitelně a vyslechl jsme si vše co budu potřebovat vědět...podle něj ..Nic z toho jsem stejně pomalu neposlouchal jen to kam mám jít a tak.Ukazal mi skříňku která bude moje a pak jsme se vydali do třídy kde se už vyučovalo.Ředitel zaklepal a pak vešel všichni si stoupli a pozdravili .,,Pane profesore vědu vám nového žáka prosím ujměte se ho" řekl mu a já vešel dovnitř ruce v kapsách s pohledem.." nic mě nezajímá"  učitel byl menči než já a nad tím jsem se uchechtl.A čekal co z něj vyjde za keci.

Nový školní den, výborně, zase přišla moje doba jít do práce. Tokyo osvicovalo ranní slunce a já se pousmál. Otevřel jsem svůj kabinet s výhledem na venkovní volejbalové hřiště. Jo, dneska po vyučování, byl jsem dozorčí učitel volejbalového dobrovolného klubu, byli jsme jedna z hodně malá univerzit co měla kluby. Odložil jsem svoji tašku, vzal si materiály a jednu tašku co jsem tam měl. Všichni už tam byli a teď poslušně vstali. "Sednout." Řekl jsem a vytáhl učebnici a začal jí listovat. Obrátil jsem se k tabuli. Začal jsem čmárat na ní znaky a vysvětlovat dokud se neotevřeli dveře. Pohlédl jsem na nového žáka. Dobře takže nováček. Koukl jsem se na ředitele. "Děkuji vám, ty. Pojď sem a řekni mi jak se jmenuješ a sedni si..." koukl jsem se po třídě. Ukázal jsem na lavici u zdi u dveří.  Třetí. "Támhle."

Koukl jsem se na učitele ..okej jméno je v pohodě ke sedět ve předu nebudu...rozhlednu se..okej v zadu u okna jop to je moje místo..místo pro krále!! ,,Tomoharu." Řekl jsem jednoduše a místo do třetí lavice si du sednout do zadu.Sedl jsem si tam.Koukl jsem se z okna..nehodlám nikoho poslouchat a už vůbec ne někoho jako je učitel .Opru se a začnu se houpat na židli.

Sledoval jsem ho a vytřeštil oči. Zhluboka jsem dýchal a pomalu se uklidnil. Tohle... je ale drzý spratek. Jakoby ten jeden co ho máme ve třídě nestačil. "Řekl jsem ať si sedneš tam" ukázal jsem na místo kam si měl sednout. A v tu chvíli zazvonilo. Ředitel už byl pryč. Povzdechl jsem si. "Do příští hodiny máte domácí úkol, učebnice strana třicet dva.." Řekl jsem a pak si vzal věci a konečně mohl opustit tuhle třídu. Vydal jsem se do svého kabinetu. Tak jsem hodil svoje učební pomůcky na stůl. Sedl jsem si. Takovej grázl. Malej pitomec. Sundal jsem si brýle a prohrábl si zoufale vlasy. Pak ještě pár dalších hodin a já se odebral do tělocvičny volejbalového klubu. Byl čas na přijmutí nových členů. Pochyboval jsem že se někdo najde.

Toho učitelé jsem úplně ignoroval.a ten úkol? Nehodlám ho dělat.Zivl jsem si.Byla to nuda..o přestávkách jsem se představil pár klukům těm malím jak ja jim říkám..malím ovečkám.Ty mě budou poslouchat stačí zatáhl za pár nitek.Po několika hodinách...jsme konečně skončili vstal jsem a skoro jako první opustím třídu.Zastavil jen se u nástěnky kde bylo napsáno že přijímají hráče do volejbalového klubu ..,,hmm.zajimave" řekl jsem a přečtu si to celé.Uchechtl jsem se. Ten učitel je snad všude .Okej Skusim to nic nezkazím a k tomu jsem jeden z těch větších lidí takže proč ne ..vydal jsem se k tělocvičně kde jsem se střetl s pohledem učitele ,,Volejbaloví klub..Hmm tak kde se mám přihlásit?" Ušklíbla jsem se.Telocvik a tak jsem měl rád a tak bych tohle vijmecne ani nekazil 

Mluvil jsem s trenérem který byl opravdu o dost starší jak já. Usmál jsem se na něj. A pak tam přišel ten kluk. Bože to se nikdy nepřihlásil do žádného klubu? Já byl ve volejbalovém od základky. "Kapitán je támhle tak za ním." Řekl jsem a ukázal na vyššího třeťáka. Ten se koukl na Tomoharu a došel k němu. "Jsi vysoký." Uchechtl se. "Moje jméno je Dai Amatsuda. Jak se jmenuješ ty? A jakou pozici hraješ?" Usmál se na něj. Jako kapitán to vědět musel. Já se mezitím obrátil zpátky k trenérovi a dál se s ním bavil. Pohlédl jsem na Tomoharu, co by mohl být se svou výškou? Mohl by si dovolit mnoho pozic.

Poslal mě za kapitánem což byl vysokého kluk nejspíš Třeťák ...Hmm..byl vyšší než já ...,,Sem Tomoharu Murasaki a hrál jsem vždy pozici nahrávače" hrál jsem volejbal už několikrát na školách a tahle pozice mi šla a bavila mě tak proč to měnit.Protahl jsem se.aspon nějaká zábava bude na tyhle škole možná pak ještě terorizování školy ale to si nechám na později .Koukl jsem se na učitele který na mě koukal naše pohledy se střetli .Zvláštní pocit.Odvratil jsem tvář zpět k tomu klukovi toho bych si kolem prstu asi jen tak neomotal.

Poslouchal jsem ho. Chtěl jsem vědět pozici. Jo, já byl vždycky u sítě. Střední blokař, pozice kde záleželo na výšce. Ale já skákal dost vysoko, nepotřeboval jsem nic jako byla výška. "Dobře. Počkáme jestli ještě někdo přijde a pak si dáme zápas tři proti třem." Řekl trenér a já ustoupil stranou k manažerce. "Myslím že bych měl zařídit ten přátelák s univerzitou Myiagi." Řekl jsem a uchechtl se. Manažerka Satsuki jen kývla a tak jsem si sedl za stůl a pustil se do otravování jiné univerzity která také měla volejbalový klub. Přitom jsem zároveň sledoval co se děje na hřišti. 

Čekal jsem až se sem dostaví několik dalších lidí překvapivě ..přišli tři lidi kluci z prvků ani nebyly  vysocí  .byl jsem opřený o zed a čekal jsem co se bude dít docela jsem se nudil ..zivl jsem si koukal jsem na všechny tady..Nejvíc jsem ale koukal na toho učitele ...něco mi říkalo že s ním bude zábava 

Všechny nové hráče jsem napsal do počítače. Bylo jich víc než jsem počítal. Trénink začal, všichni si vedli dobře. Sledoval jsem každý krok. Když trénink skončil. Vypl jsem notebook a zabalil si ho. Tělocvičnu jsem zamykal já. A toho kapitán většinou využíval. Takže i teď. "Další trénink, tudíž zítra bude speciální zápas. Budou dva týmy, v jednom bude trenér a ve druhém náš dozorčí učitel. Takže se zítra dostavíte! Všichni a prváci, vy." Ukázal na mě. "Ho nepodceňujte jen kvůli výšce." Několik žáků vyšších ročníků se uchechtlo.

Tomoharu

Trénink byl v pohodě družstvo ve kterém jsem byl mělo víc bodů..teda nepočítalo se to ale kdyby jo vyhráli by jsme ...Pak byl konec a já se těšil na další den.Možná Nepůjdu do školy ale přijdu až na trénink...hmmm...no uvidíme .Když začal trenér mluvit uchechtl jsem se ..takže náš "pan" učitel umí něco o čem nevím? Době na zítřek se fakt těším a vychutnat si to.Nemam rád prohru A už vůbec ne když je proti mě učitel.

"Já sám bych vás ještě upozornil na ranní trénink. Škola vám zítra začíná v deset takže vosm bude sraz tady v tělocvičně. Zápas se uskuteční až odpoledne. Přeji vám všem dobrou noc." Řekl jsem a všichni se rozešli. Já se také vydal domů. Když jsem domů přišel, moje dvě malé činčili ke mě hned přiběhli a cupitali mi po klíně. Usmál jsem se a hladil obě dvě, moje malá zlatíčka. 

Když jsem šel spát, nechal jsem je aby mi vlezli do postele. Pak jsme usnul.

Ráno jsem vstal dřív a vzal si kolo abych se přes hory vydal do školy. Cestou se mi vlasy totálně rozcuchali takže jsem vypadal jako když jsem sám chodil do školy. Tudíž jako středoškolák. Dojel jsem až k tělocvičně a tam na mě čekal kapitán, chvíli na mě koukal než mu došlo kdo že to jsem. "Páni Sensei, úplně jste prokoukl, vypadáte tak na šestnáct." Zasmál se a já odemkl. "Díky. Dneska ráno si to můžu dovolit." Usmál jsem se na něj. Vešli jsme do tělocvičny a já si vzal papír na kterém bylo napsáno co a jak. "Dneska ráno dám trénink s váma. Chci se trochu rozehřát." Řekl jsem a chvíli hrál přímo s kapitánem a jedním prvákem co přišel a pak se šel převléct do svého učitelského oblečení. A sedl si k manažerce co dorazila. Dával jsem si záležet aby mě nikdo hrát neviděl. Chtěl jsem počkat do odpoledne. Teď už začali chodit lidi. Já každého odškrtl. Ten kdo by nepřišel bude mít velký problém.

Když nás pustili domů vzal jsem si věci a vydal jsme se domů..cestou jsem si koupil  ledovou kávu a neco k jídlu .Doma jsem se najedl šel jsem se vykoupat ..pak si pustím televizi a asi kolem jedné usnu.Rano mi zvonil budík ale já se rozhodl že vstávat nebudu .Přijdu později to nikoho nezabije a učitel si musí zvyknout jaký sem  .Vstal jsem asi tak za tři hodiny po tom co sem měl být na tréninku oblekl jsme se a pomalu se šourám ke škole koupil jsme si svačinu a ledovou kávu...zase a už vycházím do školy.Prezuju se a du do třídy...byla už druhá hodina teda teď přestávka a já byl obalen návalem holek co mě pořád otravovali  a provokovali velkýma vystrihama a vytaženými sukněmi ...hnus!! Sedl jsme si do lavice a všechny odháněl od sebe. 

Konečně byla přestávka. Měl jsem teď před sebou ještě tři hodiny učení a teď jsem musel jít na dvouhodinovku do svojí třídy. Jestli tam ten blbec Tomoharu nebude, hude mít extrémní problém u ředitele. A ředitel je pěkně přísný. Hodil jsem učební pomůcky k sobě na katedru a sedl si. A pak zazvonilo a zbytek lidí se nahrnul do třídy. Tomoharu jsem viděl, rozhodl jsem se že bude nejjednodušší ho ignorovat. Začal jsem s výukou. Většina lidí dávala pozor. Já se otočil ke třídě a povysunul si na nose brýle. Dál jsem mluvil ke třídě a občas se koukl do učebnice a mluvil dál. Dokud nezazvonilo. Další hodinu budeme číst z několika ukázek. Já si na přestávku sedl. Přišla ke mě menší skupinka holek. Zase se snažili. Povzdechl jsem si a jen se na ně usmál. To jim mám přímo do očí říct že jsem na kluky aby mi daly pokoj?

Zachránil mě až zase zvonek. A tak jsem se dal do výuky. Začal číst Tomoharu. Docela jsem se divil té poslušnosti. Možná to bylo tím že jsem na něj zíral tak dlouho dokud nezačal číst a mluvil s ním jako kdyby byl malé dítě. Pak začali číst postupně ostatní dokud zase nezazvonilo. Pak pokračovalo vyučování do tří hodin odpoledne. No a já se pak přesunul do volejbalového klubu. Tak dlouho jsem na sobě neměl dres. Teď jsem si smyl konečně z vlasů gel a vlasy teď byli rozházené do všech stran jako dřív. Sundal jsem si brýle a čočky si nebral. Lépe jsem se pak orientoval na hřišti. Na chvíli jsem oči zavřel abych zaostřil. Pořád tu bxlo moje oblečení z dob co jsem chodil sem do školy a sem do volejbalového klubu. Posadil jsem se na židli u stolu a čekal. Za chvíli dorazil kapitán a já se na něj otočil. Dali jsme se do řeči a čekali na ostatní.

Zbytek přestávky bylo klidné...pak zazvonilo a přišel ten učitel...malí vstekle učitel..Mel jsem nohy na lavici a koukal do stropu.takhle až do konce hodiny a učitel mě celou dobu ignoroval dikybohu...konec hodiny přestávka...i kolem něj se nahrnuli holky a já se ušklibl aspoň nejsem sám.Další hodina ale to už mě zas štval...i když čtení mám rád ..mám rád knihy to je ale asi jediné co mám že školy rád .Ale to jak na mě mluvil mě děsně sralo to sem jako nějaké malé dítě?! Dělá si že mě prdel?! Byl jsem naštvaný ale stejně to přečtu...pozbytk hodiny jsem ale zas spal na lavici ..další hodiny ..nuda nuda nuda...nic co by mě zajímalo.Pak přišel čas na zápas...na to jsem se těšil ..uvidíme co se bude dít...vydal jsme se převléct a počkal až tam někdo přijde a pak se vydam s několika dalšími žáky do tělocvičny ..měl jsem pořád čočky nikdo mě neviděl ještě v brýlích a to je dobře.nechtel jsem aby mě tak někdo viděl vypadal jsem hrozně teda aspoň já jsem si to tak říkal...Vešli jsme do tělocvičny, a já se usmál už tam byl i malí učitel.

Vzhlédl jsem. Když vešel do tělocvičny  Tomoharu. A helemese, už je tady. Koukal jsem na něj. Panebože co já bych dal za tu jeho výšku. A tvář. Je až moc hezký. Nad čím to do háje přemýšlím? Jsem dospělý! Došel jsem k trenérovi co sem přišel spolu se zbytkem. Chvíli jsem s ním vedl řeč o tom jak rozřadíme týmy. No nakonec jsem měl v týmu dva prváky. Tomoharu byl u trenéra. Otočil jsem se na mužstvo ve kterém byl i kapitán. Hlavně jsme teď mluvil k prvákům. "Když řeknu, nahraj mi, tak mi nahrajete. Jasný?" Řekl jsem. Kapitán se uchechtl. Kluk menší jak já jen kývl. Jo. Jeho post byl libero, ne nahrávač. Postavil jsem se k síti. Pohlédl jsem na Tomoharu. "Hra!" Zapískal rozhodčí kterého dělal teď jeden z druháků. Míč dostal tým trenéra. Podával a já věděl že tohle bude těžké. Byl jsem s ním na základce a střední v týmu. Míč proletěl kolem mě a já si myslel že bude bod patřit už jim. Ale prvák libero to zachránil. Míč byl ve vzduchu, na naší straně. Kývl jsme na kapitána. Byl obrana týmu ale šlo mu dobře i nahrávání. Míč byl vjeho rukou a v další chvíli jsme byl já ve vzduchu. Nad sítí. Viděl jsem jak se trenér kousl do rtu. A jak proti mě vyběhli blokaři ve snaze mě zablokovat. To už bylo pozdě. Práskl jsem do míče a první bod byl náš. 

Takze ...já jsem proti němu? Okej..to abych se snažil a ukázal mu že i já jsem dobrý...ale jakmile začala hra vše se změnilo...byl jiný ..tak energický...není to slabý soupeř..budu si na něj muset dávat pozor...snažil jsem se ubránit to aby nám dali bod ale ...pozdě ...míč nám proklouzl ..a první bod je jejich...sakra...no ale to není konec...teď už se nenechám tak snadno porazit ...oni podávali ..a ..zase začala hra..ale tentokrát ..jsme se snažili víc..nebylo to že nám hned dali bod..a díky me a trenérovi jsme jim dali taky bod...no jeho výraz byl úžasný..asi nečekal že to umím..no jo..na staré škole jsem hrával často a teď to mohu nějak využít.Aspon v něčem jsem dobrý...tohle ..bude velmi velmi zajímavý zapas

Já ho sledoval. Každý jeho pohyb a vše jsme si to zapamatoval během jednoho setu. Mezi prvním a druhým byla pauza. První set jsme vyhráli a já stále nebxl unavený. Vůbec a sledoval Tomoharu na druhé straně sítě.  Opravdu se na nahrávače hodil. "Sensei." Otočil jsem se na kapitána a poslouchal co mi šeptal do ucha. Pak jsem kývl. To byl dobrý plán. Začal druhý set. Kapitán přesně ukazoval na jakou stranu bude nahrávat takže protihráči netušili kam nahraje. V jedmu dobu jsme oba vyběhli takže nemohli vědět kdo zasmečuje. A tak jsme vyhráli i druhý set. Ten sice ne tak dobře jako první ale lepší než nic. Bylo po zápase. Oddechl jsem si. Prváci na mě koukali jako na svatý obrázek. Já se převlékl a pomalu všechny vyhnal. Tomoharu byl poslední. Koukl jdem se na něj těsně před tím než jsem zamkl tělocvičnu. "Máš dobré tělo a tvé pohyby jsou také výborné. Budeš dobrý volejbalista." Usmál jsem se na něj a pak se vydal pro svoje kolo. Obvykle jsem se k němu choval jinak. Ostatní učitelé se ho skoro báli ale já ho neviděl jako hrozbu, nýbrž jako normálního studenta a tak se k němu taky choval.

Ten učitel mě stále překvapoval..vyhráli to na plné čáře i když jsme to párkrát zahráli dost dobře..no ale co se dá dělat..třeba příště ..nakonec všichni odešli a ja jsem tam ještě zůstal..přišel učitel a já jsem se ušklibl ,,díky mohu tvrdit to samé nečekal jsem že by učitel jako by byl tak dobrý v něčem takovém ale tak každý se může zmilit" uchechtl jsem se a koukám na nej ..zítra asi do školu přijdu..ale učit se nehodlám ..vydechl jsem a vydal jsme se teda pomalu pryč..nevím co teď musím se zase ...ale zítra snad mi dá nějaký podmět být na něj dezi..mě to tak baby když je naštvaný..je pak větší sranda. A taky byl jediný kdo se mě nebál to jsem taky oceňoval ..protože je vidět že i on dokáže hrát tu mou hru..on si chce udržet své království ale ..tahle škola bude moje já jsem dobyvatel ..on nedobytná pevnost..a já ji dobuju.a je mi jedno jakým způsobem

Večer jsem zase strávil se svými dvěma kamarády. No ano jak jsem hrál volejbal od základky byl jsem v tom hodně dobrý. I když jsem ho teď delší dobu nehrál. Usnul jsem poměrně dost pozdě a ráno nešel na ranní trénink. Nemusel jsem tak jsem toho využil.

Pak jsem šel tedy rovnou na vyučování. Všechno proběhlo úplně v pořádku.  Tomoharu se pořád snažil ale já ho odmítal poslouchat. Bylo zvláštní jak mě poslouchal. Takhle to šlo několik týdnů a já Tomoharu neustále sledoval. Teď jsem nejedl dlouho a cítil se příšerně. Bylo to poprvé co jsem nepřišel do školy. Bylo to pár dnů. Byl jsem doma a nešel do práce. Jen se chvěl na posteli.

Doma jsem šel rovnou spát ráno snídaně a pak jsem šel do školy ..učitel si mě moc nevšímal spíš mě odbýval vším možným a ještě mi říkal co mám dělat...jaká drzost..ale ..vite co ..já ho poslouchal..ne úplně ale trochu...spíš jsem ho pozoroval...pozoroval jsem ho snad na každém kroku co udělal a jeho pohyb ve třídě ..chci znát jeho slabinu..ale zatím jsem žádnou nenašel ...sakra..takhle to šlo několik týdnů čím dál tím víc jsem ó nem zjišťoval ale přitom se zdálo že ó něm nic nevím..byl odtažitý protivný..ale taky teď byl dost vystresovaný a dost nesoustředěný...zajímalo mě proč..ale ...pak najednou...nepřišel do školy..ani na volejbal...nikam..bylo to ..zvláštní hlavně u něj ..teď jsem se procházel ulicema města..když není ve škole je tam nuda..nevím co mám dělat...nudím se a to hodně ..co se s ním stalo?

Celou dobu jsem ležel v posteli a po pokoji mi běhali moji dva malý kamarádi. Na činčily byli až moc přítulní. Měl mi sem dneska přijít přinést někdo materiály ze školy. Asi za mnou pošlou nějakého studenta a to nebylo dobře. Měl bych jít na lov do města jinak se na něj vrhnu. Ale nebyl jsem toho schopný a tak jsem jen ležel.

Jednou když Tomoharu přišel do školy si ho k sobě zavolal ředitel. Dal mu mou adresu. "Potřebuju abys tohle odnesl svému učiteli. On si tě oblíbil a tak mi přijde jako dobrý nápad abys mu to odnesl." Řekl mu a podal mu tašku s papíry.

Tomoharu

Když jsem se nakonec zase podíval do kolika rovnou si mě zavoall ředitel a ja nevěděl co p mě chce ale nakonec mi dal adresu a papíry učitele...,,okej když to říkáte" řekl jsem a vydal jsem se teda na tu adresu ...šel jsem v klidu a pomalu není kam spěchat...nakonec jsem se objevil u jeho domu...rozhlédl jsem se kolem ..nikdo nikde..a tak jsem zazvonil...čekal jsem než mi přijde otevřít....docela mě zajímá co mu je že není ve škole ...dost mi tam chybí .I když to bych v životě nepřiznal..nikomu hlavně n jemu .

Někdo zazvonil. Vyhrabal jsem se z postele a pomalu došel otevřít. Byl jsem mrtvolně bledý. Na rameni mi seděla Noiri a zvědavě koukala na mého studenta. Shioya mi stála u nohou a schovávala se za mě. "Přinesl jsi mi učební materiál...Děkuji." Zašeptal jsem. Byl jsem slabý, tak slabý, dokážu vůbec někoho ulovit když mi je takhle? Pohlédl jsem na něj. "Chceš jít dál? Třeba na čaj nebo kávu? Mám ledovou, latté, capuccino." Usmál jsem se na něj. Mohl bych se ho alespoň zeptat jak se mu vede ve škole, co volejbalový klub.